Její show připomínají pohádku z pera bratří Grimmů. Její hudba tě rozesměje, rozpláče a přinutí tě zamyslet se nad smyslem života. Ona sama je jako stvoření z jiného světa – tak milé, vtipné, přemýšlivé a vlivné.
Talentovaná norská zpěvačka Aurora vydává novou desku What Happened to the Heart? a ještě předtím, než ji přiveze v září do Prahy, jsme měli možnost si s ní popovídat. Společně jsme se bavili o tom, proč se obává o budoucnost naší planety, čeho si nejvíce cení na mladé generaci, ale také třeba o tom, co pro ni nová deska znamená a proč neuznává úspěch na sociálních sítích.
Začátkem června vyjde tvoje nové album What Happened to the Heart?. Četla jsem, že deska má být o cestě od slabosti k síle, od sebedestrukce k sebeléčení. Jak nabrat onu sílu?Nevěděla jsem, že moje nové album bude tak osobní. Když jsem se pak zpětně podívala na texty, které jsem napsala, zjistila jsem, že jsem se hodně otevřela. Že jsem se vlastně jejich pomocí učila, jak nesklouzávat k sebedestrukci. Ono když člověka něco bolí, když s něčím bojuje, je velmi jednoduché uchýlit se k sebedestrukci. Je to mnohem jednodušší než se tomu postavit, uvědomit si svoje rány, svoje bolístky a tím je vyléčit. To je ta síla.
Je mi jasné, že s tímhle nebojuji jenom já, ale taky ty, moji fanoušci a fanynky a všechna stvoření na této planetě. Deska je tedy zároveň taková prosba pro celý svět, abychom se více zaměřovali na sebeléčení, aby nám všem bylo lépe a lépe se nám na tom světě žilo.
V souvislosti s deskou jsi řekla, že „není lepší místo k žití než planeta Země“. Co konkrétně děláš ty pro to, aby se nám na Zemi žilo lépe?O tomhle přemýšlím už delší dobu. Egyptská kultura praví, že pokud zemřeš a půjdeš do nebe, zeptají se tě na dvě otázky, podle kterých se rozhodnou, zda je pro tebe v nebi místo. První zní, jestli sis život na Zemi užila a našla štěstí, a druhá je, jestli jsi šťastným udělala i někoho jiného. Hodně o tom přemýšlím, o smrti… a chci si být jistá, že jsem byla šťastná a že jsem se starala o to, aby byli šťastní i další lidé.
Všichni můžeme dělat věci, díky kterým se budeme navzájem dělat šťastnějšími. Můžou to být i maličkosti – třeba obyčejný úsměv nebo objetí. Ráda lidi objímám a někteří mi říkají, že je nikdo neobejmul už měsíce… Jsou to malé věci, které náš svět dělají lepším místem a které může dělat každý z nás. Ty nejmenší věci jsou ty nejsmysluplnější, tedy alespoň pro mě.
Vysoce postavení lidé nás nutí cítit se, že je to naše chyba. Že když začneme recyklovat plasty, zachráníme svět. Ale to není pravda.
Kde vidíš ten největší problém? Kdo se k naší Zemi chová nejhůře?Kdokoli, kdo řídí svět a lidi donutil si myslet, že existuje jediná cesta, jak může svět fungovat. Tihle lidé pro nás vystavěli města, ve kterých se ale nedá chodit. Třeba Amerika, kde tamní infrastruktura nutí lidi k tomu, aby jen jezdili v autech. Bez vozidla tam skoro nemůžeš fungovat.
Jsme nuceni žít velmi destruktivním způsobem života a nebyla nám dána šance, abychom byli lepší. Vysoce postavení lidé nás nutí cítit se, že je to naše chyba. Že když začneme recyklovat plasty, zachráníme svět. Ale to není pravda. Svět mohou zachránit jen ti nejbohatší, kteří mohou ovlivnit války, olejové rafinerie a kteří stojí za mnoha zločiny proti lidskosti. Jenže víš co? Za chvíli už budeme všichni mrtví a nikdo už neuvidí, co všechno jsme naší planetě způsobili.
Je to podle tebe něco, co se změní s mladou generací?Určitě!
Dnešní generaci miluji a vnímám ji jako velkou naději – tedy pokud se nestaneme příliš depresivními. Depresivními natolik, že ostatní city a emoce odřízneme.
Čeho si nejvíce vážíš na mladé generaci?Líbí se mi, jak je k sobě mladá generace navzájem vnímavá, ptá se sama sebe, jestli může říct tohle, udělat tohle, zavtipkovat o tomhle… A to i navzdory tomu, že ji ostatní lidé označují za „sněhové vločky“. Lepší být sněhová vločka než kulka. Právě komunikace je tolik důležitá. Traumata, která prožívala generace před námi, se v nás zakořenila tak hluboko, že potrvá roky, než se s nimi vyrovnáme. Roky se budeme navzájem omlouvat a vzdělávat se, než se konečně budeme moct posunout dál a žít zdravě.
Dnešní generaci miluji a vnímám ji jako velkou naději – tedy pokud se nestaneme příliš depresivními. Depresivními natolik, že ostatní city a emoce odřízneme. Myslím, že stojíme na rozcestí a bude důležité, kterou cestu si vybereme. Můžeme nabýt síly a bojovat, nebo to můžeme vzdát. Doufám, že si vybereme boj.
