Nenech si ujít nový výběr nejrůznějších zajímavých věcí. Některé z nich tě zaručeně překvapí.
Náš svět je pozoruhodné místo ukrývající nespočet nejrůznějších zajímavostí a nevšedních faktů, o kterých možná nemáme ani nejmenší tušení, přestože se některé z nich mohou vyskytovat přímo v naší bezprostřední blízkosti. Připravili jsme tak pro vás článek nabitý pokud možno jen těmi nejpřekvapivějšími informacemi, které ti o naší malé rotující planetce, její historii a životu na ní, poodhalí něco málo (snad) nového. Samozřejmě platí možnost přispívání dalšími zajímavostmi níže do komentářů, čili pokud jsi obeznámen s dalšími fakty, které stojí za zmínku, neváhej se o ně s námi a dalšími čtenáři podělit.
Pozor na játra
Množství vitamínu A obsaženého v játrech ledního medvěda je dostatečné na to, aby člověku způsobil smrtelnou otravu. Nejvyšší dovolená, ještě netoxická hranice příjmu vitamínu A pro dospělého muže, je pouhých 0,3 gramů jater tohoto polárního stvoření. Při konzumaci třiceti až devadesáti gramů je pak smrt téměř zaručená a vážné potíže může způsobit dokonce i psům, kteří jsou na příjem větších dávek vitamínu A zvyklí. Otravu mohou navíc způsobit i jejich játra. První zdokumentovaný případ předávkování se datuje do roku 1913, kdy se během expedice otrávil švýcarský polárník Xavier Guillaumeh Mertz, který byl okolnostmi po ztrátě zásob při nehodě donucen se svými kolegy konzumovat psy ze svého spřežení. Brzy nato se Mertzovi udělalo zle a musel být neprodleně odtažen zpět na základnu, po několika dnech cesty ale upadl do deliria a zemřel.
Pozoruhodný Egypt
Proslavená egyptská královna Kleopatra VII. Filopátor, známá většinou jen jako Kleopatra, se narodila roku 69 př. n. l. a zemřela 12. srpna (august) roku 30 př. n. l., co je ovšem na tomto dějepisném údaji kuriózní, je skutečnost, že v časovém horizontu tak tato vládkyně z dynastie Ptolemaiovců žila blíže k přistání na Měsíci, k němuž došlo 22. července (júl) 1969, než k vybudování Chufuovy pyramidy, která byla dle odhadů expertů dokončená mezi lety circa 2580 až 2560 před naším letopočtem. Monumentální stavba v Gíze známá též jako Cheopsova pyramida nebo Velká pyramida je největší v celém Egyptě, zároveň je největší známou kamennou stavbou pocházející ze starověku a stejně tak se jedná o první a současně jediný ze sedmi divů světa, který se zachoval až do dnešního dne. Další historickou zajímavostí je i fakt, že během stavby pyramid se na některých částech světa stále vyskytovali mamuti. A když už jsme u toho, tak nemohu opomenout, že tyrannosaurus rex žil v časovém horizontu blíže k nám dnes, než ke stegosaurovi.
Mike Tyson mezi zvířaty
Pokud jste do dnešního dne neslyšeli o ojedinělé potvůrce zvané strašek paví (Odontodactylus scyllarus), je nejvyšší čas to napravit. Jedná se o korýše dorůstajícího do délky 18-30 centimetrů, který obývá oblast Tichého a Indického oceánu a živí se rybičkami a dalšími korýši. Co je na tomto mnohdy krásně zbarveném stvoření ale zajímavé, je rychlost jeho klepítek, s nimiž dokáže udeřit se stejnou akcelerací, jako má kulka ráže 22. Síla, kterou dokáže vyvinout, dosahuje hodnoty 1 500 N, což je důvod, proč není doporučován chov straška pavího ve skleněném akváriu, mohl by jej totiž rozbít. Voda uhýbá takovou rychlostí, že vznikají malinké prostory s vakuem nazývané kavitační bublinky. Ty se ihned hroutí a ohromná síla tohoto procesu vyvolává druhou šokovou vlnu a dokonce vytváří drobný záblesk světla. Za zmínku stojí také jeho oči, které patří mezi nejvyvinutější mezi všemi zvířaty na světě. Zatímco lidské oko dokáže rozpoznat vlnovou délku tří barev, strašek paví jich rozezná 5 400.
Big Bang u tebe doma
Podle obecně přijímané kosmologické teorie nebylo na počátku Slovo, ale událost zvaná velký třesk. K explozi podle odborníků došlo před více než 13,8 miliardy lety a vznikl tak prostor, hmota i čas. V ten okamžik panovaly ve vesmíru nepředstavitelné podmínky, postupně však začal kosmos chladnout, rozpínat se a prostor zaplavilo záření, jehož pozůstatky (označované jako reliktní či zbytkové záření) je možné zaznamenat i dnes pomocí speciálních nástrojů v observatořích. Zajímavostí ale je, že drtivá většina z nás se s ním již setkala, a přitom si to ani neuvědomujeme. Asi jedno procento televizního šumu („zrnění“) totiž pochází právě z tohoto zbytkového záření a my tak pozorujeme drobný pozůstatek počátku vesmíru.
