Slovenským pacientům bude šest měsíců pomáhat celý tým odborníků složený z psycholožky, nutriční expertky a peer konzultantky. Valentýna Sedileková, která si anorexií sama prošla, v rozhovoru vysvětluje, v čem je tento přístup inovativní.
Když jde o samotný přístup k pacientům, někteří lékaři stále preferují tvrdý medicínský přístup. „Jednou přišla jedna klientka do ambulance a lékařka jí řekla: Měla jsem zatím jen jednu klientku s anorexií a ta zemřela,“ říká Valentýna Sedileková, zakladatelka neziskové organizace Chuť žít, která se věnuje lidem s poruchami příjmu potravy.
Právě tato onemocnění mají přitom na svědomí nejvíce úmrtí ze všech duševních chorob.
K úplnému vyléčení se z poruchy příjmu potravy většinou nestačí strávit několik týdnů v nemocnici. V zahraničí se země stále více přiklánějí k ambulantní léčbě, v jejímž rámci se pacient dostane pod křídla celého týmu odborníků.
Tento přístup nově přinesla Valentýna Sedileková v rámci iniciativy Chuť žít i na Slovensko. Lidem, kteří bojují s tímto onemocněním, bude šest měsíců pomáhat celý tým odborníků složený z psycholožky, nutriční expertky a peer konzultantky. Valentýna, která si sama prošla anorexií i bulimií, v rozhovoru vysvětluje, jak konkrétně bude tato léčba probíhat.
V Refresheru nebereme psychické zdraví na lehkou váhu. V minulosti jsme ve spolupráci s odborníky psali o tom, jak vypadá první sezení u psychologa, co je to „nemoc workoholiků“ či jak efektivně pracovat s úzkostmi a panickými stavy. Všechny články najdeš v sekci Duševní zdraví, kterou nezapomeň sledovat. Pokud nás v tom chceš podpořit, staň se členem klubu Refresher+.
Jak tě napadlo přinést na Slovensko tuto multidisciplinární léčbu?
V posledních letech probíhá v mnoha zemích reforma psychiatrie, v rámci které se prosazuje multidisciplinární přístup jako forma péče o lidi s duševními obtížemi. Jednou z nich je také Česko, kde jsem se s tímto přístupem setkala minulý rok a zjistila jsem, že je velmi efektivní. Absolvovala jsem tam výcvik na peer konzultanta, což je člověk, který si tímto onemocněním prošel, ale je natolik uzdraven a má dostatečné nástroje na to, aby mohl pomáhat jiným.
Moje vlastní léčba poruchy příjmu potravy byla nekonzistentní – jednou jsem měla psychiatra, pak terapie, pak pouze medikace, jistý čas i nutričního specialistu. To vše v rámci pěti let, nikdy ne všechno najednou. Tento výcvik mě silně inspiroval, říkala jsem si: „Tak toto je sen!“
Našim psycholožkám se stávalo, že klienti se jich často ptali na výživu. Ony však v tomto směru nemohou kompetentně poradit. Najednou je zde systém, který ti dovolí mít na setkání psychologa i nutričního specialistu najednou.
774 467 293
Více informací na stránkách organizace Anabell.
Jak to funguje v praxi?
Program trvá šest měsíců a klient se dostane do náruče týmu odborníků složených z psycholožky, nutriční expertky, peer konzultantky a case manažerky. Na začátku absolvuje setkání s celým týmem, na kterém si vytyčíme cíle spolupráce. Další setkání si domlouvá s každým zvlášť.
Lidé s poruchami příjmu potravy, kteří mají nedostatek energie a živin, myslí na jídlo neustále. Ale nevědí, jak vypadá normální porce ani jak často mají jíst.
Týdně může absolvovat tři sezení, každé s jiným odborníkem. Může si je však navolit podle své preference. Klienti a jejich rodina mají slovo v tom, jak bude jejich léčba vypadat. Vzhledem k tomu, že si odborníci vzájemně vyměňují informace a pracují společně ve prospěch klienta, je ve srovnání s běžnými podmínkami tento přístup efektivnější, komplexnější a mnohem intenzivnější.
Zmínila jsi, že peer konzultant je někdo, kdo si v minulosti poruchami příjmu potravy sám prošel. Jaká je jeho role v rámci této léčby?
Peer není odborník, ale ani kámoš. Nemůže s klientem pracovat sám, ale funguje jako součást multidisciplinárního týmu. Aby peer pracoval profesionálně a nebyl pouze „chápavou duší“, je třeba, aby absolvoval určitou formu výcviku, který je v každé zemi, někdy i organizaci, odlišný. Neumí vyřešit, co tě trápí, ale dokáže ti na věc poskytnout jiný pohled. Jeho hranice přísně vymezujeme. Jelikož to není odborník, nemůže jít příliš do hloubky, opatrně našlapuje při vztazích, nekomentuje jídelníček. Dokáže ale hodně reflektovat a pěkně vést rozhovor.
Klienti často říkají, že peer konzultant byl chybějící článek jejich léčby. Nemusíš mu moc vysvětlovat nebo se před ním za něco stydět, protože tě chápe. Nejdůležitějším úkolem peer konzultanta je, že je nositelem naděje. Klient si sám pět let prochází anorexií a najednou má u sebe někoho, kdo ji zvládl. Vidí, že když ji překonal on, může ji také překonat.
Jak probíhají jejich rozhovory?
Peer nedělá terapii, nedává instantní rady ani řešení, hodně se ptá, poslouchá a dopřeje klientovi prostor na jiné pohledy. Například když klient přinese téma, že rohlík je špatný, peer ho neřeší z pohledu nutričního experta, ale ptá se, čím je tak špatný, může také použít svou vlastní zkušenost. Můžeme se bavit, odkud pochází toto vnímání jídla jako dobrého a špatného.
Zdravý životní styl neznamená dělat všechno dokonale, každý den vstát v šest ráno, dát si afirmaci a jógu. Znamená to umět být flexibilní.
Pokud klient začne mluvit o svém traumatu z dětství, peer konzultantovi musí zablikat kontrolky: „Toto není úplně téma, které dokážeme společně vyřešit, ale můžeme se podívat na to, jak se cítíš tady a teď.“ Může také klienta povzbudit, aby toto téma řešil s terapeutkou.
Jak se ujišťujete, že se peer konzultant z onemocnění zcela vyléčil a nepřenese na klienta nezdravé vzorce?
Co se dozvíš po odemčení?
- Jak se školí kandidát na peer konzultanta, aby bylo jasné, že je zcela vyléčen.
- Proč nutriční terapeut klientovi nevypracovává jídelníčky.
- Jak si nutriční terapeut povídá s klientem o vysokokalorických jídlech a „fear foodech“.
- Proč do programu nezařadili trenéra či fyzioterapeuta.
- Co se stane po půl roce, když program skončí.
- Z jakých důvodů je Slovensko v léčbě duševních poruch pozadu a co je třeba změnit, aby se měli pacienti lépe.
- Zda je možné se z poruchy příjmu potravy zcela vyléčit.
