Lidská dobrosrdečnost, trocha štěstí, veganská komunita, kouzelné zrcadlo. To všechno bylo třeba, aby se povedlo zachránit malou, ale unikátní kavárnu v Brně.
Možná si vzpomínáš na rozhovor z konce května s majitelkou brněnské kavárny Jádro Janou Vaněčkovou. Tehdy se ocitla ve svízelné situaci jako desítky jiných malých českých podnikatelů. Její podnik potkaly peripetie s neúměrně zvýšeným nájmem, výdaji za energie a suroviny, kvůli čemuž hrozilo, že se její celoživotní sen zhroutí, a to i přesto, že přežila odliv zákazníků během koronavirové pandemie a nejistotu spojenou s válkou na Ukrajině.
Ale lidé řekli ne. Jádro nepadne.
Jana šla záchraně vstříc, a jak sama říká, vůbec poprvé v životě požádala o pomoc někoho jiného než sebe. Své zákazníky. Ti se semkli, vybrali dostatečnou sumu peněz na crowdfundingové platformě Donio a díky dobrosrdečnosti, ale také štěstěně či trošce domácí magie zafinancovali nové místo uprostřed Brna na Běhounské ulici.
My jsme Janinu cestu poslední měsíce sledovali a během toho se z nás stali přátelé. Majitelka Jádra nás dokonce do nového dvoupatrového prostoru s dřevěnými točitými schody, dvěma kuchyněmi a spoustou práce pozvala, aby nám jej ukázala a zároveň aby mohla poděkovat všem, kteří se na záchraně jejího snu podíleli.
V minulém rozhovoru jsi uvedla, že je pro tebe kavárna vším a že máš sen o uspořádání crowdfundingu a zachránění kavárny. Jak se cítíš teď, když sedíme v jejích nových prostorách?
Šťastně i nervózně zároveň. A je to asi logické. Jsem šťastná, protože Jádro přežilo, a omlouvám se, ale asi budu brečet, protože je to pro mě stále srdcovka.
Skvělé je, že jsme se zachránili nebo že pro některé budeme možná dostupnější a najdeme i nové zákazníky. Nervózní jsem, protože nevím, jestli to všechno opět zvládnu obnovit. Nový prostor je nezabydlený, nábytek máme, ale na plochu dvaapůlkrát menší, takže budeme muset to nejnutnější dovybavit a ze začátku fungovat na punk.
Jak vlastně proběhla rozlučka se starým místem? Bylo těžké jej nakonec opustit?
Odcházet z Purkyňky vůbec jednoduché nebylo, i když si možná někteří lidé mysleli opak, navíc to z mé strany nebylo ani tak úplně dobrovolné. Těžké je i to, že jsem od té doby některé lidi neviděla a ani už je nebudu dál potkávat. Byla jsem tam tři roky a pět měsíců a některé z nich mám opravdu ráda.
Původní kavárna Jádro na začátku léta, Purkyňova, Brno – Královo Pole.
Pojďme vysvětlit, jak konkrétně se kavárnu podařilo zachránit.
Záchrana se podařila díky lidem. Ale také kvůli nim. Původně jsem se jakýchkoliv crowdfundingů bála. Přišlo mi, že v této době, kdy lidé šetří každou korunu, nemůžu po nikom chtít, aby podpořil nějakou ženskou, která si chce plnit sny. I ty jsi byl jedním z těch, kteří mi řekli větu, která mě přesvědčila: A co když ti lidi chtějí?
Ono se nedařilo a nedařilo a jednoho pátečního dne přišla do kavárny podivná paní, která si dala horký a studený mošt, chodila po kavárně a při placení mi řekla, že si mám nad dveře k toaletám pověsit zrcadlo, protože nám tudy utíká energie.
Je vidět, že lidem tedy kavárna nakonec lhostejná nebyla…
Je to pravda. Došlo mi, že bych se nad tou větou mohla zamyslet. Začala jsem se lidí ptát a zjistila jsem, že jo, že chtějí. Proto jsem do toho šla. Konečným zlomovým bodem bylo zjištění, že kdyby se peníze vybraly, ale já bych například nenašla vhodné místo, peníze můžu skrze Donio vrátit. Zkrátka nedostanu ani korunu, pokud projekt neuspěje a dokud se nevybere nějaká minimální částka.
Byl moment, kdy jsi nevěřila, že by se to mohlo zvládnout?
Projekt na Doniu začal někdy v září a běžel 70 dní. Hned ze začátku to nevypadalo moc nadějně. Dostávala jsem stavy, kdy jsem házela flintu do obilí. Ani lidé mi úplně nepomáhali svými dotazy, jestli už máme nové místo, které jsme ještě neměli.
