Chceš vědět, co stojí za dlouhou kariérou na YouTube? Vyzpovídali jsme čtyři české veterány, kteří stále točí

V minulém článku jsme zpovídali youtubery, kteří rozjížděli českou komunitu na YouTube, a jejichž první účty by letos slavily minimálně desáté narozeniny. Jejich životní cesty se však v drtivé většině s platformou rozešly a oni našli uplatnění v jiných zaměstnáních. Jestli ti utekly příběhy s majiteli kanálů Mancini14, Česká Bomba, Mr. Shontey či zawy, nezapomeň se na ně kouknout tady.

Zároveň tě nejspíš nepřekvapí, že nás zajímal i pohled z druhé strany. Na YouTube to totiž stále táhnou matadoři, které nadšení nejen pro videomaking, ale ani pro další produkci na YouTube neopustilo, a vezou se na kreativní vlně také minimálně dekádu, jako by bývali výše zmínění.

Doporučeno

Kam se poděli Mr. Shontey, zawy, Mancini14 nebo Česká bomba? Zjistili jsme, co dělají první velcí čeští youtubeři, kteří už netočí 12. července 2020 10:49

I oni zažili celou proměnu serveru od přílivu nadšených českých „štábů“ z praotce youtubingu streamu.cz, přes první partnerské smlouvy, až do éry žlutých dolarů dnešních dní, kdy si každý musí opravdu dávat pozor, aby mu reklamy na videích zůstaly.

Na to, jak se na své kariéry dívají, co jim přinesly, a co si o serveru YouTube myslí dnes, nám odpověděli NejFake, Raego, EvilBender47 a Stejk.

Doporučeno

Hvězda nové vlny, kterou ocenil i Eminem, nyní vydává posmrtné album. Díky němu legenda Juice WRLDa nikdy nezemře (Recenze) 15. července 2020 14:28

NejFake

Na YouTube stále jsi i po tak dlouhé době aktivní. Mohl bys prosím tě nějak letmo popsat pro ty, kteří tě třeba neznají, tvůj content?

Internet mě zná pod jménem Nejfake. Videa tvořím už 12 let. Začínal jsem v roce 2008, kdy v Česku YouTube sledovalo minimum lidí. Za videa se neplatilo, placené spolupráce neexistovaly, a kdo tehdy začal natáčet, tak to dělal, protože ho to bavilo a proto natáčím dodnes.

Jsem možná na první pohled trochu jiný. Mám šátek, abych měl soukromí, a aby mi má tvorba nenarušovala můj život mimo internet. To se mi celou tu dobu daří. Sám za sebe nemám sociální sítě a ani je nepoužívám, vše jen jako Nejfake. Snažím se točit videa, nad kterými se člověk zamyslí a něco mu to dá. Ale začínal jsem zábavou, tak jako každý v té době, avšak jak je člověk starší, tak i tvorba se mění a diváci přicházejí i odcházejí.

Kdy jsi začínal a jak vzpomínáš na své kariérní začátky?

Začínal jsem na stream.cz, kde tehdy šlo nahrávat i uživatelská videa, a kde byla česká komunita aktivnější, než na YouTube. To však v roce 2010 zrušili, a tak jsem začal plně natáčet už jen na YouTube, kde jsem začínal úplně od nuly. Odběratele jsem získával jen tím, jak dobrá nebo špatná videa jsem tvořil.

Ještě jednou připomenu že tehdy se za videa neplatilo, čísla zhlédnutí nebyla nic moc a počet odběratelů byl tehdy maximálně v Česku 1000. Bylo i minimum hejtu, žádná negativní videa, závist, nenávist a i dospělí na youtubery nenadávali, dokonce se o nich psalo jako o mladých filmařích. Bohužel, vše se změnilo. Tvorba je lepší, točí více tvůrců, jsou v tom velké peníze a taky hejt. Nenávist a nadávky jsou dnes už úplně běžnou věcí i na YouTube.

Nikdo nemůže vyvracet, že tvé internetové tažení bylo a je úspěšné. Co bylo tehdy nejdůležitější pro to, aby se člověk dostal nahoru?

V době, kdy jsem začínal natáčet já, bylo nejdůležitější asi vydržet a zlepšovat se. Bohužel motivace nebyla nic moc. Peníze žádné, čísla zhlédnutí minimální, komentářů maximálně 10 na videu a prostě ty hodiny a hodiny času, které člověku zabralo jedno video, nemělo žádnou logickou návratnost. Proto jedinou motivací v té době bylo čistě to, že to člověka prostě bavilo. Otázkou je, kolik dnešních tvůrců začíná na YouTube natáčet, protože je to baví, a kolik z nich se už těší na peníze z videí, slávu a placené spolupráce.

