Psychicky nemocná žena utopila svých pět dětí. Zabránit pohromě mohl její manžel i ošetřující lékaři.
Andrea Yates byla na střední škole premiantka, avšak krátce předtím, než dosáhla dospělosti, začala bojovat s psychickými problémy. Žila s depresemi, sebevražednými sklony a hlasy v hlavě, které ji tlačily k tomu, aby zabila své děti. Žena je nakonec poslechla a svých pět dětí utopila. Tragédii přitom mohl zabránit její manžel i lékaři.
V mládí žila s bulimií, depresemi a přemýšlela o sebevraždě
Andrea Yates se narodila v Houstonu v Texasu a byla nejmladší z pěti dětí. Její matka byla německá imigrantka, rodina jejího otce přicestovala do Spojených států z Irska a ještě na střední škole byla Andrea premiantkou. Vystudovala střední školu v Milby, kde byla kapitánkou plaveckého týmu, členkou National Honor Sociaty a měla spoustu přátel. Po dokončení studia na střední škole absolvovala dvouletý předatestační program na Houstonské univerzitě, odkud následně přešla na University of Texas Health Science Center v Houstonu. Tehdy se u ní však začaly projevovat psychické potíže.
Andrea žila s bulimií, depresemi a ještě před dosažením dospělosti se své blízké kamarádce svěřila, že často přemýšlí o sebevraždě.
Následujících osm let pak pracovala jako zdravotní sestra v houstonském M.D. Anderson Cancer Center. Okolí ji popisovalo jako nadanou, plachou a pracovitou dívku, která až do svých 23 let neměla žádný vážný vztah. Pak se ale seznámila s Russellem Yatesem, inženýrem NASA. Dvojice se zamilovala, krátce poté se k sobě sestěhovala a v dubnu 1993 se konala svatba.
Prosila, ať ji nechá zemřít
Andrea a její manžel koupili dům ve Friendswoodu v Texasu, a protože byl Russell evangelikální křesťan, plánovali založit velkou rodinu. „Budeme usilovat o to, abychom měli tolik dětí, kolik nám bůh dovolí,“ říkali svému okolí. První dítě, syn Noah, se narodil v únoru 1994, a to jen pár dní předtím, než Russell přijal pracovní nabídku na Floridě. Rodina se tak musela přestěhovat do malého přívěsu v Seminole, avšak pobyt zde byl jen dočasný. Když Andrea porodila třetí dítě, syna Paula, všichni se přestěhovali zpět do Houstonu, kde žili v obytném automobilu GMC.
Andrea se stala matkou v domácnosti, žádnou antikoncepci nebrala, a tak se jí jen krátce poté narodilo čtvrté dítě jménem Luke. Tehdy se u ní znovu objevily deprese.
Její psychické problémy vyústily až ve stav, kdy Andrea v červenci roku 1999 zavolala do práce svého manžela a poprosila ho, aby přišel domů. Když pak Russell vešel do domu, nalezl Andreu zhroucenou. Třásla se, kousala si prsty, měla potíže s mluvením a jediné, co řekla, bylo: „Potřebuji pomoc.“ Následující den se pokusila o sebevraždu předávkováním a Russell věděl, že musí okamžitě zakročit.
Ačkoli ho Andrea s nožem přiloženým ke krku prosila, aby ji nechal zemřít, Russell ji odvezl do nemocnice, kde byla hospitalizována a byla jí předepsána antidepresiva. „Měla velmi těžkou epizodu, žije s depresemi,“ komentoval její zdravotní stav doktor James Flack.
Jen pár dní od hospitalizace se Andrein stav zlepšil a byla propuštěna domů. Následující den se rodina přestěhovala do malého domku, aby žena přišla na jiné myšlenky, ale jako by to nezabíralo. Andrea se dostala do začarovaného kruhu, jednu psychózu střídala druhá, a to vše jen proto, že její zdravotní stav nebyl nikdy adekvátně léčen.
