Do kin míří nová černá komedie 6 gramů, v níž se po úspěchu Vln vrací před kameru Jiří Mádl. V rozhovoru popisuje výsledek jako smršť paranoie a brutálního humoru ve stylu Tarantina, vzpomíná i na televizní Stahovák.
Jiří Mádl se od teenagerské komediální hvězdy posunul až k Českému lvu za režii i scénář. Na kontě má ikonické a divácky oblíbené filmy jako Gympl, Snowboarďáci a Rafťáci, ale i náročnější kousky jako Colette nebo drama Modelář.
Nyní se po veleúspěšných Vlnách vrací na plátno. Do kin přichází nový český film 6 gramů. Jak název prozrazuje, snímek pojednává o pytlíčku s obsahem šesti gramů zakázané látky, kterou najdou učitelky během lyžařského výcviku u čtyř studentů. Na základě toho si ředitelka školy zavolá otce těchto studentů, přičemž každý z nich je přesvědčený o nevině vlastního dítěte. Do toho si ředitelka školy uvědomuje, že místní radní usiluje o její křeslo pro svou milenku, a pojme podezření, že celá kauza je řízená kampaň proti ní. V tělocvičně školy se tak rozjede kolo vzájemného obviňování, bizarních výmluv a nedorozumění.
Ve filmu se dále představí Ondřej Vetchý, David Novotný, Martin Pechlát, Lenka Vlasáková a další.
Co všechno nám o filmu prozradil Jirka Mádl? Přečti si náš rozhovor.
Ve snímku 6 gramů se opět ocitáš před kamerou. Byla to úleva, nebo ti režie chyběla?
Já jsem od herectví nikdy neodešel, pořád jsem víc hercem. Po Vlnách to byl můj už čtvrtý nebo pátý film. Na place nerežíruji, když hraji, to mě vůbec nenapadne. Jsem šťastný, že režírovat nemusím.
Řeší toho herec na place méně než režisér?
Rozhodně. Časově to zabere podobné penzum času, protože člověk musí neustále pracovat s energií. I když se nic neděje, musíte být stále v pohotovosti. Při režii sice odpovídáte na nespočet otázek a nesete obrovskou zodpovědnost, ale jste neustále „zahřátý“. Je to jako s hokejovými gólmany, nejtěžší je, když na vás nejdou střely, protože pak přijde jedna a vychladlý hráč ji pustí. V tom je herectví těžké.
Můžeš přiblížit film 6 gramů někomu, kdo o něm ještě neslyšel?
Příběh začíná tím, že se na školním výletě střední školy objeví šest gramů bílého prášku. Otce, kterých se to týká, si svolají na speciální třídní schůzku do tělocvičny. Jenže tělocvična je najednou plná paranoidních tatínků, až na jednoho, kterého hraju já, a paranoidní paní učitelky. Jdou do sebe a vzájemně se podezřívají. Začíná to trochu jako Vlastníci a pak se to zlomí v brutálního Tarantina. To mě na tom baví.
Trailer evokuje i film 12 rozhněvaných mužů. Cítíš tam nějakou podobnost?
Scénář jsem nepsal, takže přesnou inspiraci neznám. Ale filmy s malým množstvím lokací a důrazem na herecký projev si v něčem podobné bývají.
S kým z herců se ti dělalo nejlíp?
Mně se tam s nikým nedělalo dobře (smích).
Podle čeho si dnes vybíráš herecké role?
Snažím se životem hlavně bavit. Po komedii hledám dramatickou roli a obráceně. Nebo mě zláká režisér či scénář. Nejčastěji jde ale o roli samotnou. Když vím, jak ji ztvárnit, a věřím si, že ji odehraji lépe než většina ostatních, jdu do toho. Pokud cítím, že postavě nemám co nabídnout, odmítnu to. Nechci zklamat a kazit si značku.
Režie: Miroslav Ondruš
Hrají: Ondřej Vetchý, Jiří Mádl, David Novotný, Martin Pechlát, Lenka Vlasáková, Petr Uhlík, Jiří Vyorálek, Erika Stárková, Leona, Klára Issová, Martin Finger
Stopáž: 90 minut
Je v českém prostředí těžké říkat ne? Odmítl si někdy třeba své přátele a naopak?
