Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Pracovních nabídek nemá David Stančík zrovna málo. Přerovský gymnazista se však soustředí hlavně na svou aplikaci Darujukrev.cz, s níž se můžete stát superhrdinou, a na dokončení maturitního ročníku.
Co jsi v devatenácti letech dělal ty? Pracoval jsi na projektu, který má nejen celorepublikový, ale i zahraniční dosah, je člověku prospěšný, a otevírá dveře vstříc zářným zítřkům? Odpovědět kladně bude moci nejspíš jen opravdu málo lidí. David Stančík mezi ně dávno patří.
Přerovský UI/UX designér a brand designér má tolik práce, že by už ani nemusel chodit do školy, on ale svědomitě plní svou roli žáka a podnikatele, který se nyní rozhodl zpříjemnit proces darování krve.
Produkt, se kterým o sobě dává Stančík vědět, nese název darujukrev.cz. Jedná se o aplikaci, která má motivovat mladé (i starší) dárce krve chodit darovat pravidelně. Když si ji stáhneš, budeš se moct s přáteli „předhánět“ v tom, kolik krve jste odevzdali na dobré účely, a třeba při tom zachránili životy. Za to budeš získávat digitální odznaky nebo třeba slevy v obchodech.
Co na to říct, devatenáctiletý gymnazista má v hlavě plán. Pokud ti ještě devatenáct nebylo, možná tě dneska trochu inspirujeme. Pokud už po devatenáctce máš, nejspíš si, při pomyšlení na tvých devatenáct, jenom povzdechneš. Ať tak či tak, projekt Davida Stančíka můžeš podpořit. Jak? A jakým způsobem aplikace vůbec funguje? Přečteš si níže.
Tobě je 19, jsi ještě na gymplu. Ale už si vyděláváš na sebe.
Přesně tak. Chodí mi nabídky na práce v Praze, na senior pozice, na ty nejvyšší designové, kam se může člověk dostat. Ale já se je snažím většinou odmítat, protože samozřejmě, když člověk ještě studuje… Odstěhovat se do Prahy, neodmaturovat, a chodit do práce, je nesmyslné.
Nicméně, je to možnost.
Je to možnost, určitě, Ale momentálně se mi víc vyplatí podnikat jako freelancer, což dělám teď. Zároveň můžu mít čas dělat na projektech, na kterých mi hodně záleží, jako třeba právě darujukrev.cz.
Šel jsem darovat krev, strávil jsem tam asi dvě hodiny, a pak mě poslali domů. Protože zjistili, že beru léky, se kterými člověk nemůže darovat. Tak jsem šel domů, a přemýšlel, jak je to demotivující
Mě to napadlo, když jsem šel v září minulého roku darovat krev. Šel jsem tam, strávil jsem tam asi dvě hodiny a pak mě poslali domů. Protože zjistili, že beru nějaké léky, se kterými člověk nemůže darovat. Řekli, že budu moct darovat, až je doberu.
Tak jsem šel domů, a přemýšlel, jak je to demotivující. Pro mě zrovna ani ne, já půjdu klidně i za půl roku, ale hodně lidí to může odradit. Následně jsem se začal zajímat o celou problematiku. Zjišťoval jsem si, kolik je tady dárců, kolik dárců je potřeba, jaký je nedostatek a jak to lidi řeší.
Později jsem si řekl, že je to poměrně velký problém, že nevidím žádné projekty zabývající se dárcovstvím, tak udělám koncept aplikace, který si hodím na sociální sítě jako design.
Tak jsem to udělal, hodil si to na Instagram, kam si obvykle dávám svoje portfolio digitálních projektů. Teda těch, kterých můžu, jelikož je stejně většina z nich chráněna dohodou o mlčenlivosti. Něco vymyslím, za den to udělám a pak to zveřejním, aby bylo vidět to, co dělám, a jakým stylem to dělám. Jednou z těch věcí byl i tento projekt.
Následně jsem se rozhodl, že by celkově nebylo špatné na něm dál pracovat, jelikož mě to fakt bavilo a našel jsem v tom smysl. Tak jsem to přihlásil do soutěže Soutěž a podnikej, což je soutěž pro středoškoláky v Česku. Člověk přijde s nápadem a vyjde se zkušenostmi, novými kontakty a s projektem, který už má i funkční business model. Má svého mentora, který mu pomáhá, a nakonec může vyhrát i obchodní cestu do Chicaga. Já jsem to v lednu vyhrál.
