Juraj Višný se v roce 1968 stal prvním mistrem kulturistiky v Československu a jedním z hlavních průkopníků tohoto sportu v našich končinách. Podobně jako Arnold Schwarzenegger se také věnoval herectví a mohl se stát prvním americkým Supermanem.
V roce 1973 během velké cesty po USA Arnolda Schwarzeneggera dokonce potkal při cvičení. „Zastavili jsme se u Kena Wallera v jeho posilovně, kde cvičila všechna tehdejší esa. Byl tam Arnold, Franco Columbu, Dave Draper, Lou Ferrigno a Frank Zane. Zajímavé však je, že jsme za to, abychom se na ně dívali, museli každý zaplatit 3 dolary. To ale tehdy byla velká částka. Například za hotel na Floridě za 3 osoby na jednu noc jsme platili 10 dolarů, takže si to umíte porovnat. A pokud bychom se s nimi chtěli vyfotit, zacvakali bychom ještě víc,“ zavzpomínal si první československý mistr v kulturistice.
Višný po vpádu vojsk Varšavské smlouvy na naše území v roce 1968 emigroval s rodinou do Švýcarska. Hollywoodský projekt, ve kterém měl hrát Supermana, po vpádu vojsk naneštěstí upadl v zapomnění. Višný však ve Švýcarsku našel své naplnění jako architekt. I když se v zahraničí kulturistice na soutěžní úrovni nevěnoval, sportu zůstal věrný dodnes, kdy mu je 86 let.
Když nebyly činky, musel cvičit i s těžkým vysavačem a kbelíkem písku
Juraj Višný se narodil v roce 1937 v Bratislavě, kde na Slovenské vysoké škole technické vystudoval architekturu. Až do emigrace v roce 1968 pracoval ve Slovenském národním divadle jako architekt. S posilováním začal v roce 1957, kdy mu bylo 19 let. Při své výšce 186 centimetrů vážil tehdy jen asi 68 kilogramů, a tak dostal posměšnou přezdívku „čáp“.
Už po prvních 3 měsících cvičení (viz fotografie níže) se jeho tělo změnilo k nepoznání. Kromě cvičení s činkami se v té době věnoval také veslování a volejbalu, přičemž závodně hrával za Rudou hvězdu Bratislava až do roku 1963.
Začátky vášně pro kulturistiku si spojuje s časopisem Muscle Builder, který mu v roce 1957 ukázal jeho kamarád. Na titulní straně časopisu se tehdy nacházel slavný bodybuilder a herec Steve Reeves, se kterým se Višný později také poznal.
Jelikož chtěl mladý student posilovat, ale neměl k dispozici žádná fitness centra, bral do ruky vše, co mu přišlo pod ruku. Jednou z jeho úplně prvních „činek“ se stal matčin vysavač, který měl těžké kovové držadlo. Později zjistil, že si svoji postavu dokáže vylepšit i cviky s vlastním tělem. Společně s partou kamarádů se mu podařilo vytvořit také kladku ze dřeva, ke které připojili kbelík plný písku. Outdoorový trénink jim však zanedlouho přestal stačit.
Bratislavská Činkáreň, kde cvičil i trenér Sylvestera Stallona
V srpnu roku 1958 si Višný a jeho parta přátel zřídili v suterénu domu na Bělehradské ulici v Bratislavě vlastní posilovnu. Kromě jedné olympijské činky, kterou si koupili, si všechny nástroje vyrobili vlastnoručně. Posilovně dali název Činkáreň na Belehradskej a později ji přejmenovali na Lokomotiva Bratislava.
Spolu s Višným v jejích prostorách cvičil také další slavný kulturista Juraj Pipasík s přezdívkou Mackie. Ten po roce 1968 emigroval do Kalifornie a trénoval také populárního Sylvestera Stallona.
Mladí Bratislavané z Činkárny na Belehradskej měli koncem 50. let obrovský zápal pro cvičení. Nadšenci do bodybuildingu tehdy netušili, že by měli pro kvalitní nárůst svalstva konzumovat potraviny s vyšším obsahem bílkovin. Jak tvrdí Višný, „jedli jsme prostě to, co nám navařily naše maminky“. Mezi jeho běžnou snídani patřil například obyčejný chleba s pomazánkou a cibulí. Maso bylo drahé a měli ho jen zřídka, ale hlavně v neděli.
Vyváženou stravou se začali zabývat až v první polovině 60. let. O proteinových drincích ze zahraničí mohli jen snít, ale ve velké oblibě pili každý den hodinu a půl před tréninkem deset syrových vajec mixovaných s medem a kakaem. Denně také vypili zhruba tři litry mléka. Kromě toho konzumovali množství sýru Eidam, hovězí maso, pečivo, zeleninu a ovoce.
