Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Cestovatel Martin Navrátil z Travelistanu zažil levné, ale i drahé cesty po světě. Jednou se lodí vydal na Antarktidu nebo na saních z Ruska do Ameriky přes zamrzlý Beringův průliv.
Cestovatel Martin Navrátil z populárního portálu Travelistan navštívil téměř všechny země světa, prošel i státy jako Afghánistán, Severní Korea, Kongo či Irák, ale let bojovou stíhačkou Mig-29 na okraj vesmíru by zřejmě nezvládl, i když po něm velmi touží.
Ve svém článku nedávno rozebíral nejdražší výlety světa, z nichž jeden směřující k vraku Titaniku stojí dokonce 125 tisíc dolarů (2,7 milionu korun), a tak jsme se ho zeptali, jak se k nim může běžný smrtelník dostat. On sám získal povolení do mnoha zakázaných oblastí v Rusku, kde ho musela prověřovat dokonce tajná služba FSB, ale dnes konstatuje, že Rusko je skutečně zemí neomezených možností.
Stačí mít peníze a kontakty a můžeš tam opravdu cokoliv. Nejenže si dokážeš vyzkoušet trénink pro kosmonauty, který absolvoval i první člověk ve vesmíru Jurij Gagarin, ale můžeš se v ruském vojenském letadle dokola pouštět střemhlavým pádem dolů či atomovým ledoborcem navštívit severní pól. Limity u nejdražších výletů prý neexistují.
V tomto článku si přečteš:
Proč by Martin nikdy nikomu neradil, zda se má nebo nemá vydat na Zanzibar
Jak ho zaskočila koronavirová opatření v Egyptě, kde byl minulý prosinec
Zda je dnes Rusko opravdu krajinou neomezených možností
Proč se chystá na beztížný stav do Ruska za více než 100 tisíc korun
Kolik v Rusku stojí let stíhačkou Mig-29 na okraj vesmíru
Jakou sumu zaplatil za plavbu 110letou lodí na Antarktidu
Proč neplatí, že čím chudší země, tím nižší náklady pro turistu
Kolik stála výprava přes Beringův průliv z Ruska do Ameriky na saních
Zda by se vydal za 125 tisíc dolarů na výlet k vraku Titaniku uprostřed oceánu
Zdroj: Travelistan
Jsi velký cestovatel, ale plány ti zkřížil koronavirus. Stresuje tě lockdown?
V době pandemie cestuji mnohem méně než v době před koronou. I když možnosti jsou, neustále se mění podmínky, na které musí člověk myslet. Více jsem běhal po Slovensku, ale nemohu tvrdit, že by mě nutnost sedět doma dosud stresovala.
Minulý prosinec ses byl podívat v Egyptě, kam jsi odletěl ze Slovenska, kde platila přísnější pravidla. Jaký byl ten kontrast po příletu? Pokud budeme Slovensko srovnávat s Egyptem, tak v Káhiře to vypadalo, jako kdyby se nic nezměnilo. I tam samozřejmě platí nějaká nařízení, ale nejsou tak přísná jako u nás. Mě spíše v Egyptě příjemně šokovalo, že tam náboženské autority poslouchaly odborníky a vyzývaly věřící, ať se nesetkávají v mešitách, ale raději venku nebo v online prostředí. A to je tam internet na mnohem horší úrovni než na Slovensku.
Když jsem byl předtím v době korony v Kambodži, měl jsem pocit, že tam nikdo na nařízení nekašle, neboť vědí, že platí z konkrétního důvodu. Více je akceptují, a tak proti nim nikdo nevedl žádný tvrdý boj. Co země, to jiný pohled a jiná filozofie. V tomto případě mi obecně Asie připadá klidnější, ale Afrika se vydala cestou, že je třeba zachránit ekonomiku. Uvidíme, jak to dopadne.
Aktuálním tématem je stále dovolená na Zanzibaru. Dovolená tam na týden stojí i méně než 1 000 eur, ale vyplatí se v této době vůbec cestovat?
