Extrémní rozdíly mezi dnem a nocí, zánik starých a vznik nových kontinentů nebo obrovské problémy s nespavostí.
Každá noc trvá 6 měsíců. Stejnou dobu trvá i den. V takovém světě zaniklo mnoho měst. A další se vylidňují, protože vzduch v nich se stává nedýchatelným. Z posledních sil se snažíme přežít v nehostinném prostředí.
Společně se podíváme, co by se stalo, kdyby se z ničeho nic naše planeta přestala otáčet.
Pro každou planetu bez výjimky platí, že rotuje. Na rovníku se Země otáčí rychlostí více než 1 670 kilometrů za hodinu. Každým rokem však zpomaluje.
Pro nás jsou ale tyto změny nepostřehnutelné. Zpomalí totiž jen o 2 sekundy za zhruba 100 tisíc let. Dnes se ale zpomalování otáčení několikanásobně urychlí.
Co kdyby v 9 ráno byla najednou tma a o půlnoci svítilo slunce? Jaký dopad to bude mít na oceány, přírodu, zvířata a zejména nás lidi, když se jeden den natáhne z původních 24 na 8 760 hodin?
1. den – otáčení se zpomalilo o 1 km/h
Během prvního dne jakékoliv změny nevnímáme, ale naše technologie ano. Už takto malá změna má pro nás obrovské dopady. První problémy nastávají na letištích. Většina letadel využívá k navigaci systém GPS.
GPS využívá mnoho satelitů, které letadlu hlásí jeho pozici. Základní proměnnou celého systému je čas.
Hodiny na satelitech jsou v neustálém kontaktu se základnou na Zemi. Čas se řadí podle atomových hodin, které jsou nejpřesnější na světě.
Zpomalování rotace sice chod hodin nijak nenaruší, ale pozemní základny, které se satelity udržují spojení, se nenacházejí tam, kde si satelity myslí, že jsou.
GPS zkrátka nepočítá s tak závažnou změnou rychlosti rotace. Celý systém se tak naruší a dopady jsou katastrofální. Piloti jsou počítači navádění mimo přistávací dráhy.
Miliony lidí v letadlech jsou v ohrožení. Tisíce letadel jsou najednou bez podpory GPS. Spousta lidí však o problému stále netuší.
15. den – otáčení se zpomalilo o 15 km/h
Každý den se hromadí další a další problémy. Každoročně zaznamenají komerční letecké společnosti více než 2 miliardy cestujících. Se změnami rotace Země však letecká doprava přestává být bezpečná. Lety jsou rušeny.
Další velký problém představují oceány. Země nemá dokonalý kulatý tvar. Vodu na rovníku drží právě rotace. Jakmile se rotace snižuje, jinak řečeno síla slábne, začínají se oceány přesouvat. Miliardy kubíků vody se začínají přelévat z rovníku k pólům.
Jen pár dní poté, co došlo ke zpomalování rotace Země, začíná hladina oceánů v polárních oblastech stoupat a pomalu zalévat pevninu. Vlády postupně nařizují evakuaci osídlené Arktidy. Se změnami výšky hladiny moří přichází také změna vzduchu.
Naše atmosféra je rozložena rovnoměrně kolem celé planety. Otáčí se zároveň s ní. Když se však otáčení zpomaluje, atmosféra se vydává za oceány, tedy směrem k pólům.
Jako první tuto skutečnost pociťují velkoměsta v tropických oblastech. Rio De Janeiro, Lagos, Jakarta, Singapur, desítky milionů lidí, kteří zde žijí, mají stále větší problémy s dýcháním. Problémy ale začínají pociťovat i města ve vyšších polohách.
120. den – otáčení se zpomalilo o 225 km/h
Od chvíle, kdy se rotace naší planety začala zpomalovat, uběhly 4 měsíce. Den už netrvá 24 hodin, nově má o necelé 4 hodiny navíc. Světlo i tma proto trvají o 2 hodiny déle.
V ulicích celého světa se pomalu, ale jistě rozpoutává chaos. Severní Americe ani Evropě zatím změny v oceánech a vzduchu nezpůsobují velké problémy. Na obzoru je ale další problém. Zemi postihují zemětřesení v oblastech, kde byla ještě donedávna zcela vyloučena.
Co je způsobuje? Jak jistě všichni víme, Země je složena ze tří vrstev – jádro, izolující plášť a vnější kůra. Všechny vrstvy se přitom točí spolu. Jakmile se však rotace zpomaluje, každá vrstva zpomaluje jinou rychlostí, což vyvolává obrovské tření.
Geologickým katastrofám sekunduje neustále se přelévání oceány. Hloubka moří v polárních oblastech dosahuje za běžných podmínek zhruba 4 až 5 kilometrů. Čtyři měsíce po zpomalení rotace dosahuje hloubka na některých místech i 13 kilometrů.
Postupně se tak mění i mapa Země. Oblasti, které ještě donedávna pokrývaly moře a oceány, jsou najednou bez vody. Poprvé v historii se tak Velká Británie propojila se starým kontinentem.
Obrovské nová území si připsalo i Holandsko či Belgie. Podobně jsou na tom některé státy v USA. Kdysi vyhlášené pláže na Floridě se najednou ocitly na souši.
