Přepnout do nočního režimu
Přepnout do denního režimu
Pátek 27. 5. 2022 svátek má Valdemar

hledej na refresheru

Chceš dostávat notifikace i na tomto zařízení?
Refresher - Rozhovory

Snažíme se přijít na podstatu vesmíru. Hledáme svatý grál vědy, říká Filip Široký z CERNu

S Filipem Širokým o jeho práci pro Evropskou organizaci pro jaderný výzkum.

Adam Smeták
6. leden 2021, 13:00 Čas čtení: 12:04
Sdílet
Uložit Uložené
Sdílet Sdílet článek
Snažíme se přijít na podstatu vesmíru. Hledáme svatý grál vědy, říká Filip Široký z CERNu
Zdroj: archiv Filipa Širokého
Refresher - Rozhovory
0
Adam Smeták
6. leden 2021, 13:00
Čas čtení: 12:04

Snažíme se přijít na podstatu vesmíru. Hledáme svatý grál vědy, říká Filip Široký z CERNu

S Filipem Širokým o jeho práci pro Evropskou organizaci pro jaderný výzkum.

Adam Smeták
6. leden 2021, 13:00
Čas čtení: 12:04
Sdílet
Uložit Uložené
Sdílet Sdílet článek
Snažíme se přijít na podstatu vesmíru. Hledáme svatý grál vědy, říká Filip Široký z CERNu
Zdroj: archiv Filipa Širokého

Na konci loňského roku jsme si zavolali s jedním z nejmladších Čechů, kteří kdy pracovali pro CERN. Evropská organizace pro jaderný výzkum sídlí v Ženevě a známá je především díky svým urychlovačům částic, které umožnily například objev Higgsova bosonu v roce 2012. Filip Široký, kterému je 23 let a CERN jej zaměstnává na plný úvazek, nám prozradil, co tato mezinárodní organizace hledá, na čem pracuje a v čem jí pomáhá on sám. 

 

„Hodně lidí si myslí, když jim řeknu, že CERN je Evropská organizace pro jaderný výzkum, že tam pracujeme na termonukleární fúzi, což není pravda. My se tam snažíme přijít na podstatu hmoty a energie a i třeba vzniku vesmíru,“ prozradil nám mimo jiného.

 

Máme důvod bát se umělé inteligence?

Jsou dva důvody, proč bychom se mohli bát. Na umělou inteligenci se můžeme dívat jako na klasický nástroj, který by dokázal pomoci vytvořit inteligentnější zbraně. Ať už zbraně pro hybridní válku – automatické boty, kteří šíří dezinformace a rozdmýchávají společnost na sociálních sítích nebo inteligentní válečné drony či tanky, respektive samořízené střely. Záleží na tom, kdo tu technologii má a jak ji používá.


Druhý problém, kterého se lidé bojí, je, že může být umělá inteligence problém sama o sobě, a to v případě, že se stane obecnou umělou inteligencí. Že už to nebude jen matematický model nebo chytrá statistika, která by správně řešila jeden problém. Ale že to bude model jako člověk, který se může učit nové a nové věci. Pak by mohl nastat takový ten klasický námět jako v Terminátorovi.


To je sice možné, ale v současné době vůbec netušíme, jak se k obecné umělé inteligenci dostat. Ale je dobře, že někteří kolegové z etiky a AI safety nad tím již dlouho rozmýšlí. Protože, ačkoliv jsme od takové revoluce momentálně daleko, revoluční nápady se velmi těžko předpovídají, a tak jsme možná blíž, než si myslíme.


Vy jste pro iDNES řekl, že umělá inteligence je obor, u něhož je pravděpodobnější, že byste mohl mít podíl na změně světa. Proč byste chtěl měnit svět? A v jakém smyslu byste ho chtěl měnit?

Myslím, že je to obor, kde bych se mohl nejvíce realizovat. Původně jsem chtěl studovat fyziku a být v CERNu jako fyzik. Potom jsem viděl film Ex Machina, který mě donutil se zamyslet, že AI je možná zajímavější a nakonec jsem právě díky tomu skončil jako AI vědec v CERNu. Kruh se uzavřel.


