Daniel Pražák o distanční výuce: V mikrofonu občas slyším žáky, jak místo učení paří Minecraft. Důležité je si to nebrat osobně

Jak je to na nich vidět?

Co mám zprávy od lidí, kteří učí na prvním stupni, tak to bylo samé: Těším se na školu, těším se, až se nebudeme učit přes počítač. Já rád sdílím faily, a dneska mě zastavila kolegyně s hezkým failem, kdy prý seděli s třeťáčkama v kruhu. Bavili se, a nějaké dítě jí říkalo: Paní učitelko, já jsem se tak těšila, až se budeme učit normálně, protože normálně vám to jde mnohem víc než on-line. (smích) A je to přesné, protože on-line to opravdu nejde líp.

Než se ale dostaneme ke konkrétním věcem, zeptám se na trochu filozofickou otázku. Co pro tebe znamená škola?

Odpověď se může zdát přízemní, ale pro mě je to ale prostor, kde se učíme. Ne ve smyslu učení z učebnic, ale například spolupráci, práci s textem, komunikaci a fungování ve společnosti. V prvním ročníku na první přednášce na pedagogické fakultě slyšíš, že škola má složku výchovnou a vzdělávací. No a když to vezmu v globálu, tak jsme zapomínali na to, že existují vztahy, které je třeba kultivovat. 

V posledním roce nebylo tak složité překlopit do on-linu nalévání znalostí, mnohem těžší je překlopit výchovnou složku. Možná i díky tomu jsme si uvědomili, že tohle v té škole máme dělat, a že je to možná to důležitější. Protože upřímně ani já s vystudovanou biologií si nepamatuju všechno, a to z toho mám státnice. Mnohem víc si pamatuju, co mě ve škole formovalo. To znamená, že škola je pro mě místo, kde se můžu učit. Je bezpečným prostorem pro dělání chyb. Chyby jsou totiž strašně důležité. 

Chybami se člověk učí.

Jasně. My to říkáme jako takové úsloví, ale zároveň, když uděláš chybu, tak jsi za ni penalizovaný. My potřebujeme dělat chyby a učit se z nich. V tom se snažím vést i své žáky. Říkám jim, že je v pohodě zkoušet nové věci, a je v pohodě dělat chyby, protože to znamená, že se učíme.

O tom se pobavíme. Nejprve mi ale popiš, jak moc ti schází osobní kontakt se žáky?

Úplně extrémně. Já veřejně přiznám, že chodím od podzimu na terapii, a tohle tam hodně řešíme. Učitelství, a každá pomáhající profese, je práce, ve které chrlíš energii. Potřebuješ, aby se ti ta energie vracela. Při té on-line výuce se ti fakt nevrací.

Doporučeno

Je dospělá, uvnitř ale žije jen 4 roky. Dominika po nehodě zapomněla 24 let svého života (Rozhovor) 7. dubna 2021 v 9:30

Konkrétně mně se stalo, že jsem měl minulý týden sérii hodin, které byly fakt povedené. Příprava se povedla, děti udělaly něco navíc, prostě jednorožci s duhou skákající po louce. Ale já jsem z toho neměl vůbec dobrý pocit. Prostě to proběhlo, tečka. Takže podobně, jako se spousta činností přes počítač dělat dá, ale není to úplně ono, tak přesně tak to platí i o škole. 

Máš nějaké povědomí, jak to prožívají žáci?

Nechci hodnotit, jestli je to dobře nebo špatně, ale ti se nyní setkávají v parku, aby udrželi nějaké sociální vazby. Stále tu jsou ale i děti, které z toho vypadávají, do toho parku nejdou, a které jsou skoro rok zavřené doma. A to je fakt špatně. 

Nehodnotím tu teď to, jestli se to dá udělat líp nebo ne. Od toho tu jsou epidemiologové. Jen mi přijde dobré zmínit, že je to především o dětech. Existují data, která tvrdí, že rapidně stouply deprese nebo myšlenky na sebevraždu. I linka bezpečí reportuje dost alarmující nárůsty. Více o problematice napoví třeba organizace Nevypusť duši. Ty zprávy děti ale neřeší, data o nich nemáme. Není důvod si myslet, že by to u nich bylo jako lepší.

