Zeptali jsme se mužů, kteří se před třicítkou stali otci, na jejich zkušenosti, životní změny a obavy. O své pocity se podělili tátové malých dětí i ti, kteří mají děti už dospělé. Ozval se nám i šestnáctiletý čtenář, který se stal otcem teprve nedávno.
Pedro Pascal mění pravidla maskulinity aneb Proč ho všichni tak milují?
9. března 2023 v 11:00
Radost z maličkostí, nový pohled na svět, ale také ztráta svobody a strach. Lidé, kteří se stanou rodiči v nízkém věku (a nejen v něm), často prožívají intenzivní směsici doposud neznámých pocitů. Jejich životy se mění, některé kariéry se odkládají, jiné ruší, další se budují po večerech, když miminko spí.
Nadcházející otce kromě nově nabyté zodpovědnosti trápí také tlak společnosti na roli živitele rodiny. Do výchovy by se chtělo zapojit stále větší procento z nich, právě tyto společenské představy i setrvávající rozdíl v partnerských příjmech jim v tom ale brání.
Bál jsem se, jak vše budu zvládat, jsem profesionální voják, tudíž se hodně stěhujeme, a když přijde rozkaz, tak se nějaký čas neukážu ani doma.
– Tadeáš, 19 let
Na našich sociálních sítích jsme se zeptali mladých otců – čtenářů –, jaký měl příchod dítěte vliv na jejich osobnost, smíření se s vlastní výchovou nebo na to, čeho se v souvislosti s potomkem nejvíc obávali. Respondenti měli možnost zůstat v anonymitě. U těch, kteří si to přáli, skutečné jméno tedy neuvádíme a pro lepší přehled jej měníme.
„Všichni jsme souhrn menších rolí“
Narození dítěte se spojuje se změnou osobnosti. Rodiče, možná o to víc ty mladé, postaví potomek před doposud neznámou situaci. Lidé, kteří se doposud museli starat o své vlastní životy, najednou nabývají zodpovědnost za dalšího člověka. Naši respondenti se svěřili se svými pocity. Popisovali náročnost prvních let výchovy dítěte i nové perspektivy, které jim potomek otevřel.
„První rok byl velmi těžkej. Člověk musel bojovat s časem na kamarády, na koníčky, koordinovat práci. Cítil jsem se sám a nevybitej. Na druhou stranu to byla strašná vlna radosti, úplně nová perspektiva na život. Najednou ho vidím dvojitě – ze svého pohledu a z pohledu svého dítěte. Vrací se mi nadšení pro maličkosti, pozoruju svět jakoby znovu, poodstupuju. A také znovu pozoruju, jak žili moji rodiče,“ svěřil se pětatřicetiletý Jan Refresheru, který si přál zůstat v anonymitě. Jeho partnerce se dítě narodilo, když mu bylo dvacet devět let.
Měl jsem jít na univerzitu v USA, ale když mi má dlouholetá přítelkyně řekla, že je těhotná, nevěděl jsem, co dělat.
– Lukáš, 21 let
„Chvíli mi trvalo se zklidnit a uvědomit si, že život už není jen party. Najednou máš zodpovědnost a cítíš, že bys měl být víc doma. Kromě toho, což byla změna největší, se změnily i životní priority a obecně i vnímání světa kolem sebe,“ prozradil Tomáš, který má potomka od šestadvaceti let a jemuž je dnes třicet.
S tím souhlasí i devatenáctiletý Tadeáš, který má doma měsíc starou dceru. „Nejdříve jsem byl zaskočený, ale poté jsem to přijal a teď jsem rád, že dcerku máme. Musel jsem se víc začít starat o dcerku i o přítelkyni, a ne jen o sebe,“ řekl Refresheru.
S náročnou situací se potýkal dnes šestatřicetiletý Jiří, jehož partnerce se dítě narodilo, když mu bylo třicet. „Dítě bylo neplánované a matka hned po porodu odešla a starost o dítě nechala na mně. Měl jsem strach, že se o dítě nezvládnu sám postarat, ale moje rodina mě neskutečně podpořila. Přesto musím říct, že začátky byly opravdu náročné. Pořád je to těžké, ale svoji dceru nadevše miluji,“ řekl Refresheru.
„V práci se omlouvám a shazuji.“ Aneb jak nás trápí syndrom podvodníka
29. srpna 2022 v 8:30
Nejen odchod partnerky a role samoživitele mohou být náročné. Příchod dítěte pro Lukáše znamenal zásadní změnu v dobře nastartovaném studiu.
