Na Ibize v noci stačí mít jen kondom a ručník. Alex žije a pracuje na světoznámém party ostrově (Rozhovor)

Alex Simon měl před pár lety pocit, že ho už život nenaplňuje. Když se k tomu přidalo i zklamání v lásce, v posledním ročníku FTVŠ si koupil jednosměrnou letenku na Ibizu a od té doby si party ostrov zamiloval. Kdysi pracoval jako promotér, dnes se tam točí a stříhá videa a potvrzuje, že Ibiza je tak bláznivá, jak jsi slyšel ve všech příbězích od svých známých. Množství lidí přitom sní o tom, že za sebou zanechá svou korporátní kariéru a půjde si život užívat opravdu plnými doušky. Alex udělal přesně to.

„Ano, drogy jsou tam všude a seženeš je na každém rohu. I v klubu, když každých 5 minut někdo přijde k tobě a zeptá se, jestli chceš ‚Charlie' nebo extázi, ale může se stát, že na ulici uvidíš kluka jedoucího na kole, jak vykřikuje ‚Cocaine, amfetamin, MDMA',“ říká Alex, který točí i vlogy. A vyprávěl nám i tom, kolik vydělává či jaké nejzákeřnější triky používají tamní hotely a prodejci.

Je Ibiza opravdu tak divoká, jak se to o ní mezi mladými lidmi říká?

Ano, je. Je to nenormální místo. Dovolím si tvrdit, že jsem projel celý svět, ale tolik šílených lidí na jednom místě jsem ještě nikde nepotkal.

Na Ibize ses živil jako promotér, prodával jsi lístky na všemožné akce. Jak ses k této práci dostal?

Na internetu jsem našel nabídku, která ale nebyla žádná výhra. Žádný fixní plat, jen provize 10 € (250 korun) za každý prodaný lístek, dále člověk musí platit ubytování a stravu.

Pamatuji si, že to byl můj poslední rok na FTVŠ. Při studiu jsem pracoval ve Vídni, kde jsem měl super plat a kde se mnou nadále počítali, ale jak jsem již dříve zmínil, chtěl jsem zažít nové věci, takže jsem se rozhodl odejít. 3 měsíce před státnicemi už jsem měl koupenou jednosměrnou letenku na ostrov snů. Nakonec vše šlo podle plánu a 3 dny po závěrečných zkouškách už jsem se opaloval na pláži.

Jak by se běžný člověk mohl nechat zaměstnat jako ty?

V mém případě to byl typický filmový scénář. Život nějak neklape tak, jak by měl. Ukončil jsem vysokou školu, házenkářská kariéra ztroskotala a k tomu zklamání v lásce. Dost důvodů k tomu, aby se člověk zamyslel nad životem. Byl jsem mladý, toužil jsem po dobrodružstvích a cítil jsem, že můj život potřebuje změnu.

Takže jsem se rozhodl, že budu žít tam, kde ostatní tráví dovolenou. Aby se tam člověk mohl nechat zaměstnat, je třeba mít štěstí, nějaké známosti nebo vytrpět cestu, kterou jsem vyšlapal i já: Promotér na pláži, kameraman na party lodi, barman a momentálně natáčím a stříhám videa pro firmy jako freelancer.

Kolik měsíců v roce trávíš na Ibize a kolik zase doma?

Ibiza mě natolik změnila, co se týče životního stylu a priorit, že domů chodím jen na 3-4 týdny v roce. Jednoduše na více času to nevychází, protože letní sezóna trvá 5 měsíců a v zimě jsem v lyžařském středisku Ischgl, kde je to podobné jako na Ibize. Během období mezi sezónami se toulám po světě, protože si vedu i cestovatelský vlog.

Ibiza je oproti našim končinám slunečnější, dražší, životní styl tam mají mnohem rychlejší. Co tě na životě na Ibize nejvíce zaskočilo?

Největší šok je asi cena za vodu na diskotéce. Asi nejvíc, co jsem kdysi za vodu platil, bylo 11 € (280 korun) za 0,2 l nesycenou vodu. To člověk hned vystřízliví, když to má zaplatit.

Kdy jsi věděl, že už se z Ibizy nebudeš chtít pohnout a zůstaneš působit právě tam?