Myslím si, že svět vždycky může být lepší a rád bych se na jeho změně taky podílel.

 

Zdroj: archiv Filipa Širokého


Chtěl jste být fyzik v CERNu. Potom jste se rozhodl pro AI. CERN tedy pro vás byl cílem už od mládí?

Ano, už v prváku na gymplu v Ivančicích jsme s profesorem fyziky založili kroužek teoretické fyziky, kde jsme spolu každý týden po škole řešili, co se v CERNu děje. Věnoval mi hodně času. I když mi opakoval, že je složité se tam dostat jako teoretický fyzik, já jsem si to nepřipouštěl.


Nakonec jsem ale od toho stejně odešel, protože jsem v AI našel ještě větší inspiracii. Je to velmi zajímavý obor.

 

Já jsem pracoval v té hlavní nejnovější budově, která vypadá hrozně cool. Tam jsem se cítil jako ve sci-fi filmu.


Vy jste už ve dvaceti letech absolvoval v CERNu stáž. Přijde mi to jako velmi nízký věk. Je běžné, že se dvacetiletí studenti bakalářských programů dostanou do CERNu?

Byl jsem, myslím, jeden z úplně nejmladších. Existuje teoretický minimální limit. Člověk by měl mít dostudované alespoň tři semestry, než tam jde. A já jsem se tam hlásil už během druhého semestru, takže jsem začal v první možný den, co to teoreticky šlo. Ale mohou se tam hlásit i studenti například pátého ročníku studia. Posledního ročníku inženýrského nebo magisterského studia. A takové lidi samozřejmě berou radši.


Tím pádem tam jsou většinou starší lidi. A důvod, proč mě vzali, si myslím, je ten, že jsem je zaujal svými mimoškolními projekty, zejména, že se mi povedlo půl roku předtím vyhrát fakultní soutěž umělých inteligencí spolu se dvěma kamarády, kde jsme s trochou štěstí porazili i tým doktorandů.

 


Jak probíhá samotné přijímací řízení?

Musíte mít tři referenční dopisy. Měl jsem dva od profesorů a jeden od bývalého zaměstnavatele. Píšete také motivační dopisy. Ptají se na hodně otázek. Ideální je nejen studovat, ale angažovat se i ve vedlejších projektech.


Pokud člověk splňuje všechny tyto věci a k tomu CERN zrovna pracuje nebo plánuje pracovat na projektu, který sedí s jeho portfoliem, tak má velmi výraznou šanci se tam dostat. Další věc, která přijetí ovlivňuje, je, z jaké země student pochází. 


CERN je placený jeho členskými státy a velmi zhruba by mělo poměrově korelovat to, kolik daný stát platí peněz s tím, kolik procent jeho občanů v CERNu pracuje. Takže pokud tam nějaký stát v nějakou dobu má málo lidí, tak se je snaží lehce upřednostnit. 

 


Jaký byl váš první pocit, když jste přijel do komplexu CERNu. Co jste si říkal?

Úplně mě dostalo, jak je to obrovské. Je to skutečně jako město ve městě. Je tam pobočka banky, malá pobočka nemocnice a tři restaurace. Pokud nejsou opatření kolem pandemie, tak tam může být i 10 tisíc lidí najednou. Já jsem pracoval v té hlavní nejnovější budově, která vypadá hrozně cool. Tam jsem se cítil jako ve sci-fi filmu.


V komplexu CERNu zaměstnanci i přímo bydlí, nebo pobývají někde v okolí? 

Je tam pár hostelů, ale to je spíše přechodné, než si lidé najdou pronájem. A potom, pokud tam člověk bydlí, dostane diplomatickou kartu jak ve Francii tak ve Švýcarsku a může si vybrat, kde žít, s tím, že většina lidí si vybere Francii, protože CERN je přímo na hranicích a je tam levněji než ve Švýcarsku.

