„V 16 letech jsem benčoval 125 kilo, vždycky jsem byl silný. Strach nemám z nikoho,“ říká šampion Oktagonu Mågård (Rozhovor)

Říkal jsem, že bez pravidel bych ho zabil. A není to proto, že bych byl moc sebevědomý, ale proto, že do tohoto boje jdu s úplně jiným mindsetem. Vím totiž, že můj skill set je daleko větší než jeho. Teď to sice nebude MMA, ale pořád je to boj. A kdyby na to přišlo a měli jsme opravdovou rvačku bez pravidel, tak by neměl žádnou šanci. A on to ví. Takže ano, mám k němu velký respekt, ale nebojím se ho a nikdy se ho bát nebudu.

Rozhodně to zní, že chceš knockout a asi to nebude na rozhodnutí bodových rozhodčí.

Uvidíme, může to skončit jakkoliv. Vím, že mám v ruce obrovskou ránu. Než jsem začal dělat MMA, trénoval jsem box. Bavilo mě stát naproti někomu a vyměňovat si rány.

Když jsem přešel k MMA, miloval jsem a zároveň nenáviděl to, že tě soupeři můžou vzít k zemi a držet tě tam. Hodně lidí by se takové situaci vyhýbalo, ale můj mindset byl takový, že jsem tomu chtěl jít co nejvíc naproti. Proto jsem začal dělat wrestling, byla to totiž věc, kterou jsem nejvíc nenáviděl. Naučil jsem se takto čelit tomu, z čeho jsem měl strach.

A podobně je tomu i v tomto zápase, protože Sivák je asi nejlepší postojář, jakého mi mohli nabídnout. A to mě žene dopředu. Já nemám zájem o nějakého chudáka. Chci, abych se dostal ze své komfortní zóny, protože díky tomu můžu růst. A během této přípravy jsem to na sobě cítil. Zápas je v trochu vyšší váhovce, mám jiný postoj a daleko víc rány v úderech.

Pořád máš zájem se se Sivákem později utkat v MMA?Samozřejmě, to budou easy money (smích). Ale myslím, že jemu se do toho nechce. Z toho, co vím, tak on a jeho management z toho už vycouvali a řekli ne. Nabídka je ale pořád na stole.

Říkali, že Sivák má do konce roku už naplánované zápasy, takže ty bys prý musel počkat.

Já ale čekat nebudu, já jsem šampion. Dostal nabídku a já na nikoho čekat nebudu. Stěžuje si, že nedostává dost zaplaceno, tak ať jde do MMA, kde jsou lepší peníze. Dal jsem mu šanci přeskočit ostatní a ukázat, že je bad boy, jak to o sobě tvrdí. Říkal jsem mu, že bad boys přece nemají rádi pravidla, tak ať jde do MMA zápasu, kde skoro žádná pravidla nejsou. Máme na kameře nahrané, jak říká, že do toho půjde, tak ať dostojí svým slovům. Už teď ale vím, že to odmítne.

Byla by určitě škoda, kdyby tento zápas nebyl, protože hodně fanoušků by to zajímalo.

Uvidíme, jak se to vyvine, ale mám pocit, že jeho tým to nechce. Z mého pohledu se obecně týmy v kickboxu bojí riskovat a soupeře si pečlivě vybírají, což je v pohodě, ale pak ať o sobě neříká, že je bad boy, když má strach.

Když mi bylo 16, tak jsem benčoval 125 kilo a sám jsem přitom vážil asi jen 65 kilogramů. Měl jsem vždycky hodně síly.

V České republice a na Slovensku ses už dobře proslavil svými výhrami. Ne každý ale zná cestu, která tě sem dovedla. Řekneš nám, jak jsi s bojovými sporty začal?Vždycky jsem byl divoké dítě, ve škole jsem nedával pozor, s čímž se asi hodně lidí dokáže ztotožnit, a učení mi moc dobře nešlo. Celý život jsem ale sportoval, postupně mě však sporty, kterým jsem se věnoval, začaly nudit. Asi v deseti letech jsem začal dělat karate, ale po dvou letech jsem toho nechal, protože mě nebavila všechna pravidla, bylo to stejné jako chodit do školy.

Od 14 do 18 let jsem hodně posiloval. Vždycky jsem byl totiž menší, ale když jsem začal zvedat činky, zjistil jsem, že jsem hodně silný na svou váhu. Když mi bylo 16, tak jsem benčoval 125 kilo a sám jsem přitom vážil asi jen 65 kilogramů. Měl jsem vždycky hodně síly, ale nakonec mě tohle začalo nudit taky.

Potom jsem na YouTube uviděl sestřih zápasů z PRIDE a UFC a změnilo mi to život. Bylo to tak divoké a šílené, že jsem nemohl uvěřit tomu, že tohle je vážně sport. Můj strýc, který trénoval džiu-džitsu, mi pak dal kontakt na jeden gym, začal jsem trénovat a hned jsem se do toho zamiloval. Líbilo se mi, že je tu obrovské množství věcí k naučení. Po svém prvním amatérském zápase jsem měl jasno v tom, že tohle chci dělat po zbytek života.

Doporučeno

Drastické hubnutí v MMA: Někteří bojovníci už zemřeli, řešení ale není jednoduché 3. dubna 2021 v 18:30

Vzal jsem proto další zápas, odstěhoval se z našeho malého města do Kodaně a začal trénovat naplno. Už tenkrát pro mě bylo MMA hlavní prioritou a všechno ostatní se tomu muselo přizpůsobit. Byl jsem bez peněz, měl jsem jen práci na to, abych vyžil a mohl trénovat.