Hned první ráno, jak jsem se vzbudil v hotelu.

Za jakými akcemi jsi tam už stál?

Co se týče diskoték a vstupenek, já měl vždycky štěstí, neboť za vstupenky jsem nikdy nemusel platit. A neexistuje diskotéka, kde bych se neobjevil. Do těch nejlepších klubů jsme chodili prokázáním Season Passu a tam, kde Season Pass neakceptovali, byla naše jména automaticky na guestlistu. Do klubů Ushuaia, Space, Amnesia, Privilege Pacha a hi jsem měl Season Pass, takže zatímco ostatní chodili na pláž na západ slunce, my jsme fičeli v klubu skoro každý den.

Samozřejmě, po nějakém čase nás to i přestalo bavit. Byly to krásné, ale náročné dny. Představ si, že v roce 2014 jsme potkali Aviciiho víckrát než své rodiče. Zní to trošku absurdně, ale tehdy jsme měli jiné priority v životě, ale vůbec to nelituji. Byly to nejkrásnější roky mého života.

Jaký objem akcií dokážeš zvládat během dne či týdne na Ibize?

Jak jsem již zmiňoval, za diskotéky jsme neplatili, takže někdy jsme zvládli až 10 party za týden. Vím, zní to trošku divně, ale bylo to někdy fakt extrémní. Člověk začne s party někdy kolem oběda pak to pokračuje dál někde jinde, protože jsou kluby jako Ocean beach club a Ushuaia, kde party končí nejpozději kolem půlnoci.

Samozřejmě, že člověk nechce jít domů spát, když ještě ostrov žije, tak se pokračuje dále až do rána. A nezapomeňme ještě na after party, které jsou v posledních letech již zakázány. Kdysi byly časy, když kluby jako Amnesia zavíraly kolem oběda. Nyní podle nových zákonů každý klub zavírá ráno o sedmé.

Přesvědčit turisty, aby přišli právě na tvou akci, musí být složité. Vymyslel sis už během své kariéry nějaký life hack, kterým dokážeš lidi namotat?

Samozřejmě, že jsem někdy musel vymýšlet příběhy, abych své lidi namotal. Nešlo o velké lži, jen o maličkosti. Občas chybí jen jiskra, abys ten lístek prodal, a tehdy jsem například vždy vyprávěl příběh, že před měsícem i Leonardo DiCaprio byl na naší party lodi.

Nebo když nechceš platit 55 € (1 400 korun) vstupné do klubu Ushuaia, můžeš jít zdarma na terasu Ushuaia Tower, kde z 9. patra vidíš a slyšíš rovněž všechno. Nejsi ale přímo tam. Tyto malé příběhy jsou občas nevyhnutelné, ale podle mě nejdůležitější je oslovení a postup podávání informací. Musí z tebe zářit pozitivní energie a být svěží a čilý.

Člověk musí být unikátní, aby úspěšně zvládl „closing“. Když jde o větší skupinu, já jsem vždy nabídl láhev vodky nebo šampaňského hned na pláži s sklenicemi a ledem. Láhev vodky jsem si koupil v supermarketu, takže ten tah mě vyšel maximálně na 15 € (400 korun), ale při počtu 8 kluků jsem na té skupině vydělal 120 € (3 000 korun), takže se to vyplatilo.

Na internetu se často prodávají falešné lístky. Rozmohl se tento problém i na Ibize? Pokud ano, jak ho řešíš ty?

Na Ibize šlo víceméně o offline fake prodej, protože člověk nepotřebuje nic jiného k tomu, aby mohl prodávat, jen nějaký ticketblock, nějaké flyery, které leží na každém rohu, a dobrou komunikativní schopnost. Takové případy se mohou stát, ale pláž je kontrolována policisty a zkušený promotér si hned všimne, že mu tam někdo jiný leze do byznysu.

Pokud prodáváš lístky na party na Ibize, nepochybně ses už setkal i s agresivními návštěvníky. Stalo se ti, že se si v práci cítil ohrožen?

Občas jsou lidé nespokojeni nebo se nedostanou na loď, když je vyprodána. V takovém případě přijdou nervózní za tebou a žádají si peníze zpět, ale žádné extrémní případy jsem nikdy nezažil.

Kolik si dokáže takovýto promotér vydělat v letní sezóně? 

