„Ostrov pozitivní deviace.“ Kavárna pomáhá tělesně postiženým uplatnit se na trhu práce

K práci v kavárně se hlásí lidé s různým typem tělesného postižení. Podle Andrey se klienti rekrutují z lidí, kteří mají vrozené onemocnění, například dětskou mozkovou obrnu, sluchové, zrakové nebo řečové vady. Dále lidé se získaným postižením, například po mozkové mrtvici či po úrazech.

„Někteří z našich klientů mají kromě špatné motoriky i zhoršenou orientaci v prostoru a krátkodobou paměť. Občas se stane, že mi klienti volají z jiné kavárny, že dorazili do práce. Nebo je pošleme koupit párky a oni se vrátí z druhé strany Prahy, samozřejmě bez párků. Ale s úsměvem,“ říká Andrea s nadsázkou. Vše v kavárně prý probíhá v přátelském duchu. „Tykáme si a fungujeme tak, že se snažíme vytvořit co nejběžnější gastronomické prostředí, aby klienti věděli, co je v praxi skutečně čeká,“ doplňuje.

Nerekrutujeme jen kavárníky, klienti mají možnost naučit
se obecné pracovní dovednosti

Nábor do kavárny probíhá standardně. Andrea zadá inzerát na pracovní portály a sociální sítě. S těmi, kteří se přihlásí, následně proběhne pracovní pohovor. Kdo se do kavárny nejčastěji hlásí? „Lidé s handicapem, kteří mají malé nebo špatné pracovní zkušenosti, nebo ti, kteří po škole sice nastoupili do práce, ale zjistili, že nechápou systém a neumí se uchytit v týmu. Následně přijdou k nám a během roku si mají možnost vyzkoušet práci v kavárně, ale nejen tu,“ říká.

Kromě kavárnických činností tu totiž klienti mají možnost naučit se obecné pracovní dovednosti a nastavit si rutiny, které se k nim pojí. Zjistí, jak dlouho jim trvá, než se ráno nachystají do práce, kolik času jim zabere oblékání nebo cesta, zda si musí objednat asistenta a tak dále.

Samotná práce v kavárně funguje následovně: „Máme tři zóny – jeden člověk je za kasou a komunikuje se zákazníkem, další připravuje nápoje a třetí je za myčkou. Jedna směna trvá čtyři a půl hodiny, protože naši lidé mají pomalejší tempo a omezenou pracovní výdrž. Kromě klientů je přítomen na směně jejich trenér, který je průvodcem a rádcem,“ vysvětluje Andrea. Klienti se na pozicích v kavárně postupně střídají. Začínají ale na těch, na kterých se jim více daří, aby jim stouplo sebevědomí a měli pocit, že jsou schopní něco zvládnout.

„Poté, co se klienti v pozicích zpevní, přijde i jejich změna zevnějšku. Například si koupí nové brýle, boty a ostříhají si ofinu,“ říká Andrea s úsměvem. Fáze, kterou sama označuje jako zpevňovací, trvá zhruba tři měsíce. Po ní se klienti dostávají do další fáze, ve které si pamatují stálé zákazníky, umí se na ně usmát a více se uvolnit. V poslední fázi chystají s pracovní terapeutkou profesní životopis a rozesílají ho na různá pracovní místa. Na pracovní pohovory v kavárně pomáhají klientům připravit se tak, aby věděli, kam jdou, byli vhodně oblečeni nebo aby si předem zkusili cestu a nepřijeli se zpožděním.

Trénink je úspěšný

Daří se klientům kavárny následně zapojit na pracovní trh? Podle Šváchové je úspěšnost velká. „Jsme úspěšní až z osmdesáti procent, s tím, že ale ne všichni klienti se uchytí na otevřeném trhu v běžných firmách,“ říká a vysvětluje, že někteří zamíří do dalších sociálních firem, kde jsou klasicky zaměstnaní a nejde o trénink, ale pozice jsou uzpůsobené OZP a na směně je pořád někdo, kdo rozumí jejích znevýhodnění.

Andrea doplňuje konkrétní čísla: „Za rok projde tréninkem čtrnáct lidí. Osm lidí si najde práci na otevřeném trhu, což považuji za velký úspěch. Čtyři dosáhnou pouze na sociální firmu a dva z nich většinou potřebují čas na rozmyšlenou, co dál.“

Kavárně se za roky existence také podařilo navázat kontakty s různými firmami: LMC, Tchibem nebo Ikeou, které klientům pomáhají tím, že jim umožňují například vyzkoušet pohovory nanečisto. Proškolují klienty ve finanční gramotnosti, kurzech baristy a předávají důležité informace, jak obstát na trhu práce.

„V rámci tréninku probíhá individuální plánování, hodnocení po směnách, provozní a rozvojové skupiny, kde se kavárníci učí individuálně i ve skupinách komunikovat o svých silných a slabých stránkách a reflektovat své schopnosti a možnosti. Myslím si, že máme tak vysokou úspěšnost právě díky tomuto komplexnímu přípravnému balíčku,“ dodává Andrea.

Atmosféra kavárny donutí člověka zpomalit ještě dříve, než zjistí, kdo v ní obsluhuje

Ne každý při návštěvě podniku TA KAVÁRNA okamžitě rozpozná, jak to zde funguje. Podle Andrey má kavárna příjemnou atmosféru, která člověka donutí zpomalit ještě předtím, než zjistí, kdo obsluhuje.
 

„Když se ptáte, tak se samozřejmě párkrát stala nepříjemná situace mezi zákazníkem a obsluhou. Například lidé po mrtvici se špatně vyjadřují a mluví hruběji a často hlasitěji. Několikrát jsme zákazníkovi vysvětlovali, že nešlo o hrubost, ale znevýhodnění. Že ta krásná paní za pokladnou jen hůře mluví, ale nechce se povyšovat.“

Andrea zmiňuje i další kolegyni, která po probuzení z kómatu říkala jen slova „ty vole“. Přitom před cévní mozkovou příhodou hovořila šesti jazyky. „Malá slovní zásoba prokládaná slovní vatou ‚ty vole‘ rozhodně dost mátla zákazníky. První dva měsíce trenér mnohokrát za den vysvětloval, že se naše kavárnice nesnaží někoho naštvat, ale hledá vhodné slovo k vyjádření. Rozhodně častěji docházelo k mohutnému smíchu než k naštvání zákazníků.“

„Do kavárny chodí příjemně nastavení lidé. Rádi u nás pořádají dětské a rodinné oslavy a učí své děti chodit do prostředí s přesahem. Vznikají zde milá propojení mezi dětmi, vozíčkáři a odbourává se jinakost, která se přetváří v běžnost. V kavárně neroznášíme kávy ke stolům. Pokud nastane situace, že člověk za kasou i zákazník má větší hendikep, běžně se děje, že některý ze zdravých zákazníků nápoj donese ke stolu. Prostě přirozená integrace,“ podotýká Andrea.

TA KAVÁRNA se snaží, aby si její kavárníci nabytou sebejistotu udrželi i doma a v následném zaměstnání. „Jsme v očích řady lidí takový ostrov pozitivní deviace, to je realita. Nebudu se jako šéf po někom vozit, když vím, že něco od něho zkrátka nemohu dostat. Kdo to neví, tak to dělat bude. Proto učíme naše zaměstnance otevřeně komunikovat, aby byli srozumitelní a zdravým způsobem uměli říct, kdo jsou a v čem jsou jiní,“ říká Andrea.