Ukrajinští vědci se nyní snaží zjistit, zda existuje šance, že reaktory vyhasnou samy od sebe, nebo jim budou muset pomoci.
Před 35 lety (v roce 1986) se v atomové elektrárně v Černobylu stala nejhorší havárie v historii mírového využití jaderné energie. V průběhu testu nového bezpečnostního systému tehdy došlo k přehřátí a následné explozi reaktoru a do vzduchu se uvolnil radioaktivní mrak.
Ten se vyskytoval nejen nad územím Ukrajiny, Běloruska a Ruska, ale i nad mnohými evropskými zeměmi, například Švédskem, Rakouskem, Norskem, Německem, Finskem, Řeckem, Rumunskem, Slovinskem, Litvou či Lotyšskem.
Podle expertů na nukleární chemii však reaktory pohřbené hluboko pod betonovým krytem a tunami masy uranového paliva i po třech dekádách žhnou. „Je to jako žhavé uhlíky v ohništi,“ tvrdí podle časopisu Science vědec Neil Hyatt z Univerzity v Sheffieldu. Ukrajinští vědci se nyní snaží zjistit, zda existuje šance, že reaktory vyhasnou samy od sebe, nebo budou zapotřebí mimořádně zásahy ve snaze předejít další nehodě.
Senzory zachytily stoupající počet neutronů, které signalizují probíhající štěpení, v jedné z místností, které jsou momentálně nedostupné. O rozebrání reaktoru momentálně probíhají diskuse v ukrajinském Institutu pro bezpečnostní problémy jaderných elektráren. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj totiž v dubnu otevřel nové úložiště jaderného odpadu v Černobylu, kde ho chce Ukrajina uskladňovat dalších 100 let.
