Cestovatel Martin Navrátil z Travelistanu zažil levné, ale i drahé cesty po světě. Jednou se lodí vydal na Antarktidu nebo na saních z Ruska do Ameriky přes zamrzlý Beringův průliv.
Cestovatel Martin Navrátil z populárního portálu Travelistan navštívil téměř všechny země světa, prošel i státy jako Afghánistán, Severní Korea, Kongo či Irák, ale let bojovou stíhačkou Mig-29 na okraj vesmíru by zřejmě nezvládl, i když po něm velmi touží.
Ve svém článku nedávno rozebíral nejdražší výlety světa, z nichž jeden směřující k vraku Titaniku stojí dokonce 125 tisíc dolarů (2,7 milionu korun), a tak jsme se ho zeptali, jak se k nim může běžný smrtelník dostat. On sám získal povolení do mnoha zakázaných oblastí v Rusku, kde ho musela prověřovat dokonce tajná služba FSB, ale dnes konstatuje, že Rusko je skutečně zemí neomezených možností.
Stačí mít peníze a kontakty a můžeš tam opravdu cokoliv. Nejenže si dokážeš vyzkoušet trénink pro kosmonauty, který absolvoval i první člověk ve vesmíru Jurij Gagarin, ale můžeš se v ruském vojenském letadle dokola pouštět střemhlavým pádem dolů či atomovým ledoborcem navštívit severní pól. Limity u nejdražších výletů prý neexistují.
- Proč by Martin nikdy nikomu neradil, zda se má nebo nemá vydat na Zanzibar
- Jak ho zaskočila koronavirová opatření v Egyptě, kde byl minulý prosinec
- Zda je dnes Rusko opravdu krajinou neomezených možností
- Proč se chystá na beztížný stav do Ruska za více než 100 tisíc korun
- Kolik v Rusku stojí let stíhačkou Mig-29 na okraj vesmíru
- Jakou sumu zaplatil za plavbu 110letou lodí na Antarktidu
- Proč neplatí, že čím chudší země, tím nižší náklady pro turistu
- Kolik stála výprava přes Beringův průliv z Ruska do Ameriky na saních
- Zda by se vydal za 125 tisíc dolarů na výlet k vraku Titaniku uprostřed oceánu
Jsi velký cestovatel, ale plány ti zkřížil koronavirus. Stresuje tě lockdown?
V době pandemie cestuji mnohem méně než v době před koronou. I když možnosti jsou, neustále se mění podmínky, na které musí člověk myslet. Více jsem běhal po Slovensku, ale nemohu tvrdit, že by mě nutnost sedět doma dosud stresovala.
Velké nic nám připomíná, jak absurdně jsme všichni žili za covidu i nyní
16. března 2023 11:00
Minulý prosinec ses byl podívat v Egyptě, kam jsi odletěl ze Slovenska, kde platila přísnější pravidla. Jaký byl ten kontrast po příletu?
Pokud budeme Slovensko srovnávat s Egyptem, tak v Káhiře to vypadalo, jako kdyby se nic nezměnilo. I tam samozřejmě platí nějaká nařízení, ale nejsou tak přísná jako u nás. Mě spíše v Egyptě příjemně šokovalo, že tam náboženské autority poslouchaly odborníky a vyzývaly věřící, ať se nesetkávají v mešitách, ale raději venku nebo v online prostředí. A to je tam internet na mnohem horší úrovni než na Slovensku.
Když jsem byl předtím v době korony v Kambodži, měl jsem pocit, že tam nikdo na nařízení nekašle, neboť vědí, že platí z konkrétního důvodu. Více je akceptují, a tak proti nim nikdo nevedl žádný tvrdý boj. Co země, to jiný pohled a jiná filozofie. V tomto případě mi obecně Asie připadá klidnější, ale Afrika se vydala cestou, že je třeba zachránit ekonomiku. Uvidíme, jak to dopadne.
Aktuálním tématem je stále dovolená na Zanzibaru. Dovolená tam na týden stojí i méně než 1 000 eur, ale vyplatí se v této době vůbec cestovat?
Mně nepřísluší, abych komentoval nařízení jednotlivých států. V tomto případě bych konstatoval, že žijeme v období, na které nebyl nikdo připraven. Kdybych vycestoval na Zanzibar, tak já osobně bych dodržoval opatření a nešel se hned někam bavit s rukou nahoru, jakoby korona neexistovala. Na jedné straně se smějeme našim předpisům, ale na druhé straně se nesmějeme výrokům dnes už zesnulého prezidenta Tanzanie, že koronavirus je blbost, protože si s ním umí poradit i koza.