Obrovské problémy už způsobuje i atmosféra. Ta se v důsledku zpomalující rotace přesouvá k horní a dolní části planety.
Ve městech na rovníku se vzduch stává tak řídkým, až je nedýchatelný. Póly se postupně ocitají pod vodou a na rovníku řídne vzduch.
V obyvatelných zónách ničí infrastrukturu a obydlí vybuchující sopky a zemětřesení.
1 rok – otáčení se zpomalilo o 340 km/h
Vlivem stále se zpomalujícího otáčení se jeden den prodloužil už na 30 hodin. Propojení Velké Británie s Evropou je už minulostí.
Vlivem přesouvajícího se Atlantiku k pólům nabyly mnohé evropské země nová území. Nyní je však oceán na severním pole tak velký, že zaplavuje značnou část Evropy, Kanady a Ruska.
Spojené království, Skandinávie a Pobaltí jsou zcela pod vodou. Londýn, Paříž, Moskva už neexistují.
Austrálie už je spojena s Indonésií. Celosvětově významné přístavy se najednou ocitají na suchu. Lodní doprava je ochromena. Lidstvo se potýká s dalším problémem.
Magnetosféra, která chrání Zemi před spalujícím Sluncem, nyní vlivem zpomalující se rotace slábne. Obyvatelné zóny, kterým nehrozí záplavy ani řídký vzduch, se potýkají se spalujícími účinky Slunce.
K nejrozvinutějších oblastem v USA patří státy na středozápadě. Zemětřesení se tam vyskytují minimálně, vzduch je dýchatelný a nehrozí ani žádné záplavy.
Problémem jsou však potraviny, které si musí lidé vlastnoručně pěstovat, protože pozemní infrastruktura je už nenávratně zničena.
2,5 roku – otáčení se zpomalilo o 1 350 km/h
Země se nyní otáčí rychlostí pouhých 320 km/h. Den se prodloužil o 100 hodin. Pod vodou se ocitá stále více zemí. Rovník má i nadále nedýchatelný vzduch.
Zóny, ve kterých je ještě život možný, se neustále zmenšují. I zde je to ale boj o holý život. Lidi trápí psychické problémy vznikající zejména z nedostatku spánku a zcela narušeného biorytmu.
Každý den nyní znamená více než 5 normálních dní. To je přibližně 60 hodin slunečního svitu a 60 hodin tmy.
Pro lidi v obyvatelných zónách je největším problémem právě spánek. Jeho nedostatek způsobuje prudké změny nálad, rozmazané vidění, halucinace, zmatenost, dezorientaci.
Mozek v důsledku vyčerpání přestává fungovat. Jelikož se oceán od rovníku přesunul k pólům, vznikl v rovníkovém pásmu zcela nový kontinent. Kvůli řídkému vzduchu je však jeho velká část neobyvatelná.
4 roky – otáčení se zpomalilo o 1 600 km/h
Od chvíle, kdy se rotace Země začala zpomalovat, uplynuly 4 roky. Planeta nyní rotuje rychlostí 60 km/h. Den se tak prodloužil na neuvěřitelných 624 hodin, což je délka téměř jednoho měsíce. Sluneční svit nyní trvá 13 normálních dní. Stejně dlouho trvá i noc.
Systém ročních období již neplatí. Počasí nyní nejvíce ovlivňuje přítomnost nebo nepřítomnost Slunce. Během téměř dvoutýdenních nocí teploty klesají až k -55 stupňům Celsia.
S příchodem tmy se lidé ocitají v sevření sněhu a mrazu. Jedinou nadějí je vycházející Slunce, které mrazy rychle zažene. Rozdíly mezi dnem a nocí jsou extrémní. Velká část zvířecí populace již vyhynula. Extrémní podmínky zpomalující planety je zkrátka vyhubily.
Oceán už pomalu zaplavuje i New York. Ze zaplaveného města trčí jen mrakodrapy. Chicago takové štěstí nemá. V důsledku řídkého vzduchu jsou Afrika, Austrálie i Jižní Amerika neobyvatelné.
Vzduch zde dosahuje takové řídkosti jako ve výšce 10 000 metrů nad mořem. Obživou pro většinu lidí se staly oceány, v nichž život hýří jako nikdy předtím. Ze zemědělců se nyní stávají rybáři.
5 let – Země se zastavila
Systém střídání dne a noci je už minulostí. V důsledku otáčení Země kolem Slunce má 1 den 1 rok. Slunce přichází na dlouhých 6 měsíců. Po zapadnutí je dlouhá, 6 měsíců trvající noc.
Zatímco teploty během tmy klesají na -60 stupňů Celsia, během dne stoupají až k +60 stupňům Celsia.
Celým rovníkovým pásmem se táhne nový světadíl. Obyvatelný je však jen z poloviny. Od pólů až k obratníkům se táhnou oceány a moře. Katastrofa si vyžádala zhruba 6 miliard životů.
Taková situace sice zřejmě nikdy nenastane, ale z načrtnuté katastrofy můžeme vidět, jak je rovnováha pro naši planetu a tím pádem i pro nás důležitá.
Pokud tě tento scénář zajímá více, pak se určitě podívej na dokument Následky z britské produkce, na jehož základě byl sestaven i tento článek.