Říkal jsi, že ses přihlásil jako pomoc k testování dětí. Jak to probíhá? Zvládají to žáci?

Na naší škole to proběhlo úplně v pohodě bez podobných stížností rodičů, jaké se šíří po netu, a u nichž je otázka, kolik jich reálně je. Co já mám informace z Prahy 7, tak to proběhlo bez větších komplikací všude. Stalo se, že jedno nebo dvě děti musely test kvůli něčemu opakovat, ale to jsou jednotky případů mezi stovkami a tisíci, kde to šlo v pohodě.

Otázkou zůstává, a co je blbé, když se k tomu vyjadřuje učitel základky, jaká je validita těch testů, a jestli by nebylo užitečnější testovat PCR testy ze slin než antigenními, které mají záchyt menší.

Doporučeno

Praha má radního, který pašoval počítače na Kubu a pomáhal v Afghánistánu. Adrenalin mi nechybí, úředního mám dost, říká Knitl 10. března 2021 v 15:15

Jak vnímáš rotační výuku? Je podle tebe krokem správným směrem?

To je skvěle položená otázka. Souhlasím s tím, co zaznělo od ministra Plagy, že se nebavíme o tom, jestli je rotační výuka dobré nebo špatné řešení, ale pokud nechceme být pořád na internetu, tak je to jediné řešení, které máme. Nikdo z ní asi není úplně nadšený, ale varianta okamžitého návratu asi není na stole.

Dosud byla možnost osobních konzultací jeden na jednoho, což je na prvním stupni obzvlášť klíčové pro žáky s odlišným mateřským jazykem nebo specifickými potřebami. Je dobře, že to tu běželo. Nyní se to navýšilo, už může konzultovat více lidí dohromady, a u nás ve škole se nabízí i možnost přípravy na přijímačky pro deváťáky. Takže v tuto chvíli to vnímám tak, že se velmi pomalu vracíme, a každá varianta, která bude hygienicky bezpečná, a umožní nám se potkávat ve škole, je za mě dobré řešení.

Nevíme, na kolik jsou lidé připojení do hodin zapojeni do toho vzdělávání. (...) Já čekám, jaká budou průkazná data, ale podle prozatímních dat well-beingu jsou dopady drastické.

Dobře, tak si pojďme probrat rozdíly, kromě těch evidentních, mezi prezenční a distanční výukou. Jaké jsou?

Ten první, který tu už zazníval, je, že tu máme přibližně 10 000 dětí, které podle dat České školní inspekce ze vzdělávání úplně vypadly. Nepodařil se s nimi jediný kontakt. Kromě nich tu budeme mít celou řádku dalších, kteří se do hodiny připojují sporadicky. A zase nám nejde o to, jak jsou na tom v předmětech, ale psychicky, což je mnohem důležitější.

Druhý rozdíl. My, jako lidi, jsme stavění na to, abychom četli interverbální komunikaci. Existují i studie únavy z toho, že jen sedíš a koukáš, což pochopí i vysokoškoláci. Co si člověk pamatuje z výšky není sezení na přednáškách, ale co se děje těsně před a po nich, nebo to, že se jde místo přednášky na pivo. Kdo to nedělal, ať hodí první svou webkamerou. To samé se děje na té základce...

Snad ne to pivo.

(smích) Nemyslím to pivo, ale sociální interakce. My se můžeme spojit nad nějakým tématem, můžeme číst signály obličeje, když si všichni zapnou kamery, ale chybí nám všechno ostatní. Chybí nám pokec. A ten pokec na Discordu? Víme o tom, že spousta žáků má v jednom okně zaplou hodinu, a ve druhém okně něco paří, a je na Discordu s kamarády. 

Což je další věc. Nevíme, na kolik jsou lidé připojení do hodin zapojeni do toho vzdělávání. Jsou nějaká data z Nizozemí, jaká je efektivita on-line výuky. Já čekám, jaká budou průkazná data, ale podle prozatímních dat well-beingu jsou dopady drastické. Co se týká výsledků vzdělávání, tak tam těch dat není zatím tolik, abychom mohli říct, jak to doopravdy je. 

