Volvo to s kombíky dlouhá léta umí a nová V60 je toho důkazem.
Asi nám dáš za pravdu, že Volvo poslední roky pořádně přitvrdilo, čehož důkazem je důkladně obnovené portfolio plné velmi atraktivních modelů. V hlavní roli nových generací se totiž o slovo hlásí nádherný design, který se nese v čistém minimalistickém stylu a špičkové technologie, díky čemuž jsou německé prémiovky ve velkém pozoru.
Snad dvojnásob to platí u nejnovější generace V60, tedy v případě tradičního zástupce střední třídy v praktickém balení. Právě tuto novinku jsme měli tu čest provětrat v rámci testu. Nestačili jsme se divit, jak dokázalo Volvo zkombinovat úchvatný design, velkolepou praktičnost a pozoruhodné jízdní vlastnosti 310koňové verze T6 AWD Momentum.
Prvních, a to hned několika bludišťáků, si Švédové zaslouží za zmíněný design, který je skutečně úchvatný. Náš exemplář byl sice v trochu fádnější a nevýrazné barvě, s V60 však rozhodně nikdy nebudeš součástí stáda.
Exteriér kombinuje mimořádně čisté linie s hrstkou výrazných až dynamických prvků zejména v přední části. Té dominuje široká maska, která značně rozšiřuje vozidlo a nakonec úzké full-LED světlomety s výbornou funkcionalitou a s tradičně protáhlým Thorovým kladivem. Jedinečný světelný podpis dodává V60 nezaměnitelný pohled, pravdou však je, že nová generace už trochu ztratila na unikátnosti, neboť od větší V90 ji esteticky dělí snad jen rozměry.
Když uvidíš novou V60 naživo, to, že jde jen o střední třídu, bys rozhodně neřekl. Kombík totiž mezigeneračně narostl o téměř 13 centimetrů do délky – V60 je delší, širší a zároveň nižší než konkurenční modely Audi A4, BMW řady 3 či Mercedes-Benz třídy C.
Na atraktivitě přidává krátký přední převis, parádní 19" disky, které jsou krásně zapuštěné do blatníků, příplatkový snížený podvozek o 15 milimetrů a zmiňovaná nízká výška. Při pohledu na zadní partie tě nepřestane fascinovat, jak nízko se nachází střecha, a to i přesto, že jde o kombi. Přičti si k tomu nádherné L LED světla a efektní grafiku, výrazný střešní spoiler či dvojici reálných koncovek výfuků a my nemůžeme říct nic jiného, jen fantazie.
Pokud si říkáš, že Volvo upřednostnilo design před praktičností, není to tak. Za plně elektricky ovládanými pátými dveřmi se nachází až 529 litrů, což je v kontextu s německou trojkou opět rekordní údaj. Kromě toho, kufr je pravidelně tvarovaný a disponuje oddělitelnou příčkou, kterou si můžeš efektně velký kufr oddělit.
Ještě více se musíme rozplývat nad interiérem, který je svým minimalistickým severským podáním pastvou pro oči. Z kokpitu doslova srší novota, cit pro detail a nezaměnitelný estetický rukopis. Všude, kam se podíváš, pozoruješ poctivost a detailně promyšlené prvky s distingovaným nádechem.
Ve světlé kůži vypadá kokpit skutečně působivě a hodnotně, navíc tvou pozornost poutá více zajímavými prvky. Ať už jde o švédskou vlaječku, luxusně vypadající ovladače s velmi jemnou odezvou, vytříbený zvuk kvalitního audia Harman & Kardon či tlačítka na multifunkčním volantu, které nerozbíjejí ten čistý návrh kokpitu. I ta grafika budíků to krásně hraje na minimalismus.
Abychom však jen nechválili, zmiňme i pár negativních postřehů. Vnitřní zpětné zrcátko je dost vysunuté do prostoru, a tak není směrem vpřed, zejména na semafory, ten výhled bůhvíjaký. V interiéru bychom přivítali početněji zastoupené ambientní podsvícení, které by dodalo ještě luxusnější punc. Pochopit však nemůžeme zejména to, jak je možné, že Švédové použili zámek dveří, který je hlučnější než ve škodovkách, kde je terčem kritiky dlouhá léta.
Pravdou je i to, že po stránce infotainmentu jsou přece jen Němci stále trošku jinde, především co se intuitivnosti týká, ale to nechceme vysloveně kritizovat, protože to je do značné míry jen otázkou zvyku. Ostatně, líbí se nám, že jelikož je středový 9" displej orientovaný na výšku, všude máte k němu rukou blízko a nemusíte tedy prsty daleko zacházet.