To záleží na promotérovi, na jeho motivací, komunikativnosti a odolnosti vůči negativním energiím. Dále na lidech, zda chtějí kupovat lístky přímo na pláži, nebo raději někde v oficiálním ticket storu. V posledních letech se online prodej vstupenek rozběhl.

Jelikož žijeme v online světě, trh se změnil a lidé si rádi kupují své lístky přes internet. Před 6 lety, když jsem já začal, online svět ještě nebyl tak rozjetý jako teď a promotéři na pláži byli jako králové. Někdy lidé běhali za námi, aby si mohli koupit lístky na party loď. Tehdy jsem prodal v průměru 15 lístků za den, ale byly i dny, když se mi podařilo vysypat až 30 lístků. Samozřejmě, když je člověk topseller, může si vyžádat větší provize až na 15 € (400 korun) za lístek.

Nyní je to naopak, turisté na pláži Playa d'en Bossa jsou bombardováni promotéry a lidé chtějí mít klid, takže dnešní průměr se pohybuje mezi 5-10 lístků za den. Měsíční příjem je těžké odhadnout, protože člověk utratí hodně, když chodí ven, takže Ibiza není místo, kde by člověk mohl uspořit peníze, i když dobře vydělává. Příjem mám okolo 1500 až 2000 € (40-50 tisíc korun) a výdaje jsou individuální.

Na Ibize není nouze o světoznámá jména. Ty jako promotér máš zřejmě šanci setkat se s nimi blíže než běžný turista. Máš tedy s celebritami nějaké zážitky?

Mám nekonečné množství neuvěřitelných příběhů, ale nejkrásnější vzpomínky mě vážou k DJ dvojici Dimitri Vegas a Like Mike. Díky jednomu známému jsem měl možnost být s nimi a oslavovat dvakrát v backstage. Byl to neuvěřitelný zážitek. Jednou je sleduješ na YouTube, jak tam skáčou na Tomorrowlandu, a druhý den skáčeš, piješ a mluvíš se s nimi na pódiu v Amnesii. Dále jsem potkal živě Nerva, Alesse, Armina van Buuren, Hardwella, Davida Guettu, Svan Vathy a Jorge Lorenza.

K Ibize patří drogy. Fráze „I took a pill in Ibiza“ z jedné skladby už zlidověla, množství turistů drogy na tamních party doslova vyhledává. Dají se tam sehnat drogy jednoduše?

Ano, drogy jsou tam všude a seženeš je na každém rohu. Nejsnáze od „Luky luky guys“ – prodejců slunečních brýlí. I v klubu, když každých 5 minut někdo přijde k tobě a zeptá se, jestli chceš „Charlie“ nebo extázi, ale může se stát, že na ulici uvidíš kluka jedoucího na kole, jak vykřikuje „Cocaine, amfetamine, MDMA“.

S drogami však přicházejí i mnohé nástrahy, kombinace s alkoholem může být až fatální. Stalo se ti, že se během sezóny někdo předávkoval?

Dějí se tam divné věci, ale nevím, jestli to bylo předávkování. Vidět nahého člověka na balkoně hotelu ráno v 9:00 hrát si se sebou před zrcadlem nebo vidět zcela nahou ženu na pláži tančit není nic neobvyklého. Asi můj největší šok byl, když jsem viděl člověka, který nespal týden vkuse a živil se jen energetickými nápoji a sypal speed do nosu.

Jak na Ibize nahlížejí místní policisté na drogy? Jsou návykové látky tiše tolerovány, aby mohl party life nerušeně pokračovat?

Policisté jsou si toho vědomi, co se tam děje, a v posledních letech jako kdyby tomu i chtěli zabránit. Když si toho obyčejný člověk všimne, kdo to prodává, tak policisté to musí také vidět. Například u vchodu na Bora Bora Beach se děje největší extrém, co jsem kdy viděl a zažil. Je tam nejmenovaná fast food restaurace, kde během konzumace člověk dostane minimálně 3 nabídky na drogy a jiné látky.

Je to smutné, ale policie jako kdyby nestačila na to obrovské množství drog, které se tam dennodenně konzumuje a prodává, nebo je to velká mafie, která to celé řídí. V poslední době lze často vidět policisty kontrolující turisty svlečené donaha, ale to je málo. Já si myslím, že to úplně zakázat určitě nechtějí, neboť pak by tam nejezdili turisté.

