Centrum Prahy se stává stále méně snesitelným prostředím pro běžný život. Začíná připomínat lidskou zoo a skanzen dohromady. Důvodem jsou i služby jako Airbnb.
Koloběžky, podvodné směnárny, problémy s bydlením v centru, hlučné, přeplněné ulice, při kterých se nedá žít. To je jen velmi stručný výčet faktů, kterými je sužováno centrum hlavního města.
Turistů v Praze totiž přibývá. Zatímco v roce 2000 metropoli navštívilo podle ČSÚ na 2,6 milionů hostů, za loňský rok už to bylo 7,9 milionů, přičemž v roce 2025 by to podle odhadů mělo být i víc než 11 milionů hostů.
Jenže hlavní město není nafukovací a z centra se tak stal přeplněný skanzen ztrácející poslední střípky autenticity. Ale nejen to.
Britský deník The Guardian letos v srpnu napsal kritický článek nazvaný „Pád Prahy: Opilí turisté se chovají, jako by dobyli naše město“, ve kterém popisuje chování turistů, kteří kromě architektury a historie přišli poznat také noční život a levné pivo. Samo o sobě by na tom nemuselo být nic špatného, má to svá ale.
Turistický nápor vytlačuje z centra i ty poslední místní, kteří tu chtějí žít, a oblast proměňuje v přeplněný skanzen nikoho, který zaplavila obří komercializace, hluk a nezájem. Stav se zhoršil s nárůstem popularity oblíbené služby Airbnb, která poskytuje krátké pronájmy na místech celého světa. Zprvu sympatická služba podporující sdílenou ekonomiku se proměnila v nekontrolovatelný kolos, který dělá běžným nájemníkům nemalé vrásky.
Počet hostů v Praze.
Centrum Prahy jako ruská matrjoška
Pokud bychom k něčemu měli přirovnat problémy v centru Prahy, připomínaly by ruskou matrjošku. Takovou, kterých se v přesvětlených obchodech se suvenýry prodávají tisíce. Problémy do sebe zapadají jako stále menší a menší panenky této tradiční hračky, její jádro bylo ale zprvu malé a poměrně nevinné.
Když v roce 2015 k nám naplno přišel boom byznysu s poskytování ubytovacích služeb typu Airbnb, jen málokdo předpokládal, co přesně to bude znamenat pro města samotná. Platforma umožňuje rychlou formu ubytování, přehledný systém hodnocení, dobré ceny a hezký web s aplikací, navíc byla uživatelsky revoluční a přívětivá. Žádné složité platby přes účet nebo objednávky po mailu.
Jenže trend sdílené ekonomiky a pronájem pokojů ve sdílených bytech se proměnil v do detailu promyšlený byznys, který obchází právní normy.
Služba si rychle našla své zájemce a nájemci si byli dobře vědomi toho, že jim krátkodobá ubytování vydělají více než ta standardní dlouhodobá. Zatímco pronájem dvoupokojového bytu v Praze na měsíc vyjde nájemce zhruba na dvacet tisíc korun měsíčně bez energií, krátkodobě je možné si vydělat i více než dvojnásobek.
Nyní ale už víme, jaké to má následky. Služba ovlivnila život v Praze hlavně pro místní, kteří ji pocítili zvyšujícím se nájemným a cenám bytů (jsou pro běžné obyvatele žádanější) a tzv. overturismem, tedy přetlakem turistů v srdci metropole.
Tomu, že na trend zvyšujících se cen bytů může mít vliv i obliba Airbnb, nasvědčuje následující graf. V něm je čarou zaznamenán růst průměrné ceny novostaveb v Praze za metr čtvereční.
Šedá křivka v grafu pak nezávisle na těchto hodnotách znázorňuje každoroční červencové (tedy vzhledem k sezóně maximální) hodnoty vyhledávání výrazu „airbnb“ na Google Trends statistikách.
