Mafie z dolního Zemplína: tělo roztrhané výbušninou s hřebíky či vražda 10letého chlapce

Podsvětí dolního Zemplína v 90. let kralovaly konkurenční organizované skupiny Tóthových a Muszkovcových. Navzájem si vracely menší či větší údery, dokud šéfa prvního gangu Júlia Tótha neroztrhala na kusy výbušnina plná šroubů a hřebíků. 

Jeho život měl údajně cenu zhruba 1 000 000 slovenských korun (asi 860 000 českých korun). Konkurent Peter Muszka se ovšem z triumfu radoval pouze krátce. Pár měsíců nato ho gangsteři Mikuláše Černáka zastřelili třemi ranami do hlavy.

Na přelomu tisíciletí se postupně otevírala cesta nájemnému zabijákovi Branislavu Adamčovi, který se svou partou kriminálníků vraždil jako na běžícím pásu. Při jednom z těchto „krvavých žoldů“ dokonce zastřelil ženu a 10letého chlapce.

Mafián, kterého urazila slova politika

Július Tóth provozoval počátkem 90. let v oblasti dolního Zemplína bezpečnostní službu Slovakia Panda. Tu podle webu Finstat založil 15. prosince 1993 pro „účely ochrany majetku a osob“. Později do předmětu podnikání doplnil i služby „soukromých detektivů, potraviny, tabákové výrobky, alkoholické a nealkoholické nápoje v originálním balení“ a další.

Jinými slovy šlo o vypalování a pašování. Kromě toho dělali muži Júlia Tótha i „pořádek“ s Romy, zastavovali na cestách auta a vybírali fiktivní pokuty. V podstatě se tedy pasovali do role místních „šerifů“.

István Pásztor, tehdejší poslanec NR SR a starosta Kráľovského Chlmce, kde Panda operovala, vyzval v roce 1995 ministra vnitra Ľudovíta Hudeka, aby vůči agentuře Júlia Tótha zasáhl, informuje Plus 7 dní.

Šéf Pandy proto v polovině března cestoval z jihovýchodu až do Bratislavy, aby na tiskové konferenci obhájil své jméno a zároveň starostovi pohrozil. Bránit se ale uměl i tvrdším způsobem než jen vyjádřeními na tiskovce.

Přes 20 let nezvěstní, ale téměř jistě mrtví

Július Tóth měl i větší problémy než tlak od politika Istvána Pásztora. V dolním Zemplíně kromě jeho chlapů operovala i skupina vedená Petrem Muszkou, který proti němu vedl menší válku. Vzájemné přestřelky a očerňování v novinách se staly běžnou rutinou. Horší však bylo, když se někdo rozhodl vypovídat nejen před novináři, ale i před policií.

Tóthova skupina se proto v říjnu 1996 postarala o únos Jána Stanka a Milana Csalfy, kteří cestovali s Karlem Szatmárim. Ten v jednom procesu vypovídal proti Juliu Tóthovi. Csalfu a Stanka odvezli do lázní v Kráľovském Chlmci a od té doby je nikdo neviděl. Szatmárimu se podařilo uprchnout. Informaci pro Refresher potvrdil Ján Petrovič, autor knihy Slovenská mafia: príbehy písané krvou (náš rozhovor si můžeš přečíst zde).

„Vozidlo, kterým odjeli, se našlo ve Veľkých Kapušanech dne 13. 10. 1996 v Zahradní ulici před rodinným domem č. 69. Šetřením bylo zjištěno, že oba byli svědky násilného trestného činu,“ napsala policie na Facebooku v roce 2018 o Jánu Stankovi a Milanu Csalfovi. Doposud jsou evidováni jako nezvěstní, je ovšem téměř jisté, že byli koncem roku 1996 zavražděni.

