Poslední lidskou zoo dodnes navštěvují stovky turistů. Po domorodcích hází sušenky a banány

Jak se v listopadu minulého roku na vlastní kůži přesvědčil americký misionář John Allen Chau, na světě stále existují izolované domorodé kmeny, které téměř nepřišly do styku s moderní civilizací. Udržují si své starobylé rituály a primitivní způsob života.

Jejich počet ale rok od roku klesá a brzy nastane situace, kdy na Zemi už nebude ani jeden divoký kmen. Ohrožuje je rozpínavost moderních společenství, deforestace, ale také zavlečené choroby, vůči nimž nejsou imunní.

Všem těmto hrozbám je dlouhodobě vystaven i kmen Jarawa z Andamanských ostrovů. Jeho předchůdci zde žili ještě předtím, než Egypťané postavili pyramidy, a udrželi si svůj prostý způsob života až dodnes. Nyní jim ale hrozí vyhynutí, které by mohlo nastat v příštích deseti letech.

Jejich území je chráněno a nachází se částečně na jižních a částečně na středních Andamanských ostrovech. Zbývá jich už jen zhruba 400 a kromě vyjmenovaných hrozeb musí čelit i turistickému ruchu.

Silnice protínající rezervaci izolovaného kmene

Přes jejich území v 70. letech vystavěli silnici, která propojuje vesnice Andamanských ostrovů s hlavním městem. Takové příležitosti začali využívat turističtí průvodci, kteří územím divokého kmene vozili zvědavé cestovatele ze všech koutů světa. A ačkoli indická vláda v roce 1956 prohlásila území za rezervaci a v roce 2002 vrchní soud přikázal cestu uzavřít, až příliš místních obyvatel je na ní závislých a rozhodnutí bylo ignorováno. Vykořisťování kmene Jarawa v tom momentě mělo skončit, ale nestalo se tak. 

O tom, co se za hranicemi rezervace děje, ale svět dlouho netušil. Na internet prosakovala odpudivá videa turistů, kteří se k domorodcům chovali jako ke zvěři, ale zájem celého světa byl stržen až v roce 2012. Tehdy redaktor britského deníku The Guardian publikoval obsáhlý článek o této „lidské safari“ a připojil k němu video mladé dívky z kmene Jarawa, kterou nutí policista tančit.

Polonahá dívka jeho pokynu uposlechne a začne nervózně trsat, pak se kamera oddálí a divák spatří další členy kmene, jak povykují, tleskají a tančí. Muž, který je k tomu vyzývá, jim slibuje, že jim další dodávka přiveze jídlo.

Něco takového by v té době už mělo být v indické společnosti nemyslitelné. Ať už z hlediska humánního, tak z hlediska legislativy. Doprovodnému policistovi ale stačil úplatek a byl ochoten turistům poskytnout lidské safari v celé své odpudivosti.

Reportér uvedl, že před vjezdem do rezervace sice byly všude cedule zakazující fotografování a kontakt s domorodci. Nicméně, všichni prý hned po příjezdu na jejich území vytáhli fotoaparáty, začali zběsile pořizovat snímky a po členech kmene Jarawa házeli sušenky a banány.

Domluvit si projížďku rezervací přitom pro reportéry nebylo vůbec složité. Stačilo v Port Blair, hlavním městě Andamanských ostrovů, navštívit obchůdek s výrobky kmene Jarawa a ochotný majitel jim hned dal cenovou nabídku na výlet přímo za kmenem. Požadoval 15 tisíc rupií (kolem 5 tisíc korun) za úplatek pro policistu a dalších 15 tisíc za auto, řidiče, sušenky a banány.

Bronzové vyvedení kmene Jarawa s nepřátelskými výrazy

Jak nepřátelský kmen zničehonic vyšel z pralesa

Kmen Jarawa byl po tisíciletí zcela izolovaný a vniknout na jejich území bylo považováno za nebezpečné. Dokonce samo slovíčko „jarawa“ znamená v překladu „nepřátelští“. Marco Polo je ve svém cestopisu Milion popsal jako jedince s hlavami psů. Ještě v minulém století se občas stalo, že muži, kteří vyrazili do lesů pro dřevo, se už nevrátili. 

Jenže pak přišel rok 1996 a všechno se změnilo. 

Tehdy sedmnáctiletého příslušníka kmene jménem Enmei strhla řeka a zlomil si nohu. Svíjejícího se bolestí jej na břehu našli indičtí obyvatelé Andamanských ostrovů a odvezli jej do nemocnice. Tam si jej nechali půl roku, dobře se o něj starali a sám se dokonce naučil základy hindštiny. Když jej pak na lodi odvezli zpátky do pralesa, vyprávěl svým blízkým, jak jsou lidé z okolního světa přátelští. 