Foto ze Soutěž & Podnikej
Takže jedeš?
Takže jedu. Někdy v srpnu. Podle toho, jak se budou kupovat lístky. Což byl můj odrazový můstek k tomu, abych se tomu věnoval dál.
I když vlastně nejenom to. Já jsem na tom projektu hodně pracoval během toho půlroku i mimo soutěž. A jelikož umím i programovat, a to jak frontend tak i backend, což znamená, že jsem si schopný udělat prakticky všechno, co se webu týče, tak udělám cokoliv jak logicky i funkčně. Díky tomu jsem začal vyvíjet celou aplikaci, přičemž jsem ji jako webovou verzi dodělal.
Znamená to, že už můžete navazovat spolupráce?
Ano. Momentálně už máme co nabízet nemocnicím a začínáme navazovat spolupráce s prvními partnery. Objíždíme celé Česko a snažíme se komunikovat to, co děláme. Zjišťovat, co se dá udělat líp, jaký postoj k projektu mají nemocnice. Zaprvé proto, abychom ji mohli zlepšovat a za druhé, abychom mohli vytvořit komunitu pro dárce. Aby se její členové mohli zapojovat a měli pocit, že jsou součástí něčeho velkého. Chceme, aby je to bavilo a chodili pravidelně.
Kolik je lidí v týmu darujukrev.cz?
Zatím jsme dva, co jsme vyloženě zaměstnanci. Tudíž já a můj co-founder pan Petr Kopeček z Czechinvestu, který je COO. Což znamená, že má na starosti operativu. Dělá krátkodobé a dlouhodobé strategie, management, oslovuje lidi, sepisuje komunikace, dělá PR. Pokrývá tu část, která je plánovací. Plus je to, že má zázemí v Praze, může tedy komunikovat s klienty tam. Pro mě je to stále 280 km, tam a zpátky je to 5 hodin cesty.
Pořád jsi na střední škole. Nerad bych někoho urazil, ale mám pocit, že všechny věci, co děláš, by mohly být pro obyčejného středoškoláka docela velkým soustem. Přesto se zeptám, máš spolužáky, kteří by dělali podobné věci?
To je pravda. Ale nemám, protože oni se většinou zaměřují na jiné věci. Celkově dělat to, co dělám já, je minimálně na poměry České republiky dost ojedinělé. Každopádně spolužáci dělají určitě strašně zajímavé věci, a zase z nich budou dobří lidé v oblastech, ve kterých se oni pohybují.
Navíc, většina lidí chce pracovat v sektorech, ve kterých potřebují vysokou školu. V tomhle věku chce být většina lidí zdravotníky, jít na lékařské fakulty. A na to se nemůžou připravovat teď, že jo. Nemůžou si doma udělat vlastní sál a začít operovat. (smích)
V rámci účtu aplikace darujukrev.cz se Stančík snaží šířit osvětu o dárcovství krve. Dozvíš se tak informace, které ti někdy nepoví ani v nemocnici
Oni nemají tolik příležitostí dělat to, co dělám já ve svém oboru. Takže ano, je to náročné a těžké, ale vzhledem k tomu, že mě to baví a je to moje vášeň, tak to prostě dělám pořád. Od té doby, co vstanu, do doby, než jdu spát.
Čili nemáš například další koníčky, které bys dělal?
Kromě trávení času s přáteli je mým největším koníčkem dělat tyto věci. Ale vzhledem k tomu, jak je to široký obor... Jak jsem říkal, já dělám UX, UI, branding, marketing, programování frontend, backend, připravuji posty na sociální sítě. Takový soubor sedmi, osmi věcí. Když mě přestane bavit jedna, tak se začnu zajímat o druhou, a tak nějak mezi nimi skáču. Je to různorodé a člověk dělá spoustu věcí.
Chystáš se na vysokou školu?
Podal jsem přihlášku, takže nemůžu ještě říct, že tam stoprocentně půjdu. Záleží to na maturitě. Ale plánuji to. Chtěl bych jít do Brna na Masarykovu univerzitu, obor Finance. Protože je to zase něco úplně jiného než to, co dělám teď, tak jsem si říkal, že by se to mohlo minimálně doplňovat. Zase bych mohl nabrat nové kontakty.
Navíc mě baví se v čemkoliv vzdělávat. Co se týká ekonomiky, tak je pro mě všechno strašně zajímavé. Pochopit fungování financí, toku peněz a státních investic, dluhopisů a tak dál. Vzhledem k tomu, že o tom vím fakt málo, tak mi přijde, že je dost velká výhoda, když o tom člověk ví hodně a zároveň dělá spoustu dalších oborů.