 

Zdroj: archiv Filipa Širokého


Pracují v CERNu ještě nějací Češi?

Určitě. Česko platí kolem jednoho procenta. Takže zhruba každý stý vědec by tam měl být Čech. Z těch deseti tisíc lidí je však přímo CERN zaměstnanců, to jsou Fellows nebo Staff, jenom zlomek. Na pozici, na které  jsem teď já – Fellow, tak jsou, myslím, jen další dva Češi. Ale je tam hodně takzvaných userů, a to jsou třeba lidé z univerzit. Myslím, že ČVUT a možná i UK tam mají kancelář, kde se střídají studenti. Jezdí tam třeba na týdenní stáž něco změřit a napsat diplomku. Takových uživatelů je tam hodně, potom tam jsou tzv. summer, technical nebo administrative studenti. Ty pozice, které je ještě těžší dostat, jsou Fellow a potom Staff, která už je úplně nejvyšší a už klasicky rozdělená do stupňů podle množství zodpovědnosti dané osoby, a podobně.

 

My se tam snažíme přijít na podstatu hmoty a energie a i třeba vzniku vesmíru. A hlavně se tam snažíme verifikovat fyzikální teorie a i třeba hledat novou fyziku.


Na jakou univerzitu v Česku by měl člověk jít studovat, aby mohl reálně uvažovat o práci v CERNu?

Abych pomohl své alma mater, tak řeknu Masarykova univerzita Fakulta informatiky. (smích) Ale je to pravda. Rok po mě tam byl jeden kamarád, který se také dostal na pozici technical student. Jinak znám ještě dva kamarády, co také byli na pozici technical student, kteří jsou z ČVUT, ale obecně spíš záleží na oboru než na univerzitě. Obory, přes které se tam dá dostat na stáž technical studenta, jsou například strojní a elektrické inženýrství, robotika, aplikovaná fyzika, strojírenství, informatika nebo matematika. A málokdo ví, že hlásit se do CERNu na stáž mohou i více sociálně orientovaní studenti například práva, účetnictví, psychologie, HR, PR, překladatelství, komunikace, apod. na pozici administrative student, kteří mají úplně stejné podmínky jako technical studenti. Mohu tedy doporučit zkusit se do CERNu přihlásit všem těmto studentům.

 


Vy jste v CERNu byl nejprve ve dvaceti letech na stáži, teď už jste se vrátil jako zaměstnanec. Na jaké pozici pracujete? Co vaše práce obnáší a chtěl byste tam chtěl zůstat dlouhodobě?

Fellow je v podstatě program pro mladé profesionály a je to něco, kam se typicky hlásí lidé, co mají dostudováno a méně než 4 roky praxe. Je to program na dva až tři roky, kde už v podstatě jsem zaměstnanec, ale pořád na dobu určitou. Ono je obecně velmi obtížné získat pozici až do důchodu. Typicky ta cesta je nejprve technical student, případně předtím ještě summer student, pak Fellow, potom pět až osm let Staff a potom má člověk poměrně malou šanci ze Staff dostat IC – indefinite contract. To je podobné, jako kdyby člověk dostal profesuru třeba na Oxfordu nebo ETH a člověk má tu pozici jistou do konce života. Je ale velmi těžké ji dostat a člověk tam typicky musí být už dlouho. CERN si chce být jistý, když někomu dá tak dlouhou pozici, že jej využijí až do důchodu. 


Teď se zrovna otevírá pozice big data engineer, na kterou budu dělat za dva týdny interview. Takže bych možná mohl mít už od léta Staff pozici, a kdyby ne, tak ještě teď pracuji part-time pro OSN, kde dělám poradce pro Mezinárodní obchodní centrum. Je to projekt, který je financován Evropskou unií pro Africkou unii, kde dělám data analýzu pro ekonomická a obchodní data mezi státy Africké unie a dělám analýzu, která potom pomáhá africkým policy makers. Chtěl bych v oblasti Ženevy prozatím zůstat. Ale nemusí to být nutně CERN. A člověk si tam dokáže najít zajímavé zaměstnání i mimo CERN.