Mně nepřísluší, abych komentoval nařízení jednotlivých států. V tomto případě bych konstatoval, že žijeme v období, na které nebyl nikdo připraven. Kdybych vycestoval na Zanzibar, tak já osobně bych dodržoval opatření a nešel se hned někam bavit s rukou nahoru, jakoby korona neexistovala. Na jedné straně se smějeme našim předpisům, ale na druhé straně se nesmějeme výrokům dnes už zesnulého prezidenta Tanzanie, že koronavirus je blbost, protože si s ním umí poradit i koza.
Zanzibar je momentálně přeplněný Čechy, Slováky či Rusy a mezi lidmi se objevují otázky, zda někdo slyšel o někom, kdo si odtud přivezl koronavirus. Připomíná mi to výrok, jako když někdo na začátku pandemie nechtěl věřit, že koronavirus existuje, neboť ve svém okolí neznali nikoho, kdo se nakazil. Jsou to takové ospravedlňující berličky. Ode mě však nikdo neuslyší, zda jet nebo nejet, pokud někdo jede, tak ať dodržuje nařízení.
Během lockdownu jsi psal svou třetí knihu. Měl jsi větší stres z toho, že musíš být zavřený doma, nebo z psaní knihy?
Z lockdownu nemám stres. Tím, že jsem cestoval na expedice, když jsem byl na Čukotce či Antarktidě, tak jsem se naučil zacházet sám se sebou. Lidé během prvních dnů v lockdownu říkali, jak by bylo super, kdybychom se mohli na týden někam zavřít, ale najednou to přišlo a nikdo nevěděl, jak se k tomu postavit. Neumím si představit, jak by to vypadalo, kdyby byl vypnutý internet a sociální sítě.
Já jsem si řekl, že nepůjdu hlavou proti zdi, ale musím ten čas dobře využít. Předtím jsem napsal dvě knížky, tak jsem začal pracovat na třetí. Stejně tak jsem psal články na stránku Travelistan, což mě naplno zaměstnávalo. Nepláču nad rozlitým mlékem.
Budeme mluvit o nejdražších destinacích a výletech světa. Překvapilo tě však vysokými cenami i něco na Slovensku?
Mě stále překvapuje, že Tatry dokáží být extrémně drahé. Slováci obvykle podnikají tak, že se chtějí stát milionáři za jednu noc, ale to mi připomíná divoká 90. léta. Moje sestra chtěla jet už dříve do Tater i s malým dítětem, ale ubytování, které stálo 80 či 90 eur na noc, se najednou vyšplhalo na 200 eur.
Na jedné straně chápu, že když existuje velká poptávka, tak proč by toho člověk nevyužil, ale je to takový začarovaný kruh. Já sám vůbec necestuju jen po těch nejdražších místech, ale v rámci svých cest samozřejmě narazím na takové i onaké ceny.
Zdroj: Travelistan
Navštívil jsi už i Afghánistán nebo Severní Koreu. Platí v těchto krajinách to, že čím je nebezpečnější, tím je dražší? Vůbec ne. Já jsem nejednou zmiňoval, že cestuji výlučně na místa, za kterými se skrývá nějaký příběh. Mnoho lidí chce navštívit Afghánistán, neboť řeknou, že Thajsko je příliš komerční. Ode mne toto nikdy nebude nikdo slyšet. Já jsem chtěl jet do Afghánistánu kvůli tomu, abych ho zažil na vlastní kůži.
V minulosti jsem psal článek z afrického Mali, kde probíhala válka, pak jsem byl při frontové linii v Iráku, tak jsem chtěl situaci v Afghánistánu vidět na vlastní oči. Ani Severní Korea není nebezpečná, pokud si člověk nepustí ústa na špacír a nemá pocit, že je svobodný demokratický občan. V tom momentě narazí na určité zákony, což jde nejlépe vidět na případě amerického studenta, který si chtěl vzít severokorejský plakát a skončil ve vězení.
Mnoho lidí žije v představě, že turistika v nejchudších zemích světa musí být extrémně levná.
Pokud člověk cestuje do destinací jako Afghánistán nebo Kongo, může mít pocit, že v nich jako turista dokáže přežít za jeden dolar na den, neboť jde o chudé státy. Opak je však pravdou.
