Milovníci hororového žánru si umělce Petra určitě ihned zamilují.
32letý Peter Murín už téměř 11 let pracuje na oddělení soudního lékařství a patologické anatomie. Za dlouhé období si už na dané pracovní prostředí zvykl, ale místy ho některé situace stále dokáží vyvést z míry.
Vedle své práce v márnici se věnuje umělecké tvorbě hororových fotografií a masek. V rozhovoru nám Peter vyprávěl o různých aspektech psychicky náročného zaměstnání, ale také o svém tvůrčím hobby, kterým by se jednoho dne chtěl i živit.
- Co Petra na práci v márnici inspiruje při tvorbě hororových masek a zda už kvůli psychickému tlaku zvažoval změnu povolání;
- jak se Petrova tvorba spojuje s rappery Molochem či Torulou;
- o nevydařené mikulášské masce, kterou si agentura nepřevzala, protože by byla pro děti příliš děsivá;
- jak dlouho trvá a jakým způsobem probíhá výroba masky a následné fotografování v děsivé póze;
- o kritice konzervativních nepřejících, kteří Petra posílali na léčení a chtěli ho „napravit“ texty z Bible.
Pracujete na oddělení soudního lékařství a patologické anatomie, jinak řečeno v márnici. Jak jste se k této práci dostal?
Mám vystudovanou zdravotní školu. Po ukončení studia jsem pracoval na oddělení urgentního příjmu. Doslechl jsem se, že na soudní hledají člověka, tak jsem si poslal životopis a už je tomu skoro 11 let, co zde pracuji. Bylo mi 20 let, když jsem začal pracovat v márnici.
Jak dlouho trvalo, než jste si zvykl, že se v rámci své pracovní náplně budete pohybovat v blízkosti lidských těl?
S tím musí člověk víceméně počítat. Každý, kdo tam jde, ví, co ho čeká, a jaká práce ho tam čeká. Já to dělám už dlouho, ale přiznám se, že jsou situace, které mě dokážou rozhodit. Násilí na lidech je obecně těžká věc.
Taková práce musí být určitě mimořádně náročná na psychiku. Setkal jste se s případy, kdy lidé tuto práci právě z tohoto důvodu raději vzdali?
Pokud mám být upřímný, tak ne. Nejdůležitější je najít a osvojit si určitou formu odosobnění se. Samozřejmě, ne vždy je to jednoduché, ale pokud bychom to nedokázali, nikdo bychom to nedělali. Můj názor je takový, že například dětská onkologie je mnohem horší než toto.
V čem je podle vás práce na onkologii těžší?
Je náročnější v tom, že vidíte člověka reálně trpět. Při mé práci ke mně přijde už tělo bez duše. Vím, co si muselo protrpět, ale nevidím to. Jednoduše, už nejsem toho součástí. Práci na onkologii bych dělat nedokázal a cením si každého, kdo to dokáže.
Nezvažoval jste kvůli prostředí a náročnosti pracovní náplně změnu povolání?
Když jsem byl malý, tak jsem chtěl být chirurg. Mě to vždy tak nějak táhlo ke zdravotnictví. A čím jsem byl starší, tím jsem si více uvědomoval a měl cíl skončit právě na tomto oddělení. Ale zase netvrdím, že je to můj „dream job“.
Práci snů však vidíte ve své umělecké tvorbě. Kolik si pomocí ní vedle stálého zaměstnání dokážete přivydělat?
Ono je to individuální. Věnuji se tomu poměrně krátkou dobu nato, abychom se zde mohli bavit o nějakých horibilných částkách a výdělcích. Samozřejmě, mám i placené focení, prodávám své obrazy a vyrábím masky na zakázku a na míru. Ale vyžít se z toho momentálně ještě nedá.
Jaký pravidelný příjem z této činnosti by byl přijatelný nato, abyste odešel ze současné práce?
