Jé, koukejte, tady sedí naše děťátko nahé na nočníku! Podobné příspěvky jsou v éře digitálního rodičovství klasika. Až 54 % Čechů sdílí fotografie svých dětí veřejně.
Sharenting. Tak se označuje aktivita rodičů, kteří se na sociálních sítích uchylují k nadměrnému sdílení informací, fotografií a videí svých dětí – často bez jejich souhlasu. Například podle britského Úřadu komisaře pro děti rodiče dětí do 13 let vkládají každý rok na sociální sítě v průměru 71 fotografií a 29 videí, na kterých je jejich ratolest. Jaká je ale daň za sdílení „vtipných“ a „roztomilých“ fotografií na internetu?
Zatímco rodiče nemusí ve zveřejňování svých dětí vidět problém, starší děti jsou z toho frustrované. Například ve studii z roku 2016 mnoho dětí vyjádřilo obavy, že jejich rodiče nadměrně zveřejňují obsah na sociálních sítích bez jejich souhlasu. Děti uváděly, že dospělí by měli uznat jejich autonomii v oblasti technologií, a pokud nechtějí být vystaveny na internetu, rodiče by to měli respektovat. Souvisí to podle výzkumného týmu s tím, že se teenageři o sdílení mezi sebou většinou dohodnou. Například, že se nebudou navzájem označovat na fotografiích nebo že tak budou činit pouze s výslovným souhlasem. Výzkumy zkrátka naznačují, že děti a dospívající mají potřebu mít svůj online obraz pod kontrolou. To sharenting podkopává.
Oplzlé komentáře posloucháme od útlého věku. Ukradly nám dětství i těla
12. srpna 2022 v 13:00
Rodiče vytváří potomkům internetovou identitu, o kterou jejich děti nestojí – a se kterou často nesouhlasí. Sharenting totiž může vést k identifikaci bydliště nebo školy dítěte, odhalit, jak dítě vypadá, kdy má narozeniny a co má a nemá rádo. Odhalení identifikačních údajů může následně dítě vystavit riziku tzv. „digitálního únosu“. Například podle průzkumu společnosti Barclays budou do roku 2030 informace sdílené rodiči na internetu příčinou dvou třetin krádeží identity mladých lidí. Scénáře ale mohou být i méně katastrofické – citlivé informace mohou shromažďovat také společnosti pro marketingové účely.
Děti se „digitálně rodí“ ve zhruba šesti měsících
Sharenting přitom může začít již v děloze, když nastávající rodiče nahrávají snímky z ultrazvukového vyšetření nebo zveřejní termín porodu. Někteří rodiče – zvláště je to typické u známých osobností a celebrit – svému dítěti vytvoří na sociálních sítích účet ještě před narozením. Studie bezpečnostní společnosti AVG například zjistila, že 92 % amerických dětí má nějakou online stopu již ve věku dvou let. Na celém světě se pak děti v průměru „digitálně rodí“ přibližně v šesti měsících, přičemž třetina má své fotografie zveřejněné na internetu do dvou týdnů po narození. To může v pozdějších letech dítěte vést k citové újmě – zvlášť, když se rodič uchyluje k tzv. „internetovému zostuzování“, tedy ke sdílení obrazového materiálu, který dítě označí za trapný či zesměšňující.
O moc lépe na tom nejsme ani v tuzemsku. Z průzkumu z roku 2018 vyplynulo, že až 74 % českých rodičů umisťuje fotografie dětí na vlastní profil na sociální síti v režimu „přátelé“, ale 54 % je sdílí veřejně – může je tedy vidět kdokoli. Zároveň nejčastěji zveřejňují fotografie, na nichž lze dítě podle obličeje identifikovat. Až 20 % rodičů dokonce sdílí fotografie, na kterých jsou děti částečně obnaženy, například v plavkách. Jedním z důvodů je fakt, že si neuvědomují nebezpečí na internetu. Až 54 % rodičů totiž podle průzkumu žádné rizikové situace v online světě nezažilo.
Problematické jsou podle odborníků na mediální komunikaci zvláště rodičovské či „mama“ blogy, případně youtubové a další kanály, které jsou založené výhradně na dětech. I zde samozřejmě platí pravidlo – co je jednou na internetu, je na internetu navždy. Jak upozorňuje autorský tým publikace The Routledge International Handbook of Young Children's Rights, děti těchto influencerů vyrůstají všem na očích. Děti z „youtubových rodin“, které vystupují ve vlozích, mohou být zároveň vystaveny riziku, že na ně bude vyvíjen nátlak nebo s nimi budou rodiče manipulovat, aby si zajistili stálé příznivce a finanční zisk. Takové chování je běžné i u tzv. „mikrocelebrit“, jejichž děti jsou obzvláště zranitelné. „Když ‚mikrocelebrity‘ zveřejňují na sociálních sítích snímky, videa nebo informace o svém dítěti, mohou tak činit ve vlastním sobeckém zájmu; chtějí vydělat peníze nebo využít své děti ke zvýšení svého statusu celebrity nebo ke zvýšení počtu sledujících,“ uvádí autoři.
Fenomén je na sociálních sítích přítomen stále ve větší míře, čímž ovšem přímou úměrou roste i nebezpečí s ním spojené. A to i přesto, že ve většině případů sdílí rodiče své děti s těmi nejlepšími úmysly: zachovat památku, udržet kontakt s rodinou a pochlubit se nejbližším. Co se za „nevinným“ sdílením roztomilých fotografií může skrývat, pro Refresher shrnul vedoucí Centra prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a vedoucí projektu E-Bezpečí Kamil Kopecký.
Co všechno bychom měli zvážit předtím, než přidáme fotku svého dítěte na sociální síť?Úvodem je potřeba skutečně si říci, zda je nutné na internet nahrávat a zveřejňovat stovky fotografií našeho dítěte. Je dobré si uvědomit, že fotografie se internetem velmi snadno šíří a to, co veřejně (ale i soukromě) nasdílíme, se může snadno dostat mimo naši kontrolu. Dále je dobré zvážit, zda by s nahráním fotografie či videa na internet samo souhlasilo. V případě větších dětí je přirozené a férové, když je požádáme o souhlas.
Jakých zásad by se měl rodič držet, když už se rozhodne sdílet své dítě na internetu?Je přirozené, že se rodiče chtějí v online prostředí se svým potomkem pochlubit a sdílet s ostatními uživateli své zážitky třeba z dovolené, výletu apod. Zároveň je ale třeba dodržet alespoň minimální bezpečnostní zásady. Určitě bychom jako rodiče měli zvážit, zda nemůže fotografie či video, které na internet (především pak sociální sítě) nahrajeme, našemu dítěti nějakým způsobem ublížit – ať už v současnosti, či v budoucnosti, s odstupem několika let.
Co se dozvíš po odemknutí?
- Co všechno by měli rodiče zvážit, než zveřejní „vtipnou“ fotku svého dítěte;
- jaké fotografie na sociální sítě nepatří;
- zda by se mělo sdílení fotografií dětí regulovat;
- kdy se sharenting objevil;
- co se může stát, když teenager objeví svou digitální identitu, o které nevěděl;
- jakým způsobem může sharenting vést k kyberšikaně;
- proč jsou zvlášť problematické fotografie částečně nebo úplně obnažených dětí.