Pokud někde lidé trpí materiálním nedostatkem, tak většinou zároveň jde o extrémně drahé země. Když porovnám Severní Koreu s Afghánistánem, Kongem, Mali či Irákem, tak mě stála mnohem méně. Funguje to jednoduše, čím méně lidí do konkrétní země cestuje, tím je dražší.
V dnešní době ano. A bylo to tak i před koronou, během ní a zřejmě to tak bude i potom. Musím podotknout, že ačkoliv mě Rusko fascinuje, neznamená to hned, že jsem fanoušek ruského politického systému. Svůj vztah k Rusku bych přirovnal k někomu, kdo nemá rád Ameriku, ale miluje americkou přírodu, tak po USA cestuje. Já jsem si Rusko prošel od Murmansku až po Čukotku a těší mě, že se nové oblasti v Rusku otevírají cestovatelům.
Pokud někdo hledá opravdu nedotčená místa, tak ať klidně odjede na Sibiř. Tam jsou oblasti, kde by dva měsíce nepotkal živého človíčka. Naši rodiče kdysi chtěli živě vidět start sovětské vesmírné rakety nebo se mluvilo o cestách na Čukotku či Kamčatku, které jsou dnes dostupnější než kdykoliv předtím.
Mnoho lidí cestuje Transsibiřskou magistrálou z Moskvy do Vladivostoku, ale tam se před rokem 1991 nedokázal dostat ani běžný Rus. Zakázaných oblastí je v Rusku každým rokem méně, ale i když nějaké zůstanou, dá se do nich dostat na speciální povolení. V Rusku platí pravidlo, že čím více peněz máš, tím více bizarních zážitků tam můžeš zažít.
Když jste se vydali na expedici přes Beringův průliv z Ruska do Ameriky, tak jsi popisoval, jak jsi nejprve nevěřil, že dostanete potřebné povolení. Potom ti zavolal kamarád Rus, že je to skutečně možné. Je Rusko o tom, že je třeba mít peníze, ale i kontakty?
To i to. Je třeba mít peníze i kontakty. Ty kontakty vypadají tak, že znám někoho, kdo zná někoho a ten zná někoho. Ale už to nejsou ta blbá 90. léta, kdy člověk musel uplácet, aby se někam dostal. Dnes se v Rusku nedá žádné povolení podplatit.
Když jsme šli na výpravu na Čukotku, potřebovali jsme všemožná povolení, protože je to vojenská oblast, kde mají rozestavěné všechny radary namířené na Ameriku i umístěnou raketovou sílu. Člověk tam potřebuje prověrku od ruské tajné služby FSB, což je bývalá KGB, a od dalších státních orgánů. A takové prověrky nejsou levné. Rusové vám zkrátka musí důvěřovat, aby vás pustili do zakázané oblasti.
Zdroj: Travelistan
Stalo se ti v Rusku někdy, že si něco velmi chtěl sehnat, ale ani s penězi a kontakty se to nepodařilo?
Zatím ne. Mou obsesí je to, když mi někdo řekne, že se něco nedá. V Rusku se dá všechno. V minulosti jsem zažil, když mi řekli, že do Saúdské Arábie nedostanu turistická víza. Já jsem si řekl, že ta víza dostanu, i když mě nejdřív na velvyslanectví vyhodili. Několikrát jsem se vrátil, až jsem to dotáhl na vyjednávání tváří v tvář, a přineslo to požadované ovoce.
Moc jednodušší to nebylo ani tehdy, když jsme chtěli jet s kamarády na Bajkonur. Dnes je to už relativně drahá záležitost, ale před lety se Kazachstán teprve otvíral světu, tak jsem si řekl, že potřebná povolení na pozorování startu rakety získám. Nakonec jsem je opravdu získal s pomocí kazašského velvyslance, za což mu takto zpětně velmi pěkně děkuji.
Absolvoval jsi návštěvu ve hvězdném městečku, kde kdysi trénoval i první člověk ve vesmíru Jurij Gagarin.