Pamatuješ si na ten první moment, kdy jsi zapnul webku k distanční výuce? 

Pamatuji si chvíli, kdy jsem seděl v srpnu v přípravném týdnu, a já si v kalendáři vytvořil jednu Google Meet událost až do června. Říkal jsem si, jak je to vtipné, že to dělám takto dopředu, a že doufám, že to nebudu muset využít. Kdy jsme se poprvé spojili na třídnické hodině, si nepamatuji. My jsme totiž měli v přípravném týdnu pozitivního kolegu, tak jsem do září vstupoval v preventivní karanténě. S distanční výukou jsem vlastně začal ještě předtím, než to bylo cool. 

Byli žáci vynalézaví a zkoušeli na tebe různé „problémy se spojením” nebo jiné vtípky?

Jo, jasně, že to zkouší, a upřímně, je to normální. Je normální, že ve třídě nevydržíš věnovat látce 45 minut, a že si budeš dělat něco jiného. Hodinu a půl na vysoké taky zpravidla nevydržíš, pokud tam nepřijde Elon Musk, a nezačne něco vyprávět. Že se únikové mechanismy dějí i v on-linu, tak není překvapivé. 

Blbé je, když se dějí anekdotické věci, kde si žák nechá omylem zaplý mikrofon, a slyšíš, jak  paří Minecraft, slyšíš nadávky… Druhá věc je, že učitelé mezi sebou mluví, čili když žák na jedné hodině řekne, že mu nefunguje kamera, je zajímavé, že mu v předchozí hodině fungovala. 

Přijde mi důležité si to nebrat osobně, protože všichni jsme z korony unavení. A pokud, podle mého názoru, někdo tvrdí, že letos alespoň jednou neřekl, že mu nefunguje kamera, a fungovala, tak prostě kecá. (smích) Když to tak mají i dospěláci, tak se proboha nemůžeme divit těm dětem.

Doporučeno

S trávou začal v jedenácti, v patnácti zkusil pervitin. Marek Landa byl závislý deset let, dnes vede „terapie bez bílých plášťů“ 23. února 2021 v 11:32

Ty učíš biologii a dějepis, jestli se nemýlím. 

A zeměpis.

Musel jsi během výuky nějak improvizovat? Vím, že se připravuješ, ale vím také o případech, kdy to učitelům nepomohlo. Například v matematice, kdy si žáci nemohli koupit kružítka, a tak obkreslovali hrníčky na papíře.

Moje ségra učí na prvním stupni a přesně tohle řešila. Vozila dětem věci na kole. Osobně jsem se snažil přípravu dělat tak, aby děti nepotřebovaly rodiče, protože i rodiče mají logicky plné brýle věcí, a aby všechno, co potřebují, měly. Nafotil jsem jim tedy nějaké materiály, a podobně.

Z opačné strany jsem ale řešil třeba to, když mi přišli opravovat topení ve chvíli, kdy jsem zrovna učil. Bylo to o to vtipnější, protože jsem měl na náslech nějakou studentku, která se mnou byla již čtvrtou hodinu. Z náslechové praxe se nakonec stala praxe, a přebrala hodinu na patnáct minut, jelikož viděla, jak učím.

Tys říkal, že se připravuju, ale je pravda, že v každé rodině je třeba improvizovat. Často se mi stane, že i když se připravím, tak to není tak, jak jsem si to představoval, a musím to měnit, nebo mě zklame technika. Hrozně mě baví, když mě jako mladého učitele, který psal diplomku na využívání digitálních technologií, něco nefunguje. A nejlepší je to na webinářích pro učitele. 

Nejlepší?

Jo! Já se těm lidem omluvím, měl jsem to mít lépe připravené. Ale na druhou stranu je pro mě důležité, že vidí, že i mladému učiteli se v roli lektora může stát, že má problémy s technikou. Takže když oni mají problémy, tak je to úplně v pohodě. Zároveň je v pohodě si přiznat, že je v pohodě nebýt v pohodě. Jak jsme se bavili o té energii, existují příběhy kolegyň, které to už nezvládají. Nezvládají učit, a zároveň být doma s dětmi a učit je. 

