Země je sedm let po apokalypse plná příšer požírajících lidi. Jeden odvážný muž se rozhodne cestovat po jejím povrchu celý týden, jen aby se znovu setkal se svou láskou.
Herec Dylan O'Brien je velký sympaťák, kterého můžeš znát z filmů jako Deepwater Horizon, The First Time či z trilogie Maze Runner. Postapo žánr mu sedí, a tak se do něj vrátil se snímkem Love and Monsters. Ten se nadmíru povedl, což je mírně překvapující, protože jde o režijní debut nezkušeného Michaela Matthewse.
Děj snímku se odehrává více než sedm let poté, co hmyz na planetě zmutoval. Mohou za to chemické látky, které na Zemi padaly po sestřelení nebezpečného asteroidu z vesmíru. Už úvod ti tak napoví, že logiku ve filmu moc řešit nebudeš. Drtivá většina snímku se odehrává v postapo budoucnosti, přičemž se dočkáš několika fajn flashbacků.
Lidé žijí v úkrytech nebo pod zemí, ale příšery je postupně zabíjejí. Hlavním hrdinou je mladý muž Joel, který nedokáže bojovat, ve stresových situacích zamrzne a není schopen pohybu. Jednoho dne se ale přesto rozhodne, že se vydá na povrch. Musí absolvovat sedmidenní cestu do jiné lidské komunity, vedené jeho teenagerskou láskou Aimee, s níž se od počátku apokalypsy neviděl.
Snímek má téměř dvě hodiny, ale nezačne tě nudit. Za skvělé tempo vděčíme hlavně neustálému přísunu nových faktorů, jako jsou zajímavé vedlejší postavy, cool příšery či zábavné scény. Osobně se nám nejvíce líbila scéna s robotem v druhé polovině snímku. Je tichá, klidná a má vynikající dialogy. Divákovi při jejím sledování dojde, že i takové okamžiky mohou být součástí postapo příběhů, filmy je však moc nevyužívají (spíše knihy). V tomto případě se scéna podařila na jednotku.
Pobaví ale i akce. Nikdy nečekáš příliš dlouho, než se setkáš s dalším monstrem, ale je cítit, že tvůrci neměli moc peněz. Akční scény jsou relativně krátké a moc se toho v nich neděje. Všechno to ale vynahrazují povedené postavy a zábavné dialogy. Příšer není až tak mnoho, ale ty, které ve filmu jsou, vypadají docela dobře.
