Obyčejné 2D obrázky, které se vám vykreslí do 3D prostoru.
Jednou za čas se s vámi rádi podělíme o různé hádanky či optické iluze. Například zde si můžete otestovat zrak a pokusit se vidět všech 12 černých teček současně, zde a zde zase vyřešit několik logicko-matematických hádanek. Tentokrát oživíme staré neznámé autostereogramy, na první pohled ničím výjimečné texturové/objektové 2D obrázky. Po bližším prohlédnutí se však snadno stanou 3D obrazy, které v sobě skrývají objekty všech druhů a tvarů. Dokážete odhalit každý z nich?
Autostereogramy/stereogramy, tedy 2D obrázky navržené tak, aby způsobily vizuální iluzi, vděčí za svůj vznik britskému vědci Charlesu Wheatstoneovi. Ten v roce 1838 publikoval práci, v níž důkladně popsal stereopsii, tedy schopnost vidět svět v celistvém 3D obraze. Přestože se díváme 2 očními bulvami, které jsou od sebe vzdálené, se nám 2 separátně obrazy promítané na sítnici spojují v jeden, a tak získáváme prostorové vidění. Vnímání hloubky podpořil přiloženými obrázky, které pro svůj vzor nebo seskupení objektů dokázaly na plochém papíře vytvořit pocit přítomnosti třetího rozměru - hloubky.
"Číst" stereogramy lze několika metodami. V 19. století demonstroval Wheatstone princip několika hranolů a zrcadel. Těžkopádné zařízení bylo nepraktické a zbytečně rozměrné. O více než 10 let později proto vynalezl skotský vědec David Brewster výrazně lehčí a kompaktnější techniku na sledování obrazců a to obyčejnou soustavu dvou čoček. Mimo jiné se také zasloužil o vznik wallpaper efektu, kterým se zjistilo, že opakované vzory dokáží "oblbnout" mysl přesně stejným způsobem.
Až v druhé polovině 20. století jsme se však konečně dostali k autostereogramům, jak je známe dnes. V roce 1979 přišel Chrisopher Tyler s kombinací wallpaper obrázku kombinovaného s náhodně rozmístěnými body, a tak vznikly vůbec první černobílé tečkované stereogramy. Obrázky připomínající QR kód zhotovil spolu s programátorem Maureenem Clarkem použitím legendárního počítače Apple II a BASICu. V roce 1991 se tehdy již barevné stereogramy zpopularizovaly mezi veřejností po vydání první publikace ze série zvané Magic Eye. Šlo o sbírku obrazců, za kterou stál umělec Cheri Smith a programátor Tom Baccei. Přestože jste v nich příliš textu nenašli, stala se až na 73 týdnů bestsellerem podle žebříčku deníku The New York Times a stejně populární byly i další výtisky. Zde si můžete prohlédnout jejich první verzi webové stránky (1997).
Jak odhalit obsah stereogramu?
Pokud vám již vaši známí ukazovali podobné obrazy, zřejmě jste obdrželi radu, abyste se dívali za obrázek. Jakkoliv nesmyslně to zní, je to opravdu pravda. Problémem je, že toto doporučení vám ani náhodou neobjasní ten správný know-how. Pokud nevíte, co máte na fotografii hledat a nikdy předtím jste se s ničím podobným nesetkali, může se stát, že některé obrazy se pro vás stanou skutečně obtížnými hádankami. Abychom vás nepřipravili o nervozitu z neschopnosti odhalení všech obrazců, popisy nejasných obrázků najdete pod fotografií. V anketě můžete vyjádřit úroveň vašich přeostřovacích schopností.
Názorně demonstrované zaostření na imaginární objekt za hranicí displeje/papíru
Technika postupného oddalování: Přibližte se tváří co nejblíže k monitoru/displeji či vytištěnému obrázku. Předstírejte, že neexistuje a pokuste se dívat skrz něj - nezaostřujte váš zrak na obrázek. Postupně oddalujte hlavu, avšak vaše oči musí být neustále upřené do větší dálky než je stereogram. Pokud nezaostřuje přímo na něj, postupně se vám zobrazí rozmazaný 3D obrázek. Za malý okamžik se vám skrytý obsah vyjasní a vy se budete moci očima pohybovat v nově vytvořeném třídimenzionálním prostoru.
Technika zrcadlení: Podstatou metody je použití lampy a umístění odrazové - průhledné plochy mezi obrázek a zdroj světla. V minulosti stačil použít CRT monitor, který bez menších problémů reflektoval lampu za vašimi zády, s dnešními displeji to může být už o něco těžší. Jediné, co stačí, je postupně se zahledět do displeje, přesněji do odrazu lampy. Váš stereogram by se vám měl opět postupně rozjasnit.
Technika šilhání: Pokud si osvojíte tuto možnost, máte vyhráno. Žádné pohybování hlavou, použití zdroje světla či jiné, komplikované techniky. Laicky řečeno, začněte šilhat. Rozdvojujte a spojujte obraz s postupným zaostřováním, dokud nebudete spokojeni s výsledkem. Problémem je, že po dlouhém prohlížení stereogramy můžete pociťovat mírnou bolest očí.
Máte před sebou skutečný oříšek. Dokážete odhalit kalendář na obrázku?
Opravdu krásný šálek s lžící položenou na jejím podnose, nebo ne?
Možná se vám zdají pravítka jako opakující se tapeta, v rozšířené skutečnosti jsou však k sobě téměř kolmé.
Tento drak vám hrůzu nenažene, ale minimálně vykouzlí úsměv na tváři po úspěšné odhalení stereogramu.
Pestrobarevnějšího žraloka rozhodně neuvidíte. Alespoň ne střízlivý.
Horská dráha pro méně odvážné jedince
Pokud byste si chtěli vyzkoušet 3D hraní bez brýlí, Crysis je nejlepší volbou
Případně trochu přírody
A pár jednodušších obrázků na závěr