Na růst cen nemovitostí mají vliv samozřejmě i jiné aspekty – hlavně samozřejmě nedostatečná výstavba nového dostupného bydlení, populační růst i gentrifikace – tedy nahrazováním dělnické nebo industriální čtvrti a jejích nízkopříjmových obyvatel za finančně atraktivnější luxusní byty, kanceláře a bohatší vrstvy lidí.
Příjemné české ceny jsou pro západní klientelu lákavé a díky Airbnb a podobným službám je ubytování v širším centru také poměrně nepříliš nákladnou záležitostí.
Podle serveru airdna.co, který se zaobírá statistikami poskytování ubytovacích služeb, 84 % nabídek v Praze je poskládáno z celých bytů k pronájmu, zbytek pak dělají majitelům příjmy ze skutečně sdíleného ubytování, ke kterému Airbnb na začátku směřovalo. Průměrná cena ubytování jsou průměrně na dvou tisících korun, ale celé byty jdou mimo centrum pronajmout i za pětistovku za noc.
Institut plánování a rozvoje hlavního města ve své rozsáhlé studii přišel v roce 2018 na poměrně šokující věc:
„V rámci Prahy je více bytů pronajímáno krátkodobě prostřednictvím služby Airbnb (popř. prostřednictvím dalších online platforem), než kolik jich je k dispozici v nabídce pro dlouhodobý pronájem a tedy klasické rezidenční bydlení,“ uvádí se ve zprávě.
Rezidenti versus Airbnb
Je potřeba říct, že problém se službou nemají jenom v Praze. Společnost má být hlavním sponzorem olympijských her v Pařiži, které se tu budou konat v roce 2024.
Starostka francouzské metropole Anne Hidalgo je však proti – služba podle ní má na svědomí bytovou krizi a snižování kvality života obyvatelům města ve střední třídě a dle deníku The Guardian se chce postarat o to, aby se dostalo jejího razantního omezení.
Tak jako se omezení dočkal Berlín, Amsterdam, Londýn nebo New York – města, která podmínky užívání služeb zpřísňují ze stejného důvodu. Vedení poslední jmenované metropole loni podle serveru Cnet.com obvinilo Airbnb z desetiprocentního nárůstu cen nemovitostí během let 2009 až 2016.
Zpátky do ČR. Kvůli Airbnb se totiž nadbytek turistů dotýká lidí, kteří chtějí v centru města dlouhodobě žít. Sousedé bytů, které jsou pronajímány skrz tyto platformy, jsou nespokojení. Hosté se v bytech nechovají dobře, zanechávají po sobě nepořádek ve společných prostorách, jsou hluční.
Nespokojení rezidenti založili iniciativu Snesitelné bydlení v centru Prahy, které eviduje přes dva tisíce osob vystavených uváděným dopadům. Magistrát podle nich není nijak součinný. „Situace zcela katastrofická. Existuje Komise pro poskytování krátkodobých ubytovacích služeb, jejíhož jednání se zástupci iniciativy několikrát účastnili,“ vysvětluje pro REFRESHER člen koordinačního výboru Petr Městecký.
Jako největší problém jeho iniciativa považuje, že se v domech, kde Airbnb provozuje, zásadně zhoršila bezpečnostní situace, přičemž podle nich většina problematických návštěvníků do Prahy přijíždí za účelem sexu, drog a alkoholu – tedy komodit, které jsou v metropoli snadno dostupné.
„V bytových domech se chovají tak, jak by je v oficiálním hotelu ani nenapadlo.“
Další komplikací jsou pak následné večírky těchto hlasitých hostů, které mohou přetrvávat až do ranních hodin. „Běžné je ve společensky unaveném stavu zvonění na všechny dostupné zvonky z ulice v kteroukoli denní či noční dobu. Bytové domy nejsou hotely. Krátkodobé ubytování vytváří z prostoru za domovními dveřmi, který je společný pouze pro majitele/nájemce domu, veřejný prostor,“ stěžuje si iniciativa.