Proč ses rozhodl krev darovat?
Protože můj nejlepší kamarád Petr, se kterým se znám 15 let, chodí darovat krev prakticky od 18 let. A vzhledem k tomu, že vždycky chodil krev darovat, tak jsem si řekl: „Okej, tak v tomhle nebude lepší, než já.” On je strašně chytrý, dostane se na medicínu bez přijímaček, daří se mu v jazycích, tak jsem mu chtěl ukázat, že aspoň v darování krve se mu vyrovnám a zvládnu to taky. Taky budu zachraňovat životy! (smích)
No a hned na druhý den šel darovat krev, tak jsem se k němu připojil. To mě motivovalo. Proto jsem v aplikaci myslel při budování komunity i na princip toho, že jednou z hlavních věcí, která je motivuje, jsou většinou další lidé. Když je člověk sám, tak si moc neuvědomí to, že chce jít darovat krev. Možná ani nemá důvod, protože například nemá tolik empatie k druhým lidem.
Takže to, že se lidé v nemocnici objeví vedle dalších lidí, se kterými si mohou popovídat, je vlastně sjednocuje. Což je, dle mého názoru, strašně silná věc ve společnosti.
Na vašich stránkách píšeš, že darování krve může být i zábava. Vážně to tak je? Co je na tom nejzábavnějšího?My máme v aplikaci gamifikační prvky. Tam je žebříček, kde se lidé mohou porovnávat s přáteli. Vidí, jak se jim vede lokálně a globálně, i v krajích či v celé České republice. Čili to je zase motivuje, jelikož tam vidí své přátele.
Potom tu máme systém odměn ve formě digitálních odznáčků. Za to, když jdou na desátý, dvacátý, třicátý odběr. Což zase motivuje chodit častěji. Mám to ověřeno z mnoha aplikací, které dělají v jiných zdravotnických oborech nebo ve fitness. Lidi motivuje, když za svou činnost něco dostávají, i když pouze v digitální podobě. Navíc ve zdravotnictví se to opravdu hodně osvědčuje. Je zábava to sbírat.
Dále se snažíme získat partnerství s firmami, které by mohly nabízet odměny pro dárce, přestože už nějaký systém odměn pro dárce máme. Ale je málo rozšířený a málokdo o něm ví, takže ho skoro nikdo nepoužívá. My ho ale chceme zaprvé v aplikaci zviditelnit, a zadruhé do něj vkládat vlastní odměny. Chceme spolupracovat třeba s pojišťovnami, mohly by zde nabízet slevy na pojistné či slevy na léky v různých střediscích.
Kdy bude aplikace dostupná?
My tu aplikaci máme prakticky vyvinutou, jen upravujeme poslední detaily podle toho, jak komunikujeme s nemocnicemi. Snažíme se udržovat aplikaci ve stavu, kdy ještě není spuštěná právě proto, že kdybychom jí teď zpřístupnili, z minuty na minutu, tak ti dárci tam nic neuvidí. Oni musí jít darovat krev.
Nejdříve tedy vyvíjíme webovou verzi aplikace, aplikace na iOS a Android vyjde do konce roku. Na webové vyzkoušíme, jestli to funguje, jestli je to příjemné, jestli to lidi opravdu baví a používají to.
Jak to bude vlastně celé fungovat? Jak tě může aplikace motivovat k tomu, abys šel darovat krev?
Takže lidé jdou darovat krev, přijdete na to místo, a co se stane? My musíme ověřit to, že byla krev darována, a na to potřebujeme být s nemocnicemi partneři. Proto na tom nyní pracujeme, kontaktujeme nemocnice, máme s nimi dost schůzek, abychom vyjednali jejich podmínky, naše podmínky, spolupráce, abychom je do toho mohli zapojit.
Což znamená mít je na mapě. V aplikaci je mapa odběrových center, kterou si budou nemocnice spravovat, a zároveň chceme, aby nemocnice s námi spolupracovaly na ověřování dárců. To je taky jediná informace, kterou nám budou předávat. Což znamená, že my nemusíme ani moc řešit GDPR a další soukromé údaje.