Zanzibar je momentálně přeplněný Čechy, Slováky či Rusy a mezi lidmi se objevují otázky, zda někdo slyšel o někom, kdo si odtud přivezl koronavirus. Připomíná mi to výrok, jako když někdo na začátku pandemie nechtěl věřit, že koronavirus existuje, neboť ve svém okolí neznali nikoho, kdo se nakazil. Jsou to takové ospravedlňující berličky. Ode mě však nikdo neuslyší, zda jet nebo nejet, pokud někdo jede, tak ať dodržuje nařízení.
Během lockdownu jsi psal svou třetí knihu. Měl jsi větší stres z toho, že musíš být zavřený doma, nebo z psaní knihy?
Z lockdownu nemám stres. Tím, že jsem cestoval na expedice, když jsem byl na Čukotce či Antarktidě, tak jsem se naučil zacházet sám se sebou. Lidé během prvních dnů v lockdownu říkali, jak by bylo super, kdybychom se mohli na týden někam zavřít, ale najednou to přišlo a nikdo nevěděl, jak se k tomu postavit. Neumím si představit, jak by to vypadalo, kdyby byl vypnutý internet a sociální sítě.
Já jsem si řekl, že nepůjdu hlavou proti zdi, ale musím ten čas dobře využít. Předtím jsem napsal dvě knížky, tak jsem začal pracovat na třetí. Stejně tak jsem psal články na stránku Travelistan, což mě naplno zaměstnávalo. Nepláču nad rozlitým mlékem.
Budeme mluvit o nejdražších destinacích a výletech světa. Překvapilo tě však vysokými cenami i něco na Slovensku?
Mě stále překvapuje, že Tatry dokáží být extrémně drahé. Slováci obvykle podnikají tak, že se chtějí stát milionáři za jednu noc, ale to mi připomíná divoká 90. léta. Moje sestra chtěla jet už dříve do Tater i s malým dítětem, ale ubytování, které stálo 80 či 90 eur na noc, se najednou vyšplhalo na 200 eur.
Na jedné straně chápu, že když existuje velká poptávka, tak proč by toho člověk nevyužil, ale je to takový začarovaný kruh. Já sám vůbec necestuju jen po těch nejdražších místech, ale v rámci svých cest samozřejmě narazím na takové i onaké ceny.
Navštívil jsi už i Afghánistán nebo Severní Koreu. Platí v těchto krajinách to, že čím je nebezpečnější, tím je dražší?
Vůbec ne. Já jsem nejednou zmiňoval, že cestuji výlučně na místa, za kterými se skrývá nějaký příběh. Mnoho lidí chce navštívit Afghánistán, neboť řeknou, že Thajsko je příliš komerční. Ode mne toto nikdy nebude nikdo slyšet. Já jsem chtěl jet do Afghánistánu kvůli tomu, abych ho zažil na vlastní kůži.
V minulosti jsem psal článek z afrického Mali, kde probíhala válka, pak jsem byl při frontové linii v Iráku, tak jsem chtěl situaci v Afghánistánu vidět na vlastní oči. Ani Severní Korea není nebezpečná, pokud si člověk nepustí ústa na špacír a nemá pocit, že je svobodný demokratický občan. V tom momentě narazí na určité zákony, což jde nejlépe vidět na případě amerického studenta, který si chtěl vzít severokorejský plakát a skončil ve vězení.
Mnoho lidí žije v představě, že turistika v nejchudších zemích světa musí být extrémně levná.
Pokud člověk cestuje do destinací jako Afghánistán nebo Kongo, může mít pocit, že v nich jako turista dokáže přežít za jeden dolar na den, neboť jde o chudé státy. Opak je však pravdou.
Pokud někde lidé trpí materiálním nedostatkem, tak většinou zároveň jde o extrémně drahé země. Když porovnám Severní Koreu s Afghánistánem, Kongem, Mali či Irákem, tak mě stála mnohem méně. Funguje to jednoduše, čím méně lidí do konkrétní země cestuje, tím je dražší.
Ve tvém článku o nejdražších výletech světa dominuje Rusko. Je Rusko skutečně zemí neomezených možností?
Co se dozvíš po odemknutí?
- Proč se Martin chystá na beztížný stav do Ruska za více než 100 tisíc korun
- Kolik stojí v Rusku let stíhačkou Mig-29 na okraj vesmíru
- Jakou sumu zaplatil za plavbu 110letou lodí na Antarktidu
- Kolik stála výprava přes Beringův průliv z Ruska do Ameriky na saních
- Zda by se vydal za 125 tisíc dolarů na výlet k vraku Titaniku uprostřed oceánu