Bomba z hřebíků a šroubů

Peter Muszka chtěl se svým konkurentem Juliem Tóthem nadobro skoncovat. Pomoc našel u bratrů Ivana a Karola Mellových a bosse Banské Bystrice Mikuláše Černáka, v jehož garáži sestrojili bombu. Na skládání nálože se údajně podílel kromě bratří Mellovcových i Ján Šovčík, přezdívaný Tichá smrt, píše SME. 

„Ivan Mello mi říkal, že mu přezdívali Tichá smrt. Prý moc nemluví a dělá pro ně takové věci,“ tvrdil Černák u soudu. Později zavolali na pomoc i nájemného zabijáka Jozefa Roháče alias Potkana.

Výbušninu vložili do automobilu, který zaparkovali vedle vozidla Júlia Tótha před jeho barem s názvem Panda. Když Muszkův sok nastupoval 20. května 1997 v Čiernej nad Tisou do auta, bomba naplněná šrouby a hřebíky uložená ve vedle odstaveném žigulíku explodovala a tělo mafiánského pohlavára roztrhala na kusy.

Fotografie z místa činu

Černák mu pomohl, ale potom ho zabil

Peter Muszka se tak stal na velmi krátkou dobu šéfem tamního podsvětí. Zanedlouho si to ovšem u bosse Banské Bystrice ošklivě pokazil. Prý se totiž chlubil, že dělá pro Mikuláše Černáka, a co je hlavní, nezaplatil za objednávku vraždy.

Za nesplacení dluhu dostal jako odměnu trojici kulek, kterými mafiánští zabijáci provrtali jeho hlavu. Tělo Petra Muszka pohodili u horského průsmyku Čertovica, kde ho policie našla 11. července 1997. K účasti černákovců na vraždě se banskobystrický boss přiznal i ve své knize s názvem Proč jsem prolomil mlčení.

„Následně jsme my Bystričané spolu se Szatmárim sundali Petra Muszka z východního Slovenska, který tam přebral vůdcovství ve skupině po zavražděném Tóthovi. Szatmári již od poloviny roku 1997 kontroloval region v okolí Čierné nad Tisou, v Kapušanech na východním Slovensku a také regiony Rimavská Sobota, Revúca a další,“ napsal Černák. Kromě jeho člověka Szatmáriho v dané oblasti operovali i mladí bratři Branislav a Erik Adamčovi. Oba začínali u Petra Muszka, ale velmi rychle změnili dres.

Nájemný zabiják, který vraždil i proto, aby pomohl bratrovi

Szatmári skončil krátce po vraždách Tótha a Muszka ve vazbě, čímž se do popředí dostali bratři Branislav a Erik Adamčovi. Podle vyšetřovatelů v létě 1999 zastřelili jednoho ze svých konkurentů — Alberta Sisáka.

Toho Branislav Adamčo vylákal na parkoviště před hotel Olympia na Zemplínské šíravě, kde ho jejich tehdejší spolupracovník Július Krátký zastřelil kulovnicí. Krátký později proti Adamčovým vypovídal v několika procesech a tvrdil, že Sisáka zastřelit nechtěl, ale neměl na výběr.

„V ten osudný večer jsem měl původně dělat řidiče a dávat pozor, ale Erik mi v autě cestou na šíravu řekl, že střílet budu já. Viděl na mně, že jsem se lekl, ale opakoval, že se nemám bát. Na místě mi dal kulovnici a on vzal nějakou brokovnici. Řekl, že pokud netrefím, on určitě trefí mě,“ cituje Krátkého výpověď SME.

Na přelomu tisíciletí se Erik Adamčo dostal do vazby pro pokus o vraždu jistého Miroslava Zaťka, který policistům ukázal na mafiána prstem. Erik Adamčo z vazby požádal svého bratra Branislava a další členy skupiny, aby pro něj zavraždili Jána Baláže alias Buvara. Ten měl ještě před svou smrtí podepsat falešné přiznání, že se pokusil zabít Miroslava Zaťka, čímž by zbavil Erika Adamča viny.

