Omlouváme se všem možným surprise dropům na konci roku. Každopádně kromě nich vzal náš žebříček nejlepších alb roku 2023 v potaz celou českou rapovou scénu a vybral alba, která letos zazářila nejvíce. A že to byl letos opravdu oříšek!
Každoroční showdown je na stole, a i když toto srovnání už nějaký ten rok děláme, musíme říct, že letos to bylo opravdu těžké. Jsou alba, která by se kvalitativně do této desítky v předchozích ročnících dostala, jenže, bohužel pro ně, letos se dařilo snad všem.
Proto se na nás nezlob, pokud zde nenajdeš svého oblíbence. Níže totiž najdeš desítku alb roku 2023 podle Refresheru.
10. Sergei Barracuda – Růst a prosperita
Kdyby vyšla Pouliční Ekonomická 4, kdo ví, kde by se Sergei B. nakonec umístil. Místo avizované desky se silnou značkou jsme dostali Růst a prosperitu, která však taktéž nezklamala. Důvodů, proč se Barracuda umístil s první ze dvou letošních vydaných desek v naší top 10, je hned několik.
Zejména jsme rádi, že se ostravský matador konečně přestal bát své uměleckosti a separoval přílišnou gangsta pózu alespoň z vizuální stránky věci a rozhodl se razit novou cestu bez dogmaticky nalajnované pouliční pózy. I když je stále přitažlivá, je hezké vidět, že existuje rapper, který se jí nesnaží zneužívat. Druhá věc je osobitost. V recenzi jsme napsali:
Růst & prosperita? Konečně umělecká. Klipy se jeví více variabilní, Sergei je k fanouškům otevřenější, přístupnější. Chtělo to čas, ale kdo vytrvá ve snažení, stane se tím, kým chce. Vypadá to, jako by se mu rozvázaly ruce.
Třetím aspektem je pro nás tvrdá práce na jiných než rapových elementech jeho hudebního umění. Konkrétně zpěv šel dost nahoru, přičemž nepolevil na first class lyrických obratech a punchlinech. Líbí se nám také variabilita hostů, kteří jsou vybráni ze všech pater scény nehledě na čísla, ale spíše na skill samotný.
A i když nemusíme souhlasit se Sergeiovými hodnotami, deska to byla slušná. Pro něj je akorát škoda, že letos jen málokterý umělec šlápl vedle.
9. Hard Rico – Secret Eyes
Těžko říct, jak je to dlouho, co měla Ostrava takto silné zastoupení v nejlepších rapových albech roku. Letos je jasně vidět, že Hard Rico všechno, co řekl před třemi lety v rámci hot16challenge, plní do puntíku. Obklopil se mladými producenty, kteří „mají hlad“ po úspěchu stejně jako on (Demo24, nemo.wave, Udochi...), prodává sebe samého v nejčistší formě a nekompromisně nahání známá tuzemská jména minimálně v číslech.
Deska Secret Eyes navázala na první sólovou desku Devil's Son z roku 2021 a jen na jejich playlistu je vidět progres (OFF CULTURE a Brassi vs. Yzo, Nik Tendo, Dollar Prync, Zoot, Calin). Překvapení to není. Rico neumí rapovat jinak než upřímně a na upřímnost posluchači dají. Předávání zkušeností z ulice, vlastních úvah, tvrdých výhrůžek i party bars mu jde na výbornou.
Svou vervou a pracovitostí v muzice překonává všechny up-and-coming rappery z Česka a vydal desku, za niž by se nemusel stydět nikdo. U Secret Eyes kvitujeme mix zkušeností a mladých umělců, jejichž ambice nekončí na vrcholu české hitparády, ale mají ambice se ukázat ve světě. Těšíme se na další rok.
8. James Cole – DOWN4LIFE
Čekali jsme klasického Colea, dostali jsme něco víc. Možná mnohem víc, než by nás kdy napadlo. Jestli někdo pochyboval nad relevancí poloviny Supercrooo, říkáme si proč. Cole v posledních třech letech maká víc než kdokoliv jiný v jeho věkové kategorii (kategorii legend českého rapu) a jako jeden z mála má zájem nejen o inovaci, ale také o zachování vlastního odkazu.