 

Co se týče méně fyzikálních objevů, tak zde například vznikl world wide web.


Jaké je poslání CERNu? Jaký je význam studia částic? 

Hodně lidí si myslí, když jim řeknu, že CERN je Evropská organizace pro jaderný výzkum, že tam pracujeme buď na termonukleární fúzi, což není pravda, na tom pracuje například ITER na jihu Francie nebo Čína, nebo si myslí, že jsou to modernější Dukovany, což taky není pravda. My se tam snažíme přijít na podstatu hmoty a energie a i třeba vzniku vesmíru. A hlavně se tam snažíme verifikovat fyzikální teorie a i třeba hledat novou fyziku. Ta je vždy zajímavá, protože nám může umožnit úplně nové technologie a pohled na svět. Nebo se pokoušíme nepřímo verifikovat kandidáty na teorii všeho. Typu teorie strun nebo teorie kvantových smyček nebo úzce spjaté teorie jako supersymetrie. Všechno toto by nám pomohlo porozumět vesmíru úplně jinak, a pokud bychom skutečně někdy dokázali ověřit teorii všeho, tak té se přezdívá svatý grál fyziky, někdy také svatý grál vědy.


Co se CERNu podařilo za největší objevy? 

Určitě nalezení Higgsova bosonu. Myslím, že v roce 2012. I proto se stavěl velký hadronový urychlovač, ten 27 kilometrů dlouhý  přístroj. Největší přístroj postavený člověkem. Ten objev je důležitý proto, že to byl taková poslední kousek skládačky do standardního modelu elementárních částic, což je model, který dává dohromady všechny známé síly kromě gravitace a částice a celý náš současný pohled na objevenou částicovou fyziku nějak spojuje. Peter Higgs předpověděl existenci takové částice, ale za normálních podmínek jsme to nemohli nijak ověřit. Díky urychlovači se našel a Higgs dostal Nobelovu cenu za fyziku. Od té doby se nic tak zásadního nestalo. Ale co se týče méně fyzikálních objevů, tak zde například vznikl world wide web. Dále pak zdejší poznání mají obrovský impakt na medicínu.


Teď asi před půl rokem se dohodlo, že další krok pro CERN bude postavit 100 kilometrů dlouhý urychlovač. Ten bude fungovat tak, že současný 27 kilometrů dlouhý urychlovač LHC bude předurychlovač pro ten stokilometrový. My částice urychlíme na 99.9999991 procent rychlosti světla a jakmile budou takto urychlené, tak se pošlou do dalšího ringu a tam se urychlí na ještě vyšší energie. Tentokrát nemáme žádný konkrétní cíl. Nemáme žádný nový boson, který bychom potřebovali objevit. Ale budeme schopni částice urychlit na ještě větší energie a získat víc silnějších kolizí, víc dat. Pro představu, už v současné době, když se v plné rychlosti v LHC srazí dva paprsky protonů o šířce jen pár mikrometrů, je to energetický ekvivalent jakoby se srazily dva 400 tunové vlaky v 200km/h rychlosti. A tato energie bude ještě mnohem vyšší. Nevíme, co tam bude. Budeme se koukat do neznáma. Tento nový urychlovač by se měl postavit do roku 2038 a bude stát zhruba 21 miliard eur.

 


Vy jste přerušil magisterské studium. Hodláte studovat dál?

Teď se hlásím na dost zajímavého magistra na univerzitě v Ženevě. Jmenuje se to Master in Wealth Management, protože mě vždy zajímala nejen fyzika, matika a informatika, ale hodně i finančnictví a ekonomie. Navíc by mi tyto znalosti měly pomoct i v mé part-time práci pro Světovou obchodní organizaci, kde dělám poradce v sekci Trade and Market Intelligence.


