Třeštíková: Chování diváků se po covidu změnilo, to je problém. Kultura se bude ještě dva roky doléčovat

Hana Třeštíková je producentka a režisérka, od voleb v roce 2018 také radní hlavního města Prahy pro oblast kultury, památkové péče, výstavnictví a cestovního ruchu. Během svého mandátu zřídila mimo jiného funkci nočního starosty a podstatnou část ve své funkci strávila řešením dopadů pandemie covidu-19 a s ní souvisejících restrikcí na kulturní život v Praze. 

„Na prvním místě je ještě pořád pomoc, aby nikdo neskončil. Musíme taky bohužel reagovat na snížení rozpočtu a to, že Praha výrazně zchudla. Musíme tedy trochu přeskupit to, jak se díváme na kulturu a její rozpočet,“ uvedla mimo jiného v rozhovoru pro Refresher.

Co jsou nyní po dvou letech pandemie největší výzvy, kterým kulturní život v Praze čelí? Má to nejtěžší už za sebou? 

Problém je, že se změnilo chování diváků. To pozorujeme napříč kulturním spektrem. Lidi jsou buď línější nebo ztratili návyk chodit za kulturou, takže jsou víc zvyklí být doma, koukat na Netflix a vůbec jim to nevadí. Ztratili takový ten rytmus, dřív byli zvyklí chodit do divadel na koncerty a tak dále. Asi ale také ještě doznívá to, že mají někteří strach a někteří mohou být pořád ještě nemocní, protože ta nemoc mezi lidmi stále je a tak při prvním zakašlání radši nikam nejdou. Tahle hranice byla dříve daleko výše, člověk s rýmou třeba klidně chodil mezi lidi, dnes se bojí a stydí. 

Do toho se ještě ukazuje, že lidé nemají chuť a bojí se plánovat dlouho dopředu, takže si veškeré lístky kupují třeba i pár hodin před začátkem. To je pro kulturní instituce problém, protože nemůžou s těmi akcemi pořádně kalkulovat, nevědí, jak to naformátovat a mají velký problém s cash flow. Mají zkrátka výpadky. Dřív koncerty nebo představení vyprodávaly mesíce dopředu, takže ty peníze už měly a mohly s nimi operovat, zatímco teď musí kolikrát čekat až do poslední chvíle, jestli se sál naplní. 

Větší masové akce jdou teď proto prodávat špatně. Potom je problém taky nedostatek technických profesí. To se týká jak divadel tak i například klubů. Ti, co dříve pracovali na pozicích různých osvětlovačů či techniků, si během výpadku našli jinou práci a už se do toho kolečka nechtějí vracet.

Víte kolik kulturních subjektů v Praze kvůli covidu muselo skončit? 

Naštěstí zatím nevím o žádném. Zavřely asi nějaké hospody, restaurace nebo kavárny o tom já bohužel nemám přehled, ale z těch tradičních kulturních scén, které jsou v Praze déle, typu divadla, kluby kina nebo galerie, zatím naštěstí nikdo zavření nehlásí.

Potřebují tyhle subjekty kvůli výpadkům v cashflow nějakou další grantovou podporu? 

My speciální covidové peníze a opatření už neděláme. Když jsme na podzim vypisovali dotace na rok 2022 tak dojížděl ten smolný rok 21, kdy se to ještě nějak doklepalo a všichni už věřili, že rok 22 bude tak nějak v běžném režimu. Rozdali jsme ale nakonec i tak více dotací než v předchozích letech. Z 330 milionů to vyšplhalo na 368 milionů, to je výrazné navýšení a věříme, že už to nějak půjde. My můžeme do nějaké míry pomoci, ale ten finanční plán musí stále kalkulovat s nějakými vstupenkami a tak dále. Tam ale nyní přichází ty problémy.

Budete letos kandidovat? Budu.

Co jste kvůli covidu v tomto volebním období nestihli a co byste chtěli stihnout v tom dalším? 

Já jsem se ze dne na den stala radní pro kulturu uzavřených divadel. Což je situace, na kterou se nikdo pochopitelně nedokáže připravit. Nestihlo se toho strašně moc. My jsme měli v podstatě rok a pár měsíců normálního režimu, potom dva roky covidu a teď už je zase jen pár měsíců do voleb, kdy už se nic moc nerozjíždí. Myslím si, že kdyby nebyl covid, tak bychom dokázali dělat daleko více koncepčnější práci. Například předělávat způsoby rozdělování peněz, toho jak Praha pomáhá kulturním institucím. Co jsme třeba vůbec nesplnili, a co jsme měli ve volebním programu, byla větší spolupráce s cizinou. Chtěli jsme se zaměřit na větší propojení s okolními městy, nejen sousedními ale i klidně i dál akcentovat mezistátní spolupráci. Tak to se samozřejmě vůbec nedalo. 

Tahle spolupráce by se tedy dala přesunout do dalšího volebního období? 

Rádi bychom na tom pracovali v dalším volebním období. Trochu si ale myslím, že tyhle věci jsou takové projekty na “tučná léta”. Když vám doma všechno funguje, tak se dá vymýšlet, jak podpořit spolupráci se zahraničím, teď si ale myslím, že nás pořád čekají ještě takové dva roky doléčování.

Jak se tedy konkrétně proměnily vaše priority pro kulturu? 

Na prvním místě je ještě pořád pomoc, aby nikdo neskončil. Musíme taky bohužel reagovat na snížení rozpočtu a to, že Praha výrazně zchudla. Musíme tedy trochu přeskupit to, jak se díváme na kulturu a její rozpočet. Možná že budeme muset dělat i dramatické zásahy. Máme například různé příspěvkové organizace, kterých je hodně a budeme se muset podívat na to, jestli je všechny uživíme. Je to zkrátka pořád ještě krizový management.