Českých a slovenských alb vyšlo v posledních měsících dost na to, abychom připravili žebříček těch nejlepších.
Žebříčky alb jsme měli ve zvyku tvořit na konci kalendářního roku, protože pro české i slovenské rapery přicházely ještě před několika měsíci do úvahy jen dvě období – jedno před festivalovou sezónou a druhé před Vánoci. Jasné, našli se i odvážlivci, kteří vydali album v lednu nebo srpnu, ale získat si posluchače, bylo trochu náročnější. Nemluvě o prodejích.
Dnes jsme už v situaci, kdy jsou interpreti nuceni tvořit, aby se na ně nezapomnělo, resp. aby je kolegové nestihli zastínit. Zároveň jsou interpreti, kteří prostě mají co říci o něco častěji, nebo si to alespoň myslí. Výsledkem je skutečnost, že i za první polovinu roku vyšlo několik desítek československých alb, což je pro nás dostatečný důvod k tomu, abychom připravili žebříček těch nejlepších.
Podobně jako v případě nejlepších českých a slovenských skladeb, resp. videoklipů, i v tomto případě platí, že jde o náš subjektivní názor. Ten svůj nám klidně zanech v komentářích.
10. Matys – Martin
O Matysovi jsme psali ještě v dobách vzniku našeho portálu a existence seskupení Slow Flow. Má za sebou náročnou cestu, kterou doprovázelo několik neúspěšných projektů s různými producenty a ve skutečnosti se hudebně na sto procent našel až tehdy, když začal intenzivně spolupracovat s Ideou z Ty Nikdy. Dnes je již plnohodnotnou součástí labelu a konečně má za sebou debutové album s názvem Martin, na kterém potvrdil, proč ho mají fanoušci rádi.
Projekt charakterizuje především upřímnost způsobující husí kůži, vždy přesvědčivý projev, který znásobují úderné beaty a precizní selekce témat. Matys se nebojí říci vše na pravou míru a také rap o rapu, resp. rap o něm vyznívá v konečném důsledku úplně jinak.
9. James Cole – Stanley Kuffenheim
Snad už nemusíme řešit, zda je James Cole kvalitním raperem. Jako jeden z mála Čechů z nejstarší školy dokáže stále podávat vyrovnané výkony, ale v minulosti jsme měli problém pochopit jeho alternativnější přístup k hudbě, od kterého však velmi rychle upustil. Stanley Kuffenheim je do velké míry úspěšným pokusem dokázat fanouškům, že člen Supercrooo stále ví, co dělá a nedělá mu problém dát dohromady tvrdé a drzé album.
Nechybí nadhled, vtip, metafory a i když si někdy posluchač nemusí být jistý, co chtěl autor říci, Coleova lyrická genialita se stále nevytratila.
8. Momo – Wlk
Momo je jedním z mála československých interpretů, který má ve zvyku vydat sólové album prakticky každý rok. Pár dní po vydání zatím nejnovějšího počinu WLK dokonce na svůj Instagram napsal, že už teď má plány na prosincové album. Důvodů může být hned několik a jedním je i skutečnost, že kvůli svým negativním vztahům se zbytkem scény nedostává prostor pro spolupráci v rámci singlů. Pro fanoušky má i tato skutečnost pár výhod a Momo o ty loajální určitě nouzi nemá.
Wlk je ve srovnání s minulostí výrazně melodičtější, Momo si se skladbami podstatně více hraje a zkouší ohýbat i hudby, které by si před několika lety určitě nevybral. Opět nechybí alespoň trochu kontroverze spojené s trackem Bol som to Ja, což však bereme všemi deseti. A posluchači si možná uvědomí, že vztahy na slovenské rapové scéně nejsou ideální, i když to tak možná na první pohled vypadá.
7. Maniak – Husky
Nejmladší člen Bigg Boss labelu se do povědomí širokého publika dostal v minulém roce, kdy jednou skladbou vyřešil rozbíhající se velký beef mezi Hugo Toxxxem a členy PSH. Od té doby fanoušci pozorně sledovali jeho další kroky a když vyšel videosingl Husky, věděli jsme, že s brněnským bláznem s ruskými kořeny ještě budeme muset počítat. Projekt se stejnojmenným názvem je konečně venku a místo v tomto žebříčku si určitě zaslouží.
Maniak má vlastní signifikantní projev a nikdo mu nemůže upřít technickou a lyrickou zdatnost, která se nese každou skladbou. Většina věcí má koncertní charakter, ale důvod pochopíš až tehdy, když přijdeš na jeho show. Maniak je přesně ten typ interpreta, který si může dovolit stage dive už po třech minutách, a pokud máš při poslechu Huskyho chuť skákat i doma, tak to není náhodou. Energie, kterou dokáže vložit do tvorby, je totiž nenapodobitelná.
6. Strapo – 13. Poschodie
Strapovo 13. Poschodie bylo pro nás velmi příjemným překvapením hned z několika důvodů. Pochválit musíme celý nápad kolem názvu alba, uzavřenou listening party na třináctém patře, vizuální stránku a samozřejmě samotné hudební zpracování. Výběr témat je v tomto případě zcela pochopitelný a kritika směřována na správná místa není nikdy na škodu. Zároveň je z textů cítit dospělost a možná i jakési smíření, že raper nemá moc věci skutečně měnit, maximálně se může pokusit ukázat fanouškům pravdu a opřít se o fakta.