„Měl jsem jít na univerzitu v USA, ale když mi má dlouholetá přítelkyně řekla, že je těhotná, nevěděl jsem, co dělat. Nakonec jsme se rozhodl, že zůstanu tady doma s ní a pomůžu jí, ale budu dálkově studovat. Myslím si, že teď jsem zodpovědnější a více si uvědomuji, že když udělám cokoliv, bude to mít dopad na mé okolí,“ svěřil se jednadvacetiletý Lukáš, kterému se dítě narodilo v devatenácti.
Nejtemnější pocit: že mé děti budou poslední, kdo bude žít ‚normálně‘. A pak už nic.
– Jan, 35 let
Podle Petra je role otce jenom dalším střípkem v mozaice všech ostatních rolí, jež v životě hrajeme. Když se v osmadvaceti letech stal poprvé otcem, vnímal, že je role otce založená na stálosti a důvěře. Jeho pohled se nezměnil dodnes.
Vzkazy od Boha a předpověď budoucnosti. Takto vysvětlujeme tajemné déjà vu
17. srpna 2022 v 11:00
„Všichni jsme souhrn našich rolí. Neexistuje žádná lidská esence, která nosí masky, i když je pravda, že některé role souvisí s osobností. Role otce mi přišla a dodnes přijde založená na stálosti a důvěře. Tyhle osobnostní rysy v sobě moc nemám, takže ji beru jako obdarování,“ řekl Refresheru dnes pětapadesátiletý Petr, který začal s výchovou dítěte v osmadvaceti letech.
„Bál jsem se, ale rodina mi pomohla“
Kromě toho, zda (a jak) otcovství mladé muže změnilo, nás zajímalo, jaké obavy před narozením dítěte měli. V odpovědích se opakovala slova o strachu ze selhání, ztráty osobního života i tíha z klimatické krize. „Bál jsem se, že to nezvládnu, ale zatím se mi daří docela dobře. Měl jsem strach, že nebudu mít čas na učení, ale miminko skoro pořád spí, takže mám dost klidu,“ svěřil se Lukáš.
Nestojím o to, tahat do svého života, natož života svých dětí, svého biologického otce jinak než jako nepodařený vtip. Jsem smířený s tím, že člověk může svůj život prohrát a selhat a také selhávám, ale ne tak fundamentálně.
– Petr, 55 let
„Bál jsem se, jak vše budu zvládat, jsem profesionální voják, tudíž se hodně stěhujeme, a když přijde rozkaz, tak se nějaký čas neukážu ani doma. Ale se vším nám pomáhají naše rodiny a i díky nim vše zvládáme,“ řekl Tadeáš. „Strachy si nepamatuju. Nejde se zbavit strachu, že klimatická změna zásadně ovlivní životy mých dětí. Nejtemnější pocit: že mé děti budou poslední, kdo bude žít ‚normálně‘. A pak už nic,“ řekl Jan.
„V podstatě se všechny obavy vyvrátily. Není to tak, že navěky už budete měnit plínky a budete sedět doma,“ řekl Tomáš. „Obava o druhého a o druhou je přirozený zájem, nikoliv strach. Nikdy nepomine a je to tak v pořádku,“ vysvětlil pětapadesátiletý Petr.
„Otec to určitě myslel dobře“
„Nevím, jestli mi vlastní rodičovství pomohlo k pochopení vlastního otce, ale rozhodně přispělo k zájmu o něj,“ popsal REFREHSERu Jan. Jeho dítě prý pomohlo relativizovat jeho vztek k vlastnímu otci. „Napadlo mě, že spoustu věcí určitě myslel dobře,“ dodal.
Velká svalová lež: Jak filmy způsobují mužům poruchy příjmu potravy
30. ledna 2023 v 8:30
Postoj k výchově našich otců se může promítat i v dospělosti. Novopečené rodiče může trápit strach, že do své výchovy přenesou vzorce, které je samotné negativně ovlivnily, nebo na které vzpomínají spíše s hořkostí než s láskou. Zároveň vlastní dítě většině respondentů pomohlo pochopit nebo se v určité míře vyrovnat s tím, jak k výchově jejich otcové přistupovali.
V řadě případů ale mladí tátové k pochopení ani katarzi s vlastní výchovou nedospěli. Přibližně polovina našich respondentů uváděla, že s většinou témat stále smíření nejsou a dítě jim k tomu nepřispělo.