I to by ale v konečném důsledku bylo dvousečné. Kdybychom nové sídlo našli už v květnu, červnu nebo červenci, netuším, kde bychom vzali na dva nájmy. Nikdo by na nás do prvního prosince nepočkal.
Asi čtyři týdny před konečným 17. listopadem přišla slečna, která byla veganka. Sama od sebe poslala své mamince fotku, že je v kavárně, kde jí prý nejlepší dort svého života, a maminka to poté sdílela na svých sociálních sítích. (...) A lidé na to slyšeli.
To je nejspíš pravda.
Ale k té záchraně přijdeme oklikou. Nejprve bylo zrcadlo. Nedařilo se nám a nedařilo a jednoho pátečního dne k nám přišla podivná paní. Dala si horký a studený mošt, chodila po kavárně a při placení mi řekla, že si mám nad dveře k toaletám pověsit zrcadlo, protože nám tudy utíká energie (smích).
Řekla jsem si, že to mi ještě chybělo. Vysvětlila jsem jí, že nemá cenu zrcadlo věšet, jelikož se stěhujeme. Ona mi však odpověděla, že bych to měla udělat právě proto, aby se mi dařilo v novém místě. Byla jsem v hodně velkém stresu, jelikož byl konec října, tak jsem si nedovolila zrcadlo nepověsit.
Ultimátum bylo jasně dáno.
Ultimátum bylo dáno (smích). Myslím, že by to každý člověk v mé situaci nakonec udělal. I ti, kteří by se k tomu nakonec nikdy nepřiznali.
Finiš, ve kterém se vybraly peníze, šel pak strašně rychle. Asi čtyři týdny před konečným 17. listopadem přišla slečna, která byla veganka. Sama od sebe poslala své mamince fotku, že je v kavárně, kde jí prý nejlepší dort svého života, a maminka to poté sdílela na svých sociálních sítích. Ta maminka je shodou okolností velmi kouzelná slovenská výtvarnice a také veganka. A lidé na to slyšeli.
V ten moment se všechno totálně obrátilo. Začala nás sdílet a navštěvovat hromada veganů a já jsem nestíhala péct. V posledních třech týdnech jsem chodívala domů kolem druhé nebo třetí hodiny ranní, poslední týden o půl čtvrté a pak i o půl páté.
Zrcadlo zafungovalo?
Vypadá to tak. S větším počtem návštěvníků začaly přibývat i peníze na Doniu a pak došlo asi k největšímu zlomu. Bylo ošklivé úterý, já jsem pořád neměla prostor a pár kamarádů mi nabídlo, že mi zbytek crowdfundingové kampaně doplatí. Chtěli mi půjčit peníze, které do úspěšné kampaně zbývaly, abych je pak postupně splácela. Jenom ať se Jádro zachrání.
Jenže mě stresovala i pouhá představa, že bych nanovo začínala s dluhem. Hned jsem volala svému staršímu dítěti, kterému jsem řekla, jaký to je strašný psychický tlak a že do toho nejdu.
V den, kdy jsme zveřejnili, že máme nové místo, vyšla i kampaň na Doniu – přehoupli jsme se přes minimální částku. Nakonec jsme od 186 lidí vybrali 155 880 korun. Neuvěřitelná podpora.
Druhý den ve středu přišel úplný obrat. Rozklikla jsem si inzeráty a uviděla toto dřevěné schodiště. Hrozně se mi líbilo. Nacházelo se ale v bývalé lékárně. Myslela jsem si, že tam nebude zázemí. Jenže ona to před lékárnou bývala kavárna. V půdorysu jsem si vyčetla, že prostor má vše, co potřebuji, takže jsem na inzerát odepsala.
Realitní makléř mi hned odpověděl, že majitel by v místě chtěl právě kavárnu. Zdálo se, že je ze situace nadšenější než já. Klaplo to podle mě na první dojem. V den, kdy jsme zveřejnili, že máme nové místo, vyšla i kampaň na Doniu – přehoupli jsme se přes minimální částku. Nakonec jsme od 186 lidí vybrali 155 880 korun. Neuvěřitelná podpora.
Částka se může zdát vysoká, ale je to opravdu dost?
Není. A to je paradox, protože přitom to je strašně moc. Jsem za to nesmírně vděčná, ale kdybychom chtěli všechno zařídit hned, potřebujeme financí víc. Ale zvládneme to, pořídíme to nejnutnější a na zbytek si vyděláme časem.
Chceme otevřít co nejdříve, původně jsme chtěli dát nové Jádro našim hostům trochu jako vánoční dárek. To se nakonec nepodaří, protože je nutná rekolaudace a čekáme na vyjádření úřadů. Osud mi ale nějak vychází vstříc, i pan majitel je velmi vstřícný a navrhl, že dokud nezačnu s provozem (nebo do 16. února), osvobodí mě od nájmu.