Ekonomie a wealth management se na první pohled může zdát být od AI velmi vzdálený, ale například už se mi párkrát ozvali lidé z švýcarských bank, z finančního sektoru, kam se také poslední dobou snaží nabrat talent z umělé inteligence. Mají hodně dat, mají složité optimalizační a prediktivní problémy a chtějí, aby to lidi vyřešili. Hledají zaměstnance i z jiných odvětví, kteří mohou přinést nový pohled na jejich problémy. Chtěl bych v tomto směru získat ještě více znalostí a nechtěl jsem pokračovat v magisterském studiu v tom stejném, co jsem dělal, tedy v matematické informatice, protože ačkoliv pořád většině informatiky nerozumím, protože to je velmi rozsáhlý obor, a pořád je, co se učit, tak myslím, že mám dostatečný základ, abych mohl pochopit nové technologie i bez magistra a spíš jsem chtěl zkusit něco nového. A navíc je fajn, že budu moct lépe spravovat i vlastní fondy.


Jak je to v CERNu s platy zaměstnanců? Je to srovnatelné s tím, kolik by si člověk vydělal na podobných výzkumných pozicích jako máte vy ve velkých soukromých firmách, jako je třeba Google nebo finanční sektor?

Tam jsou platy na stupně a řekl bych, že lidi, co nejsou šikovní informatici, tak si v CERNu vydělají podobně jako ve švýcarském soukromém sektoru, protože ty platy jsou tabulkové. A pokud CERN dá třeba Staff mechanickým inženýrům v přepočtu nějakých 200 tisíc korun měsíčně, tak by myslím většinou o moc  víc v soukromé firmě nedostali. Ale právě ve finančním sektoru nebo Googlu a podobně, tam je jednoduché získat ještě víc. Už jen průměrný hrubý plat všech expatů ve Švýcarsku je v přepočtu přes 340 tisíc Kč měsíčně, to je zdaleka nejvíc na světě, a například střední manažeři ve farmaceutickém nebo finančním sektoru mají průměrně přes 550 tisíc Kč měsíčně.


Takže se dá lehce představit, že pokud člověk dělá něco zajímavějšího, tak se může dostat na mnohonásobek toho, co může mít v CERNu, ale pro osobní štěstí a pohodu to už není důležité, protože, jak ukázala rozsáhlá studie, lidem se od určitého bodu jejich štěstí s přibývajícím příjmem nezvyšuje, a tento bod je pro západní Evropu zhruba 170 tisíc Kč měsíčně, pro východní Evropu pak zhruba 80 tisíc Kč měsíčně. Takže někde nad dvojnásobkem průměrné mzdy už to štěstí nebo dopad na život je saturováno. V podstatě to stačí. Takže zvláště od této doby jsou podle mě důležitější ty jiné věci. Ať už je to impakt nebo seberealizace. A vždy jsou samozřejmě velmi důležité mezilidské vztahy.

 

Už samotná umělá inteligence se roztříštila na několik specializací. Nejtěžší problém je určitě obecná umělé inteligence.


Takže pro vás je bližší CERN než soukromý sektor, přestože v tom soukromém byste si vydělal víc. 

Ano, zatím stále ano, protože pomáhat objevit svatý grál vědy mi pořád přijde zajímavější než někoho udělat bohatším. Ale ekonomie a wealth management je obor, přes který mohu také určitě velmi pomoci světu. Trh není hra s nulovým součtem. A součástí tohoto programu je i sustainable finance s tématy jako socially responsible investing nebo green finance, které směřují celý náš svět do udržitelnější budoucnosti a jsou mi také velmi blízké. Nebo třeba Světová obchodní organizace se snaží o rovnost v rámci otevřeného trhu.

 

Zdroj: archiv Filipa Širokého


Co říká na vaši práci vaše rodina?

Velmi mě podporují, přestože většinou jí příliš nerozumí. Mamka je masérka a taťka je zemědělec. Oni se mě na něco zeptají, já to nějak řeknu a oni to chtějí jednodušeji až se to, co skutečně dělám, z mého pohledu někdy moc nepřibližuje tomu, co ta práce skutečně je. Ale oni mají něco, co můžou říkat svým kamarádům, když se jich ptají, co tedy vlastně dělám. To je pro ně důležité. A spíš je zajímá, abych se nepřepracoval, když jim říkám, že budu mít dvě práce a ještě do toho budu studovat. 


