Dle dosud největší studie zabývající se efektem národních parků a dalších chráněných území na zvířecí populaci v nich vyplývá, že se tento typ ochrany ne vždy setkává s úspěchem. Klíčem k úspěchu je jejich lepší spravování.
Existence národních parků a dalších chráněných území nemají vždy kýžený efekt na divokou přírodu. Tyto výsledky přinesla studie, která byla publikována v časopisu Nature. Výzkumníci užili data z 1 506 mokřadů z chráněných území, v nichž sledovali trendy více než 27 000 populací ptáků. Zjistili, že u některých z nich je klíčem ke správnému efektu udržení a pomoci divoké přírodě specifická správa oblastí s ohledem na druhy zvířat.
Ustanovením chráněného území starost o divokou přírodu nekončí. To by si měly, podle autorů výzkumu života mokřadních ptáků, uvědomit některé z nich. Výsledky ukazují, že řízení parků pro ochranu druhů a jejich stanovišť je zásadní. Bez jasného managementu mohou parky být i neúčinné.
Studie se sice zabývala pouze vodními ptáky, přesto se ale ukázalo, že jejich hojnost, schopnost rychle kolonizovat a opouštět hnízdiště a kvalita dat potvrdily, že se jednalo o dobrý vzorek ze světa divoké zvěře. Porovnávalo se pozorování trendu jejich populací před vytvořením chráněných oblastí a život uvnitř i mimo tyto oblasti.
„Neříkáme, že chráněné oblasti nefungují. Víme, že mohou zabránit ztrátě hnízdišť, zejména pokud jde o zastavení odlesňování,“ uvedla pro The Guardian hlavní autorka studie z Centra pro ekologii a ochranu na Exeterské univerzitě Hannah Wauchope.
„Mnohem méně rozumíme tomu, jak chráněná území pomáhají divoké zvěři. Naše studie ukazuje, že zatímco mnoho chráněných oblastí funguje dobře, další pozitivní účinek nemají. Potřebujeme se více zaměřit na zajištění správy oblastí tak, aby byly přínosem pro biologickou rozmanitost,“ řekla výzkumnice.
Rada pro státníky
Světové vlády momentálně jednají o tom, jakým způsobem by se měla chránit biodiverzita na zemi. Desítky zemí na světě tvrdí, že chtějí do roku 2030 ochránit 30 % země a moří. Tato studie by mohla ukázat, jak na to.
„Existuje jen velmi málo studií, které se zabývají tím, zda chráněné oblasti účinně zpomalují úbytek druhů či zvyšují četnost populací.Je to proto, že je to, ač se to nezdá, opravdu těžce proveditelný výzkum,“ informovala další z autorů Julia Jones.
Co je tedy největším problémem? „Klíčovým bodem výzkumu jsou rozdílné dopady. Největší rozdíly jsou tam, kde se území nespravuje s ohledem na druhy zvířat. Nemůžeme očekávat, že tato území budou fungovat sama od sebe bez vhodné správy,“ dodala Wauchope.