Ve hvězdném městečku jsem se byl podívat s kamarády, protože naše cesty musely mít vždy konkrétní důvod. V té době jsme byli fascinováni kosmonautikou a prvními výpravami do vesmíru, tak jsme se byli podívat na Bajkonuru i ve Francouzské Guayaně, kde se konají evropské starty.
Já jsem tehdy dostal echo, že hvězdné městečko se bude otevírat veřejnosti. Jde o místo, kde před svou výpravou do vesmíru trénoval i samotný Gagarin, tak jsme úspěšně získali povolení a kamarád se chtěl hned po příchodu dostat do modulu Sputniku, který tam mají přímo v učebně pro kosmonauty. Špičkový instruktor mu vysvětlil, jak se nalodit na vesmírnou stanici ISS, což není levná záležitost, protože stála okolo 70 tisíc na 45 minut.
Zaplatil sis instruktáž ve Sputniku i ty? Já jsem si tento zážitek dovolit nemohl, ale když se tváříš normálně, tak se tě hned zeptají, zda si do Sputniku alespoň nechceš sednout, což jsem hned s radostí přijal. Koneckonců, v tom hvězdném městečku mají hromadu atrakcí, které bych nevyzkoušel ani kdybych na ně měl dost peněz. Jednou z nich byla centrifuga, kde člověk zažije přetížení 7,5 až 9G, a já vím, že by mi na ní bylo špatně.
Zdroj: Travelistan
V Rusku prý ve vojenském letadle můžeš zažít beztížný stav jako ve vesmíru. Stačí mít dost peněz?
Zažít beztížný stav můžeš v Rusku prostě ve vojenském nákladním letadle. Funguje to tak, že místo v letadle si předem rezervuješ a oni tě v něm pak povozí. Je třeba si tento zážitek objednat asi 3 či 4 měsíce dopředu, protože přece jen vojenské letadlo nenaplní ze dne na den.
V letadle pak vyletíš do určité letové hladiny, následně se střemhlav spustíš směrem k zemi a mezitím zažiješ beztížný stav. Takových pádů je za jeden let kolem 12 či 14, vždy záleží na pilotovi, a beztížný stav trvá při každém pádu okolo 7 až 12 sekund. Takto trénují i kosmonauti předtím, než se vydají do vesmíru, a tak můžeš mít za 120 tisíc korun celodenní zážitek ze střemhlavého pádu letadla.
Rusové dokonce nabízejí let stíhačkou Mig-29 na okraj vesmíru.
V tomto případě mě let na okraj vesmíru láká, ale těžko říci, zda je drahý. Většinou když člověk uslyší, že takový let stojí přes 300 tisíc korun, tak se normálně až zarazí. Já mám však v hlavě nějaké sny a jedním z nich je vyletět do vesmíru. Člověk nemá miliony, aby si mohl koupit místenku v jedné z vesmírných lodí, a tak mu zbývá jen let stíhačkou.
V kokpitu kdysi nejrychlejšího bojového letounu Mig-29 tě pilot vynese do výšky 27 až 33 kilometrů, kde máš možnost vidět nekonečný tmavý vesmír i zaoblení Země jako z filmů a seriálů. Kdybych na to měl peníze, tak rozhodně jdu. Jediným problémem je fakt, že když slétá běžné letadlo, tak člověk zažívá přetížení kolem 1G, ale v Migu-29 přetížení dosahuje 5 či 6G. A i kdybych přežil střemhlavý pád v uzavřeném prostoru vojenského letadla, v bojové stíhačce bych zřejmě výšku v kombinaci s přetížením nezvládl.
Výlet na severní pól dokázali Rusové zpeněžit díky atomovému ledoborci. Mně tento výlet připomněl vaši expedici přes Bering. Kolik vlastně výprava z Ruska do Ameriky stála?
Pokud bych spočítal náklady na všechna povolení a zajištění dopravy, tak ty stály okolo450 tisíc korun. K tomu je třeba připočíst cenu za vhodnou výbavu, která vyjde na minimálně několik desítek tisíc. Výbavu nelze podceňovat, protože se bavíme o zimním přechodu z Čukotky na Aljašku při teplotách -40 či -50 stupňů Celsia. Na vrcholu Everestu bývá možná -35 stupňů, takže na Čukotce běžně bývá chladněji.