Každopádně jsem rád, že jsem v té době začínal. Hodně mi to dalo. A opravdu, youtubeři, kteří točí dlouhé roky, jsou dnes jako tvůrci úplně jinde. Protože vědí, že všechno bylo vydřené video po videu. Žádné sdílení, žádná zaplacená reklama ani žádné jiné rychlé nabrání slávy přes někoho druhého.

Co ti tvorba na YouTube přinesla?

V první řadě rozvoj sám sebe. Natáčení videí není jen zapnutí kamery a nahrání na YouTube, ale naučil jsem se tvořit scénáře, lépe mluvit a vyjadřovat se, stříhat videa, dělat grafiku... Hodně jsem si vzal i z marketingu a podobných oblastí.

A co mi tvorba vzala? V mém případě nemohu říct soukromí jako jiní youtubeři. Tak snad jediné, co mi to vzalo, je čas. Ale tím, že mě to i baví a na začátku to byl jen koníček, tak ten čas jako negativní věc ani neberu. YouTube mi spíše dál, než vzal. Mohl jsem poznat zajímavé lidi, být na zajímavých místech, místo vstávání v pět ráno do práce, která mě nebaví, vstávám v pět hodin do práce, co mě baví a naplňuje. A mohu jen děkovat, že něco jako YouTube existuje, a že lidé mají tu možnost se takhle rozvíjet a zlepšovat.

Můžeš zmínit nějaké milníky, které ukázaly na to, že už něčím na YouTube jsi? A co považuješ za svůj největší úspěch na platformě?

Já bych neřekl, že něco, co jsem dokázal nebo nedokázal, je nějaký důkaz toho, že něco jsem, a že mi za to mají lidé tleskat. Můj největší úspěch je to, že jsem vydržel až do dnešních dní. Mohu točit, co mě baví a v tom mám v plánu pokračovat další roky. Miliony zhlédnutí není ukázkou kvality, ale jen toho, že to zajímalo a zajímá lidi. Nic víc. Plno českých filmů taky dokáže v kině vydělat miliony, ale kvalitou je to totální blbost.

Kdo tě inspiroval, aby ses stal youtuberem? Byl to vůbec tvůj cíl?

Bohužel v době, kdy jsem začínal, tak označení „youtuber“ ani neexistovalo. Proto jsem se nemohl ani moc inspirovat a zahraniční tvůrce jsem nesledoval. Spíše jsem hledal inspiraci na Stream.cz od tvůrců, jako byl Honza Mikulka, Janek Rubeš nebo Kazma. To jsou osobnosti, které dokázaly velké věci na internetu i mimo něj, a pokud mám někoho označit za inspiraci, tak právě je.

Dokážeš vyjmenovat nějaké spolu-youtubery z doby před deseti lety?

Na pár jmen si snad vzpomenu: AtiShow, Pedro, Stejk, Aik Murczechy a podobně. Ti ještě úspěšně natáčejí i dneska. Pak bylo plno těch, kteří přestali tvořit a to je škoda. Mnoho z nich byli opravdu ti úplně první, co v Česku začali točit let's playe, pranky, vlogy, skeče a podobně.

Tohle jsou ti na které bychom neměli zapomínat a vědět, že někdo před tím vším prošlapal všem budoucím youtuberům cestičku, aby to měli snadnější – Zdepapepa, Mr.Shontey, Noisebrothers, Mancini14 a další.

Kam ses během své kariéry posunul? Máš ke svému YouTube kanálu i nějaké povolání?

Možná bych neřekl přímo posunul, ale našel jsem místo a stav, kde jsem spokojený a kde se cítím šťastně. To by měl být cíl každého z nás, a je jedno, zda točíme na YouTube, zda prodáváme v supermarketu a nebo děláme cokoliv jiného na světě. Protože buď nás to baví a jsme šťastní, nebo nás to nebaví a děláme jen to, co musíme. Pro peníze, protože nemáme odvahu zkusit něco jiného, co by nás bavilo.

Jak s odstupem hodnotíš první videa, která jsi dělal?

Já k tomu vždy přistupoval tak, že i ta starší videa beru jako součást mé minulosti. A ať už byla sebehorší, tak je beru a něco jsem si z toho vzal a poučil se. Aktuálně mám 1600 videí, 200 jsem jich kvůli porušení autorských práv v minulosti smazal, a pokud mám počítat i videa na jiných kanálech nebo spolupráce s youtubery, tak se snadno dostaneme přes číslo 2000.

Celá má tvorba je taková mozaika střípků. Některé mají jasný tvar, jiné jsou ostré, a ten zbytek je jen skleněný prach. Ale to vše dohromady tvoří mne jako osobu. Jako youtubera i jako člověka, který 12 let dělá to, co ho baví.

