Vydali jsme se uklízet Prahu s dobrovolníky, kteří se takto schází každý týden. Přidat se můžeš i ty (Reportáž)

Poklady, které mezi hlínou a kamením nacházím, jsou skutečně unikátní. Vedle „lesních stálic“, jako jsou použité vlhčené i nevlhčené ubrousky, nové i zánovní kondomy, filtry od cigaret nebo poloprázdné pet lahve, nacházím i věci, které do bych portfolia skvostů, jimiž člověk ničí prostředí, rozhodně nezařadil. 

„Hele, tohle je úplně nový! Nechceš to?“ Směje se dobrovolník Luděk a hází po mě cosi, co vypadá jako kapesní pumpička na kolo. Sbírku kuriozit nám později rozšiřuje i řada nových parfémů neznámé značky a původu, ale také dva obratle, které, doufám, nebyly lidské.

Luděk mi pomáhá v kopání a baví se se mnou o své cestě dobrovolníka. „Já jsem se o sbírání odpadků dozvěděl už v roce 1984. Byl jsem tehdy na střední a na autobusové zastávce jsem čekal se svou spolužačkou Magdou. Ta najednou začala sbírat odpadky a házet je do koše. Říkala, že to dělá vždy, když někde čeká a vidí tam nepořádek. Přišlo mi to tenkrát hrozně inspirativní a od té doby to s přestávkami to dělám já,“ vzpomíná.

„Je pozoruhodné, kolik věcí teď vzniká a přitom se děly už dávno. Dnes je ale víc možností ty dobré věci šířit skrz podobné organizace. Třeba Trash Hero je super a já se těším, až budu také nosit jejich žluté tričko,“ dále popisuje.

Jak mi vysvětlil, nosit uniformu dobrovolníků je výsada. Člověk musí absolvovat alespoň pět úklidů, aby se typickým žlutým tričkem mohl pyšnit. „Je to taková motivace. Ten pocit z toho, že uděláš něco dobrého je nejdůležitější, ale těmi tričky se snažíme motivovat lidi, aby měli proč se vracet,“ vysvětluje Zbyněk.

Úklidy v rámci Trash Hero se organizují každý týden, a tak při troše zdravé vůle udělat něco pro planetu prý není těžké odměnu získat. Většina úklidů se podle Zbyňka navíc obejde i bez krumpáče a lopaty. Utěšuje mě, že tohle byla jedna z hardcorovějších akcí.

Zasloužený odpočinek 

Po dvou hodinách kopání a odnášení nepořádku za sebou necháváme sesbíranou zeminu, lahve, baterky, stříkačky, hygienické potřeby, ale také mikrovlnku a koloběžku. Naše práce tu končí. Je jen potřeba to všechno odvést.

My musíme zapsat, jak akce probíhala, nahlásit, kolik tašek zeminy kdo odnesl a vypravit se na louku něco sníst a osvěžit se. 

„Tohle je na tom to nejpříjemnější. Vzniká pak taková parta. Myslím, že je důležité se scházet, protože si představ, že tady dvě hodiny otročíš a ani si s nikým nepokecáš. Je důležité, udělat si to hezké,“ baví se mnou na cestě dobrovolník Tomáš.

Do konverzace se přidává i Radka, která se ke sběru odpadků dostala před rokem. „Dřív jsem hodně cestovala, ale když mi pandemie tuhle možnost vzala, musela jsem si najít nějakou jinou činnost,“ líčí. Stejně jako většina ostatních se i ona mimo uklízení odpadků snaží předejít i jejich generování. Nakupuje převážně v bezobalových obchodech a místo neustálé výměny lahví s vodou nosí jednu, kterou doplňuje.

Právě udržitelnost života je pro mnoho zúčastněných klíčovým tématem, protože ani pravidelné dobrovolnické akce v žádném případě nemohou všechen odpad, který lidé tvoří a který často bezohledně pohodí v lese nebo na chodníku, uklidit. 

Po hovorech o udržitelnosti jsme dorazili na místo odpočinku, usedli v kroužku, vyprávěli zážitky minulého týdne a vypili zasloužené pivo. Když jsem se vracel do Holešovic, hřál mě skvělý pocit nejen z dobrého skutku, ale hlavně z vědomí, že na světě existuje tolik lidí, kterým není jedno, co se děje a kteří se místo nadávání zvednou a jdou udělat ze Země o kousek lepší místo. Praví hrdinové masky nenosí.