Za celou expedici je potřeba počítat s náklady tak 55 tisíc korun, protože jde o destinace, kde se nedá cestovat nízkonákladově. Popravdě, já se většinou snažím cestovat nízkonákladově, ale když jde o zážitky jako plavba na Antarktidu, tak si je klidně zaplatím, pokud na ně mám peníze. Ale každý výlet musí mít přidanou hodnotu, neboť na Antarktidu bych nejel velkou zaoceánskou lodí. Raději jsem jel 110letou plachetnicí.
Zdroj: Travelistan
Na severní pól tak můžeš z Murmansku vyrazit v luxusní vyhřívané kabině v atomovém ledoborci. Dokázal bys za tím najít příběh, který by tě lákal ji vyzkoušet?
Nemám nic proti luxusu, protože podle mě si člověk musí umět užít nízkonákladové cestování i luxus. Ale cesta ledoborcem na severní pól mě neláká, protože bych se jednoho dne rád dostal na severní pól vlastními silami. To znamená vzít si saně a dosáhnout ho takovým způsobem, jak jsme se snažili projít Bering. Mám v plánu vyzkoušet i expedici na jižní pól s vlastními saněmi, která trvá tři měsíce, ale nejsou to levné záležitosti. Expedice na jižní pól stojí jen o 130 tisíc korun méně, než kdyby se tam člověk vydal na zaoceánské výletní lodi, ale já se raději chci přiblížit k pocitu, jaký měli první polárníci.
Jediné, co by se mi na výletě ledoborcem líbilo, je právě zážitek z plavby na ruské lodi poháněné atomovou energií ve spojení s prohlídkou severního pólu. Ale co z toho? Severní pól je zamrzlé místo, které se neustále hýbe díky ledu. Mě by štvalo, že když se tam dokážu dostat pěšky, proč bych se měl nechat vézt ledoborcem.
V minulosti jsi absolvoval cestu plachetnicí na Antarktidu.
Na Antarktidu jsem se plavil stařičkou plachetnicí, kterou provozuje nizozemská firma. Já jsem cestoval s dalším Slovákem Rišom Šimkem a přede mnou ji absolvoval ještě jeden Slovák, takže prokazatelně jsme ji zvládli tři, ale netvrdím, že nás v minulosti nebylo více.
Měl jsem přitom nabídku jet na Antarktidu velkou výletní lodí zdarma, ale odmítl jsem ji, protože by mě vnitřně nenaplňovalo, kdybych za cestou lodí neviděl žádnou hlubší myšlenku.
Jedním z mých snů bylo přeplavit se přes Drakeův průliv, což je jeden z nejnebezpečnějších průlivů na světě. A já mám problém s vlnami, už i na Balatonu mi je špatně. Když si vzpomenu, jak jsme s mým nebohým otcem kdysi snili o tom, jaké by bylo zažít na vlastní kůži pořádnou bouři na moři, tak jsem si řekl, že cestu plachetnicí na Antarktidu vyzkouším.
Výlet stál 230 tisíc korun na dva týdny. Tato částka mnoho lidí šokovala, protože mi hned říkali, že za tolik peněz by člověk mohl cestovat rok kolem světa. Je třeba si však porovnat, že za cestu na Antarktidu výletní lodí zaplatíš okolo 180 tisíc na 7 dní, tak jsem si řekl, že raději dám víc, ale strávím na moři delší dobu a zažiji místa, kam bych se výletní lodí nedostal.
V Drakově průlivu mi bylo zle jako psovi, ale stálo to za to. Dnes mám z lidí pocit, že na cestách po světě jsme se stali vězni zážitků. Jakoby se cesta ani nepočítala, když na ní každou hodinu nezažijeme nový zážitek. My jsme se plavili sedm dní, zažívali 15metrové vlny a nebylo vůbec jisté, zda se do cílové destinace dostaneme. O to větší byl výbuch emocí, když se to podařilo.