Když porovnáš český YouTube dneška a dobu, kdy jsi začínal, myslíš si, že se za těch plus mínus 10 let posunul k lepšímu?

Hodně lidí by řeklo, že je to všechno jen horší. Ale to je tím, že vidíme jen ty negativní věci. V trendech jsou často videa, kde někdo dělá blbosti nebo něco ničí, a podle toho pak divák hodnotí všechny. Ale za tím vším jsou ti neviditelní, co mají pár desítek nebo stovek odběratelů.

Ti si často zaslouží mnohem větší pozornost než to, na co lidé běžně klikají. Jenže člověk se chce bavit, chce vidět zajímavé věci, extrémní záběry, negativní emoce a nebo jen klikne na to, na co kliknou ostatní. Ve finále jsme všichni jen ovce a jen málokdo dokáže svou vlastní cestou uspět. I tak je to ale možné a já si tak vážím každého takového tvůrce, protože to jde i bez čísel a slávy. Pokora k tvorbě na YouTube je mnohem víc.

A co samotná platforma? Vyhovují ti změny, které dělá?

Ta největší změna je určitě v tom, co se může a co nemůže na YouTube natáčet. Třeba v době, když jsem začínal, YouTube absolutně neřešil autorská práva. Takže hudba, filmy, ale i porno YouTube moc neřešil. Někdo by řekl, že to muselo být super. Pravá svoboda na internetu! Avšak i YouTube by měl mít svoje zásady. Nemůžeme se chovat jako piráti a práva ostatních ignorovat.

I když se mnou nebudou lidé třeba souhlasit, jsem rád, že taková pravidla existují a má to nějaký řád. Bez něho nejde fungovat. Kdo chce tvořit na YouTube a mít za to peníze, pak je nutné taková pravidla dodržovat. A to je důležité říct.

Na YouTube můžete dávat různé věci – cizí hudbu, nenávistná videa a podobně. V tom vám nikdo bránit nebude. Problém je ale v tom, že autoři tímhle na sebe strhávají pozornost. Chtějí si videa zpeněžit a vydělávat na něčem, co není jejich nebo co ubližuje druhým. Z toho pohledu jsou aktuální přísná pravidla na YouTube nutností, na což postupem času doplácejí kanály, které roky fungovaly jen jako studna nenávisti a ukradeného obsahu.

Vlastně to, jak se YouTube mění, je i ukázka toho, jak se tvůrci dokáží přizpůsobit. Kdo to nedokáže, časem prostě skončí, protože mu YouTube nevydělá tolik peněz, aby nemusel chodit do práce.

Doporučeno

Jeden skoro zemřel na covid-19, jiný umí vyrobit nůž z mléka. Těchto 10 youtuberů stojí za sledování 18. července 2020 10:28

Raego

Kdy jsi na platformě začínal a jak vzpomínáš na své kariérní začátky?

Začal jsem v roce 2007. Tenkrát se ještě hudba dávala na servery jako Boombap a utkej se v rapu a to včetně klipů. Pak přišlo YouTube. Jedno z prvních videí, který jsem uploadoval, byla pozvánka na Indyho a Wiche. Akci, kterou jsem na střední organizoval na Kladně. Najednou měla 40 tisíc views a já pochopil, že je tam potenciál. A tak jsem pomalu začal studovat tu platformu a koukat se na videa. 

Připomněl bys, jaký typ videí jsi tehdy na YouTube uploadoval?

Zkoušel jsem krátký filmy, klipy. Trpěl jsem dost dlouho traumatem z toho, že jsem byl v mládí tlustej, a tak jsem nechtěl sám sebe točit. Pak jsem najednou tohle překonal a začal dělat vtipný videa. Chtěl jsem prostě lidi bavit. Dělal jsem i nějakou side tvorbu v angličtině, ale moc rychle jsem pochopil, že chci bejt srozumitelnej a pochopitelnej. To mě naučil Leoš Mareš, se kterým jsme v ten čas vysílali na Evropě 2.

Nelze vyvracet, že tvé internetové tažení vlastně i jako youtuber bylo úspěšné. Co bylo tehdy nejdůležitější pro to, aby se člověk dostal nahoru?

Nejdůležitější je vydržet. Neporovnávat se. Nepropadnout negativitě, kdy chceš jenom čísla. Chyba je vždycky v tobě. Musíš se něco naučit, aby ses dostal dál. Já jsem si hodně věci načetl od Kawasakiho po Gladwella, abych pochopil, jak úspěšně můžu fungovat bez lidí okolo a být závislý sám na sobě.