Nacházíme se u Jakubského náměstí, v budově vedle Scaly a Divadla Bolka Polívky. Nebojíš se konkurence kolem?
Ne. Já jsem se konkurence nebála nikdy, protože v Brně je tolik lidí a každý z nich je natolik jiný, že potřebuje chodit někam jinam. Tím, že nejsem z gastra a nejsem zkažená žádnými pravidly, strach nemám. Myslím, že si Jádro své místo najde. Kdybych tomu nevěřila, tak bych do toho nemohla jít.
Jaká je tedy nynější situace s kavárnou? Uvedla jsi, že jsi měla v plánu otevřít ještě před Vánoci, ale taky vidím, že stěhování stále probíhá…
Začnu od stěhování, kdy jsem si myslela, že začnu balit hned, jak zavřu, ale dostala jsem chřipku. Pak se podepisovaly smlouvy a nakonec došlo na vlastní balení a stěhování do dodávky, kdy akce proběhla na poslední chvíli 30. listopadu. A k tomu se váže další neuvěřitelný příběh.
Totiž den před zavíračkou Jádra šel kolem kavárny pán, který tam chodíval s přítelkyní, ale přestěhovali se a nevěděli, že končíme. Hned se začal zajímat o to, jak nám může pomoct, a že má dodávku a přestěhuje nás. Vozidlo nám tedy propůjčil za cappuccino s kokosovým mlékem. Chystám se však, že mu ještě vnutím alespoň dort.
Novinkou je také druhé patro. (...) Mám představu o minikoncertech, křtech knížek, malých čteních či možná tanečních večerech.
Začali jsme v poledne a do desíti večer jsme byli přestěhováni. Pak jsme odevzdali původní prostor a potom následovaly přepisy energií a změny adresy.
Sbohem, lékárno; vítej, Jádro.
Asi je zbytečné se tedy ptát, jestli jsi měla čas si odpočinout. Nebo třeba přemýšlet o Vánocích, dárcích, pečení…
Vůbec, nešlo to! Až na dárky, zaplaťpánbůh za internet. A na pečení je čas, já jsem vždycky pekla až na poslední chvíli. Až 23. se nějak uklidilo a 24. jsem divočila od rána. Prosím, ze mě si hlavně neberte příklad.
Ještě jsem se chtěla naučit spát, ale nedaří se mi to. V Jádru jsem se vycvičila k pečení po nocích a chození domů po půlnoci, takže i když jdu spát dřív, nemám šanci usnout. Ožívám kolem desáté večerní a kolem druhé ráno jsem nejaktivnější.
Největší změnou v novém Jádru je jistě prostor. Jsou ale i jiné změny, které s sebou přinese znovuotevření kavárny?
Budeme mít dvě kuchyně! Prostor si o to sám řekl. Vzhledem k tomu, že tu dříve bývala kavárna, ve které se dělaly snídaně, byla kuchyně za barem v přízemí. Novinkou je také druhé patro. Uprostřed je velké dřevěné točité schodiště, které zatím všichni milujeme, protože jsme po něm ještě nechodili celou směnu (smích). V druhém patře bude místo pro hosty a další kuchyně pro mé sladké pečení, kde můžu tvořit i přes den.
Prostor se tu dá uvolnit i pro kulturní akce. Mám představu o minikoncertech, křtech knížek, malých čteních či možná tanečních večerech. Potenciál je obrovský a nervozitu mám jen z toho, jestli to dokážu dotáhnout do konce. Hlavně nesmím zestárnout (smích).
Máš vysněné datum otvíračky?
Nejzazší vysněné datum otevření je 15. leden.
Na závěr se zeptám, proč by lidé měli navštívit nové Jádro?
Budu parafrázovat našeho brigádníka Vítka. V závěru chtěl pomoct a začal sám od sebe točit krátká videa, která dával na instagram jako reels. V posledním z nich, o jehož obsahu jsem nevěděla, mluvil o pěti věcech, které přinese Jádro do centra.
První a druhý přínos je klidná a útulná atmosféra, třetí naše dezerty, k nimž přibude i slaná kuchyně, kterou si stále bude moci dát každý – vegan, člověk alergický na laktózu, lepek a další. Čtvrtou věcí je kultura a pátou výběrová káva.
Chtěla bys ještě něco vzkázat?
Chci poděkovat všem, co nás podpořili. Jen popasovat se s touto situací není úplně jednoduché. Vždy jsem byla zvyklá si vše v životě zařídit sama a tohle je poprvé, kdy to bez lidí nešlo. Všem děkuji. Co to pro mě znamená, se vážně nedá popsat a je to totálně nepřenosné. Takže prosím, hlavně se stavte!