Ve Volvu je prostě cítit jinakost. Infotainment stojí na operačním systému ze smartphonů, což naznačí i filozofie ovládání. Měnit styly 12,3" digitálních budíků sice někde hluboko v nastaveních můžeš, ale žádnou extra interakci v závislosti na režimů nečekej. Na druhou stranu, takové trysky integrované v stěračích či automatické vyhřívání oken a sedaček podle venkovní teploty bychom fakt nečekali.
Obrovskou pochvalu směřujeme do sedaček, které perfektně vypadají, perfektně se v nich sedí a navíc jsou úzké, takže zbytečně neubírají z místa na nohy vzadu. A ten posed? Nejenže jsou sedadla vytvarovaná do sportovní kolébky, ale ve V60 sedíte snad níže než například v nové Panameře. Dokonce i ten středový tunel je tak vysoký a vlastně vše řidiče za volantem doslova obepíná. Jistě, někomu to nemusí vyhovovat, neboť se místy cítíš stísněně, ale místa je v přední části více než dost.
Pokud si dáš do souvislosti zmíněný nárůst rozměrů a zmíněná úzká přední sedadla, asi tě nepřekvapí, když napíšeme, že vzadu je dostatek prostoru. Nás to však překvapilo, protože na poměry střední třídy je ve V60 vzadu nadstandardně mnoho místa, a to i pro osoby vyššího vzrůstu. Mínusem nízkého posedu ale je, že se vzadu sedí trochu skrčeně – nohy jsou více zalomené.
Volva jsme měli odjakživa zafixovaná jako švédské mercedesy, tedy především pohodlná, komfortní a luxusní auta, což plus-mínus platí i nadále. Pak jsme však sedli za volant této V60 ve verzi T6 se sportovním sníženým podvozkem, výborným automatem, 310 koňmi a zůstali jsme v němém úžasu, jak parádně to auto funguje a v konečném důsledku svým sportovním projevem připomíná spíše BMW. A to je kompliment.
Ve smyslu současné filozofie značky jde samozřejmě o čtyřválec. Ano, na to, abys slyšel, že šestiválec je šestiválec, jsi nepotřeboval otevírat náš test, neboť je prostě fakt, ale... Ten 2litrový benzínový čtyřválec je ve V60 excelentně odhlučněný, kultivovaný, má velmi příjemný až lahodný zvuk, no a hlavně s výkonem 228 kW/310 koní a 400 Nm umí s tímto autem opravdu slušně zamést.
Zejména podvozkově nám to auto extrémně sedí, protože na těch 19" to perfektně sedí na silnici, je sportovně tuhé, ale zároveň i na rozbité silnici dokáže podvozek velmi obstojně, komfortně filtrovat nerovnosti.
Některá volva, která jsme měli možnost vyzkoušet v minulosti, měla poměrně nekomunikativní řízení, v případě nové V60 tomu tak rozhodně není, ba naopak, řízení je příjemně tuhé a doslova přes volant cítíš, že máš to auto pevně v rukou. Opět takový bavorácký feeling, což je opět kompliment.
Naše verze disponovala pohonem všech čtyř kol, který funguje bravurně a až podezřele jistě, zatímco o řazení se stará výborný osmistupňový automat. Při běžné jízdě řadí zcela hladce, rychle a potichu, místy má však tendenci zařadit poměrně brzy vyšší stupeň, a tak občas slyšíš takový dunivý zvuk motoru, který prosí o nižší stupeň. Bohužel, asi největší mínus testovačky je pro nás absence pádel pod volantem.
Jasně, je to kombík, tedy spíše rodinné auto, ale pádla, tedy možnost okamžitého přeřazení, ocení člověk i v dieselové Fabii, co teprve v takto dobře jezdícím autě. Navíc v manuálním režimu má řadicí páka opačnou logiku řazení. Naštěstí, za pádla pod volantem je možné připlatit.
Pokud se ptáš na akceleraci, tak V60 ve verzi T6 AWD dokáže zrychlit z klidu na 100 km/h za 5,8 sekundy. Ve Volvu jsou v tom, že by měla průměrná spotřeba být na úrovni kolem 7,5 litru, nám však palubní počítač ukázal dlouhodobý průměr 9,5 litru. Pokud ale retrospektivně uvážíme, že jsme těm 310 koním nejednou dopřáli slušný výběh, je to i tak velmi příznivý výsledek.
V60 je parádně odhlučněná, i když je ve vyšších dálničních rychlostech slyšet od zadní části tradiční aerodynamický šum, který doprovází vozidla s karoserií kombi. Tak či onak, i když pro mnoho lidí nejsou kombíky jejich šálkem kávy, po zkušenosti s V60 by určitě mnozí z nich změnili názor. Na závěr dodejme, že testovaný exemplář byl v ceně 65 tisíc eur (1,67 milionu korun).
