Eliška Křenková září v novém snímku Úsvit o problémech intersex lidí ve třicátých letech. V rozhovoru jsme řešili, jak se od té doby svět posunul i jaké věci si díky roli Heleny uvědomila.
Talentovaná Eliška Křenková si zahrála například v Princezně zakleté v čase nebo v seriálu Iveta. Na 57. mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech uvedla snímek Úsvit. Novinka pojednává nejen o problémech intersex lidí, ale také o postavení žen nebo drancování přírody ve snaze docílit moderního světa.
S Eliškou jsme si povídali o proměnách ve společnosti, ale i o tom, jak pracuje se svým mentálním zdravím nebo s předsudky vůči menšinám.
Úsvit má nekompromisní slogan „lepší svět není pro každého“. Odehrává se ale na konci třicátých let. Platí to i teď, v roce 2023?
Myslím si, a ostatně o tom i Úsvit je, že jsme se pořád nikam neposunuli.
Kam bychom se mohli posunout? Jak ve vaší představě onen lepší svět vypadá?
Lepší svět může být cokoliv a tvořit si ho můžeme z mnoha úhlů pohledu, ale vždycky to bude spíš naše utopická představa. Shrnula bych to tak, že je to místo, kde lidi navzájem respektujou svoji jinakost.
Vrátím se teď zpátky do horšího světa nového filmu. Tematizuje intersex lidi, ale také queer lásku nebo postavení žen. Našla jste si ve scénáři, baťovském období nebo ve vaší postavě Heleny nějaké téma, které rezonovalo vámi?
Všechna témata, která jste jmenoval, mě donutila se zamyslet a reagovat na ně, už když jsem četla scénář. Samozřejmě jsem Úsvit řešila hlavně z pohledu Heleny a řešila jsem její boje a její témata. Třeba její nutkání domáhat se pravdy a spravedlnosti až na úkor sebe sama. Helena kvůli spravedlnosti riskuje život a postavení, které má.
Eliška Křenková a delegace snímku Úsvit na červeném koberci KVIFF 2023.
Tuhle vlastnost v sobě máte taky? Ženete se za pravdou a spravedlností?
Je to určitě jedna z věcí, které máme společné, a naprosto Heleně v tomhle ohledu rozumím. Mám tendenci zastávat se všech okolo i sebe sama a potom bejt frustrovaná, což mi bere životní energii. Ale snažím se s tou tendencí pracovat.
Teď nemyslím, že se snažím přestat bojovat za spravedlnost. Spíš se učím dokázat vyhodnotit, jestli vaše slova v konkrétní situaci budou mít nějakej dopad. Když se chcete ozvat, měl byste vědět, jestli to má smysl, takže se snažím budovat si vyhodnocovací systém, abych tou energií neplejtvala.
Jak ho budujete?
Třeba na terapii, pracuju sama se sebou a snažím se identifikovat a vyhodnocovat různý situace, ve kterejch různě reaguju. Ale je to o hodně snadnější se zkušenostmi, protože když se podruhý dostanete do stejný situace, reagujete jinak. On nás to všechny postupně naučí život.
Píšeme převážně pro mladé čtenářstvo, pro které je téma genderu, rovnosti nebo sexuality velmi důležité. Co podle Vás Úsvit říká nejmladší generaci? Jak na ni promluví?
Doufám, že promluví trošku za ně. Chtěla bych, aby je pohladil a ubezpečil, že je někdo chápe. V Úsvitu je hodně důležitej moment, kdy se ukáže, že se Helena trošku mýlila, když si šla za svojí pravdou, která ale byla v rozporu s tím, co chtěl Saša. Ona si to uvědomí a snaží se se sebou pracovat dál. Byla bych ráda, aby to mladý trochu dojalo a řekli si: „Jo, takhle to má bejt. Měli bychom se respektovat.“
Ale jak se bavíme, vzpomněla jsem si, jak jsem nedávno potkala jednu známou. Pochází ze Slovenska a žije v New Yorku. Když se na chvíli vrátila domů, překvapilo ji, s čím vším se musí mladí na Slovensku potýkat.
Tím myslíte předsudky?
Jasně. Ono to tak pro spoustu lidí nemusí vypadat, ale lidé se s nimi setkávají často. Já žiju ve svý pražský bublině ve velmi liberálním světě, ale Praha není zbytek Česka nebo Slovensko. A to jsem si před natáčením také neuvědomovala.
Téma genderu, interexuality nebo orientace pro mě vůbec neexistovalo. Mám v okolí lidi s různými identitami a je to pro mě přirozené. Úsvit mi pomohl podívat se mimo moji bublinu a uvědomit si, že i mě se tyhle problémy týkají. Nikdy jsem asi nebyla naivní, ale zároveň mě nikdy ani nenapadlo se nad tím víc zamyslet.
Jaké tohle zjištění bylo?
Bylo mi strašně líto, že jsou některý věci pořád problém. Takový, který by problém být neměly. Jako například manželství pro všechny. Nechápu, proč se o tom ještě stále vůbec diskutuje a není to samozřejmostí.
Jak se vám s takovým vědomím hrály scény, v nichž má Helena sama určité předsudky? Předjímá, co bude pro Sašu lepší, předpokládá, že je žena, že se mu bude lépe žít ve Zlíně…
Musíte si uvědomit, v jaké době a společnosti žila. I když její názory jsou z dnešního pohledu zastaralý, tehdy byly pokrokový, takže mě nijak nezasahovaly. Nedávno jsem koučovala jednu herečku a řekla jsem jí: „Herec je vždycky chytřejší než postava.“
My víme víc, víme, jak příběh skončí, víme, co si myslí ostatní postavy, jakým směrem se bude ubírat historie pouhých pět let potom, co se náš příběh ve filmu Úsvit odehrává. A taky jsem věděla, že přijde katarze, kdy si Helena svoje předsudky uvědomí.
V rozhovoru pro Reflex jste řekla, že jste na sebe často tvrdá a vyčítáte si i věci, které se vám povedly. Co vám pomáhá se s nimi vypořádat? Poradila byste něco méně zkušeným hercům a herečkám, kteří třeba zažívají totéž?
Určitě doporučuju terapie všem! Je dobrý, když se dokážete orientovat a vyznat se v sobě a ve světě. A terapie vám v tom na začátku pomůže, než se člověk naučí sám se sebou pracovat.
Taky si myslím, že je důležitej odpočinek, hlavně mentální. Naučit se užít si chvíle, které jsou jenom pro vás, se hodí. I když během nich třeba jen ležíte a koukáte se do zdi nebo do stropu, to je jedno. Hlavně si neříkejte: „Sakra, teď nejsem produktivní, protože jsem proležel den a koukal se do stropu.“ Pokud člověk cejtí, že by měl ležet, má to důvod, a navíc získá i určitej odstup od věcí, co zrovna řeší. Asi by se to dalo shrnout jako: „Poslouchej sám sebe a dělej to, co cejtíš, že bys chtěl.“
Začal jsem rozhovor svým údivem, že herecky úžasně rostete. Úsvit je pravděpodobně váš největší film i největší role. Nejde se nezeptat, co chcete dál? Chtěla byste ještě větší filmy, nebo něco artovějšího?
Já asi nemám konkrétně zhmotněný touhy. Chtěla bych, aby Úsvit nebyl vrchol mojí kariéry, ale aby to byla cesta dál, abych dál mohla hrát tak krásně napsaný a zrežírovaný role, jako je Helena, s tak skvělým štábem. A abych se mohla podílet na projektech dělanejch s takovou péčí.