V případě této vraždy proti Adamčovým vypovídal další z jejich bývalých členů jménem Nikola Pajdič, někdejší pravá ruka bosse skupiny Branislava Adamča. „Braňo nám řekl, že Erik z vězení vzkázal, že mají Buvara sundat,“ prohlásil před soudem podle topky.sk. 

Pajdič dále popsal, jak Adamčo společně s komplicem Buvara povalili na zem a škrtili jej pomocí opasku nebo lana. Tělo muže později svlékli ze šatů a zakopali. Branislav Adamčo se proti výpovědím bývalých členů skupiny opakovaně bránil.

Nazýval je krysami a tvrdil, že proti němu svědčí jen proto, aby si sami polepšili. Za krysu označil i Mikuláše Černáka a tvrdí, že s ním má dlouhodobě špatné vztahy. Není divu, Černák totiž orgánům činným v trestním řízení řekl, že se mu Adamčo přiznal k jedné z vražd.

Černák o něm řekl, že má „nemocný mozek“

V roce 2000 se Branislav Adamčo nechal najmout na vraždu nepohodlného svědka Mariana Karcela, který svědčil proti Mikuláši Černákovi. Adamčo ho zastřelil samopalem přímo před jeho domem v Kynceľové.

Svou vinu ale odmítá. „O usmrcení Karcela vím jen to, co je ve spise. I když jsem pravomocně odsouzen za jeho vraždu, skutek jsem nespáchal,“ řekl u soudu.

Zhruba čtyři roky nato Branislav Adamčo a jeho skupina brutálně zavraždili železničáře Arpáda Nistora. Tomu údajně nabízeli spolupráci při pašování cigaret přes hranice, on ale odmítl, a tak ho uškrtili lanem, uvádí Pravda.

Snad nejznámější a zároveň nejbrutálnější popravu však Branislav Adamčo vykonal v Mostě pri Bratislave. Nájemného zabijáka Adamča si tehdy na vraždu expolicajta Juraje Gála údajně objednal Karol Mello, který se později ukrýval před spravedlností na Belize. V autě, po kterém mafiánští kati stříleli, se ale nacházela Gálova partnerka a jeho 10letý syn. Toho Adamčo po přistoupení k autu „dorazil“.

„Pokud by tento mafián nenosil za našich časů ještě pleny a toto by provedl, tak bych mu osobně z jeho hlavy vystřelil ten jeho nemocný mozek. Protože to, že si nebyl jistý, kdo v tom autě sedí, je jen jeho vymlouvání se, když je prokázáno, že ještě přišel i k autu a dal rány jistoty ženě i chlapci, kteří ještě žili,“ komentoval vraždu dítěte a ženy Mikuláš Černák v knize Proč jsem prolomil mlčení.

Branislav Adamčo tvrdí, že vraždu nespáchal. Prokurátor u soudu ovšem přečetl výpověď svědka, podle které se prý k zabití ženy a dítěte přiznal. „Byl nervózní a na teletextu přehazoval strany. Psali tam, že u Bratislavy byli zastřeleni žena a dítě. Braňo řekl, že to pos*al,“ cituje prokurátora TV Markíza.

Branislava Adamča u soudu obhajovala i jeho družka. „Znám Branka 20 let a vím, že není svatý. Jsem si jistá, že s touto vraždou nemá nic společného, protože on by nikdy neublížil dítěti ani ženě,“ řekla.

Tím ale výpočet vražd Branislava Adamča nekončí. Podle rozsudku z roku 2021 stál i za popravou Milana Šimurdy a Štěpána Kotky. V obvinění prokurátor podle SME uvádí, že Branislav Adamčo v roce 2000 Milana Šimurdu v lese u Čičarovce 38krát bodl neznámým ostrým předmětem. 

O rok později spolu s komplicem ve sklepě jednoho domu ve Velkých Kapušanech uškrtili Štěpána Kotka ocelovým lanem. Branislav Adamčo se prý obával, že ho chce Kotka odstranit, a tak jednal jako první.