Česká firma prodává erotické pomůcky ze skla a kamene do celého světa. Yoni vajíčka dělat nechceme, věříme vědě, říká majitelka

Přestože z fyzického hlediska tomu tak není, Stoulilová říká, že dlouhodobé používání vibrátorů při masturbaci ženy jednoduše vede k tomu, že si zvyknou na snadno dostupné a rychlé orgasmy. „Vytvoříš si tak nervové cesty, asociace, že vibrátor vede k vyvrcholení. Nenaučíš se tak rozeznávat přirozené pocity těla, které při mechanické stimulaci zažíváš.“ Na tom sice podle majitelky ONNA není nic špatného, ​​ale pokud ženy trápí jejich partnerský sexuální život, je fajn nezvyknout si na automatiku a motůrky.

Muž totiž v posteli nikdy vibrovat ani pulsovat nebude, vysvětluje s úsměvem. Nedostatkem vibračních pomůcek je podle jejích slov i fakt, že většina z nich stimuluje jen zvenčí — což znamená, že pochva, vnitřní část klitorisu (která je větší než vnější) či legendární bod G zůstávají bez stimulace. „Vibrátory nepracují s celkovou ženskou anatomií rozkoše. To je jeden z důvodů, proč děláme nevibrační pomůcky.“

Kromě funkce ovšem muselo padnout i rozhodnutí o tom, z čeho budou jejich pomůcky — dilda a anální kolíky — vyrobeny. Nakonec zvolili kámen a speciální, zdravotně nezávadné sklo.

Sexualita jako součást celkového zdraví

Stoulilová se k poznatkům o sexualitě dostala přes čínskou tradici v holistickém přístupu ke zdraví. Sama získala v New Yorku certifikát „holistic health coach" a pracovala v oblasti wellness. Věnovala se však jiným aktivitám, jako bývalá gymnastka nejprve inklinovala k pohybu a stravování. „V Šanghaji jsem měla spoustu klientek, převážně ze zahraničí, které sice dobře jedly, hýbaly se, staraly se o svou duši, ale většinu z nich spojovala nespokojenost s vlastním tělem a neschopnost užít si svoji sexualitu.“ Ženy, se kterými jako koučka pracovala, si stěžovaly na to, že si sex neužívají a mají dojem, že jejich úkolem je jen uspokojit muže.

Svědectví klientek byla důvodem, proč začala o sexualitě přemýšlet právě z pohledu holistického zdraví. V té době se seznámila s Elenou Rossi — obě rozjížděly podnikání s čerstvě vymačkanými šťávami, Stoulilová v Číně a Rossi na Bali. Vzniklo mezi nimi přátelství, a Rossi se jí postupně svěřila s tím, že se také potýká s neschopností vychutnávat si sex.

Rossi na Instagramu otevřeně mluví o své zkušenosti s vaginismem — sexuální poruchou, se kterou je pohlavní styk, ale často i jakýkoli jiný dotek na vulvě či ve vagíně bolestivý. Když se začaly se Stoulilovou bavit, poměrně rychle došly k tomu, že chtějí vlastní značku, kterou založily v roce 2018. Mise, vizuál ale i typ produktů byly jasné od začátku.

Zářivá dávka rozkoše

Jejich produkty jsou ručně vyráběné v Česku a jak designu, tak k ostatním nabízeným produktům přistupují vědecky. Nechtějí prodávat nic, co je rychle vyrobené na páse a nevychází z empirických vědeckých poznatků. Borosilikátové sklo, ze kterého je většina ONNA produktů vyrobena, dovážejí z Německa, a produkty jim vyrábějí zkušení skláři. Po vytvoření požadovaného tvaru využívají k dokončení tzv. žíhání, vysvětluje nám Stoulilová. Jedná se o proces pomalého kontrolovaného ochlazování, kde mohou některé produkty chladnout, resp. tuhnout, i dva dny.