Pro mě byl YouTube cesta svobody. Protože všude, kam jsem šel, jsem dostával předsudky  kvůli vzhledu nebo věku, a tak mě to přestalo bavit. Bejt zaměstnanec, kterýho furt někdo někam škatulkuje.

Co ti tvorba na YouTube přinesla?Je to pro mě cesta svobody. Otevřela se mi také cesta do zahraničí. Mám 46,434  nejsledovanější kanál na světě, a to je z miliardy uživatelů fakt krásný číslo. Mohl jsem díky tomu jet na stáž do Los Angeles, bookujou si mě festivaly, zvou mě na různý přednášky jako jsou TEDx Prague a podobně.

Potkal jsem se s Ludacrisem, Jasonem Derulem, a díky tomu se mnou spolupracoval Bizzie Bone z Bone Thugs and Harmony. Změnilo mi to život, protože v šestnácti jsem snil, že budu někým, když jsem měl 130 kilo, rodiče oba zrovna onemocněli, a my žili z jednoho důchodu. Ani jsme si nemohli dovolit mě dostat na lyžák. Tak jsem musel začít pracovat brzo, abych si vůbec mohl dovolit chodit na střední. Je to fakt obrovskej skok.   

Můžeš zmínit nějaké další milníky, které ukazovaly na to, že už něčím na YouTube jsi? A co považuješ za svůj tehdejší největší úspěch na platformě?

Největší milník byl první milion s „Jedu Facebook". Pak přišlo „Ty a Já“, který najednou začala hrát všechna rádia po republice a mě se stávalo, že mě zastavovali lidi na ulici. Bylo to rok po tom, co jsem se rozhodl, že se budu věnovat jenom muzice a moderování. Napsal jsem si to a nosil to v peněžence.

V roce 2016 se mi staly nějaký s**čky, ze kterejch jsem se dva roky nevzpamatoval. Do dneška trpím post traumatickou poruchou, která dost ovlivňovala můj život. Rozhodl jsem se cestovat a poznat svět a zakotvil jsem na stáži v losangeleský pobočce YouTube Space, kde jsem se rok učil, jak se rozvíjet. Učili nás lidi, co dělali na kampani pro Obamu.

Pak jsem se náhodně vrátil s jedním dolarem v kapse. Začal jsem úplně od nuly. To, kam jsem to za ty dva roky dotáhl, je neuvěřitelný. Chvílemi jsem myslel, že už na to fakt nemám. Bylo to znovuzrození. Nedokázal bych to bez lidí kolem sebe. Ondry Žatkuliaka, Davida Pacholíka, Tomáše Řehořka nebo Daniela Šídy.

Kdo tě inspiroval, aby ses stal youtuberem? Byl to vůbec tvůj cíl?

Christina Delaney při jednom z rozhovorů, když jsme byli na Naplávce. Řekla mi o Shanu Dawsonovi a Nigahigovi. Začal jsem je sledovat a bavilo mě to. Tenkrát byl YouTube taková alternativa a nikdo tam nic moc nedával. Musel jsi mít fakt koule něco zkusit. Ale komunita byla hrozně přátelská. Nikdo moc nechtěl product placement. Dneska je to úplně normální.

Dokážeš vyjmenovat nějaké spolu-youtubery z doby před 10 lety?

Ruda z Ostravy, Dominika Myslivcová, Mancini, Mr. Shontey, Aik Murczechy.

Proč jsi s youtubingem jako takovým přestal?

Moje cesta se někam posunula a já se víc našel v hudbě. Vždycky jsem jí chtěl dělat. Dělám jí od šestnácti.

Zpěv tě živí nebo k tomu ještě něco děláš?

Jsem kreativní ředitel v jedný firmě. Dělám spoustu rádiových kampaní a taky píšu songy. To mě baví. Někdy za den napíšu i tři.

Jak s odstupem hodnotíš první videa, která jsi točil?

Jsem rád, že jsem dostal od života tu možnost být tady a něco vůbec tvořit. Takže vděk a radost. Všechno je vývoj.

Myslíš, že by šlo se vrátit na YouTube s videi ve formě, kterou jsi dělal před více než 10 lety? Je to vzhledem k jejich charakteru vůbec možné?

Myslím, že to je paradoxně to, co chybí. Vždycky je to ale spíš o osobnosti. Lidi jdou za tebou pro to, co z tebe vyzařuje. Takže nejde vždycky o formát jako spíš o kouzlo toho, co děláš.

Co si myslíš o samotném vývoji platformy YouTube jako takové?

Myslím, že před sebou máme skvělou éru. YouTube je svoboda. Člověk má na dosah ruky tolik informací, které mu v životě můžou pomoct, že vlastně nikdy v historii lidstva nebylo jednodušší se v něčem tak rychle a dostupně zlepšovat.