No jasně, já jsem řekl spoustu „ne“ a mně byla řečena spousta „ne“. Herci mají často zlomené srdce, po právu, protože často zacítí, že něco chtějí dělat a že by z toho mohlo pramenit určité naplnění. Což si myslím, že nemá každá práce, tím pádem se pak lidem těžko vnímá, jak moc to zlomené srdce v našem případě bolí. Protože vnitřně cítíte, že jste opravdu schopni tomu dát všechno, zároveň ta věc už se nebude opakovat, protože žádný projekt není stejný.
Věřím, že když někdo dělá například pro banku a pak je odmítnutý, tak jde do jiné banky a jeho kvality se projeví v podstatě stejně. Ale v naší práci se to může projevit jenom na jednotlivých projektech, a když vám nějaký uteče, tak to prostě bolí. Hodně.
Podíval ses někdy na film a řekl si: „To jsem měl být já, udělal bych to lépe“?
To jsem si říkal, ale zároveň se mi i stalo, že jsem odehrál nějakou roli a říkám si: „Jo, jako dobrý, ale mohl to hrát klidně někdo jinej.“ To se mi taky stalo. Ale mám i filmy, které ve mně zůstávají, protože vím, že jsem to měl být já. (smích) To je ten herecký pocit, který prostě je. Já hodně točím, mám spousty nabídek, často je i odmítám, ale i já mám zlomené srdce, i mně se to děje, mám úplně stejné pocity jako ti herci, kteří třeba toho mají za sebou mnohem míň než já. Prostě to tak je.
A zároveň z těch filmů ale vzešla dost velká jména jako Eliška Křenková nebo Tereza Ramba...Karel Janák je objevitel celé herecké generace, jo. To je prostě neskutečné.
Má Gympl větší uměleckou hodnotu než Snowboarďáci a Rafťáci?
Já si myslím, že Snowboarďáci a Rafťáci jsou řemeslně...výš? Ty jo, to se dostávám na tenkej led. Tom Vorel mě zabije. (smích) Ale Gympl je určitě umělecky hodnotnější. Na ten film přišlo přes půl milionu lidí, což nikdo nečekal, protože Tomáš Vorel neměl takový návštěvnosti. Podle mě se to trošku svezlo s tím, že lidi čekali, že to bude další teenagerovská komedie. Přitom to byl normálně festivalový film, v zahraničí soutěžil s dramaty, protože šlo o subkulturní věc, o mládeži, jejich citech a tak. Takže jo, Gympl je trošku umělecky hodnotnější.
Mění se podle tebe film pod vlivem sociálních sítí? Například Vlny měly obrovský zásah na TikToku.
Film se přizpůsobuje jen trochu, zrychluje se děj a scény, protože vnímání lidí je jiné. Často se říká, že diváci mají slabší pozornost, ale u Vln tvořili hlavní publikum právě mladí. Měli ve školách maškarní a převlékali se za redaktory. Věříme, že základ zůstává stejný. Lidi zajímá příběh. Pokud nám záleží na postavě, film funguje pro kohokoli.
Pomáhá filmu i zákulisní promo na sítích?
Making-of-videa fungovala vždycky, lidi láká příběh za příběhem. Sítě filmům pomáhají. Cítil jsem, že kdybych je neměl, svým projektům bych škodil. Mediální prostor se radikálně proměnil a já se musel přizpůsobit.
Bylo natáčení Vln opravdu taková „jízda“, jak tvrdí někteří herci?
Byla to spíš horská dráha. Nejtěžší byly přípravy, fyzicky to bylo šílené. Co do uvolněnosti má k pojmu „jízda“ bližší spíš film 6 gramů.
Jak vzpomínáš na pořad Stahovák?
Vzpomínám na to jako na dobu, kdy jsem si poprvé a naposled připadal bohatý. Skvělá, výborně placená práce s minimem námahy. Pořad sice zestaral, ale byl to skvělý uvolněný job. Většina mé profesní dráhy vyžaduje náročnou přípravu, ale tam jsem mohl prostě přijít a plout.
Jakému tématu se chceš věnovat ve svém dalším projektu?
Tím tématem je zase svoboda člověka a unikátnost člověka, ale zatím o něm nemůžu nic říkat, protože je na to velké embargo.
Co bys řekl na závěr k filmu 6 gramů? Jestli by si z toho filmu neměl nikdo nic vzít, tak je to poučení. Nepoučíte se z něj vůbec ničím.
Na film můžeš do kin vyrazit už od 6. srpna.