Snažíme se aplikaci dělat tak, aby byla co nejvíce omezená, co se osobních informací týče. Jediné, co bude dárci stačit, bude email, jméno, příjmení a heslo. Protlačujeme maximální datovou bezpečnost, protože to je tak strašně citlivé téma, že v tomhle musíme být opravdu opatrní. Chceme, aby nemocnice odsouhlasily to, že ten člověk tam byl, a to je všechno.
Existuje nějaký konkrétní plán, jak nemocnice oslovujete?
Určitě začneme ve větších městech, protože tam je víc lidí, kteří by mohli používat aplikaci. Takže procentuálně je to pro nás ze začátku výhodnější. Náš krátkodobý plán je do konce roku pokrýt 50 % nemocnic v Česku a v dalším roce se snažit navázat spolupráce s těmi ostatními.
Zatím je to vcelku reálné, protože v Česku vlastní hodně nemocnic třeba skupina Agel, takže kdybychom s ní vyjednali spolupráci, tak pokryjeme třeba 30 nemocnic naráz. Zároveň vyjednáváme spolupráci s Národním centrem tkání a buněk od pana Zahradníčka, to nám také otevře dveře do spousty nemocnic. Takže i s nimi bychom mohli plošně pokrýt všechny spolupráce a nemuseli bychom řešit logistiku a další věci.
Dobře. Jak bude tedy aplikace fungovat v praxi?
Uživatel si stáhne aplikaci. Když nemá účet, jde například darovat poprvé, tak se zaregistruje a následně přihlásí. Do té doby než půjde darovat, uvidí v aplikaci tipy a triky, co si k odběru vzít s sebou, základní informace, a další věci, které mu nikdo neřekne a nemůže se je tedy jinde dozvědět. Například jsme zjistili, že většina lidí na internetu informuje o tom, co udělat před odběrem. Nikdo ale neříká, co dělat po něm. Většina lidí se strašně rychle nají a potom omdlí.
Pokud je uživatel dárce, uvidí prakticky ty samé informace jako dárce, který jde úplně poprvé. Odběry si nelze zpětně do aplikace nahrávat. Chceme, aby všichni začínali stejně na nule. Bylo by to super pro dárce, který by si nahrál odběry za posledních 40 let, ale my chceme, aby ty odměny byly dostupné pro všechny. Nové dárce by to mohlo demotivovat.
Když je před vámi 20 tisíc lidí s 50 odběry, tak to můžete dohnat za x let nebo vůbec. Zatímco když všichni začnou stejně a uvidí se ve vrchních pozicích, tak je bude motivovat, aby se tam udrželi.
Nechceme od dárců žádné peníze ani prostředky na to, aby projekt podporovali. Nám stačí, že jsou v té komunitě. My se tam pro ně snažíme dělat maximum.
A je možné v aplikaci zhotovit takový způsob odměn, že by třeba uživatel, který by se udržel dejme tomu týden na první pozici, získal nějaký větší bonus?
My jsme nad tím přemýšleli a celkově to promýšlíme, jestli budeme dávat odměny i za tohleto, ale je to složitější. Jelikož člověk má omezeno, kolik té krve může darovat. Pouze šestkrát za rok.
Aha, tak aby se to nezvrtlo.
Zaprvé, aby se to nezvrtlo, takže to musíme vyvažovat, zadruhé my jim ani darovat nedovolíme. Myslím, že mezi každým darováním je 79denní prodleva. Problém by byl v momentě, když všichni začínají darovat stejně a pak je tam dvouměsíční prodleva. Čili všichni mají stejné statistiky.
Což znamená, že by třeba tisíc lidí mělo jeden odběr, a my bychom potom museli odměnit tisíc uživatelů nějakou prémiovou cenou, což je skoro neudržitelné. Rozhodli jsme se spíš pro tu variantu, že každý desátý, dvacátý a další odběr bude odměňován.
Ukázka, jak by aplikace měla vypadat v mobilu
Bude u nemocnic, v rámci statistik, třeba i ukazatel, jaký krevní typ instituci chybí?Jo, přesně tak. To máme přesně v té sekci, kde máme mapu s odběrovými centry, Vidíte tam stav takzvaného krevního barometru. Takže zjistíte, že chybí třeba áčko, nebo je ho přebytek. Když je přebytek, tak si naplánujete, že půjdete jindy nebo jinde. Určitě je to strašně důležitá funkce.
Na webu je dále napsáno, a už jsi to už zmiňoval, že chcete kolem aplikace budovat i komunitu. Daří se to zatím i bez ní?
