Student Rudolf procestoval na starém Pionýrovi 12 evropských států za 20 dní (Rozhovor)

Naše generace žije v době, kdy nemáme problém kdykoliv vyrazit do světa. Co se týče evropských států, většinou ani nepotřebujeme pas a v drtivé většině platíme měnou, se kterou jsme relativně dobře obeznámeni, tedy eurem. Při cestování využíváme různé studentské slevy na cestování typickými dopravními prostředky, které nás rychle, efektivně a komfortně přepraví do naší cílové destinace. Co ale, když se rozhodneme z garáže vytáhnout stařičký motocykl a projet s ním více než 6 000 kilometrů? Mladému studentovi Rudolfovi se to podařilo, takže pokud tě jeho netradiční cesta napříč Evropu zajímá, dopřej si chvíli oddechu a začti se do našeho rozhovoru, ve kterém jsme ho vyzpovídali.

Zdravíme, v první řadě ti chceme poděkovat, že sis na nás našel čas. Začneme klasicky, našim čtenářů tedy ve zkratce představ jak sebe, tak tvůj poslední výlet.

Volám sa Rudolf Tisovský, mám 22 rokov a som študent Stavebnej fakulty STU v Bratislave. Koncom dlhých vysokoškolských prázdnin som sa vybral na veľkú trojtýždňovú cestu Európou na motocykli Jawa 20. Konkrétne som najazdil cca 6000 kilometrov (neviem presné číslo, lebo 3 dni mi nefungoval tachometer) a navštívil som 12 štátov (Slovensko, Česko, Poľsko, Nemecko, Švajčiarsko, Francúzsko, Monako, Taliansko, Rakúsko, Slovinsko, Chorvátsko a Maďarsko).

Jawa 20 aneb lidově známý také jako Pionýr je motocykl, který se vyráběl v bývalém Československu od 50. let minulého století. Jak ses k němu dostal? Byla to láska na první pohled?

Prvého Pioniera som kúpil keď som mal 13, pred tým sme doma žiadneho Pioniera ani inú motorku nemali, ale keď som videl svojich kamarátov, ako sa na Pionieri „lietajú“ po poľných cestách za dedinou, chcel som ho aj ja. No a potom sa to už rozbehlo, kupoval a opravoval som jedného Pioniera za druhým. Bolo obdobie keď som ich mal aj sedem, žiadny však nemal ŠPZ-ky. Pioniera „na značkách“ som si kúpil, keď som mal 18 rokov a mám ho dodnes.

Kdy v tvé hlavě poprvé vznikla myšlenka cestovat s Pionýrem na dlouhé trasy?

Neviem presne, kedy to bolo, avšak za posledný rok som navštívil dosť veľa inšpiratívnych cestovateľských prednášok, začal som čítať rôzne cestovateľské blogy, ... Zistil som, že cestovať sa dá aj lacno a na hocijakom dopravnom prostriedku. Po kratšej úvahe som zistil, že najvhodnejším dopravným prostriedkom pre mňa bude Pionier, na ktorom som dovtedy najazdil sotva 1000 kilometrov ročne.

Pojďme se blíže podívat na tvůj poslední zážitek, kdy jsi za necelých 20 dní projel 12 evropských států. Věděl jsi dopředu, jak bude vypadat tvá cesta, nebo jsi jel tam, kam tě „gumy“ zavedly?

Hlavné ciele cesty sú vždy jasné, a to, ako sa k nim dostanem vymýšľam až po ceste, otvorím si mapu a pozerám kadiaľ by to bolo najzaujímavejšie. Keďže na navigáciu využívam iba mapu, často sa mi stane, že niekde zabudnem odbočiť, zle odbočím, no proste zablúdim. Keď zistím, že idem zle, zo začiatku nie som dvakrát nadšený, ale väčšinou sa to ukáže ako najlepšia vec, lebo práve vtedy objavím zaujímavé miesta.

Veškerá zavazadla jsi musel naložit na starý motocykl, ale kromě typických věcech na přežití jsi určitě musel myslet i na servis tvého přepravního prostředku. Co neobvyklého sis přibalil? Kolik vážil celý tvůj náklad?

Celá batožina vážila 60-65 kg. Hmotnostnú väčšinu tvorili náhradné diely a náradie na opravu. Okrem takých bežných vecí ako náhradný motor alebo kladivo som si pribalil aj autokompresor, akumulátorovú vŕtačku alebo hasiaci prístroj.

.

Udělal sis předem nějaký rozpočet, respektive víš, kolik přibližně stála tvá cesta? Přece jen jsi musel počítat i s nějakými opravami či pohonnými hmotami.