Zase se přiznám, že i mně bylo jednou strašně zle. Fyzicky, ale věděl jsem, že to vychází z psychického nesouladu. Dětem jsem se omluvil, udělali jsme úvodní aktivitu, a šel jsem si domů lehnout. Po příchodu domů jsem kouknul do mobilu a všiml jsem si, že se děti rozdělily do skupin, a že zadání, které jsme si řekli na začátek s tím, že budeme pokračovat příští týden, začaly plnit. Byla to velká chvíle, cítil jsem velkou vděčnost.

Jak letos vlastně probíhají testy a kontroly úkolů? 

Čemu říkáme test?

Obvykle jsou testy psané na papíře, nějak známkované…

Ty máš i jako učitel v offline světě zadávat takové práce, aby nebylo potřeba podvádět, a aby to nešlo tak jednoduše. Takže když jsme teď končili v zeměpise Jižní Ameriku, jsem to, čemu říkáš test, udělal následujícím způsobem: Napište mi, kdybyste mohli letět do nějaké ze zemí Jižní Ameriky, jaká by to byla a proč. Tam zjistíš, co je pro ně důležité, a co si zapamatovali. 

Ano, někdo je vtipný, a napíše Kolumbii, protože tam jsou drogy. Ale jak říkám, já nepotřebuju zjišťovat, jestli vědí, jaké jsou tam řeky, nebo kdo je kde prezidentem, protože to vygooglí. Chci vědět, co v nich zůstalo. Samozřejmě můžeš zadat test ve formuláři, můžeš je nechat to napsat na papír, který potom vyfotí, ale je otázka, proč to děláš, co chceš zjišťovat, a jestli kontrola faktografických znalostí je to, co mám jako učitel dělat. Každopádně jedna věc je to u mě, a druhá věc je to v matice nebo v jazycích.

Rád bych na to navázal tím, že se tato problematika řeší na sociálních sítích. Mluví se o tom, že nynější generace musela oželet celý rok prezenční docházky, a tak bude „hloupější“. Jak to vidíš ty, odrazí se to v jejich vědomostech?

To v tuhle chvíli nikdo neví, těch dat máme málo. My můžeme dělat všechno proto, aby to tak nebylo, a abychom minimalizovali dopady.

Přinesla distanční výuka něco, co třeba prezenční chybělo? 

Dělal jsem tripartity, což jsou schůzky, kdy se sejdeš s rodiči a dítětem. Řada dětí říkala, že se naučila strukturovat práci a pracovat s vlastním časem. Tohle je věc, kterou jsem se takovými kotrmelci naučil někdy v sextě (druhý ročník střední školy na gymnáziu, pozn. red.). Pokud se to tahle generace naučí ve věku, ve kterém jsou, tak docela vyhráli.

Víme, že jsou i žáci, kterým on-line výuka vyhovuje. Jde o děti, které se třeba úplně v té třídě neprosadily, a zároveň jim vyhovuje, že mohou postupovat svým tempem, a že jsou u počítačů. Není to nula a sto, ale je to nějaká barevná paleta toho, že někomu to může vyhovovat, a je to taky v pohodě. Proto si nemyslím, že je fér mluvit o ztracené generaci a ztraceném roku, zároveň ale nemáme ta data. Dělat závěry na základě dojmů není dobře. 

Přijde mi dobré ještě zmínit, když se ve veřejném prostoru bavíme o školství, že zapomínáme střední odborná učiliště. Tam se ti najednou otevírá svět, kdy si řekneš, že to může být fakt problém, protože řada věcí jde do on-linu překlopit, ale řada ne. Bývalí deváťáci, kteří studují na kuchaře, teď místo toho, aby byli na praxích, všechno vaří doma za finance rodiny. Jsou to nové problémy, které nás nenapadly. Takže to, že to není ideální, je rozhodně fakt. 

Zmínil jsi, že některé děti se cítí při distanční výuce dobře, ale také jsme se bavili o těch, kteří se vůbec nepřipojili, nebo učení zvládají hůř, a uškodilo jim to. Co bude s nimi? Půjde ten roční deficit dohnat?