Zřejmě díky jeho slovům se v roce 1998 rozhodli příslušníci kmene vystoupit z lesů. Poprvé po stovkách let se zničehonic vynořili z pralesa. Ještě ten samý rok vypukla v kmeni první epidemie spalniček. Nemoc, vůči níž neměli žádnou imunitu, stála život kolem stovky z nich. Naplnil se tak smutný trend, který doprovází každý první kontakt izolovaných kmenů s civilizací. Brazilský kmen Matis vymřel z poloviny a z 600 příslušníků kmene Panará kontaktovaných v roce 1972 jich ke dnešku žije už jen 69. 

Andamanský kmen kolem roku 1903

Naděje se změnila v noční můru

Příslušníci kmene Jarawa navíc přišli na to, že s dobrosrdečností okolního světa to není tak černobílé a brzy se zase stáhli. Mladá generace ale zjistila, že postávání u hlavní silniční tepny, která protíná jejich území, jim může vynést sladkosti a dárky od zvědavých turistů. Jejich území navíc začali plenit pytláci, kteří mohli výměnou za malé dárky v bezpečí lovit. Jejich přítomnost ale vedla takřka k vyhubení prasat, která představovala pro kmen Jarawa potravu po tisíce let. 

Ani ne za jednu dekádu tak museli zcela změnit svůj životní styl a začít lovit jeleny, které do té doby nikdy nekonzumovali. Mnozí je považují za posvátné, a tak se uchýlili jen k lovu ryb. Příslušníci kmene Jarawa se pytlákům několikrát postavili a některé z nich zavraždili, ale to je neodradilo. Naopak začali domorodcům dávat alkohol, zřejmě proto, aby si je zotročili démonem závislosti. 

Lidská zoo 

Brzy poté začali obyvatelé ostrovů nabízet turistům vzrušující projížďku územím izolovaného kmene, vznikly cestovní kanceláře zaměřené výhradně na tento zážitek a vykořisťování domorodého kmene mohla začít. Krom lidské safari se objevily i případy, kdy se znásilněné ženě z kmene narodilo dítě s odlišným pigmentem. Takových případů je zdokumentováno sedm a ve všech bylo dítě kmenem odvrženo a zavražděno.

Členové kmene si i nadále udržují staré tradice. Muži loví zvěř, ženy sbírají plodiny a vaří. Mrtví jsou ponecháni pod kořenem, dokud jejich maso nezetlí, načež si domorodci jejich kosti přivazují k tělu pro štěstí během lovu. Kmen, který zřejmě před 50 tisíci lety přišel z Afriky a svým genomem má nejblíže ke Křovákům, je ale poznamenán kontaktem s civilizací. Ornamenty na obličej si nanášejí před zrcátkem, nosí trička, používají nůžky a po nocích si namísto svíček z vosku svítí baterkami. 

Někteří z nich bohužel propadli alkoholu a tabáku, jiní žvýkají betel (lehkou drogu z nedozrálých plodů palmy arekové). Největší problém jim ale způsobují sami turisté, kteří je zásobují jídlem a penězi, za něž si domorodí lidé chodí kupovat sladkosti. Nejenže tím narušují po tisíciletí dané stravovací návyky kmene Jarawa, ale zároveň je činí závislými na darech. Starší členové kmene to pochopili a stáhli se zpátky do lesů, ale mladí prahnou po cukru a postávají celý den u silnice, po níž pravidelně projíždí osm konvojů za den se stovkami turistů. 

Kolona čekající před vjezdem do území kmene Jarawa

Jaká budoucnost kmen čeká?

Řešení situace se nabízí hned několik, ale každé má své riziko. Nicméně, nikdo nechce, aby Jarawa dopadli jako Velcí Andamanci, kmen pocházející z oblasti Port Blair, který z 10 000 členů v 18. století klesl na dnešních 52. Důvodem byla jejich adaptace do společnosti. Jako nevzdělaní lidé zkušení pouze v lovu se stali levnou pracovní silou, jejich kdysi bohatá kultura se vytratila, ztratili sebeúctu a vůli žit.

Novodobá lidská zoo bohužel funguje i dnes. Dokládají to zážitky reportérů a recenze turistů na cestovatelských portálech. Řešením by bylo odklonění dopravy na novou silnici, která povede mimo rezervaci. Za zvážení by stála také investice do lodní dopravy, která ještě donedávna byla hlavním uzlem pro cesty mezi 530 ostrovy, které tvoří Andamanské souostroví.