Doporučeno

Jaké filmy natáčí a připravuje 10 nejoblíbenějších herců Hollywoodu? 25. července 2020 10:15

Stejk

Můžeš pro ty, kteří by tě náhodou neznali, říct, jaký typ videí tvoříš?Jmenuji se Jakub, je mi 28 a žiju v Pardubicích. YouTubem se naplno živím 6 let. Natáčím videa ze života, zajímavosti nebo třeba vtipy a snad i vtipný videa.

Kdy jsi začínal a jak vzpomínáš na své kariérní začátky?

První videa jsem na internet nahrával na začátku roku 2010. To byly většinou tak minutový blbosti s kamarádama, kde jsme zkoušeli některý scénky z tehdy populárního pořadu Tele Tele. Teď už je na internetu ani nenajdete. Ale už na základce jsme s bráchou nebo kámoši natáčeli různý kravinky. Tehdy naštěstí YouTube nebyl, takže jediný, kdo to viděl, byla moje mamka, a tý se to vždycky líbilo.

Každopádně obrat nastal v roce 2012, kdy jsem se rozešel se svou holkou a přemýšlel jsem, co s volným časem budu dělat. Na internetu tehdy frčely challenge. Někdo jedl pálivé papričky, skořici nebo něco na čas a já si řekl, že bych to taky chtěl zkusit. Přemýšlel jsem, jak to udělat, aby to bylo aspoň trošku jiný než většina videí Tak jsem si k tomu pozval kamarády a video bylo na světě.

Dal jsem ho na internet a čekal. V tu dobu jsem za ty 2 roky natáčení blbostí získal 3 odběratele! Ani nevím, jestli si to některý z nich pustil. Každopádně video mělo nějakých 50 zhlédnutí a my se domluvili, že tohle budeme dělat každých 14 dní, protože nás to bavilo natáčet. Postupem času se noví diváci nabalovali, až se to dostalo do bodu, kdy jsem získal první tisíc odběratelů. Potom jsem se vrhl i na videa a nový série, který natáčím doteď.

Je evidentní, že tvé internetové tažení je stále nadprůměrně úspěšné. Co bylo ale vůbec nejdůležitější pro to, aby se člověk dostal nahoru?

Děkuju. No nevím, jestli jsem nějak nadprůměrně úspěšný, takhle to nevnímám. Na Youtube jsem si dal 2 podmínky. Za prvé budu točit to, co mě baví, a kdybych byl divák, tak bych se na takové video sám podíval, a za druhé budu pracovat konstantně. Za těch 8 let pravidelné tvorby jsem si nikdy nedal pauzu. Mám vybrané dny, kdy publikuju videa, a přes to nejede vlak.

Myslím, že tohle mě žene dopředu. Když vím, že ve čtvrtek bude video, tak začnu přemýšlet, jaké má být, co v něm chci sdělit. Donutí mě to něco tvořit místo toho, abych třeba koukal na Netflix. Nikdy jsem nebyl číslo 1. Vždycky jsem byl za někým v závěsu, ale postupně se ty jedničky střídaly. Některé končily, některé zpomalily. Já se ale snažil držet a nepolevovat, a teďka jsem druhý nejodebíranější neherní kanál v České republice.

Co ti tvorba na YouTube přinesla? 

Přinesla mi to, že se živím něčím, co mě naplňuje a nesmírně baví. Mám pocit, že od vydání prvního videa moje nadšení do tvorby nepolevilo. Neberu to jako práci, ale jako koníček, který mě dokáže uživit. Navíc jsem moc rád, když to potěší i diváky a zlepší jim to den. Věřím taky, že jsem se díky tomu stal hodně samostatný. Mnoho lidí dneska bydlí do třicítky u rodičů a mně přišlo normální se už při škole odstěhovat do vlastního a vzít za sebe zodpovědnost. Jinak tehdy, pro dospívajícího svobodného kluka, mi to přineslo zájem plnoletých fanynek, což jsem velmi cenil!

Můžeš zmínit nějaké další milníky, které ukazovaly na to, že už něčím na YouTube jsi? A co považuješ za svůj tehdejší největší úspěch na platformě?

Jak říkám, točil jsem to, co mě baví a lidi to evidentně bavilo taky, tak se začali koukat a většina z nich sleduje videa doteď. Neřešil jsem nějaký určitý číslo odběratelů nebo zhlédnutí značí, že už jsem tam, kde jsem chtěl být. První velkej milník ale přišel s videem „Jak být rebel“. Tohle video mě dostalo do širšího povědomí, a to i díky hlášce „Rebel, vole!“, kterou najednou začali všichni používat.