Keďže som už nejakú tú skúsenosť s cestovaním na Pionieri mal, vedel som, že jeden deň v sedle Pioniera ma obvykle stojí 20-25 €, takže ľahko som si vedel vypočítať, koľko ma bude stáť za predpokladaných podmienok trojtýždňový výlet. Nakoniec ma samotná cesta stála 440 €. Keby mám ale zarátať aj prípravy, bolo by to oveľa viac.

Znali lidé Pionýra i ve světě? Zajímali se o takový „retro kus“ na silnici?

Pioniera poznali Poliaci, Nemci a Rakúšania. V ostatných krajinách nemali ani šajnu, čo je to za „plechové čudo“. Ale všade, kde som prišiel, som vzbudzoval pozornosť, ľudia sa vypytovali a fotili si naloženého Pioniera.

Setkal ses během cesty i s nějakým negativním zážitkem? Nemyslíme tím teď poruchu na tvém motocyklu.

Negatívny zážitok bolo vždy zlé počasie, dážď nie je veľmi príjemný pre motorkára. No a raz som spal v bukovom lese a prišiel ma pozrieť diviak, vtedy som sa naozaj bál, ale teraz sa na tom smejem. Ďalší negatívny zážitok som zažil, keď som spal v Lucerne v parku na lavičke a ráno ma zobudila rozčúlená staršia pani, ktorá tam venčila psa, ale na tom sa tiež teraz zabávam. Na iný negatívny zážitok si nespomínam.

Nastala během své cesty taková situace, při které nebýt Pionýra, nedostal by ses na určité místo?

Takých situácií sa stalo veľa, Pionierom sa prepchám aj úzkymi bráničkami pre peších, alebo sa odvážim jazdiť po peších zónach, alebo prechádzam úzke lávky pre peších. V 99 % prípadov nikomu nevadím, pre všetkých som atrakcia.

Přiznej se, kolikrát jsi musel opravovat svůj motocykl? Předpokládáme, že nejvíce bylo defektů.

Asi to neviem presne spočítať, bolo cca 30 malých alebo väčších opráv, z čoho bolo 11 defektov.

Stalo se ti, že tě zastavili policisté? Za překročení rychlosti to asi nebylo.

Policajti ma zastavili dokopy 3x. Prvýkrát na poľskej diaľnici kde som nemal čo robiť, zahral som zdesenie a prekvapenie a opýtal som sa „toto je diaľnica??“ a obišiel som v pohode. Druhýkrát opäť v Poľsku v meste Gdansk, keď som išiel 2x za sebou na oranžovo-červenú, opäť zafungoval naložený Pionier a obišiel som v pohode. No a tretíkrát ma zastavili na talianskej rýchlostnej ceste, po ktorej môžu chodiť motocykle s kubatúrou nad 150 ccm, chodili okolo Pioniera, pozerali na ten môj malý motorček, tak troška som ich oklamal, že to má 175ccm... nakoniec mi dovolili pokračovať ďalej.

Které místo tě na tvé cestě napříč evropskými státy okouzlilo nejvíce?

Určite švajčiarske mesto Luzern, pochodil som si ho v noci a bola tam fakt rozprávková atmosféra.

Kdybys měl vybrat jeden zážitek, na který pravděpodobně již nezapomeneš, jaký by to byl?

Určite stúpanie na Passo dello Stelvio do výšky 2758 m.n.m. cestou hore som skoro vypľul dušu, ale tá radosť z dosiahnutého vrcholu bola neopísateľná.

Plánuješ do budoucna podobnou cestu? Víme, že už máš za sebou podobný výlet napříč Rumunskem.

Áno, plánujem, mám v pláne najskôr takú menšiu cestu na juh (Bosna, Srbsko, Kosovo, Čierna Hora, Albánsko) a potom veľkú cestu na východ.

Na závěr ti chci ještě jednou poděkovat za tvůj čas a rozhovor, budeme rádi, pokud našim čtenářům zanecháš byť jen stručný odkaz. Přejeme ti do budoucna na cesty všechno dobré.

Ďakujem aj ja! No a odkaz pre čitateľov: Ak chcete cestovať, nehľadajte si moc dôvodov, prečo to nejde, jednoducho vyrazte, zo začiatku je to ťažšie, ale postupne si nájdete spôsob, ktorým to ide a hlavne navštevujte cestovateľské prednášky, čítajte blogy cestovateľov, dá sa tam načerpať veeeeľmi veľa inšpirácie a motivácie. A ešte jedna vec, cestovanie je ako droga, keď raz začnete, nebudete vedieť prestať.