Silně rytmické instrumentály doprovázené sound designem od Rista Sokolovskeho vytváří v novince DOWN4LIFE „auru vítězů“, o níž Kapitán Láska alias Boris Klimeš, Stanley Kuffenheim a kdo ví, kdo další, v minulosti hovořili. Tento konzistentní sound se nám vrývá pod kůži, na jednu stranu působí odfláknutě s jakýmsi floutkovským podtónem, který ale doplňuje nezřídka evidentní existenciální úvaha.
Novinkou pro nás byl vibe à la Odd Future, respektive Tyler, the Creator, ale tak nějak po česku. Oceňujeme udržení vlastního charakteru a snahu o kvalitní music. A také výběr hostů. Na kterém jiném albu se může sejít Yzo, Nik Tendo a PTK s Ideou a bude to sedět?
7. PTK – SILENT KILL
Západní expres PTK se nedrží v zajetých kolejích. Tomu by povolená stopadesátka stejně nestačila. Jak jde čas, každým měsícem zrychluje, získává více respektu, kontaktů, zkušeností a hatery nechává někde v dálce za sebou. Jediné, co zůstává stejné, je snad jenom pozice, kterou získává v našem výběru top 10 alb za uplynulý rok.
Myslíme si však, že loňské TRAPPIN LONELY za SILENT KILLem zaostává. Nejspíš i proto, že měl Patrik Aišman natrénováno. SILENT KILL je totiž prosím pěkně v pořadí třetí deska uplynulého roku. A ne, nejednalo se o pět dvouminutových stop se šesti hosty. Spíše naopak.
Nekonečný hustle, jenž se otiskl do jeho hudby, reprezentuje zejména ono pověstné spolehnutí se na sebe sama. První deska GOLDEN HILL má na sloce pouze Nik Tenda a Slugerra, přičemž s druhým jmenovaným zhotovil projekt TRAP MENU. Všechny tyto releasy mají miliony poslechů, miliony vidění na videoklipech a miliony potenciálních fanoušků.
V čem ale vidíme jasné negativum, je přehršel gangster motivu. Také by možná bylo lepší nechat si toto album na příští rok a dát trochu oraz fanouškovským uším. Nebolely by je z jeho přednesu, punchlinů nebo nedej bože z hostů, kteří jsou precizní, ale z jednolitosti, kvůli níž se PTK v našem konečném součtu nemůže dostat ani o jednu kýženou pozici výš.
6. Calin & Viktor Sheen – ROADTRIP
Výš to nejde. Bylo by to hezké, ale ROADTRIP je rapovým albem jenom z půlky. Proto rozděluje náš finální žebříček pop/rapový projekt, který dal vzniknout písni, jež konkuruje českému hiphopovému ztělesnění nebe v podobě tracku Až na měsíc. Asi netřeba dodávat, že i v něm se oba výše uvedení interpreti nachází.
Je bez debat, že lepší dvojice než Calin a Viktor Sheen v moderním českém rapu a popu neexistuje. Potřebuješ důkaz? Nevíme sice, proč jej potřebuješ, ale dobrá. Kromě jednotlivých singlů a jejich čísel možná poslouží i realizace povedené show dvojice v O2 areně a ambice Viktora Sheena vyprodat ji hned rok poté.
No a pojďme si také popovídat o singlu Safír, jenž směle načal třetí desítku milionů poslechů, a Dívej s Cikádami, které mají na kontě další desítku. Podobná čísla mimo chápání jen podtrhují naše slova, že rap je nový pop. Navíc synergii těchto dvou hlasů na trase Moldavsko–Kazachstán s vkusným, a hlavně podobným vkusem pro instrumentály, který jako by ještě více spojoval Moravu a Čechy, rámuje k obrazu svému mistrným zvukem D.Kop.
I rádia musela s tímto releasem uznat, že rap není jen pro pár nadšenců. Dobrá práce.