Vysátí člověka
Komáři jsou otravnou součástí našich životů, a vzhledem k častému přenášení nebezpečných nemocí každoročně na světě nepřímo zahubí až miliony lidí. Jen málo věcí dokáže tak spolehlivě pohřbít večerní pohodu jako náhlý hvízdavý tón tohoto hmyzu prolétajícího kolem ucha, když vyhlíží příležitost k přiložení svého nenasytného sosáku, aby začal vysávat drahocennou krev z těla své nicnetušící oběti. Co jste o těchto převážně nočních neřádech ale možná doposud nevěděli, je to, že k vysání veškeré krve až do poslední kapky z průměrného člověka by bylo zapotřebí kolem 1,2 milionu komárů. Nepříjemná představa, že?
Téměř nesmrtelný tvor
Za nejodolnějšího tvora na Zemi je považován kmen drobných živočichů zvaný želvušky (Tardigrada), které v nepříznivých podmínkách upadají do stavu nazývaného anabióza, v němž jsou nesmírně rezistentní vůči vnějším vlivům. Dokáží v něm přečkat sucho, osmihodinové ponoření do kapalného helia, var, škodlivé záření nebo anaerobní podmínky, díky čemuž se vyskytují na promrzlých ledovcích, ale i ve vyprahlých pouštích. V anabióze přežijí radiaci více než 570 000 radů (více než tisícinásobek oproti člověku), kromě toho ale vydrží tlak šestinásobně větší než na nejhlubším dně oceánu. Životaschopnost želvušek byla dokonce otestována i ve vesmíru, kde byly vytaveny jak vakuu, tak i silnému UV záření. Úmrtnost činila jen 32 procent. V roce 2005 bylo popsáno zhruba 930 různých druhů, přičemž 110 z nich žije i v České republice. Želvušky mohou měřit i pouze 0,5 milimetru.
Nejsnazší kořist
Kakapo soví (Strigops habroptila) je jedním z nejvzácnějších druhů papoušků na světě. Na výšku může měřit až 60 centimetrů, obličejem připomíná sovu a našli bychom jej přežívat na několika ostrovech Nového Zélandu. Ačkoliv se toto roztomilé stvoření dokáže dožít až 100 let, řadí se mezi kriticky ohrožené živočichy. Jednou z příčin rychlého vymírání tohoto opeřence je charakteristická příjemná vůně, která vystupuje z jeho těla. Silný odér totiž umožňuje ostatní dravé zvěři papouška snadno lokalizovat, a ten tak často jeho končí v čelistech predátorů, před nimiž je víceméně naprosto bezbranný.
Netradiční páření
Ve zvířecí říši se ještě na krátkou chvíli zůstaneme, tentokrát se však vydáme do Afriky za žirafami. Zajímavé na nich je proces páření, ke kterému může docházet prakticky v jakémkoliv ročním období. Aby samec poznal, zda je samice plodná, snaží se ji přimět k močení, a to například vzájemným otíráním nebo opakovanými údery hlavou do oblasti močového měchýře. Samec posléze její moč jazykem ochutná, díky čemuž dokáže určit, zda je samice připravená na páření. Samotný proces oplodnění pak trvá jen několik málo desítek sekund.
Duha na více způsobů
Věděli jste, že máme více druhů duhy? Ačkoliv její vznik máme běžně spojený s lomem a vnitřním odrazem přímého slunečního svitu na vodních kapkách v atmosféře, tyto barevné optické úkazy může na obloze vytvářet i světlo odrážející se od měsíce. Takové duze se pak říká moonbow neboli lunární duha (viz přiložený obrázek). Vzhledem k relativně nízkému množství světla jsou však zpravidla slabší. Klam podobný duze může ale vznikat také například i na pavučinách pokrytých ranní rosou, zde se pak jedná o tvz. dewbow. Další pozorovatelný fenomén připomínající duhu je pojmenován fog bow, který se (jak již název napovídá) tvoří spíše v mlze než dešti. Při cestování letadlem si tohoto úkazu můžete všimnout i v mracích, podle čehož se mu pak říká cloud bow.
Nezkazitelný med
Pokud se v kapalném medu nevyskytuje nepřiměřené množství vody, tak se vám nikdy nezkazí. Vysoká koncentrace cukrů likviduje nežádoucí bakterie a vzhledem k příliš nízkému obsahu vody se v něm nemohou uchytit ani kvasinky ze vzduchu. Přírodní med v neupravené formě obsahuje vody jen maximálně 18 procent a pod touto hranicí se nemůže množit prakticky žádný organismus. Důkazem toho jsou například i nádoby s medem nalezené v hrobce starověkého egyptského faraona Tutanchamona, kdy vědci zjistili, že med byl stále poživatelný i po neuvěřitelných 3 000 letech.