„Musím žít pro svou rodinu,“ řekla Andrea zdravotní sestře Bridget Fenton. Její stabilizovaný stav však dlouho nevydržel. V červenci 1999 se Andrea znovu nervově zhroutila, dvakrát se pokusila o sebevraždu a dvakrát byla hospitalizována na psychiatrii. Tam jí byla diagnostikována poporodní deprese. Doktorka Eileen Starbranch proto rodinu nabádala, ať si raději další děti nepořizuje, ale Andrea jako by to neslyšela. Lék Haldol v březnu roku 2000 vysadila a o devět měsíců později porodila páté dítě, dceru Mary.
Rodina nemocné ženy později Russellovi vyčítala, že na ni nedohlédl. Že ji nepodporoval v léčbě deprese a místo toho s ní zplodil další dítě, které jen všechno zhoršilo.
Celé dny jen četla bibli, o děti se nestarala
Andrea o své děti přestala pečovat. Rodina se několikrát objevila v hledáčku sociálních pracovníků, kteří zjistili, že si 3,5letý syn hraje s elektrickou vrtačkou a o potomky není postaráno tak, jak by mělo. Na kontrolu do domu přijel inspektor Dan Willbur, který však do zprávy napsal, že „se nezdá, že by děti byly zneužívány nebo zanedbávány“. Ke zprávě ale také přiložil důležitý dopis, ve kterém uvedl, že je nutné na Andreu dohlížet. Ten byl však založen, a to až do té doby, než Andrea své děti zavraždila.
Dne 12. března 2001 Andrea přišla o svého otce. Jeho smrt ji natolik zasáhla, že přestala užívat své léky, poškozovala se a celé dny trávila tím, že pročítala bibli. Svou dceru Mary přestala krmit a stala se natolik neschopnou, že musela být znovu hospitalizována. Jen o pár týdnů později ji však doktor Mohammed Saeed propustil a Andrea se vrátila domů.
„Měla jsem strach, že někomu ublížím. Myslela jsem si, že bude lepší ukončit svůj život a zabránit tak tragédii. Ozval se hlas, pak jsem viděla obraz nože. Tento hlas mi stále opakoval, ať si vezmu nůž. Nechtěla jsem selhat,“ vypověděla žena později u soudu.
Po propuštění z psychiatrické léčebny se Andrea opět dostala do téměř katatonického stavu. Uprostřed dne napustila vanu, a jak posléze policii přiznala, měla v plánu utopit své děti. Tehdy se však nakonec rozhodla to neudělat.
Všech svých pět dětí utopila během jedné hodiny
Jen o několik dní později, konkrétně 20. června 2001, už Andreu žádný hlas nezastavil. Když Russell odjel do práce a nechal ji samotnou s dětmi, a to i přesto, že doktor Saeed nařídil, aby žena nikdy nebyla s dětmi sama, Andrea všech pět dětí utopila.
Nejprve utopila Johna, Paula a Luka, které následně mrtvé odnesla do ložnice, položila je na postel a přikryla prostěradlem. Pak se vrátila pro Mary, kterou taktéž utopila, u čehož ji přistihl sedmiletý Noah. „Co je s Mary?“ zeptal se, a když si všiml, že nedýchá, začal před matkou prchat. Andrea jej pronásledovala po domě, a když ho dostihla, odtáhla ho do koupelny, kde ho taktéž utopila. I jeho tělo následně uložila do postele a do náruče mu dala zavražděnou Mary.
Pak Andrea vzala telefon a zavolala policii. „Je čas,“ řekla. Následně zavolala také Russellovi do práce a sdělila mu, ať se okamžitě vrátí domů. „Měl bys raději přijet domů.“ Když se Russell zeptal, zda je někdo zraněný, pouze mu odvětila: „Ano. Děti. Všechny.“
Děti jsem zachránila před ďáblem
V době, kdy Andrea Yates zabila všechny své děti, zřejmě věřila, že v ní žije satan, který děti nenávratně poškodil. Podle Steva Rubenzera, soudního psychologa, žena opravdu věřila, že se její děti po utopení dostanou do ráje a budou tak před ďáblem zachráněny.