Jinak YouTube má formu ocenění, YouTube Play Buttony, což je zarámované stříbrné nebo jiné logo, které dostane společně s dopisem od vedení YouTube každý youtuber, který překoná hranici minimálně 100 tisíc odběratelů. V době, kdy jsem ho získal, tu ještě nebylo tolik youtuberů, takže to pro mě bylo fakt něco. Další milník je zlaté ocenění za jeden milion odběratelů. O něm už mluvím celkem dlouho, že by mojí zdi slušelo!

Kdo tě inspiroval, aby ses stal youtuberem? Byl to vůbec tvůj cíl?

Kupodivu mě nikdo neinspiroval a ani do teď v žádném youtuberovi inspiraci nemám. I to je myslím důvod, proč funguju tak dlouho. Točím si prostě to, co chci, a nenásleduju trendy. Vždycky jsem měl rád zajímavosti, tak jsem je pak začal točit. Rád jsem si s kámošema vyprávěl vtipy, tak jsem je začal točit.

Když jsem začínal, tak jsem ani nevěděl, že něco jako youtuber existuje. Však i proto jsem začal vydělávat asi až po 4–5 letech od natočení prvního videa. Bral jsem to jen jako velkej koníček. Vždycky jsem chtěl být herec nebo moderátor, a díky YouTube můžu být herec ve svých videích. Ohledně moderátořiny mám nabídky každou chvilku. To už jsem ale přehodnotil a věnuju se hlavně YouTube.

Dokážeš vyjmenovat nějaké spolu-youtubery z doby před 10 lety?

Jasně! Někteří ještě stále natáčí a jsou to jediní youtubeři, na které občas koukám. Kdybyste mi před 10 lety řekli, ať vyjmenuju top 20 youtuberů a co tvoří, tak to z fleku vypálím. Když se ale podívám na YouTube teďka, tak o dost lidech, kteří mají stovky tisíc odběratelů, jsem v životě neslyšel. Přijde mi, že tenkrát, jako takoví průkopníci, jsme byli rodina, co se snažila dostat YouTube do podvědomí lidí i jako platformu. Ne pouze jako server, kde jsou pouze videa z Minecraftu a snímky s padajícími koťaty.

Ty se ale živíš, i když jsi to, jak píšeš, přehodnotil, ještě i jako moderátor. Máš ještě nějaké další práce? Stíháš všechno v pohodě?Moderuju pořad na internetové televizi Mall.tv s názvem Mallboxing, kde ukazuju a testuju novinky v rámci mobilů, notebooků nebo smart domácností. Klasické moderování akcí nedělám. Proto si myslím, že to všechno dokážu stíhat.

Krom toho ještě s přítelkyní řešíme byznysy, který nemají nic společného s YouTube. Nebo investuju. Jelikož je YouTube moje vášeň, tak to stíhám, protože si na něj vždycky udělám čas. Beru to vlastně i jako takovou práci, co mě baví. Mám klasicky ráno budík, kancelář a studio, kde tvořím. Videa si sice stříhám i sám, což zabere asi nejvíc času, ale i tuhle činnost mám rád.

Jak bys s odstupem ohodnotil svá první videa, která jsi točil?

V tu dobu, kdy jsem je tvořil, tak jsem je tak vytvořit chtěl. Člověk se časem mění a je samozřejmé, že teď bych to udělal jinak. Ale beru to tak, že se aspoň můžu podívat, jak jsem se posunul. Každopádně rád se na stará videa podívám a dost se u nich i zasměju.

Máš nějaké vlastní video, na které by ses nejradši už nikdy nepodíval nebo jej nejradši vymazal z paměti, ale z nějakého důvodu jej pořád na kanálu máš?

Několik takových videí mám. Ale jak jsem uváděl, tehdy, když jsem to video tvořil, tak jsem ho vytvořit chtěl. Jedná se hlavně o videa, kde řeším ženskou tématiku. Proto jsem se  v nich převlékal za holky. I když to teďka pro mě už příjemný není, tak lidem se tohle vždycky hodně líbilo, a do teď by chtěli, abych taková videa občas natočil.

Jaké je naopak tvé nejoblíbenější video?

Mám rád videa, kde jsem s dalšíma kamarádama nebo youtuberama. Asi nejoblíbenější mám sérii „Nikdy jsem“, u které jsem vždycky brečel smíchy. A to jak při natáčení, tak při stříhání nebo kdykoliv se na to video podívám.

Myslíš, že by šlo se vrátit na YouTube s videi ve formě, kterou jsi dělal před 10 lety?

Po technické stránce určitě ne. Po obsahové si myslím, že by si to diváky našlo. Doteď mezi moje nejúspěšnější aktuální série patří videa, která jsem začal tvořit na začátku mojí YouTube cesty, a to jak vtipy, tak „Perly ze světa“.

