Organizátorky singles party v Bratislavě, kam chodí hledat lásku 500 lidí: Ve tři to na parketu vypadá všelijak (Rozhovor)

„Podle mě tam všichni chodí s cílem někoho sbalit. My to ve výsledku pak vidíme ve čtyři ráno na parketu, že to bylo úspěšné, že se mají rádi a tančí spolu. Naší řečí řečeno, oni tam nechodí pro to, aby se opili hned v deset po příjezdu, ale přijdou proto, že se tam cítí dobře,“ říká Hana Koblišková, která společně s Hanou Poliačikovou v centru Bratislavy v pravidelných ročních intervalech pořádá velkou singles party Těší Mě.

Vznikla náhodně, když kamarád Ondřej neměl po třicítce přítelkyni a chtěl najít místo, kde se seznámit s novými lidmi. Hned na první singles party přišlo téměř sedm set lidí, dnes se do přítmí bratislavského klubu KC Dunaj chodívá seznamovat kolem pěti set účastníků.

„Vidím tě, cítím tě, swajp, dobře, jdu dál,“ odpovídá Hana Poliačiková na otázku, proč má singles party živě tak obrovský úspěch, když existuje online seznamka jako Tinder. Vše je podle nich o osobním kontaktu, který se prý nejlépe ukazuje ve tři či čtyři ráno na tanečním parketu, z něhož některé páry společně odjíždějí taxíkem domů.

Vaše první singles party vznikla na podnět kamaráda Ondřeje, který neměl přítelkyni a chtěl poznat nové ženy. Původně to měla být jen grilovačka pro přátele a známé?

Hana Poliačiková: Na začátku nebylo cílem vytvořit velkou party. Náš kamarád Ondřej tehdy veřejně vystoupil s tím, že hledá ženu, protože mu je kolem třiceti let a nemá se kde seznamovat s novými lidmi. Tím, že můj manžel Martin [Poliačik] byl v té době celkem známý a měl velký dosah na sociálních sítích, přidal takový příspěvek a vzniklo pod ním vlákno komentářů – i my jsme single, pojďme udělat party.

Přemýšleli jsme nad grilovačkou před létem, ale od té jsme upustili. V zimě jsme vymysleli první party v klubu Nu Spirit, a to byl spouštěč, nebyla za tím vidina žádné obrovské party. Na první party jsme zavedli registraci přes mail, byla zdarma, každý obdržel welcome drink, neboť jsme si mysleli, že to bude večer pro komunitu našich známých. Jenže nám tam dorazilo skoro sedm set lidí.

Stane se, že si člověk celou noc povídal s někým, s kým si ani povídat nechtěl, protože se bál konverzaci ukončit. Stačí se přitom postavit a jít dál, je tam dalších čtyři sta lidí.

Na první party v bratislavském klubu přišlo skoro sedm set lidí, což vás negativně překvapilo. Znamenalo to, že se lidé neuměli pořádně seznamovat a poznávat?

Hana Poliačiková: Většina lidí tam přišla s očekáváním, co se bude dít. Taková party se dříve v Bratislavě konala v mnohem menším měřítku, zvědavost lidí byla velká, a když si člověk představí starý Nu Spirit na Štefánikově, ten prostor byl malý a lidé se tlačili. Narušovali si bublinky, bylo tam málo zón, kde se mohli trochu schoulit, neboť ne všichni jsme extroverti.

Zúčastnila se pestrá směsice lidí, nejen naši přátelé, ale i několik známých osobností. Tehdy mi spadla čelist z toho, co jsme vytvořili, ale dostali jsme feedback, že někteří lidé museli odejít dříve, protože se jim nechtělo tlačit. Proto jsme se rozhodli, že na další party zavedeme vstupné.

Někdo si možná řekne, nač existuje singles party v klubu, když může nové lidi poznat pár kliky na Tinderu. Vy říkáte, že váš koncept je odlišný. Proč je lepší přijít na singles party s pěti set lidmi místo swajpování na Tinderu?