Na tohle naopak data jsou. Jsou to data Dana Prokopa a jeho Život během pandemie. Stejně tak data Dana Münicha z CERGE-EI, kde oni počítají, kolik stát stojí žák ohrožený školním neúspěchem. Dá se to převést na ekonomické dopady, a ty jsou brutální.

Na druhou stranu tu máme konkrétní dítě – není to číslo. A já fakt nevím, jak to s dohnáním učiva bude, protože jsme se s tím v takové míře nikdy nesetkali. Nikdy tu nebyly tak dlouhé  uhelné prázdniny, zároveň tu nebyla on-line podpora. Myslím si, že dohnat látku a učivo možné docela je, pokud děti budou mít dostatečnou podporu. Ale velmi se obávám toho, kolik je tu věcí, o kterých ještě nevíme.

O jakých věcech mluvíš?

Pandemie nám ukázala spoustu problémů, které jsme tady nezávisle na ní měli. Byly to právě děti ohrožené školním neúspěchem; my říkáme, že jsou to děti, které nám z toho vzdělávání teď vypadly, ale ono je taky možné, že ze vzdělávání vypadly dříve. Ve školách byly, ale jejich efektivní zapojení ne. 

Před covidem například šedesát procent učitelů vykazovalo známky syndromu vyhoření. Mě by teda hodně zajímalo, jak by to vypadalo, kdyby to někdo měřil teď. Myslím si, že by to číslo bylo razantně vyšší. Taky nám ve školách dávno chyběla technika. Teď se s tím něco dalo udělat, ale pořád v tom máme limity.

A ať pořád neříkám jen negativní věci, tak my se snad od roku 2010 bavíme o tom, že známky možná nejsou to nejdůležitější, a že bychom možná měli zvažovat i jiné formy hodnocení. Najednou se ta diskuze otevřela, ministerstvo školství a školní inspekce to dokonce doporučují, což je obrovská revoluce. 

Doporučeno

Politolog: Předvolební kampaň ANO může být hodně tvrdá, drsná a negativní. Voliče se zřejmě pokusí uplácet 24. března 2021 v 17:35

Myslíš si. že se kvůli pandemii zrychlí proces digitalizace?

To byl takový bonmot. Cituji nejmenovaného pracovníka úřadu: My jsme napsali naprosto skvělou strategii digitálního vzdělávání. Následně jsme ji přestali stíhat implementovat, a poté přišel covid. Díky tomu covidu nakonec naplníme strategii digitálního vzdělávání. (smích) Není to tak, ale dá se to tak říct.

Myslím si, že rapidně narostla spolupráce mezi učiteli a mezi školou a rodiči. Náš ředitel k tomu řekl hezkou větu, že uzavřením škol se ty školy vlastně otevřely. Děti nám koukají do obýváku, a my jsme těm dětem, bohužel, také nakoukli do obýváku. Rodiče viděli, jak hodiny vypadají. Pamatuji si komentáře z minulého jara, ve kterých se psalo, že je třeba si víc vážit učitelů, když je vidět práci, kterou dělají. Mezi těmi skupinami narostlo porozumění.

Co je na distanční výuce podle tebe nejsložitější a co nejvíc pozitivní?

Nejsložitější je udržet ten vztah.

A nemůže vztah prohloubit třeba i to „nahlížení do obýváku“, jak jsi říkal?

Možná jo. Na druhou stranu se některým nemůžeš divit, když si nechají tu kameru vypnutou, protože by bylo vidět něco, co nechtějí. Kolegyně mi říkala, že jedno dítě vysílalo z kebabárny, protože doma neměli internet. A pozitivní? Asi ten nárůst spolupráce a zkoušení nových věci. Ale to mluvím o nás, učitelích. Nevím, v čem by to mělo být pozitivní pro ty děti.

Děti, které na tom byly dobře, mohly se o rodinu opřít, a rodiče měli benefit toho, že se o ně mohou na distanční výuce postarat, se naučily spoustu nových dětí. Využívat technologie, organizovat si čas. Nicméně to jsou žáci, kteří vyhrávají i v běžné výuce. Pak je tu ale řada dětí, které na tom tak dobře nejsou, a proto je to těžké něco vypíchnout.