To je záludná otázka (smích). Určitě je mým snem, aby mě focení někdy živilo. Každý chce být slavný a bohatý a já určitě nejsem výjimkou. Tvrdě na sobě pracuji a vydávám ze sebe maximum. Není den, kdy bych něco neplánoval, nevyráběl nebo nevymýšlel ohledně mých focení a výroby masek. Určitě by to muselo být alespoň tolik, aby mě později ten odchod ze zaměstnání nemrzel.
Kdy jste vytvořil úplně první masku?
Při mých začátcích jsem se nejprve věnoval make-upu. Tehdy to byl takový „boom“ a postupem času jsem si uvědomil, že jsou v této oblasti lepší umělci než já, a prosadit se bude velmi obtížné. Potřeboval jsem vymyslet něco originálního, co tu ještě nebylo, a co se stane mým podpisem. A tak mě napadlo vyrobit masku. Byla vytvořena, jak se říká, „na koleně“.
To bylo možná tak před čtyřmi lety. Focení v masce mělo celkem úspěch a čím dál tím víc jsem cítil, že právě toto bude cesta. Můj v pořadí třetí projekt, který se jmenoval kreatury, byl již skoro celý o maskách a ideje zahalené tváře jakkoli a čímkoliv. Můj poslední projekt KarneWall, který momentálně vystavuji, je již celý o mých maskách. Jde o portréty, na kterých ty masky krásně vyniknou.
Prezentační video k projektu KarneWall
Nacházíte inspiraci i při své práci? Práce v márnici zní přeci jen poměrně temně.
Lhal bych, kdybych řekl, že ne. Je strašně mnoho faktorů, které dokáží ovlivnit člověka a jeho vnímání, myšlení, pohled na svět. V mém případě určitě sehrává roli i prostředí, ve kterém se pohybuji.
Co takové vás například při práci inspirovalo?
Inspirovala mě určitě i samotná smrt a věci s ní související. To tajemství kolem ní. Určitě je to jistý zdroj mé kreativní tvorby.
Vytváříte také masky podle známých hororových postav, nebo jde o zcela originální výrobky?
Spíš bych řekl, že jsem byl ovlivněn hororovými postavami. Jsem velký fanoušek hororových filmů a hlavně slasherů z 80. a 90. let. Takže filmy jako Halloween, Vřískot, Texaský masakr motorovou pilou a mnoho jiných, jsou v určité míře zodpovědné za to, že vyrábím masky. Ale snažím se být originální a jedinečný v tom, co dělám, takže většinou jde o mnou navržený originál.
Vaše masky se měly objevit i v klipu rapového producenta. O koho šlo?
Já bych začal tím, že jako první mě oslovil Mark E. Pocha, který je spisovatelem a autorem mnoha hororových knih a zároveň i mým kamarádem. Zeptal se mě, jestli bych mohl zapůjčit masky do jednoho připravovaného hororového klipu jisté rapové formace L.I.N.K.A. Celé to má na starosti producent Vladimír Fendens, který, jak jsem se později dozvěděl, spolupracoval i s Molochem, Ivanem Vereše a Torulou. Já se v rapu sice moc nevyznám, ale Molocha znám (smích).
Kterou z vašich masek považujete za nejděsivější nebo za největší unikát?
Letos se mi podařilo vyrobit masku, kterou jsem nazval Mr. Rogers. Považuji ji za mimořádně „creepy“ věc, která znázorňuje strašidlo pod postelí. Byla vyrobena z látky a tvrzená matným eko lakem. Dodělával jsem na ni chrup a doplnil jsem ji cylindrem. S výsledným efektem jsem byl nadmíru spokojen. U lidí vyvolala dost rozporuplné reakce a přiznám se, že při její výrobě jsem měl sem tam takový blbý pocit (smích).
Mr. Rogers
Jaká vám naopak vůbec nevyšla?
Jednou jsem dostal zakázku dělat mikulášskou hlavu v nadměrné velikosti, která měla být umístěna na nějakém náměstí. Tím, že se orientuji spíše na horor, mi ta maska příliš nevyšla a agentura si ji ani nepřevzala z důvodu, že se jí děti budou bát (smích).
Jak dlouho trvá výroba masky a její následné fotografování do umělecké formy?