Zlato v jádru Země
Se vznikem naší malé modré planety se stále pojí řada otázek, na které vědci nemají jednotné odpovědi, jen teorie. Z tohoto období totiž postrádáme geologické záznamy, a tak vědečtí odborníci pátrají po vzácných stopách v izotopech prvků v horninách. Podle modelů znázorňujících vznik Země kleslo železo a ostatní těžké kovy včetně zlata nebo platiny roztavenou hmotou až do žhnoucího jádra. Co se zlata a dalších drahých kovů týče, podle výpočtů se v zemském jádru vyskytují v ohromujícím množství. Pro představu jich je dokonce tolik, že kdybychom je dokázali vytěžit, pokryli bychom jimi celou planetu souvislou vrstvou vysokou až čtyři metry.
Rychlost pokroku
Všichni dobře víme, že technologie se vyvíjí ohromnou rychlostí a co se nám dnes zdá být nemožné, pro příští generace bude běžnou praxí. Zvláště obdivuhodnou rychlost pokroku lze ilustrovat na příkladu létání. Tvůrci vůbec prvního letadla těžšího než vzduch se stali bratři Wrightové, i přestože ani jeden z nich neměl potřebné vzdělání. V roce 1903 sestrojili motorový letoun Wright Flyer (dnes známý spíše jako Kitty Hawk), s nímž poprvé vzlétli (každý dvakrát) 17. prosince (december) téhož roku. Od tohoto památného okamžiku však uplynulo pouze 66 let a roku 1969 došlo k výše již zmiňovanému přistání americké posádky letu Apollo 11 na povrchu Měsíce.
Lidstvo v kostce cukru
Atomy. Vše kolem nás je z nich stvořeno, včetně nás samotných. Jsou to nejmenší částice běžné hmoty, dokonce natolik malé, že v jediném lidském vlasu se jich na šířku ukrývá přibližně milion. Pro lepší představu stojí za to uvést, že jediná sklenice s vodou pak obsahuje více atomů než je počet sklenic, které bychom naplnili vodou ze všech světových oceánů. Podle kvantové fyziky ale i přesto 99,9 procent objemu atomu tvoří prázdný prostor. Kdybychom pak byli schopni tento prázdný prostor z atomu nějakým způsobem odstranit, celá světová populace by se vlezla do prostoru o objemu jedné kostky cukru.
Střídavé dýchání
Dýchání je pro nás natolik přirozený proces, že ho člověk ani nevnímá, přesto se s ním ale váže nejeden zajímavý fakt. Málokdo například tuší, že v průměru se během jednoho dne nadechneme 16 000-20 000krát, přičemž zároveň probíhá jev zvaný nosní cyklus. A o co se jedná? Jelikož průchodnost nosu není symetrická (nedýcháme stejný objem vzduchu oběma nosními dírkami zároveň), přibližně po každých dvou hodinách se jedna jeho polovina prokrví, zatímco ta druhá se odkrvuje a pak naopak. Některé zdroje se však v přesné době tohoto střídání (někdy více, někdy méně) liší. Během jednoho cyklu tak dýcháme více levou nosní dírkou a po určité době zase pravou. Odteď budete možná dýchání věnovat větší pozornost.
„Oživlé“ mrtvoly
Komplexnost lidského těla a způsob, jakým pracuje, je jednoduše fascinující a nepřestává udivovat ani po smrti. Jednou ze zajímavostí je například postřeh starověkých autorů, kteří si u mrtvého těla všimli růstu vlasů a nehtů. Ve skutečnosti ovšem tělo žádnou další tkáň neprodukuje, jde jen o iluzi způsobenou posmrtnou ztrátou vlhkosti kůže a jejím následným vysušením a stažením. Tím se tak odhalí větší část vlasů nebo nehtů. Stejně tak může u mrtvého těla dojít k iluzi husí kůže, která je způsobena posmrtnou ztuhlostí svalů a vlasových folikul. Zaznamenaná byla i posmrtná erekce, kdy se krev, kterou již nepohánějí stahy srdce, přesune do dolních tělesných partií včetně mužských pohlavních orgánů, přičemž může dojít i k ejakulaci. U zemřelých těhotných žen mohou plyny nahromaděné v těle vzácně vyvolat porod a údajně se objevily i případy, kdy se tělo vlivem posmrtných procesů samo posadilo.
BONUS: Opravdový King Kong
Od epochy středního miocénu až do pleistocénu žil na území dnešní Indie, Číny a Vietnamu rod dnes již dávno vyhynulých hominidů zvaný Gigantopithecus neboli též „obří opice“. Nejstarší ostatky tohoto tvora jsou staré zhruba 6-8 milionů let, zatímco ty nejmladší jen 310 tisíc let. Největším druhem byl Gigantopithecus blacki, jehož výška odhadovaná na základě nalezených obrovských zubů činila téměř tři metry a hmotnost více než půl tuny. To je pro představu skoro třikrát více než dnešní samec gorily. Pokud tedy neměl Gigantopithecus zuby k poměru celkové velikosti těla zvětšené, byl tak největším primátem, jaký kdy chodil po Zemi. Někteří lovci záhad věří, že tento druh nikdy zcela nevymřel a ve skutečnosti se jedná o dnešního tzv. bigfoota nebo yettiho, což ale samozřejmě není podloženo žádnými důkazy.