V poslední řadě tu mám obecnější otázky. Vím, že učíš na základní škole, přesto mě zajímá, co si myslíš o úřednické maturitě, kterou prosazuje Andrej Babiš? Je to správná volba? 

Já jsem první ročník státní maturity, a pamatuju si, jak šílené pro nás bylo, že se měnily podmínky. A to jsme si oproti současným maturantům mohli výskat, věděli jsme to tři čtvrtě roku dopředu. Přijde mi to fakt šílené. Pamatuju si svou nervozitu, frustraci a naštvání, a opravdu jim to nezávidím a přeju, ať jim to všem letos dobře dopadne.

Zároveň v českém školství obecně trochu podobné zkoušky fetišizujeme. Jsou různé vzdělávací systémy, které se obejdou bez toho, co máme jako státnici. Obejdou se bez maturity ve formě grilování, kde stojíš před komisí a snažíš se ze sebe něco vypotit. Nevím, jak na svou maturitu vzpomínáš ty, ale já tak, že mi přišlo, že se víc snažili učitelé než já, protože jsem byl zoufalý a rezignovaný. Nevím, jestli je tohle potřeba. 

Jestli (vláda) mohla udělat něco lépe, tak dát školství prioritu, protože školství a vzdělávání dětí je investice do budoucnosti. A to není idealistický výkřik učitele, je to ekonomicky podloženo.

Každopádně nemůžu hodnotit, jestli je úřednická maturita dobrý nebo špatný nápad, to mi nepřísluší. Ale to, co je blbě, a co mě štve, je to, jak se to obrací proti studentům. Protože ti si to nevybrali, a teď jsou v nepříjemné situaci nejistoty. A to, že si z nich lidi dělají srandu, je extrémně špatně. Navíc způsob, jakým se diskuze o maturitách vede, mi přijde taky šílená. 

Další otázka se váže k uvolňování opatření. Podle ministerstva školství bude rozkouskováno od 20. dubna do 22. června. Myslíš, že je to dostatečně rychlý návrat žáků?

Opět nemůžu říct nic jiného než to, že mi to nepřísluší soudit, a nepřísluší to podle mě soudit žádnému učiteli, a popravdě to nejde ani za ministerstvem školství. Jsou to věci ministerstva zdravotnictví a především toho, že jsme v nějaké bezprecedentně špatné situaci. Pokud se ta situace zlepší, tak ano, vracejme se co nejrychleji, když tomu budou odpovídat zdravotní podmínky. 

Co si myslím, že si kritiku zaslouží, je, s jakou lehkostí tady zavíráme školy, a necháváme otevřený průmysl. Znovu říkám, nejsem ekonom, a když mi někdo vysvětlí, proč je to tak nutné, oukej. My ale máme jednu z nejdelších uzavírek škol ve střední Evropě. Když jsme sledovali, co se otevíralo a zavíralo, tak se ukázalo, jakou prioritu u nás školství má. To je smutný pohled.

Doporučeno

Hamáček řekl, že Bartoš není připraven být premiérem. Předsedy Pirátů jsme se zeptali, co si o tom myslí 23. dubna 2021 v 18:36

Souhlasíš s názorem, že vláda mohla udělat něco líp, aby se děti mohly vrátit do škol dříve?

Mohla. Kdyby vláda uvolnila peníze na to, aby se ve všech školách mohlo testovat průkaznějšími PCR testy, a nastavily se opatření, tak se děti mohly vrátit dřív. Nebýt nějakých brzkých rozvolňování, tak jsme možná mohli už měsíce chodit do školy. Jestli mohla udělat něco lépe, tak dát školství prioritu, protože školství a vzdělávání dětí je investice do budoucnosti. A to není idealistický výkřik učitele, je to ekonomicky podloženo.

Může české školství, a řekněme i rodiny žáků, ještě překvapit náhlé zhoršení pandemické situace, nebo je na něj připraveno?

Ve školním roce 2020/2021 by bylo velmi neuvážené říct, že jsme připraveni na cokoliv, a že nás nic nemůže překvapit. (smích) Takže to říct nemůžu. Myslím si ale, že tím, co jsme se za uplynulý rok všichni naučili, je to, že ať přijde cokoliv, tak se s tím nějak popereme.