Prostitutka Monika šlape u benzínky. Znásilnili ji, skoro zabili, ale přestat nechce, aby měla na heroin (Rozhovor)

Na první pohled bys netipoval, že Monika pracuje jako prostitutka. Tuto drobnou ženu jsme potkali na Slovnaftské cestě v Bratislavě, známé díky svým společenským pracovnicím, které obšťastňují projíždějící řidiče

Když jsme ji poprvé spatřili, mysleli jsme si, že je to jen mladá školačka, která na někoho čeká. Po chvilkovém pozorování však bylo jasné, že Slovnaftská je jejím stálým pracovištěm. Monika se s námi ochotně pobavila, protože jsme byli zvědaví, jak náročný je život prostitutky a proč by mladý člověk tuto práci dobrovolně vykonával. Odpověď nebyla překvapivá – dělá to, aby sponzorovala svou závislost.

V rozhovoru s Monikou nyní chceme poukázat na lidskou stránku drogové závislosti, která je tak silná, že osoby nutí jít až za hranice lidské snášenlivosti. Za jejím rozhodnutím stát se prostitutkou je totiž tragický životní příběh, o kterém si můžeš přečíst v tomto rozhovoru.

Jak ses dostala k prostituci a jak dlouho to děláš?

V podstatě to dělám celý svůj život, nic jiného neznám. Šlapu už od 18 let, teď je mi 33 let. Tehdy jsem se poprvé ocitla na ulici, protože jsem už byla závislá na drogách. Dostala mě k tomu kamarádka, která mi řekla, že to je snadný způsob, jak si vydělat rychlé peníze.

Takže tě k prostituci dohnala závislost. Kdy jsi poprvé zkusila drogy?

Poprvé jsem zkusila drogy, když mi bylo 12 let v Petržalce. Od té doby fetuju pořád. Byla jsem venku s kamarády, oni to zkoušeli, tak jsem si chtěla dát i já. Heroin a pervitin hned od začátku, z toho se nedá snadno dostat. Rodiče to ale na mně hned poznali, viděli změnu v chování.

Škola pak zavolala sociálku, a ta se rozhodla odebrat mě rodičům. Celý 6. ročník na základní jsem se ve škole neukázala. Rodiče s tím nemohli nic dělat, protože by je zavřeli. Tak jsem se vlastně dostala do dětského domova, kde jsem byla 4 roky.

Na jak dlouho tě odtrhli od rodičů? Nesnažili se ti nijak pomoct?

Snažili, tak ale co měli dělat. Já jsem přestat nechtěla. Nikdy jsem ani nepřestala. Jasné, že se to rodičům nelíbilo, ale já jsem vždy našla způsob, jak se setkat s kamarády. Oni nebyli zlí lidé, také to byly jen děti. Chtěli jsme se bavit a toto byl náš způsob. Mně to okamžitě zachutnalo a neměla jsem důvod s tím přestávat, bylo to zajímavější než být střízlivá.

Otec mi říká, že se mám raději oběsit, než v tom pokračovat.

Co se s tebou stalo v dětském domově, jak jsi tam živila závislost?

Nebylo to vůbec těžké, sehnala jsem si to, když jsem potřebovala. Vždyť říkám, od 12 jsem ještě nikdy nepřestala.

Tam si toho nikdo nevšiml?

Ne. Rodiče si toho všimli, protože mě znali předtím. Když jsem přišla do domova, už jsem byla závislá, tak si mysleli, že to je můj normální stav. Nebyla jsem ale nějak nafetovaná, byla jsem normální jako nyní, to je už vlastně jaká jsem pořád.

Co se s tebou stalo, když jsi opustila dětský domov?

Vyšla jsem, když mi bylo 18 let. Začala jsem fetovat ve velkém, pokračovala jsem v tom. Nebyla jsem omezená, mohla jsem se dostat k lecčemu. Heroin, pervitin, cokoli. Jen peníze nebyly, no...