Právě pomalý výrobní proces je důvodem vyšší ceny, než na jaké narazíš v běžných sexshopech. Pomůcky stojí od 2 900 do 4 500 korun, kromě nich najdeš v nabídce několik lubrikantů, elegantně zabalené kondomy, svíčky, zubní pasty s afrodiziaky nebo ženské spodní prádlo a doplňky.

Při vysvětlování toho, jak probíhá produktový design a podle čeho si vybírá, o čem napíše do pravidelných emailů či na blog, je zjevné, že v tom není sama. Stoulilová si ráda nechá poradit od odborníků, konzultuje s lékaři nebo fyzioterapeutkami a vnímá také to, co si pochvalují a co naopak kritizují zákaznice.

Na Instagramu pravidelně zveřejňuje svědectví a recenze zákaznic. Jak ale říká, její hračky za tebe práci neudělají. „Není to jen o tom, že ty ženy si něco koupily a tím to hasne. Ony opravdu poslouchají, co jim říkáme a následují to, proto jim to změní život.“ Na blogu i na sociálních sítích se vytvořila silná komunita, ve které Stoulilová dává prostor expertům na kurzy, přednášky či psané články. Také dělají i průzkumy, přičemž poslední byl specificky zaměřen na muže a mužskou rozkoš.

Inspirované východem, ale založené na vědě

„S Elenou jsme se chtěly držet empirické vědy a nechtěly jsme se dostat do nějaké spirituality,“ odpovídá Stoulilová na otázku, proč také nenaskočiy na současné trendy. „In“ jsou například dilda vyrobená z minerálních kamenů, přičemž každému z nich se obvykle přisuzuje i nějaká energie a vliv na různé psychologické či dokonce zdravotní potíže. „Frčí“ také vaginální vajíčka — neboli yoni vajíčka — která jsou však i podle gynekoložek problematická. 

I těm většina prodejců přisuzuje spirituální vlastnosti, ženy by si je měly vybírat intuitivně, používat různé látky během různých fází cyklu (či dokonce fází měsíce) a údajně procvičují svaly pánevního dne. Experti to ovšem vyvracejí. „Je to šarlatanismus nejhrubšího zrna,“ řekla pro deník SME gynekoložka Denisa Marcišová. „Použitím vaginálního vajíčka po porodu by se zaprvé mohla zanést do těla infekce a zadruhé neexistuje žádný mechanismus, kterým by tento úkon mohl pánevnímu dnu pomoci.“

Způsob, jakým jsou minerální kameny opracovány, nezajistí bezpečnost pro vnitřní použití. Na povrchu jsou malé trhlinky, které mohou ženu pořezat či zanést i bakterie, jelikož nehladký povrch se stoprocentně nedá vydezinfikovat. Navíc po více než půl roce snahy a vyřizování dospěly Rossi a Stoulilová k závěru, že opravdu dobře umí kameny opracovat jen v Číně, kde Stoulilová léta žila.

„Nejde jen o metafyzickou stránku, která hovoří o jakýchsi energiích z minerálů a krystalů, o které si myslím, že je to pseudověda. Ale materiály jako růženín (růžová odrůda křemene) nebo jiný krystal prostě nemají fyzikální vlastnosti, aby šly dobře zpracovat tak, aby byly odolné a bezpečné.“ V současnosti se oblibě těší nejen yoni vajíčka, ale například i obličejové masážní pomůcky z růženínu či jadeitu. Často se však ve výrobě používá jiný materiál, který se jen nabarví, případně obsahuje pomůcka i lepidlo, nebo se snadno štěpí. Vědecké studie ukazují, že jejich vnitřní použití není bezpečné. 

Bezpečné sexuální pomůcky by měly být vyrobeny z materiálu, který se neštěpí a neroztaje, který je snadné vydezinfikovat a obsahuje látky, které jsou bezpečné pro tělo i při vnitřním použití, vysvětluje mezinárodní organizace Plánované rodičovství. Mezi tyto materiály patří 100% lékařský silikon (a ne směs silikonu s něčím jiným), tvrdý plast, nerezová ocel, hliník či silné, odolné sklo. Pomůcky by neměly mít póry nebo štěrbiny, protože přes ně se snadno přenášejí nečistoty a bakterie dovnitř těla, přičemž sliznice jsou velmi zranitelné (v ústech nebo ve vagíně).