Zatím se to daří. Na Facebooku to má něco přes 450 lajků, poměrně organicky. Měli jsme i placenou reklamu, kde jsme měli strašně vysoký proklik za peníze. To znamená, že i když jsme do toho dali strašně málo, tak se toho lidi hned chytli. Na sociálních sítích to vidělo dokonce přes sto tisíc lidí.
Ale máme tam i dobrou konverzi na webové stránky, kde vlastně všechna média a další, kteří o nás psali, přivedli potenciální uživatele na naše webové stránky. Tam můžou nechat na sebe email, a my jim můžeme dát vědět hned, jak ta aplikace vyjde. Takže na darujukrev.cz máme dva newslettery. Ať už se zaregistrujete do jakéhokoliv z nich, tak my si ten mail zapamatujeme a dáme vám vědět hned, jak ta aplikace vyjde. Čehož už využilo zhruba přes 200 lidí.
Povedlo se ti už díky svému projektu motivovat lidi kolem tebe, aby šli darovat krev?
Určitě. Nevím, jestli to bylo vyloženě díky tomu, ale vím, že z mé třídy už chodí asi půlka lidí darovat krev, což je strašně super. A většinou označují na Instagramu i moji stránku, když jdou darovat. Dělají to i lidé z celé České republiky. Lidem se to líbí i v tomto ohledu, že můžou říct: Daruju krev. Vykřičet to do světa. To je dobrá věc.
Čehož jsem si všiml i já. Že se můžeš stát superhrdinou tím, že půjdeš darovat krev.
Přesně tak. Proto my říkáme, že darovat krev je super a bude z tebe hrdina. (smích)
Lze projekt podpořit i jinak, než začleněním se do komunity? Třeba finančně?
To zatím neplánujeme. Nechceme od dárců žádné peníze ani prostředky na to, aby projekt podporovali. Nám stačí, že jsou v té komunitě. My se tam pro ně snažíme dělat maximum. To, aby to fungovalo naopak, není v plánu. Ani o to nežádáme.
Máme na tom založen zase jiný business model, který nám funguje tak, aby ta aplikace byla nejen udržitelná, ale abychom měli i víc a mohli investovat zpátky do té komunity. Například pořádat později pro dárce i akce, kde se zase může sjednotit více lidí, mohou se poznávat. Všichni dělají to samé, takže je mezi nimi něco, co je spojuje. Začít bychom chtěli různými běhy pro krev a podobnými akcemi. Jelikož je to zdravé, tak bychom to rádi provázali.
Každopádně, něčím to zaštítěné mít musíte.
Ano, my tam máme asi minimálně čtyři business modely. Primárně působíme v b2b sektoru. To znamená, že máme nějakou nespecifickou částku, kterou nabízíme nemocnicím, a oni za to, že jsou součástí celé té aplikace, budou platit nějaký měsíční poplatek. Bereme z toho profit, jsme zisková společnost. Z peněz můžeme následně zaplatit provoz data center a vývoj aplikace, což jsou poměrně drahé věci.
Následně můžeme pomocí tohoto výdělku expandovat i do zahraničí, což je v našem zájmu. Potom chceme mít vlastní fondy, ze kterých chceme čerpat, abychom mohli podporovat odběry krve i v zemích, kde to nepodporuje vláda. Tedy primárně v rozvojových zemích.
Vyvolávat dobré pocity je důležitější, protože pak si spojujete i celý proces s dobrým pocitem.
A už se vám někdo ozval? Že se do projektu zapojí?
My jsme ještě neprojednávali finanční plán, to je teď v průběhu. Samozřejmě už nás oslovila nemocnice v Ostravě, se kterou budeme mít schůzku. Tam už to začneme projednávat a uvidíme, jak to bude vypadat. Posléze už budeme expandovat do dalších nemocnic, což je díky tomu už poměrně jednodušší záležitost.
Když se bavíme o budoucnosti, expandování do jiných států, kam jinam byste šli primárně?
Nejdřív do sousedních států jako Slovensko, Polsko, Rakousko a Německo. Později, když se bavíme o rozvojových zemích, tak tam to vidíme na Gruzii, Arménii a jim podobné. Ozvali se nám totiž z UNDP, Rozvojového programu OSN, kteří podporují rozvoj firmy v rozvojové zemi.
Vy máte rok na to, abyste v ní duplikoval to, co jste dělal primárně jinde. Samozřejmě přizpůsobeně jejich podmínkám. Po tom roce by to mělo být udržitelné a projekt by tam měl fungovat samostatně. Vyberete si člověka, který je místní, bude to tam řídit, vyjednávat s ambasádou a tak dál.