„Paní předsedkyně nepochopila podstatu problému, cílem je vybrat co nejvíce poplatků z nelegálního poskytování ubytovacích služeb v bytech, neboť byt dle platné legislativy nemůže být provozovnou ubytovacího zařízení. Přesto paní předsedkyně dělá vše, aby to možné bylo,“ upřesnil člen koordinačního výboru iniciativy.
Situace by mohla být řešena pomocí vyhlášky, která by fungování služby omezovala, nebo nějak upravovala. Bouří se totiž proti ní samozřejmě i hoteliéři, kterým kvůli Airbnb klesají výdělky, i když hostitelé nemusí dodržovat přísné podmínky, které mají oni jakožto profesionální služba.
„Aby mohla být vyhláška, tak by se musel změnit zákon o hl. m. Praze, který by zplnomocnil magistrát toto udělat – tedy přidat do něj zhruba dvě slova ‚ubytovací vyhlášky‘. Místo toho řeší složitou změnu několika jiných zákonů, aby se to dalo udělat v celé ČR,“ říká Městecký.
Ve svých stanovách prohlašují, že jsou zásadně proti hotelovým pokojům v bytech. „Vezměme to od počátku – tedy co to znamená Airbnb? Air bed and breakfast – tedy nafukovačka se snídaní. Co z toho vyplývá? No minimálně to, že díky té snídani se o vás někdo postará, že nemáte celý byt jako hotelový pokoj,“ odkazuje na původní význam služby.
Ta začínala na podobném principu jako služba Couchsurfing, tedy že si místní k sobě do bytu vzal po předchozím schválení člověka, se kterým se seznámil, postaral se o něj, představil mu své město. U Airbnb bylo za to potřeba zaplatit, takže odpadl stres z hledání takového dobrovolníka. Princip sdílené ekonomiky však stavěl na tom, že host bydlel u někoho doma.
Poté co se z Airbnb stal výnosný byznys, tak poetika názvu službě zůstala, ale její původní smysl překryla touha po pohodlí a penězích.
Konkrétní zážitky rezidentů s neohleduplnými hosty jsou podle Petra Městeckého nepřenosné, nedají se vyprávět – musí se zažít.
Tohle není domov
Redakci REFRESHERu dal speciální přístup do skryté části webu iniciativy, která má i svou veřejnou část a kde rezidenti mohou sdílet své negativní zážitky. Některé z nich pak uveřejňují v občasníku (NE)Snesitelný život.
Jeden z příběhů například hovoří o muži, který po vstupu do domu vstoupil na dvůr a pak zničehonic vzal do ruky květináč s jednou ze vzrostlých okrasných květin a pokusil se ho přehodit přes zeď. To se mu nepovedlo, květina i s květináčem se roztříštila o zeď, tak alespoň vytrhl z květináčů ozdobné květiny u vchodu.
Jiná výpověď svědčí o letním zážitku rezidentky, která se vracela domů, když v prvním patře zahlédla hosty ubytovací služby proměněné z jednoho bytu, kteří – vykloněni z okna – vyhazovali na zem krabičky od jídla, plechovky od piva a zpívali si hlasité písně.
Nebyla to první zkušenost, už o pár dní dřív házeli jiní hosté z okna lahve od piva a skleničky do otevřené, na ulici umístěné zelené popelnice. „Hluk se otevřenými okny pěkně rozléhal přes celý dvůr. Lepší zábavu si v hluboké noci nedokážete představit,“ doplňuje svědkyně.
Takových případů je popsáno mnoho. „Konají se tam mejdany, cizinci nevědí, kde bydlí a courají po celém domě, strkají klíče do nepatřičných zámků, zvracejí, zvoní na všechny zvonky, dobývají se dokonce i do domů, kde nebydlí, kufry odírají výtahy, podlahy, stěny... Prostě se z domu se stává veřejný prostor, bojíte se vyjít na chodbu, aby vás někdo nebacil. To není domov!“ uzavírá vyprávění pan Městecký.