Po dvou letech trénování už jsem přešel k profesionálům. Bylo to hodně rychlé, ale už jsem kolem sebe neviděl žádnou konkurenci. Za jeden večer jsem měl dva zápasy a oba soupeře jsem ukončil v prvním kole. Musel jsem proto přejít k profesionálům, chtěl jsem být dánským šampionem.

První profesionální zápas jsem vyhrál, ale pak jsem prohrál tři zápasy v řadě. Usoudil jsem, že kolem sebe možná nemám ty správné lidi, protože takhle by to jít nemělo. Chtěl jsem bojovat s těmi nejlepšími, bral jsem zápasy proti daleko lepším soupeřům a tři zápasy v řadě jsem prohrál. Udělal jsem tedy změny ve svém týmu, navázal kontakty v Anglii s Manchester Top Teamem a od té doby jde má kariéra jen nahoru.

A vyplatilo se, dneska je z tebe šampion.

Přesně tak. Jsem už podruhé šampionem a teď ještě ve větší evropské organizaci než předtím. Pořád mě štve, že jsem prohrál ty tři zápasy v řadě, protože jsem byl mladý a nevyzrálý. Ale i přesto jsem šel dál. Hodně lidí mi dnes říká, že jsem měl vždycky talent, ale to není pravda. Mou největší zbraní je můj mindset a tvrdá dřina. Vždycky chci být ten, kdo dře nejvíc. A to je taky něco, co chci, abych po sobě zanechal. Aby lidé věděli, že jsem si všechno vydřel tvrdou prací.

Strach je něco, co mě žene dopředu, je to největší zdroj motivace. (...) Strach je nesmírně silná věc, a když víš, jak ho kontrolovat, může to být tvůj nejlepší přítel.

Často se říká, že právě tvrdá dřina poráží talent.

Bývá to tak. Když jsem začínal, bylo kolem mě plno talentovaných bojovníků, ale nikam se nedostali, protože nebyli ochotní tomu obětovat to, co jsem tomu obětoval já. Od rodiny jsem se odstěhoval, když mi bylo 19, v Kodani jsem vůbec nikoho neznal, bydlel jsem sám, jen jsem trénoval a musel jsem si všechno vybudovat.

Od té doby uplynulo 10 let a nikdy mi nikdo nic nedal zadarmo. Ani jsem nikdy nic po nikom nechtěl. To asi souvisí i s tím, odkud pocházím. Jsem z malého města, kde musí lidé na živobytí tvrdě pracovat. I má rodina je plná silných mužů a žen, kteří celý život museli dřít. Chtěl jsem ale také všem ukázat, že se pletou, když mě podceňovali a říkali mi, že to nedokážu a že mám nereálné sny.

Sledoval jsem tvůj Instagram a v jednom z posledních příspěvků jsi sdílel citát o strachu. Co pro tebe strach znamená?

Strach je pro mě ta největší motivace. Znám hodně lidí, kteří třeba tak tvrdě netrénují a myslí si, že prostě přijdou do klece a soupeře knockoutují. A to je cool, zaslouží si respekt za to, že se ničeho nebojí a jdou do toho. Ale pro mě je strach motor. Mám strach z toho, že prohraju. Mám strach z toho, že nepředvedu, co umím. Mám strach z toho, že zklamu svou rodinu.

Strach je tedy něco, co mě žene dopředu, je to největší zdroj motivace. Díky tomu každé ráno vstávám. Je to ale kontrolovaný strach. Není to strach ze soupeře, se kterým bojuju, protože strach nemám z nikoho. Bojím se ale, že zklamu svůj tým a sám sebe. Strach je nesmírně silná věc, a když víš, jak ho kontrolovat, může to být tvůj nejlepší přítel.

A jak jsi přišel k přezdívce „Žralok“?

Je to spojené s tvrdou prací, o které jsem mluvil. V gymu, kde jsem začínal, mi trenér řekl, že jsem jako žralok. Žralok je totiž jako jeden velký sval a já byl hodně silný na svou váhovou kategorii. Navíc jsem byl v tělocvičně vážně pořád a takovým lidem se říká „gymshark“. Takhle to tedy vzniklo.

A jaké jsou teď tvé plány pro bantamovou divizi? Kdy tě uvidíme obhajovat titul?Doufám, že to bude co nejdřív. Box bude sice zábava a takováto možnost bojovat před 20 tisíci lidí se naskytuje jednou za život, ale moje srdce tluče pro MMA. Už teď mi chybí. Jsem připravený a v perfektní kondici, tak obhajoba snad bude brzy. Musí to být ale zápas, který dává smysl. Nevím, co chystají promotéři, zda bude nějaký zápas o vyzývatele, ale doufám, že během léta budu mít další zápas.

Můžeš nabídnout i nějakou predikci hlavního zápasu Vémola vs. Marpo?Popravdě nedovedu odhadnout, kdo vyhraje, ale podle mě knockout nebude a rozhodne se až na body.

Díky za rozhovor. Chceš na závěr něco vzkázat fanouškům?Nenechte si to 21. května ujít. Bude to stát za to, nemůžu se dočkat. Chtěl bych taky poděkovat za všechny pěkné i negativní zprávy, které dostávám. Ukazuje to, jak velký náboj tento fight bude mít. Udělal jsem maximum pro to, abych náš souboj vypromoval, a těší mě, že to přináší své ovoce. Mám na Instagramu jak pozitivní zprávy, tak i nenávistné, ale zbožňuju to. Je super, že jsou do tohoto zápasu fanoušci tak angažovaní.

A jaké nenávistné zprávy ti píšou?

Že mě zabijí, zmlátí mě a podobně. Jiní zase naopak píšou, že zabiju já je. Když se ale s nimi začnu bavit, tak se se mnou i přesto všichni chtějí vyfotit (smích).