Pochválit musíme Strapovo odhodlání mírně vybočit ze zažitých schémat. Dočkali jsme se experimentů s hlasem, hostů i selekce hudeb a v konečném důsledku zanechává 13. Poschodie na posluchači dojem, že poslouchá současné album.
5. Nerieš – Animal
První článek o Nerieš jsme napsali v době, kdy vyšlo album Minimal. Dnes již víme, že šlo o poslední pokus před tím, než to kluci navždy zabalí. Naštěstí však vše dobře dopadlo a my jsme o víkendu byli svědky jejich obrovského koncertu na festivalu Hip Hop Žije, který byl i pro nás velkým zadostiučiněním. V rámci show samozřejmě zazněly i věci z nového počinu Animal, kterému by někteří mohli vytknout minutáž. Vše ostatní je již naštěstí v naprostém pořádku a posluchači dostali přesně to, co Gabryell a Maťo Straka kvalitativně slibovali ve videosinglech.
Animal hraje skvěle díky jednomu z nejlepších hudebních inženýrů na Slovensku. Nálady se střídají častěji než témata, ale rozmanitost mu přesto upřít nemůžeme. Dominují zvučné refrény úzce související s citem pro hity, takže v tomto případě záleží na posluchači, v jakém rozpoložení si Animal pustí.
4. Jofre – 92101
Ačkoli spojení nedoceněný interpret používáme jen velmi neradi a s největší pravděpodobností ho už nikdy opakovat nebudeme, právě piešťanský Jofre by si bezpochyby zasloužil více pozornosti. Jasné, vždy je to i chyba nebo spíše nedostatečná iniciativa umělce, protože se o pozornost neuchází dostatečným způsobem, ale výsledek je stejný – dílo se nedostane ani k těm potenciálním fanouškům, kteří by si ho možná rádi opakovaně vyslechli. A přesně takto vnímáme i 92101 z Jofreho dílny.
Jan Lednický je dokonce mistrem Slovenska ve hře na klavír a své schopnosti nezapomněl předvést ani na debutovém sólu. Jako celku mu vlastně ani nemáme po hudební stránce co vytknout a nejlepší bude, když si ho poslechneš sám. Jofre se totiž vždy od zbytku kolegů distancoval a je důležité pochopit, proč je tomu tak.
3. Specialbeatz – Barter
V minulosti byla producentské alba standardem v podání několika kvalitních beatmakerů, kteří si tímto způsobem zaručili zvýšení povědomí o svém jménu. Pravdou totiž zůstává, že hudební producent stojí ve stínu interpreta, i když mnohdy je poměr odvedené práce nesrovnatelný. Dát dohromady něco podobného v dnešní době již znamená něco úplně jiného a dostat na skladby nejlepší interprety je pomalu nemožné. A to hned z několika důvodů.
Dvorní Pil Cho DJ přesto odvedl skvělou práci a do svých hudeb dosadil několik prestižních jmen jako Ego či Separ, ale nás potěšili i Viktor Sheen, Otis, Pil C nebo Tesla se Smackem. V tomto případě nedokážeme hodnotit komplexnost ani témata, ale Special odvedl při manageování kus poctivé práce a výsledek je hodný třetího místa.
2. Nik Tendo – 7
Nik Tendo je pravděpodobně největším překvapením v tomto žebříčku, a to i pro nás. Jeho první oficiální sólové album s názvem 7 vyšlo jen před několika dny a poslouchá se lépe než většina jeho předešlých singlů. Že se máme na co těšit jsme tušili už při vydání ukázky Hvězdy s Calinem, ale u této skladby seznam těch kvalitních ani náhodou nekončí. Gold Cigo minimálně pro mě konečně vystoupil z Yzomandiasova stínu a stává se z něj jeho přímý konkurent. I když samozřejmě v tom pozitivním smyslu.
Je slyšet, že člen Milion Plus chce dělat rap v Česku podobně, jak se dělá v zahraničí a možná ještě o něco poctivěji. I když jsme původně očekávali větší snahu dělat bangery, Nik Tendo příjemně překvapil ideálním poměrem dospělejších tracků, ve kterých nám chtěl povědět například o své bývalé nebo nekonečném příběhu se skvělým beatem. Potěšil i selekcí hostů, a pokud tě máme o některém z alb z tohoto žebříčku přesvědčovat, tak je to určete toto.
1. Yzomandias – Sbohem Roxano
Yzomandias zažívá dlouhodobě nejlepší období své kariéry a je fascinující sledovat, že má jeho úspěch stále stoupající tendenci. I když jsme se původně báli, že se nedokáže u nového alba udržet nohama na zemi, vše dopadlo nad očekávání a náš kritický pohled se dozvíš z této rozsáhlé videorecenze. Logic z ní byl sice smutný a dal to patřičně vědět na svém Instagramu, ale je pravda, že recenze od fanouška vypadá trochu jinak. Bude zajímavé sledovat, kam budou směřovat jeho kroky a co všechno má ještě v plánu, ale akutálně ho čeká celá řada koncertů na festivalech a v klubech.