Dítě mi nepomohlo vyrovnat se s vlastní výchovou ani otcem. Žil jsem a najednou jsem měl na krku dítě.
– Petr, 30 let
„Nestojím o to, tahat do svého života, natož života svých dětí, svého biologického otce jinak než jako nepodařený vtip. Jsem smířený s tím, že člověk může svůj život prohrát a selhat a také selhávám, ale ne tak fundamentálně,“ svěřil se Refresheru pětapadesátiletý Petr.
„Naopak se zájmem pozoruji rodiče z manželčiny strany, velmi stojím o to, nějak integrovat jejich rodinnou výchovu, zvyky, způsoby. Někdy je sice taky otravná, ale pěkně. Jeden, natož dva skvělí prarodiče, to je výhra v jackpotu,“ uzavírá.
„Dítě mě připravilo o svobodu“
Přestože část otců, kteří byli ochotní odpovědět na naše otázky, svého rodičovství nelituje (přestože popisovali jeho velkou náročnost), někteří se s přítomností dítěte nesmířili. V odpovědích popisovali ztrátu svobody.
Používejte kondom.
– Karel, 16 let
„Najednou jsem ztratil svobodu. Dítě mi nepomohlo vyrovnat se s vlastní výchovou ani otcem. Žil jsem a najednou jsem měl na krku dítě. Nedělejte si děti, prosím,“ popsal svoje pocity třicetiletý Petr, kterému se potomek narodil v osmadvaceti letech.
Jeho slova potvrzuje i šestnáctiletý Karel (jméno jsme změnili), jehož dítě přišlo na svět právě v tomto věku. Refresheru popsal, že veškerý strach, který s výchovou dítěte spojoval, se potvrdil.
Strach o peníze, touha po rodinném životě
Přestože se situace zlepšuje, otcové stále nezůstávají na rodičovské dovolené tak často jako matky. Ne však nutně proto, že by spíš než jejich partnerky chtěli věnovat většinu času kariéře nebo je rodinný život příliš nezajímal. Server Česko v datech v roce 2021 předložil průzkum agentury Ipsos, podle něhož by na rodičovskou šlo 70 % oslovených, kteří nevyloučili, že by v budoucnu mohli mít děti.
Problém je ale podle průzkumu v pokračující platové nerovnosti mezi muži a ženami. Podle vyjádření Hany Maříkové ze Sociologického ústavu Akademie věd České republiky pro Česko v datech muži obvykle vydělávají víc peněz a v kontextu dovolené páry uvažují pragmaticky.
„Jak ukazují zkušenosti ze zemí, kde otcové pečují o své dítě celodenně, pokud výše náhrady za mzdu v podobě rodičovského příspěvku není nastavena jako univerzální dávka, nýbrž jako dávka, která má vztah k předchozímu příjmu jedince, pak se zvyšuje ochota otců odcházet na rodičovskou. Typickým příkladem jsou skandinávské země,“ uvedla pro Česko v datech Hana Maříková ze Sociologického ústavu Akademie věd České republiky.
Právě strach z nedostatku financí bývá nejčastějším důvodem, proč otcové na rodičovskou dovolenou nechodí. Podle průzkumu Česka v datech se 54 % dotázaných mužů bojí, že by plat partnerky a rodičovský příspěvek nestačily na náklady na domácnost. Svůj postoj k rodičovské dovolené by přehodnotilo 29 % z nich, pokud by se zvýšil ze 300 tisíc na 600 tisíc korun. Kompletní výzkum najdeš na těchto stránkách.
Každý jsme jedinečný
Naše respondenty jsme kromě otázek na změny v jejich životě také poprosili, aby se podělili o zkušenost, kterou by rádi předali ostatním mladým rodičům, případně o vzkaz mladším otcům. Všechny jejich postřehy najdeš níže.
Pamatuj, že rodičovská zkušenost je ryze individuální, stejně jako rozhodnutí nechat nebo nenechat si dítě. Přestože stále žijeme ve světě, kdy se od otců, matek i bezdětných lidí očekává mnohé, není zapotřebí se tímto proudem strhnout. Nenech se tedy strhnout slovy o „tradiční úloze otce a matky“ a pamatuj, že tvoje dítě je jedinečné, stejně jako ty coby rodič. Právě díky tomu je svět rozmanitější.
