KVÍZ: Znáš vůbec Milana Kunderu?

Taková obligátní otázka na rozjezd. Kundera s poezií začal, brzy se také stal dramatikem a odtud si našel cestu k próze, s níž se prosadil ve světové literatuře. A i když studoval scenáristiku a režii, filmovým režisérem se nestal.

Život československého spisovatele začal na Moravě. Narodil se v roce 1929 v Brně, kde také prožil své dospívání. S Francií spojil své žití až později.

Jakožto spisovatel z první generace normalizačních tvůrců není velkým překvapením, že Kundera byl v KSČ. V roce 1948 se stal členem. V 50. letech byl dokonce populárním a oficiální kritikou velmi chváleným tvůrcem, přestože byl ze strany kvůli posměšnému dopisu po dvou letech vyhozen. Členství mu bylo obnoveno v roce 1956, nadobro byl ze strany vyhozen v 70. letech během stranických čistek.

První tři možnosti, tedy Nesnesitelná lehkost bytí, Žert a Nesmrtelnost, jsou slavné texty, se kterými Kundera dobyl svět. Autorství románu Konec starých časů patří Vladislavu Vančurovi, muži, o němž Kundera napsal svou práci na FAMU, díky níž se stal tamním odborným asistentem.

Vezmeme to od konce. Nehledě na časové nesrovnalosti, Ptákovina to být nemohla, jelikož se nejedná o román. Valčík a Kniha smíchu a zapomnění jsou romány ze 70. let, jejichž zápletky událostí inspirovány nebyly. Zato Žert z roku 1967 ano, a dokonce Kunderův přítel Jan Trefulka, který byl tehdy vyloučen s ním, incident popsal v knize Pršelo jim štěstí o pět let dříve.

Tak se pozná světový autor. Jeho dílo bylo vydáno ve čtyřiapadesáti světových jazycích a ve více než třech tisícovkách vydání.

Okupace sovětských vojsk vzala jemu a jeho rodině prakticky všechno. Jeho druhá žena, Věra, ztratila v roce 1969 práci televizní hlasatelky v Československé televizi a on sám byl vyhozen o rok později z FAMU. Do bezvýchodné situace jej ale nakonec dostal zákaz možnosti publikovat, načež emigroval do Francie.

V roce 1975 oficiálně emigroval do Francie. O čtyři roky později mu bylo následně odebráno československé občanství. Francouzské občanství se mu povedlo získat v roce 1981 a to české mu bylo navráceno až v roce 2019.

Tenze, která se později přenesla i do vztahu celého československého disentu s Milanem Kunderou, vznikla po okupaci Československa sovětskými vojsky v roce 1968. V týdeníku Listy vznikla „debata o českém údělu“, v němž Kundera mluvil o pražském jaru jako o pokusu skloubit demokracii, lidskost a socialismus a velkém aktu stavícím Československo do středu dějin. Havel kontroval, že šlo lidem jen o to, získat trochu volnosti, která byla na Západě. Po těchto debatách se jejich vztah nikdy úplně nezlepšil a nakonec to ústilo i ve všelijaká nařknutí a slovní napadání. A i když Kundera nakonec od Havla získal po revoluci státní vyznamenání, nechal manželku, ať jej vyzvedne za něj.

Kundera psal v exilu francouzsky a je pravda, že byl jedním z kmenových autorů pařížského nakladatelství Gallimard. Českou tvorbu mu však vydávalo nakladatelství 68 Publishers manželů Škvoreckých.

Nikdy se tak nestalo. Sám získal dvě desítky různých literárních a jiných ocenění, naposledy třeba Cenu Franze Kafky. Jenže ten pomyslný vrchol mu během jeho života unikl. Dle francouzského filozofa Alaina Finkielkrauta, jak nedávno pronesl na pražském veletrhu Svět knihy, se tak nestalo kvůli „feministické lobby“.