Juraj Višný a jeho přátelé v počátcích nevěděli, že pro růst svalstva je velmi důležitý přiměřený trénink a následná regenerace. Parta chodívala cvičit i 6krát týdně a v posilovně běžně strávila i 3,5 hodiny. Z toho důvodu byli zbytečně přetrénováni. „To jsme zvedávali 30 až 40 tun denně. Byla to další velká chyba. Ale mysleli jsme si, že čím víc budeme trénovat, tím budeme větší. Naše cvičení v začátcích bylo děláno stylem pokus omyl,“ vysvětluje Višný.
Kulturistika jako zlo ze Západu
Když se ve městě rozkřiklo, že se parta mladých mužů věnuje posilování, na Bělehradskou často chodilo plno zvědavých lidí. Ti Višného a jeho kamarády se zájmem sledovali při cvičení. Časem bylo zvědavců tolik, že kluci zavedli pravidlo zhlédnutí pěti minut, po kterých museli pustit další lidi. Ne všichni ovšem skupinu bodybuilderů obdivovali.
Problémy měli zejména s politiky a novináři. Některá média kulturisty popisovala jako hlupáky a nafoukance, kteří neměli žádnou sílu. Státní režim na kulturistiku nahlížel jako na zlo ze Západu a „kapitalisticko-imperialistický sport“. Višného a jeho partu proto sledovali i policisté. Občas je přišli zkontrolovat do Činkárny a ověřit, zda se na místě neděje něco nekalého.
„Přišli bez ohlášení, chvíli se dívali a pak odešli. Hlavně jsme si museli dávat pozor, aby s námi nebyly holky. Takhle viděli, že jsme tu jen kluci, kteří cvičí a nedělají nic jiného,“ vysvětlil pro Refresher Višný. Komunistický režim jej připravil i o možnost soutěžit v Německu. „Měl jsem jet na mistrovství Evropy do Berlína a místo mě poslali dva funkcionáře. Až později jsem se dozvěděl důvod toho, proč mě neposlali,“ dodává.
Změna k lepšímu obrazu pro kulturistiku v našich končinách nastala v roce 1964. Tehdy ji stát uznal za oficiální sport, v Bratislavě mohli organizátoři uspořádat první oficiální soutěž kulturistiky v ČSSR – Velkou cenu Mladé gardy, ve které se stal Juraj Višný absolutním vítězem. O rok později se Višný společně s kolektivem autorů podílel na první kulturistické knize v ČSSR s názvem Kulturizmus, která měla velký úspěch. Vyšla ve dvou vydáních v letech 1965 a 1966 v nákladech 13 000 a 18 000. V ruštině vyšlo v roce 1969 třetí vydání v nákladu 40 000 kusů.
První mistr ČSSR a šance prorazit v Hollywoodu
Po čtyřech letech dalších soutěží se konalo první mistrovství kulturistiky v ČSSR, kde znovu jako absolutní vítěz dominoval tehdy již 87kilogramový Juraj Višný. Mezi jeho největší konkurenty patřili Ivan Uríček (stejná výšková kategorie) a Juraj Pipasík (kategorie pod 175 centimetrů).
1964 – Velká cena Mladé gardy v Bratislavě (absolutní vítěz)
1965 – Putovní pohár Trenéra a cvičitele (2. místo)
1966 – Putovní pohár Trenéra a cvičitele (2. místo)
1966 – Velká cena Mladé gardy v Bratislavě (1. místo)
1966 – Soutěž o Cenu Sandow v Mariánských Lázních (1. místo)
1966 – Vítěz čtenářské ankety v časopise Start
1967 – Vítěz čtenářské ankety v časopise Start
1968 – První mistrovství kulturistiky ČSSR v Bratislavě (absolutní vítěz)
Do roku 1968 se také Višnému podařilo zazářit ve trojici filmů, z nichž byla nejvýznamnější sci-fi komedie Kdo chce zabít Jessii? (1966) od Václava Vorlíčka. Ve filmu Višný ztvárnil super siláka a zahrál si po boku herečky Olgy Schoberové, kterou občané svého času považovali za sexsymbol. Višný však už tehdy tvořil pár se svou ženou Alicí, se kterou jsou spolu od roku 1956 až dodnes. „Někteří lidé říkají, že si mě Alice našla, když jsem už byl svalnatý, ale Alice si mě našla již tehdy, když jsem byl Čáp,“ směje se Višný.