Nicméně během rešerše jsem narazil na podobné odměňovací projekty, kterým je například ProDarce.cz. V čem je ten váš unikátní?V tom, že máme poměrně jasnou představu, na koho cílíme. Cílíme na poměrně mladé lidi, uvádíme od 18 do 30 let věku. Protože je to skupina, která se vcelku rychle angažuje, můžeme na ni působit přes aplikace. Jelikož je používají pořád, tak lze dělat skvělé kampaně. Já k tomu mám navíc blízko, jelikož je mi 19 a vím, jak tyhle lidi oslovovat, jak přemýšlí. Takže pro mě je to jednodušší a pro ně je to lepší, než kdyby nějaký šedesátiletý člověk řekl, že by měli jít darovat krev, protože je to super.
Naši komunikaci reklamy se snažíme zaměřovat i jiným směrem. Reklamy, které působí na negativní city v člověku, jsou poměrně špatná cesta. Přijde mi, že na mladší lidi působí spíše reklama, která navozuje úsměv a dobré pocity. Protože úsměv je úplně nejsilnější věc v psychologii člověka. Motivuje ho dělat prakticky cokoliv. A je velká pravděpodobnost, že když se na něj někdo usměje, tak se usměje taky.
Ale jinak, co se týká konkurence, tak na trhu je jí víc. Dokonce i aplikace, které jsou podobné. Ale ony nemají tak specifické funkce, nemají tam většinou gamifikaci, nemají dobrý přehled, většinou ty aplikace nejsou ani dobře nadesignované. Lidi je pak nebudou používat, protože používají věci, které vypadají dobře. Taky se špatně na sociálních sítích prezentují, podporují věci, které, což z nemocnic znám, se podporovat nemají… Je tam strašně moc věcí, na které konkurence nemyslí.
V našem zájmu je zlepšovat povědomí o tom, co můžou lidé dělat pro druhé. Později bychom to chtěli všechno provázat s tím, že věříme, že budoucnost medicíny je třeba v autotransfuzi.
Říkáš, že cílí, na co by neměli. Co tím myslíš?
Hodně stránek, které podporují dárcovství krve, podporují akce, které jsou vyloženě pro dárce. Mají shromáždit spoustu lidí najednou na jedno místo, aby darovali krev. A když jsem se bavil s nemocnicemi, tak jsem zjistil, že to většinou není úplně v jejich zájmu, protože to znamená to, že přijde klidně až stovka lidí, kteří chtějí darovat krev. Většina z nich má stejný typ, a tam se stane to, že se strašně přeplní krevní banka.
Vzhledem k tomu, že má krev nějakou expiraci, což je asi 49 dnů, poměrně málo, tak se potom stává, že lidi posílají domů. Což je může zase silně demotivovat. Nemocnice jsou tak vděčnější za to, když dárci přichází v průběhu celého roku pravidelně, než když se najednou nahrne sto dárců a pak dva týdny nikdo. A přesto se takové akce pořád dějí.
Máš darujukrev.cz. Je kolem toho spousta práce, projekt není ještě úplně rozjetý a chce ještě trochu víc úsilí, ale máš tady třeba problémy s kostní dření a jinými bankami, které nutně potřebují dárce. Už máš nějaký plán do budoucna?
Určitě. My vlastně budeme mít celý ten projekt pod firmou, která bude mít jiný název, a ta bude vyvíjet další projekty v oblasti zdravotnictví. Takže později se určitě chystáme pokrýt další dárcovství. Víme, že tady je, jak jsi zmiňoval, kostní dřeň, plazma.
V našem zájmu je na to cílit, zlepšovat povědomí o tom, co můžou lidé dělat pro druhé. No a později bychom to chtěli všechno provázat s tím, že věříme, že budoucnost medicíny je třeba v autotransfuzi. Tedy když člověk v budoucnu daruje kus sebe pro sebe, tak je to to, co jeho tělo nejlépe přijme. Vzhledem k tomu, že příjem vlastní krve je okamžitý, tak to může zachránit život a funguje to líp.
V budoucnu se to dá přenést i na tvorbu nových orgánů, léčiv, umělých chrupavek z vlastních kmenových buněk, které mohou být ještě lepší než ty, se kterými se člověk narodil. Proto i výhledově chceme pracovat s myšlenkou, jak se dá medicína změnit k lepšímu.