Co si myslíš o samotném vývoji platformy YouTube jako takové?

Youtube se hodně posunul. Teďka má tvůrce k dispozici neuvěřitelnou škálu statistik, aby zjistil, co a jak mu funguje. Je tam spoustu nových funkcí a služeb.

Pamatuju si na první aktualizaci YouTube, během které se kompletně předělal design hlavní stránky každého youtubera, a všichni na to nadávali. Včetně mě. Teď si tu starou ani nedovedu představit.

Jediné mínus vidím asi v přehnané korektnosti, kterou YouTube vyžaduje po svých tvůrcích. Tahle platforma začala jako místo, kde si každý může vyjádřit svůj názor. Dneska musíte hodně přemýšlet, co můžete říct a co ne. A to nejen z pohledu vašeho dosahu a vlivu. YouTube navíc penalizuje i zpětně. Takže pokud bylo něco před 5 lety v pořádku a teď není, tak je na každém tvůrci, aby si videa zpětně ohlídal. Jinak ho čeká postih.

Jak vidíš budoucnost YouTube?

Youtube v současnosti nemá žádnou konkurenci. Má miliardy uživatelů a miliony tvůrců. Osobně vidím budoucnost dobře. A to jak platformy, tak mě samotného. Nastavení, se kterým tvořím, mi funguje, a neplánuju ho měnit. Plánuju dál tvořit videa, která baví mě i moje diváky.

Doporučeno

Mladá Olga Hepnarová před 47 lety najela na Strossmayerově náměstí do davu lidí čekajících na tramvaj 10. července 2020 15:31

EvilBender47

Kdy jsi začínal a jak vzpomínáš na své kariérní začátky?

Uplně první video jsme s kámošema natáčeli někdy v roce 2004. Ještě před YouTube. Točili jsme mega hroznou parodii na Matrix na starou VHS kameru, a potom jsem se to snažil
střihat přes VHS přehrávač na televizi. Nakonec to nevyšlo, protože kamarádův táta, jehož ta kamera byla, nám přetočil to, co jsme měli nafilmované. Vím, že mě to hrozně bavilo, tak jsem naše ukecal k tomu, aby mi koupili, k Vánocům kameru.

Byla to hrozná pálka, asi 30 000, takže jim fakt moc děkuju, protože bych se k tomu bez nich asi nedostal!

Byla to jedna z prvních kamer, které měly hard disk. Jo, až tak jsem starej. Ale přitom nezvládala větší rozlišení jak 800x600. Na ní jsem natáčel svoje první videa. Nic extra, většinou jsme s tím natáčeli airsoft, nějaký testíky na vizuální efekty anebo jsme točili klipy na songy. Něco jako dnešní TikTokeři. V tý době jsem taky objevil YouTube, který dřív fungoval mnohem rozdílněji než dnes.

Říkal jsem si, jak je to super, že člověk má možnost ukázat svoje videa lidem na netu a bavit je. Pár let na to jsem si koupil další kameru, která už byla kvalitou jinde, šel jsem do Liberce na pomaturitní studium, a tam jsem poznal Vojtu, se kterým jsme začali točit různé skeče a hovadinky. Tím bych řekl, že se ten můj YouTube začal teprve rozjíždět.

Připomněl bys, jaký typ videí jsi tehdy na YouTube uploadoval?

Ze začátku jsem uploadoval různé testy efektů, krátké skeče, vlogy, a minifilmečky, videoherní logiky... prostě taková všehochuť. A tak je tomu doposud.

Začátky byly těžký, protože YouTube tu moc neletěl, a dělali jsme to hlavně for fun. Trvalo to rok, co jsme takhle natáčeli, než jsme dosáhli 1000 odběratelů, a díky čemuž jsme si mohli zažádat o partnerství. Dříve nešlo ani tak o peníze, protože se tím fakt nedalo živit. Spíš to byla taková ,,prestiž". Dříve měli totiž například banner na YouTube stránce kanálu pouze partneři.

Nejprve Freakout, poté Evil Bender. Proč taková změna jména?

Popravdě se ten kanál nejdříve jmenoval Evilbender47, což se jmenuje doteď. Ale když jsem začal natáčet, tak jsem chtěl nějaký název pro celou skupinu, kterým se můžeme prezentovat. Ne random nick ze hry. Kamarád mi pomohl vymyslet Freakout. Hrozně se mi to líbilo, tak jsem to použil.