Jak začít s MMA? Nemusíš se bát, že tě na prvním tréninku vykostí Jiří Procházka
27. září 2022 6:00
Film Kdo chce zabít Jessii? se stal natolik úspěšným, že o jeho remake projevili zájem i Američané, kteří přijeli do Prahy. Chtěli jej natočit dokonce s částí původního obsazení včetně Višného přímo v New Yorku. Natáčet měli filmaři začít v Praze koncem srpna. „Americká filmová crew už byla v Praze a všechno bylo přichystáno. Ale po vpádu vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 Američané prchali z Prahy tak rychle, jak se jen dalo, a celý projekt filmu ztroskotal,“ vysvětluje Višný.
Američané nakonec svého prvního Supermana natočili v roce 1978 a hlavní roli ve filmu ztvárnil Christopher Reeve. Těžko říci, co by se stalo, kdyby naši zemi v roce 1968 neobsadila vojska Varšavské smlouvy. Uspěl by rodák z Bratislavy v Hollywoodu jako Superman? Juraj Višný přiznává, že ho tato myšlenka také párkrát napadla.
Je mu 86 let a nadále sportuje
Po invazi vojsk Varšavské smlouvy se Višný rozhodl se svou manželkou Alicí a 5letou dcerou emigrovat do zahraničí. Zatímco Juraj Pipasík odešel do USA, Višný se vydal s rodinou do Švýcarska. Jeho matka ho totiž prosila, aby zůstal v Evropě.
Začátky při přestupu vlakem ve Vídni nebyly pro Višného rodinu snadné. „Poslední peníze jsem dostal ve Vídni, když jsem prodal jednu křišťálovou vázu, kterou jsem dostal na závodech. Za 300 šilinků, které jsem za ni dostal, jsme si tehdy koupili lístky na vlak do Švýcarska. Byly to poslední peníze, které jsme měli,“ popsal tehdejší situaci. Prioritou se pro Višného ve Švýcarsku stala jeho rodina a práce architekta v Curychu.
Závodní bodybuilding šel stranou. Švýcarsko bylo v oblasti kulturistiky ještě více pozadu než ČSSR a Višný neměl zájem rozbíhat fenomén kulturistiky ve Švýcarsku znovu. I z toho důvodu se první mistr kulturistiky v ČSSR věnoval cvičení už jen jako svému hobby, které patřilo k jeho životnímu stylu.
Věrný bodybuildingu zůstal až do dnešních dnů, a přestože mu je 86 let, přiměřeně svému věku nadále sportuje.
„Vždy to byl můj životní styl. Cvičím pořád, ale tak, jak se na starého dědečka patří. Mám v garáži posilovací věž, na které se dají dělat všechny cviky, a v mém pokoji mám cyklotrenažér. Člověk se udržuje v kondici, aby se dobře cítil. A musím říct, že se zatím cítím opravdu dobře. V nemocnici jsem byl jen jednou v životě, když jsem měl z tenisu natrženou šlachu v kotníku,“ říká.
Dívka 10 let falšovala vysvědčení. Když to její rodiče zjistili, dala je zabít
20. dubna 2024 13:00
Fitness kultuře se také věnoval prostřednictvím několika časopisů, jako například Muscle & Fitness, do kterých pravidelně dopisoval. Ve Švýcarsku byl zaměstnán jako architekt a v této práci setrval až do důchodu.
Během života v zahraničí se Višný v roce 1972 setkal i se svým velkým vzorem Stevem Reevesem, který tehdy žil s manželkou ve švýcarském městě Luzern. „S kamarádem jsme mu přinesli knihu o Tatrách. Byl velmi vděčný. Ukázal jsem mu také vytištěný článek, který jsem o něm v roce 1965 napsal do časopisu Start. Velmi to na něj zapůsobilo. Vedli jsme dlouhou debatu a později jsme se ještě párkrát setkali,“ říká Višný a dodává, že mu Reeves poradil, aby si vychutnával život a bodybuildingu se věnoval jen jako hobby.
Oba se ve svých pohledech kriticky shodli na vývoji kulturistiky a Reeves už tehdy předpověděl, že tento sport směřuje k nadměrným, nepřirozeně velkým objemům svalstva a nezdravému přístupu k vlastnímu tělu. „A měl stoprocentní pravdu. Kulturisté se nejen v nejvyšších soutěžích, jako je Mr. Olympia, již půlstoletí neobejdou bez užívání steroidů. A za to, že jsem právě díky němu kdysi začal cvičit a že jsem pak žil tak, jak mi poradil, jsem mu nesmírně vděčný,“ řekl.
První mistr Československa v kulturistice preferuje bodybuilding, který je symbolem zdravého životního stylu. Místo nadměrných objemů je fanouškem přirozeně vypracovaného a souměrného svalstva. Přesně takového, jakým se v dobách své největší slávy mohli pochlubit i Steve Reeves a Juraj Višný.
