Pride týden je tady, než ale vyrazíš do ulic, co takhle si pustit pár filmů, které oslavují queer radost, touhu i příběhy lidí, jejichž hlasy bývají často přehlížené.
Queer kino nikdy nebylo jen o coming outech, slzách a boji za přijetí. Dokáže být vtipné, provokativní, romantické, experimentální i pořádně divoké. Od intimních příběhů o dospívání, přes erotické fantazie, až po dokumenty o lidech, jejichž hlasy bývají často přehlížené. LGBTQ+ filmy už dávno nejsou jeden žánr, ale celá galaxie různých zkušeností.
Pride proto ideální příležitost podívat se nejen na známé klasiky, ale i na nové tituly, které ukazují, kam se queer kinematografie posouvá. Vybrali jsme proto 10 filmů, které stojí za pozornost. Najdeš mezi nimi festivalové novinky ze Sundance nebo Cannes i kultovní bangery, které ani po desetiletích neztratily svou sílu.
Big Girls Don't Cry (2026)
Zapomeň na klasický coming out, kde hrdina objeví svou identitu během jedné dramatické scény a pak už následuje katarze. Debut novozélandské režisérky Palomy Schneideman je mnohem tišší a přesnější. Sleduje čtrnáctiletou Sid Bookman během jednoho léta v roce 2006 v malém novozélandském městě, kdy internet začíná otevírat dveře do světů, o kterých její okolí nemá ani tušení. Sid hledá, kým je, koho chce milovat a kam vlastně patří.
Právě v tom je síla tohoto filmu. Neukazuje queer dospívání jako velké gesto vzdoru, ale jako sérii malých nejistot, trapných momentů a tajných přání. Éra před TikTokem a nekonečným množstvím online komunit působí dnes skoro nostalgicky, ale zároveň připomíná, jak osamělé mohlo být hledání vlastní identity bez správných slov. Big Girls Don't Cry je citlivý portrét dospívání, který chápe, že někdy není nejtěžší říct světu, kdo jsi. Nejtěžší je nejdřív přijít na to sám*sama.
Drunken Noodles (2025)
Lucio Castro se po oceňovaném debutu End of the Century vrací k tématu touhy, paměti a vztahů, které se pohybují někde mezi realitou a fantazií. V jeho novém filmu sledujeme Adnana, studenta umění v New Yorku, který během několika let zažívá sérii intimních setkání, někdy náhodných, jindy plánovaných, ale vždycky poznamenaných touhou po něčem, co možná ani nejde úplně pojmenovat.
Prague Pride 2026: Duhový průvod prošel Prahou, dorazily desítky tisíc lidí
8. srpna 2026 v 11:50
Castro netočí queer sexualitu jako problém, který musí jeho postavy vyřešit. Zajímá ho spíš její chaos, krása i melancholie. Drunken Noodles je film o pohledech, dotecích a krátkých momentech, které mohou trvat pár minut, ale člověku zůstanou v hlavě roky. Je smyslný, trochu zvláštní a rozhodně není určený divákům*divačkám, kteří chtějí jasné odpovědi.
The Little Sister (2025)
Vítěz Queer Palm na Cannes 2025. Coming out není jeden univerzální příběh. Pro někoho znamená osvobození, pro jiného konflikt, pro dalšího dlouhé roky vyjednávání mezi tím, kým je, a tím, co od něj očekává rodina nebo společnost. Francouzská režisérka Hafsia Herzi ve filmu The Little Sister vypráví právě o této složitosti. Sedmnáctiletá Fatima vyrůstá ve francouzsko-alžírské rodině a snaží se najít rovnováhu mezi svou vírou, rodinnými hodnotami a vlastní přitažlivostí k ženám.
Nejzajímavější na filmu je, že z Fatimy nedělá symbol ani oběť. Je to obyčejná mladá žena, která řeší školu, vztahy, budoucnost i otázku, jestli lze všechny části její identity udržet pohromadě.
Pink Narcissus (1971)
Kultovní experimentální snímek, který vznikal celých sedm let v newyorském bytě svého tvůrce a stal se jedním z nejvlivnějších děl gay undergroundu vůbec. Bez dialogů, jen v sytých barvách a ručně budovaných kulisách sleduje erotické fantazie mladého muže. Dnes může působit skoro jako pohyblivá galerie nebo videoklip dávno před vznikem MTV.
Jeho přehnaná stylizace, neonové barvy a teatrálnost ovlivnily generace queer umělců od Dereka Jarmana až po současné hudební videoklipy. Není to film pro každého, ale pokud tě zajímá historie queer estetiky, jen máloco je důležitější.
