Profil americké političky a diplomatky českého původu.
23. března 2022 obletěla svět zpráva o úmrtí Madeleine Albright. Historicky první žena v úřadu ministryně zahraničí Spojených států amerických a velvyslankyně USA při Organizaci spojených národů se výrazně zasadila vstup Česka do Severoatlantické aliance. Přečti si o životě jedné z nejvýznamnějších politických postav s českými kořeny.
O židovském původu roky nevěděla
Madeleine Albright se narodila 15. května 1937 na pražském Smíchově jako Marie Jana Körbelová. Její otec Josef Korbel byl československým diplomatem. Když jí byly dva roky, musela spolu s rodinou kvůli Hitlerově okupaci uprchnout do Londýna. Myslela si, že tak učinili z politických důvodů. Později se ukázalo, že za to mohl rasový původ. Že je Židovkou, se ale Madeleine Albright dozvěděla až o mnoho let později. Proč jí rodiče původ zatajili a vychovávali ji jako katoličku, nevěděla. Tuto skutečnost zjistila až po jejich smrti.
Po válce se rodina do Československa vrátila, ne však na dlouho. Kvůli komunistickému převratu v roce 1948 musela emigrovat znovu, tentokrát do Spojených států, konkrétně do Colorada. Tehdy se z Marie stala Madeleine. V roce 1957 se stala americkou občankou.
V roce 1959 absolvovala Wellesley College, kde také získala stipendium pro studium politologie. Ještě toho roku se provdala za Josepha Medilla Pattersona Albrighta, novináře z Chicaga. Měli spolu tři dcery, dvojčata Anne Korbel Albright a Alice Patterson Albright a Katherine Medill Albright. Manželství skončilo v roce 1982.
Začátky politické kariéry
Důležitou postavou byl pro Albright v začátcích její politické kariéry Zbigniew Brzezinski. Nejprve byl jejím konzultantem, když se připravovala na doktorát. Získala ho v roce 1976 na Kolumbijské univerzitě. V té době také pracovala jako asistentka pro Edmunda Muskieho, demokratického senátora za stát Maine. Když v roce 1978 zvítězil v prezidentské volbě Jimmy Carter, členem jeho administrativy v Bílém domě se stal právě Brzezinski. Ten se rozhodl Albright vzít s sebou. Působila mimo jiné v Národní bezpečnostní radě.
V roce 1982 byla jmenována výzkumnou profesorkou mezinárodních záležitostí na Fakultě zahraničních služeb Georgetownské univerzity a ředitelkou jejího programu Women in Foreign Service. V roce 1993 byla prezidentem Billem Clintonem jmenována velvyslankyní při Organizaci spojených národů. V této funkci setrvala do roku 1996. Poté ji čekala nová výzva.
Historický milník
Na konci roku 1996 ji Clinton navrhl jako nástupkyni Warrena Christophera do funkce ministryně zahraničí. Poté, co její nominaci jednomyslně potvrdil Senát, složila 23. ledna 1997 přísahu. Stala se tak historicky první ženou, která do tohoto úřadu ujala.
Významnou úlohu sehrála Albright při vstupu některých postsovětských republik do Severoatlantické aliance NATO v roce 1999. Mezi nimi byla také Česká republika. „Myslím, že pro mě to nebyla práce jen hlavou, ale i srdcem. Jsem hrozně ráda, že se to stalo a myslím, že to bylo moc důležité,“ řekla novináři Václavu Moravci v roce 2002.
Jako ministryně zahraničí Albright uplatňovala aktivní zahraniční politiku, včetně použití vojenské síly k nátlaku na autokratický režim v Jugoslávii. Její cesta do Severní Koreje v říjnu 2000 na setkání s vůdcem Kim Čong-ilem z ní udělala nejvyššího představitele USA, který do té doby tuto zemi navštívil.
Za Kosovem si stála
Role Albright v bombardování Jugoslávie americkým vojenským letectvem a dalšími spojenci v rámci NATO dodnes vyvolává kontroverze. Albright si ale za svými tehdejšími kroky stála. Operaci amerických jednotek označila za velmi důležitou.
Šlo o ozbrojený konflikt na území bývalé jihosrbské provincie Kosovo, který probíhal v letech 1998 až 1999. Zapojily se do něj ozbrojené síly Svazové republiky Jugoslávie a albánské Kosovské osvobozenecké armády. Konflikt byl doprovázen častými útoky na civilní obyvatelstvo a jeho masakry.
Diplomatická jednání začala ve francouzském městě Rambouillet v únoru 1999, ale následující brzy zkrachovala. 24. března NATO zahájilo letecké útoky proti srbským vojenským cílům. Vešly ve známost jako Operace Spojenecká síla.
Bombardování trvalo 11 týdnů a rozšířilo se i do Bělehradu , kde došlo ke značnému poškození srbské infrastruktury . V červnu NATO a Jugoslávie podepsaly mírovou dohodu nastiňující stažení vojsk a návrat téměř jednoho milionu etnických Albánců a dalších 500 000 vysídlených lidí v rámci provincie. Napětí mezi Albánci a Srby v Kosovu často pokračuje i nadále.
„Neřekla bych, že jsme útočili na Jugoslávii, protože Jugoslávie útočila na jiné lidi. To byl ten problém, že Bělehrad vedl válku proti lidem jen proto, že byli Albánci. Bylo hrozně důležité tam pomoci a museli jsme být přísní. Byla to zpráva, aby bylo vidět, že takové situace nemohou v Evropě a ve světě existovat. (…) myslím si, že historie ukáže, že to bylo moc důležité,“ uvedla v již zmiňovaném rozhovoru s Moravcem.
Odchod z úřadu
Funkční období Albright skončilo zvolením prezidenta George W. Bushe v roce 2000. Když úřad opouštěla, na tiskové konferenci hovořila o tom, že se jí některé záležitosti nepovedlo vyřešit. Uvedla, že se jí nepovedlo vyřešit problémy s Irákem a Saddámem Husajnem.
Začalo se spekulovat o tom, že by mohla nahradit Václava Havla ve funkci prezidenta České republiky. To se ale nestalo. „Mám hrozně ráda místo, kde jsem se narodila a české lidi, ale myslím si, že by tento krok nebyl správný. Je plno Čechů, kteří by se úřadu mohli ujmout. Já jsem Američanka,“ odmítla tehdy možnou kandidaturu.
Místo toho Albright přednášela na univerzitě v Georgetownu, zasedala v několika správních radách. Stala se také Komise pro posílení práv chudých. V posledních letech svého života napsala také řadu významných knih. Mezi ty nejznámější patří Pražská zima (2012), Fašismus: Varování (2018) nebo Peklo a jiné destinace (2020).
Bojovnice za demokratické hodnoty
Madeleine Albright vzdal v den jejího skonu hold bývalý prezident Bill Clinton, během jehož éry Albright zastávala funkci ministryně. Vzpomněl na ni jako na „vášnivou sílu pro svobodu, demokracii a lidská práva.“ Její smrt označil za „nesmírnou ztrátu pro svět, navíc v době, kdy jsou lekce z jejího života nejvíce potřebné.“
Na kondolenci nezapomněl ani Barack Obama, od kterého Albright převzala Prezidentovu medaili svobody, nejvyšší civilní vyznamenání ve Spojených státech. „Madeleine Albright byla první ženou, která sloužila jako nejvyšší americký diplomat. Byla také bojovnicí za demokratické hodnoty,“ uvedl Obama ve svém prohlášení.