Když jste u těch dvou prací a studia, jak trávíte volný čas?

Teď hodně poslední dobou hraji šachy. Když je to možné, tak rád cestuji. A ve volném čase analyzuji, kde investovat. Pak také často poslouchám podcast Lexe Fridmana, který mohu všem vřele doporučit. Mimo jiné rád chodím hikovat do švýcarských hor.


Na závěr bych se vrátil k tomu, o čem jsme se bavili na začátku. Jaké výzvy, co se umělé inteligenci týče, jsou ještě před námi? Co musíme ještě vyřešit?

Je toho hrozně moc. Už samotná umělá inteligence se roztříštila na několik specializací. Nejtěžší problém je určitě obecná umělé inteligence, jak jsme se už bavili. Nevíme, jak jsme od ní daleko a je třeba hodně dobrých nápadů. 


Potom je velké téma, jak se učit z mála dát. My už teď máme dost dobré algoritmy, které fungují, protože dokáží vzít velké množství dat. Dáte jim obrovské množství výpočetní síly, silné grafické procesní jednotky nebo TPU, dáte jim nějaké cíle, co se naučit. Rozpoznávají něco na obrázku a naučí se, jak tam hledat vzory, jak poznat to, co dělá auto autem, co dělá kočku kočkou a funguje to. Ale my víme, že lidský mozek funguje trochu jinak. Dítěti nemusíte ukázat milion obrázků koček, aby pochopilo, co je to kočka. Takže víme, že je nějak možné to udělat efektivněji – získávat tu inteligenci z méně dát, protože ne pro každý problém máme těch dat tolik. 


Pak je docela zajímavý problém AI safety a etika, kdy sice ještě nemáme obecnou umělou inteligenci, ale můžeme předpokládat, že brzy bude a pak se sami sebe zeptat, co s tím uděláme. Je super být připravený ještě předtím, než se to stane. AI etika je ale také důležitá už dnes, kdy se třeba chceme ujistit, že rozumíme biasům rozhodujících se AI modelů a můžeme tak zabránit případné diskriminaci.


Další zajímavá část je interpretabilita. Je důležité mít algoritmy, které jsou interpretabilní. To je důležité třeba pro medicínu. Řekněme, že máte problém, kdy chcete poznat, zda je na obrázku tumor, nebo není. A můžete mít model, který vám v 98 procentech případů řekne správnou odpověď, ale ty dvě procenta případů určí špatně a vy nevíte proč. A může se stát, že u těch dvou procent případů, které špatně klasifikoval, by to doktor zrovna věděl, a někdo zemře zbytečně.

Upozornit na chybu. Pokud jsi našel nedostatek v článku nebo máš připomínky, dej nám vědět.
Náhledový obrázek: archiv Filipa Širokého
NAHORU
Sdílet
Uložit Uložené
Sdílet Sdílet článek
Dostávej nejlepší obsah mailem
Nestíháš všechno sledovat? Pošleme ti do schránky nejčtenější a nejlepší obsah.
Žádný spam. Kdykoli se můžeš z odběru odhlásit.
Posílat e-mail
Nejčtenější články
Nyní
24 hod
7 dní
30 dní
Více z tématu refresher
více článků
Další news více news
Mohlo by tě zajímat
Přejít na úvodní stránku
Domů
Sdílet
Diskuse
Hledat
Více
Zapni upozornění a už ti nic neunikne!

Chceš vědět, co se děje, a mít přehled? Dostávej upozornění o nejžhavějších zprávách na Refresheru.

(Příklady: Hořel Notre Dame, Zemřel Mac Miller, Trailer na Avengers)
(Příklady: Sagan skončil první, Nový zákon s vlivem na moderní lidi, Dnes nás čeká zatmění slunce)
Pokud chceš, abychom ti poslali téměř všechny novinky, vyber tuto možnost.