V písni Your Blood, kterou také nalezneme na novém albu, zpíváš: „Tahle Země, pro koho byla stvořena?“ Našla jsi odpověď na tuto otázku?Pro všechny bytosti a stvoření, která na planetě žijí. A bohužel i pro ty, kteří se k ní nechovají hezky. Ve světě je teď tolik špatného – neustále odměňujeme špatné lidi.
Rozhodli jsme se, že emoce a další už nebudou souviset se srdcem, ale s myslí. A přesně takhle vedeme i naši zemi. Rozhodujeme se hlavou, nikoli srdcem.
Četla jsem, že jsi pro novou desku také hodně studovala anatomii a to, proč západní kultura ztratila kontakt s hlubším účelem našeho srdce. Tak mi řekni… Co se stalo našemu srdci?Srdce dříve bylo centrálním orgánem, propojovalo, mísily se v něm emoce, intuice, záměry… ale dnes se z něj stala jen… pumpa. Pumpa pro krev. Rozhodli jsme se, že emoce a další už nebudou souviset se srdcem, ale s myslí. A přesně takhle vedeme i naši zemi. Rozhodujeme se hlavou, nikoli srdcem. To nás přivedlo až sem, do bodu, kdy zanedbáváme všechny, kteří prostě chtějí jenom žít. Naše hodnoty jsou nyní velmi nevyvážené.
Jaká skladba na desce je pro tebe nejdůležitější?Neustále se to mění, ale myslím, že dnes je to Starvation. Naše duše hladoví, jsou lačné po změně a přesně o tom je tento song. O tom, že něco někde hluboko v nás hladoví, a my nevíme, jak se cítit, jak se s tím vypořádat. I proto trávíme tolik času nad tím, že přemýšlíme, proč existujeme. Proč jsme na této planetě.
Tvůj doposud nejpopulárnější song nese název Runaway. Proč myslíš, že právě on?Myslím, že to, jak si lidé vybírají populární songy, je hodně náhodné. Hlavně dnes, s možnostmi, které nám přinesl internet. Cokoli se může stát virálním. Což je přesně něco, co lidé na internetu milují, ale já to nesnáším.
Runaway si lidé oblíbili hlavně během pandemie koronaviru, kdy spousta lidí prožívala nějakou bolest a tenhle song v nich vyvolal pocit lásky. A já tomu rozumím. Je to velmi upřímný song, který jsem napsala, když mi bylo jedenáct.
Říkáš, že v tomto směru internet nesnášíš. Znamená to tedy, že nechceš, aby se nějaká píseň z nového alba stala virální na TikToku?Nechci to. Myslím, že je skvělé, když umění k lidem přijde tehdy, když nastane ta správná chvíle. Ne když jsou do toho nuceni, protože je to virální a útočí to na ně ze všech stran. Moje přání to tedy není.
Je pro umělce*umělkyni důležité, aby byl*a aktivní na sociálních sítích?Záleží na tom, co chtějí. Být aktivní na sociálních sítích je velmi běžná, dostupná a levná možnost, jak promovat sám sebe. Takže třeba pro nové umělce a umělkyně je to skvělý nástroj. A nejen pro ně. Mám pocit, že spousta lidí si přeje, aby měli na sociálních sítích hodně sledujících a stali se někým s velkým jménem. Ale já to tak nemám. Sociální sítě pro mě nejsou důležité a úspěch na nich mě nezajímá.
Myslím, že bychom nikoho neměli nutit k tomu, aby byl na sociálních sítích aktivní jen proto, že dělá umění. A věřím, že někteří lidé tenhle tlak cítí. Přitom sociální sítě jsou tak zbytečné! Mám s nimi velmi komplikovaný vztah. Je hezké, že se tam můžeš spojit s lidmi, když prožíváš nějakou bolest, když je válka... Ale jinak? Nejsem jejich fanynka a preferuji netrávit tam tolik času.
Existuje spousta míst, kde miluju hrát, ale Praha vždy byla mým nejoblíbenějším místem.
V září tohoto roku vystoupíš v Praze. Jak si užíváš hraní u nás?Ani nedokážu popsat jak moc! Během turné jsem téměř každý den v jiné zemi, což je sice zábava, ale také je to velmi vyčerpávající. Však víš, někdy ti chybí domov, rodina, přátelé… Ale vždy, když vím, že pojedeme do Prahy, tak se uvnitř sebe cítím úplně jinak. Praha nám vždy dodá energii, vdechne nám nový život… opravdu to snad ani nejde vysvětlit. Existuje spousta míst, kde miluju hrát, ale Praha vždy byla mým nejoblíbenějším místem.
Díky českému publiku se cítím inspirována, milována a na oplátku jsem schopna mu dát skvělou show. Jsem strašně, strašně, ale strašně natěšená na to vrátit se k vám.
Pojďme navnadit fanoušky a fanynky. Na co se mohou těšit?Do Prahy přivezu spoustu nových songů, zábavy a všechny fanoušky a fanynky pozvu do svého světa. Těším se na ten moment, až se spolu propojíme a užijeme si to. Svět nám bude připadat větší, oni si budou připadat větší! Bude to magické a už se na to moc těším.