To je individuální. Záleží na tom, jaký materiál použiji. Když dělám látkové masky, které například šiji nebo lakuji, tak je to nejkratší proces. Naopak, když dělám masku z keraplastu, první vrstva musí schnout dva dny. Pak se nanáší další a nakonec se brousí, lakuje a maluje. Je to zdlouhavější proces, ale výsledný efekt stojí za to. No a nejtěžší jsou různé konstrukce a nákrčníky.
Tím, že jsou víceméně z kovu, je jejich příprava nejnáročnější. Samozřejmě, kromě masek si sám vyrábím pozadí na focení a všechny rekvizity. Na celkovém obraze fotky se s modelkou či modelem dohodnu většinou předem. Takže samotné focení trvá pár hodin. Rád mám vše předem připravené. Postprodukce je již záležitostí několika hodin. Ale stalo se mi, že jsem některé fotky upravoval i pár dní. Stále jsem měl potřebu se k nim vracet a něco předělat. Tím, že nejsem zastáncem přehnaného Photoshopu, je ta konečná úprava asi nejrychlejší fáze celého fotografického procesu.
Setkal jste se s kritikou ortodoxních věřících Slováků, kteří na vaše dílo nahlíželi jako na něco zkaženého a bezbožného?
Jednou mi jedna slečna psala na Facebook nějaké verše z Bible. Říkala mi, že jsem zbloudilá ovečka, ale stále mám naději na světlo. Prostě něco v tom smyslu (smích). Ale určitě jsem neměl negativní odezvu jen od věřících. V mých začátcích, když jsem svou tvorbu začal propagovat, byly reakce lidí obecně různé. Je pochopitelné, že když člověk přijde na trh s něčím, co tu nebylo, sesype se na něj pytel hejtu (smích).
Hlavně tedy, když jde o hororovou, temnou tematiku. Někteří mi doporučovali, abych prodal foťák, abych se dal léčit a podobné věci. Dokonce mi vyčítali, jak takový člověk může být otcem. Samozřejmě, že to zamrzí, a jsou chvíle, kdy jsem o sobě pochyboval. Ale tím, že jsem na sobě tvrdě makal, posouval svou tvorbu stále vpřed, získával jsem i více fanoušků. Momentálně jsem nastaven tak, že takové věci už vůbec neřeším a soustředím se na svůj plán a cíl.
Mají vaši rodiče, blízcí a manželka pochopení pro tvorbu, která může na některé lidi působit hrozivě?
Já mám úplně skvělou a tolerantní manželku. Ve všem mě podporuje a pořád je mi oporou. Nenechala si ujít ani jednu mou výstavu a já si to vlastně bez ní už ani nedokáži představit. Stará se o celkový management c39art a mohu se na ni ve všem spolehnout. Otec už bohužel není mezi námi, ale i on fotil. Dokonce měl i tmavou komoru, všechny potřebné chemikálie a sám si vyvolával fotky. Takže jsem možná něco podědil i po něm. Mamina byla na mých dvou domovských výstavách a tvářila se hrdě. Tak nevím (smích). Já jsem už ve věku, kdy si vybírám, s kým budu trávit svůj čas, a proto se obklopuji lidmi, kteří mě podporují a respektují takového, jaký jsem.
Kdybych měl zájem o vyrobení vlastní masky a následnou fotografii, na kolik by mě to přibližně vyšlo?
Když mě někdo osloví s takovou požadavkem, je velmi důležitá komunikace před zahájením samotného procesu výroby a následného fotografování. To znamená, že si musíme přesně určit, co se bude fotit, a tedy nějakou konkrétnější představu, z níž budu vycházet. Dále je velmi důležité, z čehož budu vyrábět masku a jaký materiál použiji. Stejně tak kostým.
Následně mohu určit, kolik času mi zabere celková příprava a výrobní proces. Od toho se určuje cena, kterou si předem řekneme a dohodneme se na ní. Kromě focení dokáži zajistit i výsledný efekt zvěčněný formou obrazu například na plátno nebo PVC desku. V každém případě se snažím o to, aby v konečném důsledku byly obě strany spokojené.