Pro nejmajetnější turisty je možné zaplatit 3 miliony korun za výlet k vraku Titanicu. Nechal by ses přemluvit?
V případě Titanicu jsou názory dvojí. Za více než 100 let od potopení vznikla úcta k obětem, takže mnozí lidé odsuzují, pokud se k vraku někdo chce přibližovat, ale i bývalé koncentrační tábory jsou dnes otevřeny. Ano, tyto koncentrační tábory mají primárně vzdělávací funkci, ale i cesta k vraku Titanicu může mít smysl, i když mě neláká.
Jako jedinou přidanou hodnotu vidím možnost zažít cestu k Titanicu s vědeckým týmem, který můžeš pozorovat přímo při práci na jejich výzkumu. Momentálně to však není zážitek, co by mě lákal, i kdybych měl tolik peněz. Spíše se chystám na ten zmíněný jižní pól na saních, který však stojí přes milion a člověk musí i tak spát ve stanu. Je to daň za to, že na tato místa mnoho lidí nechodí, takže expedice bývají brutálně drahé.
Když se zpětně zamyslíš nad svými zkušenostmi z více než 180 zemí světa, který zážitek za největší a nejmenší peníze se ti nejvíce líbil?
Tato otázka mě opravdu zaskočila. Já se na svých cestách, popravdě, nikdy nedívám na to, co kolik stálo, protože nikdy ničeho nelituji. Ne vždy samozřejmě všechno vyjde, ale nikdy zpětně nepřemýšlím, že teď jsem za něco zaplatil příliš mnoho.
Nejdražší výprava byla rozhodně Bering. I když jsme ji nedokončili, tak ji nevnímám jako zklamání. Expedice tohoto stylu bych přirovnal k horolezectví. Člověk se může rok připravovat, ale 100 metrů před vrcholem Everestu může přijít problém, který ti zabrání ho dosáhnout. Ani centu jsem nelitoval například ani na cestě na Antarktidu.
A nejlevnější zážitek?
Nejlevnější? Nejlevnější výlety jsem zažil v 90. letech, kdy jsme jako studenti cestovali směrem do Sýrie nebo jsme jeli starou Karosou na Kavkaz na Elbrus. Snažím se cestovat nízkonákladově, ale když si to daná země vyžaduje, tak si radši připlatím. Vidím, jak to v cestovním ruchu funguje i po koroně, a myslím si, že jsme velmi rozmazlení levnými letenkami. Pak máme pocit, že když je levná letenka, tak musí být vše dostupné za pár korun, ale cestování naopak začíná být mnohem dražší, než bylo před 20 lety.
Zdroj: Travelistan
Kdyby tento rozhovor inspiroval běžného člověka vydat se na unikátní výlet, kde by mohl začít?
Pokud člověk v životě nevyjel za hranice, tak musí začít postupně. Skvělým začátkem dobrodružnějších výletů by mohl být start rakety na Bajkonuru, kde sice raketa zmizí za minutu z tvého dohledu, ale zažiješ neuvěřitelný pocit, že stojíš na místech, která byla donedávna zakázaná a nepřístupná veřejnosti. Můžeš se procházet po místech, odkud do vesmíru vystartoval první člověk. Je fascinující vidět vědce, jak na přípravě startu pracují.
V Evropě mě napadla cesta do Podněstří, což je poslední oficiální komunistická země, i když ji nikdo neuznává. Podněstří patří Moldavsku, ale odtrhlo se od něj a dnes tam můžeš zažít místa a situace, které bys už zřejmě nikde v Evropě nemohl vidět. Na druhou stranu, když se vrátím zpět na Slovensko, tak za zmínku stojí nádherný Gemer s gotickými kostelíky. To když viděli němečtí turisté, tak nechápali, jaké krásy Slovensko ukrývá, a možná samotní domácí si unikátnost Gemerské cesty ani neuvědomují.
Velké nic nám připomíná, jak absurdně jsme všichni žili za covidu i nyní
16. března 2023 v 11:00