„Byl to sedmý smrtelný hřích. Moje děti nebyly spravedlivé. Klopýtaly, protože jsem byla zlá. Vychovala jsem je tak, že nikdy nemohly být spaseny. Byly odsouzeny k záhubě v pekelném ohni,“ řekla Andrea svému vězeňskému psychologovi s tím, že o zabití dětí uvažovala již dva roky.
Nevinná z důvodu nepříčetnosti
Andrea Yates se k utopení svých dětí přiznala. Popsala, že schválně počkala, až Russell opustí dům a nebude jí v tom moct zabránit. V březnu roku 2002 pak byla Andrea shledána vinnou z vraždy svých pěti dětí a byla odsouzena k doživotnímu trestu odnětí svobody v texaském vězení s možností podmínečného propuštění za čtyřicet let.
O tři roky později byl však onen rozsudek zrušen, a to kvůli křivé výpovědi kalifornského psychiatra Patrika Dietze, který řekl, že Andreu k vraždě přiměl díl seriálu Zákon a pořádek, v němž žena utopila své děti. Případ tak znovu zamířil před soud a 9. ledna 2006 byla brutální vražedkyně propuštěna z důvodu nepříčetnosti, avšak pouze pod podmínkou, že nastoupí do psychiatrické léčebny.
V roce 2007 pak byla přijata do Kerrville State Hospital, psychiatrického zařízení s nízkým stupněm zabezpečení v Kerrville ve státě Texas.
Na vině je také otec dětí
Vinu za smrt pěti dětí nelze přikládat jen Andree, ale také jejímu muži Russellovi. Lékaři jej několikrát varovali, ať ženu nikdy nenechává bez dozoru, avšak on jejich doporučení nerespektoval. Ba naopak. Víkend předtím, než Andrea utopila děti, oznámil Russell na rodinném setkání, že ženu začne každý den jednu hodinu nechávat samotnou doma, aby se, pokud jde o „její mateřské povinnosti“, nestala závislou na něm či jeho matce.
Ostatně o Russellově podivném chování promluvil i bratr ženy Brian. Pro CNN řekl, že podle Russella byl jediným dobrým způsobem léčby deprese „rychlý kopanec“.
Russell však v médiích uvedl, že mu psychiatři nikdy neřekli, že by Andrea byla psychotická a mohla by dětem ublížit. „Kdybych věděl, že má problém, nikdy bychom o dalších dětech neuvažovali,“ řekl deníku Dallas Observer. Jeho slova vyvrací sama Andrea, podle níž Russellovi několikrát řekla, že nechce mít sex, nechce další děti, aby jim neublížila, ale on její přání nerespektoval.
Lékaři selhali. Andrea brala léky probouzející vražedné myšlenky
Russell dále také tvrdil, že za smrt dětí je zodpovědný i lékař Saeed, který měl Andreu léčit a neměl její psychický stav svěřit do rukou „lékařsky nevyškoleného člověka, jako je on sám“. Vypověděl, že lékař dostatečně nekontroloval lékařské záznamy Andrey a odmítl pokračovat v léčbě psychotikem Haldol, které v minulosti jeho ženě pomohlo.
Russell prý neměl ani nejmenší tušení o tom, že k Andree v její hlavě promlouvaly nějaké hlasy, a netušil prý ani to, že někdy uvažovala o zabití dětí. To prý nevěděl ani doktor Saeed, a to i přesto, že tato informace byla zapsána v lékařských záznamech z roku 1999.
Jak se zdá, za smrt pěti dětí není zodpovědná pouze jejich matka, ale také otec a lékaři, kteří ji léčili. Andrea měla brát nesprávnou kombinaci léků a antidepresiva, na nichž byl dokonce nalepen varovný štítek, že „mezi nežádoucí účinky patří vražedné myšlenky“. Onen lék žena brala ve velmi vysokých dávkách, dokonce dvojnásobek doporučené maximální dávky.