Ibiza je obecně vlivem turistů výrazně dražší destinace než některé jiné dovolenkové oblasti v Evropě. Jaké tam máte ceny, jsou výrazně dražší i samotné drogy?

V turistických oblastech je draho, nemluvě o klubech. Ty jsou extrémně předražené. Vstupy se pohybují mezi 3O až 80 € (750-2000 korun), nemluvě o cenách nápojů. Malá nesycená voda okolo 1O € (250 korun), longdrinky okolo 2O € (500 korun), pivo 13 až 20 € (330-500 korun). Co se týče drog, já s drogami nežiji, ale jelikož jsem tam žil, mám nějaký ten přehled.

Zažil jsem těžké časy, když jsme bydleli v jednom bytě, a mezi námi se vystřídali i drogoví dealeři. Turisté si často stěžují, že za tu cenu by rádi chtěli k tomu odpovídající kvalitu, a proto jsou to většinou jen vyhozené peníze ven oknem. Slyšel jsem už příběh, když kluk na diskotéce prodal 2 balení zabaleného a na prášky rozbitého Tic Tacu za 200 € (5 000 korun). Gram kokainu stojí od 80 do 120 € (2 000-3 000 korun), gram MDMA 50 až 70 € (1 300-1 800 korun), kus extáze od 10 do 20 € (250-500 korun).

Máš z osobní zkušenosti pocit, že na Ibize pracuje množství lidí z domova?

Ano, je nás tam dost.

Potkal jsi už nějakého mimořádně úspěšného krajana?

Ano, je tam jeden kluk, který hraje na saxofon a je velmi oblíbený.

Kdybys měl zhodnotit, jaký druh lidí obvykle na Ibize pracuje, jak bys ho definoval?

Na Ibize se mnoho věcí změnilo, ale jedna věc se určitě nikdy nezmění. Už v období světových válek sem přicházeli lidé s otevřeným myšlením, takzvaní hippísáci, kteří chtěli nechat své problémy za zády a žít bez závazků.

Dnes tam žijí novodobí hippísáci, kteří jsou odlišní, ale přesto mají něco společného. Drží spolu, pochopí se navzájem, mají společné záliby, těší se z maličkostí, mají rádi svobodu a každý hledá něco: klíč ke štěstí a jak si užívat život. Je těžké to vysvětlit, ale když tam člověk žije a sleduje tu komunitu a ty osobnosti, tak pochopí, že to je jako mít druhou rodinu.

Ze své pozice promotéra máš občas přístup i do backstage. Čeho všeho jsou lidé schopni, aby se tam dostali a potkali své idoly zblízka?

Měl jsem kamaráda, který dokázal neuvěřitelně věci. Jeli jsme jednou spolu do Amnesie. Já jsem byl na guestlistu a jemu se nechtělo platit, takže jsme se dohodli, že než on vymyslí, jak se dostat dovnitř bez placení, já už půjdu dovnitř a potkáme se tam.

O 30 minut později mi psal zprávu, že je v backstage s DJem. On neznal nemožné. Pamatuji si, že do klubu Ushuaia jednou přišel s iPadem v ruce a měl s sebou i nějaké kabely a kontakt v mobilu, který mu volal naposledy, přejmenoval na „David G.“ Šel s velkým sebevědomím, jako člověk, který ví, co dělá.

Šel přes VIP vstup a securiťák ho zastavil, že kde má lístek nebo náramek. On vystresovaný v jedné ruce iPad, v druhé mobil a ukazoval poslední hovory, že David Guetta mu volal, že nutně potřebuje nějaké kabely a USB klíč. Zahrál, že je zvukový technik Davida G. a prošlo mu to.

Co považuješ za nejšpinavější nebo nejvíce zákeřný trik, který používají tamní hotely a kluby na to, aby na turistech vydělaly ještě víc?

I když jsem kdysi prodával ten produkt, nikdy se mi nelíbilo ALL YOU CAN DRINK v baru za 40 € (1 000 korun) a k tomu člověk dostane zdarma vstup do jednoho klubu. Aby to každý pochopil, v barech se long drinky pohybují kolem 10 € (250 korun) a vstupné do klubů okolo 30-60 € (750-1 500 korun).