Nikdo nemůže vyvracet, že tvé internetové tažení je i dnes dost úspěšné. Co bylo tehdy nejdůležitější pro to, aby se člověk dostal nahoru?Myslím že dnes je hrozně důležité držet se trendů a být něčím zajímavý a originální. Přestože mi přijde, že je to také dost o náhodě. Přijde mi, že dříve to bylo jednodušší, protože toho obsahu nebylo tolik jako dnes.

Máš recept na to, jak se udržet jako content-maker tak dlouho aktivní a sledovaný?

Na tohle asi nedokážu odpovědět. Chtěl bych říct, že stačí mít originální a kvalitní tvorbu,
ale znám spousty kanálů, které si dají na videích opravdu záležet, a nedosahujou čísel,
která by si zasloužily. Sám si nedokážu představit, jak by to vypadalo, kdybych měl s YouTube začínat znovu v téhle době.

Co ti tvorba na YouTube přinesla?

Spoustu zážitků, spoustu super lidí, které bych jinak nepoznal, a možnost proměnit hobby v práci. Což je naprosto super a přál bych to všem.

Můžeš zmínit nějaké milníky, které ukazovaly na to, že už něčím na YouTube jsi?

Myslím, že největší milníkem bylo dosažení sto tisíce odběratelů. Když jsem začínal, tak jsem ani nedoufal, že se někdy dostaneme na takové číslo.

Co považuješ za svůj největší úspěch na platformě

Největší úspěchem je asi to, že se pořád najdou lidi, které naše tvorba pořád zajímá a baví. Ale popravdě nad tímhle moc ani nepřemýšlím.

Kdo tě inspiroval, aby ses stal youtuberem? Byl to vůbec tvůj cíl?

Jestli bych měl jmenovat někoho jako inspiraci, tak by to byl především asi Freddie Wong, dnes Rocketjump. Díky němu jsem se začal zajímat o vizuální efekty. A také Smosh, to byly asi dva hlavní kanály, které mě nejvíce inspirovaly k natáčení. Popravdě ani nevím, jestli to byl můj cíl být youtuberem, protože jsem nebral v potaz to, že se tím bude dát vydělávat.

Samozřejmě to dnes mám jako full-time job, ale dřív jsme jen prostě chtěli dělat něco, co nás baví a co i pobaví diváky. Dneska mi přijde, že spousta mladších youtuberů do toho jde s tím, že chtějí vydělávat a být slavní, protože to vidí u svých vzorů. To je příšernej přístup. Většinou to je vidět u yotuberů, kteří natočí cokoliv jen proto, aby měli ty views.

Dokážeš vyjmenovat nějaké spolu-youtubery „tvé” doby?

Tak určitě, spousta z nich i dnes natáčí. Například Ati, NejFake, Smusa, Gogo... Myslím, že ti začínali stejně jako já. První z yotuberů, které jsem poznal osobně, byli třeba Mr. Shontey nebo Tomáš Soukup. Oba dva ale už nenatáčí. Jako spousta dalších, které znám z doby začátků YouTube.

Jak s odstupem hodnotíš první videa, která jsi točil?

To, co jsem točil před YouTube a ty úplně první videa na YouTube, byly hrozné sr**ky. Třeba, když dneska vidím nějaké ty starší vlogy, tak se nemůžu poslouchat. Fakt hrůza. Ale zase musím říct, že ty prvotní skeče pobaví i dnes. Hlavně jsme byli jedním z mála kanálů, který dělal vizuální efekty a akční filmečky. V Česku tohle skoro nikdo nedělal. 

Myslíš, že by bylo možné dneska začít s videi ve formě, kterou jsi dělal před více než 10 lety? Je to vzhledem k jejich charakteru vůbec možné?

Dost záleží na tom, s jakými videi. Například videa s herní tematikou běží dobře i dnes viz. Pubg IRL, naše nejsledovanější video. Myslím si ale, že to dnes dost ovlivňuje kvantita, která na YouTube je. Dříve toho nebylo tolik, takže dostat se do podvědomí bylo jednodušší i s tím, co jsme chtěli točit my.

Dnes lidi hlavně zajímá bulvár, takže reakční ho**a apod. Čili pro tvůrce, kteří chtějí dělat něco ,,filmovějšího", je mnohem náročnější se prosadit.

Co si myslíš o samotném vývoji platformy YouTube jako takové?

YoTube háže poslední dobou tvůrcům klacky pod nohy. Dříve bylo vše o dost jednodušší, mohli jsme si točit skoro vše. Dnes si člověk musí fakt dávat pozor, co ve videu řekne nebo udělá. Spousta našich starších videí by dnes v žádném případě neprošla zpeněžněním.
Je to celkem škoda, že i ve skeči by měl člověk cenzurovat sprostá slova nebo narážky na sex, pokud za tu práci chce mít nějaké peníze.