I proto Stoulilová sáhla po speciálním borosilikátovém skle, které se využívá také v medicíně. Je nezávadné a podle jejích slov konzultovala produkty i s gynekology a sexuology. „Testovaly jsme to, házely jsme je na zem a nerozbily se,“ tvrdí. Zřejmě při pádu z výšky nebo hození o zeď je šance, že si dildo rozbiješ, ale na rozdíl od běžného skla či keramiky se nerozpadne na drobné kousky. Jen těžko si ale umíme představit polohu, ve které by se ti to podařilo se zavedenou pomůckou.

Pevné sklo, mocný orgasmus

Klientky si na Instagramu zkušenosti se sklem pochvalují: ač je na první dotek studené, zahřeje se snadno a rychle, a mnohé si užívají právě hru s teplotou. Dilda ze skla jsou také těžší než jiná, což člověka nutí více se při masturbaci „snažit“, tvary jsou ale navrženy tak, aby stimulovaly celé ženské vnitřní orgány, tedy až po děložní čípek, přes celé vnitřní stěny pochvy a také vnitřní stranu klitorisu. Všechna dilda jsou podle Stoulilové oboustranná, a navíc jsou vhodná pro ženy i muže.

Zejména ty kratší (například Raven Pearl v menší verzi) jsou fajn i pro začátečníky ve stimulování mužské prostaty. Některá jsou specificky navržena ke stimulaci bodu G, ke kterému mají na webu i samostatný e-book a několikrát již zorganizovaly i workshopy na téma ženské ejakulace a stimulace tohoto kdysi mýtického bodu. Vzdělávací materiály jim připravují lékaři nebo specialisté na pánevní dno či pánevní rehabilitaci.

Informace, které sdílejí, přispívají k lepšímu rozhledu o lidském těle a rozkoši, lidé se díky nim učí nejen o bezpečném sexu, ale také o tom, jak prohloubit vztah, zintenzívnit sexuální zážitky a poznat své tělo. Mezi experty nejsou jen specialisté na tělesnou stránku sexu (například lékaři či fyzioterapeuti), ale také psychologové, vztahoví poradci i sexuální kouči z různých zemí, kteří se věnují různým oblastem vztahů. Třpytivá skleněná hračka je tak spíše třešničkou na dortu.

Ztrácíme lásku a máme horší sex

Budoucnost sexu podle Stoulilové neskrývá jen dobré věci. Nejraději by byla, kdybychom preferovali „analog“, tedy mechanické pomůcky. „Vnímám tendence k vědomé sexualitě. Lidem, nejen ženám, ale stále častěji i mužům, už nestačí to, jak jsme doposud fungovali.“ V současnosti jsou podle Stoulilové lidé ve světě sexu a sexuality ztraceni. Mnozí se poohlížejí po polyamorii nebo jiných alternativních vztahových uspořádáních než po možných řešeních jejich intimních problémů. „Jestli se nenaučíš pořádně fungovat s jedním člověkem, tak to ti přeji hodně štěstí v komunikaci se třemi lidmi,“ říká s určitou hořkostí.

V této sféře se pohybuje dlouho a mnozí její známí se po letech v otevřených či polyamorních vztazích vrátili k monogamii právě kvůli udržitelnosti. Lidé prostě jen experimentují a hledají se. „Momentálně převládají dva extrémy,“ vysvětluje. Buď jsou lidé natolik konzervativní, že se v této oblasti nevzdělávají a neposouvají, nebo zkoušejí velmi mnoho a jsou tím až pohlceni.

Myslí si, že ze světa se vytrácí láska či pospolitost, a různě rozšířené a virtuální reality, jako je například připravovaná Meta, lidi více oddaluje, než spojuje. „Vědomá sexualita je o tom, abychom se naučili opravdu pracovat s vlastním tělem. Potom budeme schopni to předat i partnerovi.“