Představ si, že za 40 € (1 000 korun) může člověk chlastat 3 hodiny neomezeně a ještě k tomu zdarma vstup. To zní dobře a nezkušený turista na to hned naskočí. I já bych na to také hned naskočil a není to až tak špatné, dokud člověk nemusí stát v řadě a čekat na svůj drink 30 minut. Nabídka nezahrnuje premium alkohol, jen ty nejlevnější humusy, které existují.

PREPARTY končí o půlnoci, a pak přijde další facka. Ta party, na kterou jsi čekal celý život, party na Ibize v nejlepším klubu, buď tam přijdeš mezi prvními hosty kolem půlnoci a musíš počkat další 2 hodiny, aby se rozběhla, nebo to bude gay party a ten zdarma vstup byl jen kvůli tomu, aby se ten klub naplnil, protože jinak by tam lidé nešli.

Čemu ještě turisté podle tebe nerozumějí a zbytečně proto přicházejí o peníze?

Na ostrově jsou oblíbené guestlisty do nějakého času. Dejme tomu, že promotér vás napíše na guestlist do nějakého klubu. Ten guestlist platí do 1:00. To znamená, že do 1:00 je to zdarma, ale turisté většinou nepočítají s tím, že kromě nich tam bude dalších 1 000 lidí a udělají chybu, že tam přijdou 5 minut před 1:00 a než se dostanou na řadu, je už pozdě, a v tom případě musí platit plnou částku.

Jakých několik tipů a triků bys dal člověku, který si chce jít na Ibizu vychutnat divoké letní party?

Aby si vzal dostatek peněz, a aby si dával pozor na osobní věci, ať už na diskotéce nebo na pláži, protože se tam krade. Při nočním plavání nebo při noční procházce platí zlaté pravidlo „S sebou jen kondom a ručník“. Žádné peníze a dokumenty či mobil.

Doporučuji nerozbít se každý den. Vyplatí se pronajímat skútr nebo auto na jeden den a navštívit i ostatní pláže jako Cala Comte, Cala Bassa, Cala d'Hort, Cala Tarida, prohlédnout si západ slunce u Café del Mar nebo u Es Vedra či ostrov Formentera.

Vysoká koncentrace turistů zvyšuje i šanci pohlavního styku, často nechráněného. Máte na Ibize problémy s pohlavními chorobami, registruje takové varování ve svém okolí?

Člověk nemusí mít ani sex. V bazénu a na záchodech se šíří také různé choroby, ale každopádně, lidé by si měli si dávat pozor. Podle mě to každý musí cítit sám, jestli tomu druhému natolik důvěřuje. Jak jsem už říkal, je to šílené místo, kde se dějí nenormální věci a každý člověk, kdo sem přijde, se řídí hesly jako „No risk, no fun“ a „What happens in ibiza, stays in Ibiza“.

Co bys řekl, kdybys měl porovnat party na Ibize s party nebo festivalem doma?

Neumím to porovnat, protože na diskotéky doma už ani nechodím. Ne proto, že bych byl namyšlený, ale proto že party mám dost a když jsem doma, netoužím po nich. Mám špatné zkušenosti z bezpečnosti na našich diskotékách.

Kluby na Ibize patří mezi nejlepší kluby na světě, a to znamená, že jsou na nejvyšší úrovni. Ne nadarmo člověk platí 60 € (1 500 korun) vstupné. Má jistotu, že tam zažije to, co ještě nikdy předtím, uvidí tam ta největší jména hudebního trhu a každých 10 min ho budou bombardovat s konfetami.

Jaký druh lidí ve své práci promotéra nesnášíš nejvíce?

Nesnášet je ostré slovo, řekněme to jinak. Jaké typy lidí ignoruji? Jako party promotér bych neoslovil rodiny, spící turisty ani opálené lidi s náramky z diskoték na rukou, protože to jsou ti, kteří nikdy nekupují nebo nemají zájem. Nejlepší jsou noví turisté, na nichž je vidět, že jsou jen pár hodin na ostrově a všechno fotí. Jackpot byli Američané, Rusové a Australané. Neřešili cenu, chtěli jen zažít to, co jim ostrov nabízí.