Takže ses rozhodla dělat prostitutku?

Jo. Nikdy jsem nic jiného nedělala, není to tak zlé. Dělám to celý život, už jsem si zvykla. Zažila jsem tu už fakt všechno, asi mě už nic nepřekvapí.

Co všechno se ti stalo?

Všechno. Já nevím. Chodí tu ledajaký úchyláci, už jsem měla i pistoli u hlavy, znásilnili mě, vyvezli mě s autem do lesa a nechali mě tam. Fakt cokoli.

Proč v tom pokračuješ?

Jsou to rychlé prachy. Dělám to, protože pořád fetuju. I když jsem se pokoušela jít na metadon, tak to trvalo jen chvilku a i tak jsem si při tom stále dávala piko. U mě nejde přestat.

A co na to rodiče? Jaký máš s nimi vztah, vědí o tom?

Teď dobrý, ale nelíbí se jim, co dělám. S otcem jsem se nebavila 5 let, když to zjistil. Dnes je to už lepší, ale pořád mi říká, že se mám raději oběsit, než v tom pokračovat. Říká mi, že se za mě stydí. Má pravdu, ale tak co s tím nadělám.

Když jsi začala šlapat, necítila jsi k tomu odpor?

Samozřejmě. Pořád mám k tomu odpor, i nyní. Vybírám si, s kým půjdu. Nešla bych jen tak s kýmkoli. Nikdy bych nešla bez kondomu, a i když mě přesvědčují, že jsou zdraví, tak prostě ne. Vždy se jich zeptám, zda si myslí, že já jsem zdravá, a to zabere. Už se mi ale stalo, že jsem se na pár lidí pozvracela, protože strašně smrděli. To je takové, že rychle, rychle a hotovo.

Na základě čeho se rozhoduješ, ke komu nasedneš a ke komu ne?

Tak řeknu mu, že chci jít na mé místo a když nechce, tak prostě s ním nejdu. Chci být jen tady v blízkosti na parkovišti, když je autem. Když chce jít dál, nejdu. Už se mi stalo, že jsem i vyskakovala během jízdy, kdy nezastavil na tom místě, které jsem chtěla.

Co ti lidé, kteří tě zastavují? Opakují se ti samí, nebo pořád jezdí někdo nový?

Mám i lidi, kteří mě navštěvují často. Chodí sem fakt kdokoliv, tomu je i těžké uvěřit. Dokonce se zde zastavili i velmi známí lidé, nějací hokejisté. Asi hledají nějaké vzrušení, já nevím. Možná jim manželka doma nedá, nebo si prostě chtějí vyzkoušet, jaké je to mít prostitutku. Já jim mohu zaručit anonymitu, komu bych to já říkala. Kdo by mě poslouchal.

Někteří si ale opravdu chtějí jen popovídat a nic ode mě nechtějí, chtějí si jen postěžovat ze svých problémů. Mám i dobré zákazníky, nejde jim ani o sex. Oni mi pomáhají, dají mi peníze a nevím, je toho hodně, já ani sama nevím. Jsou i takoví lidé, co se opravdu starají, jak mi je. Jiní si zas chtějí splnit představy.

Splnit představy? Jaké?

Například už jsem měla pár zákazníků, kteří chtěli, abych je bičovala kopřivou. Nejprve se mi to zdálo divné, ale pak bylo více lidí, kteří chtěli totéž. Stále to nechápu, ale co už. Fakt se najdou všelijací lidé. Oni to asi berou tak, že my jim splníme všechno, co chtějí. Mně je to jedno, já chci dokončit svou fušku a dostat za to své peníze. Nic jiného o nich mě nezajímá.

Jednou jsem šla s takovým mladým a ten mě uspal chloroformem. Vzbudila jsem se až někde v strouze a ani nevím, co se mnou dělal.

Jaký je tvůj ceník?