Na Ibize v noci stačí mít jen kondom a ručník. Alex žije a pracuje na světoznámém party ostrově (Rozhovor)

Alex Simon měl před pár lety pocit, že ho už život nenaplňuje. Když se k tomu přidalo i zklamání v lásce, v posledním ročníku FTVŠ si koupil jednosměrnou letenku na Ibizu a od té doby si party ostrov zamiloval. Kdysi pracoval jako promotér, dnes se tam točí a stříhá videa a potvrzuje, že Ibiza je tak bláznivá, jak jsi slyšel ve všech příbězích od svých známých. Množství lidí přitom sní o tom, že za sebou zanechá svou korporátní kariéru a půjde si život užívat opravdu plnými doušky. Alex udělal přesně to.

„Ano, drogy jsou tam všude a seženeš je na každém rohu. I v klubu, když každých 5 minut někdo přijde k tobě a zeptá se, jestli chceš ‚Charlie' nebo extázi, ale může se stát, že na ulici uvidíš kluka jedoucího na kole, jak vykřikuje ‚Cocaine, amfetamin, MDMA',“ říká Alex, který točí i vlogy. A vyprávěl nám i tom, kolik vydělává či jaké nejzákeřnější triky používají tamní hotely a prodejci.

Je Ibiza opravdu tak divoká, jak se to o ní mezi mladými lidmi říká?

Ano, je. Je to nenormální místo. Dovolím si tvrdit, že jsem projel celý svět, ale tolik šílených lidí na jednom místě jsem ještě nikde nepotkal.

Na Ibize ses živil jako promotér, prodával jsi lístky na všemožné akce. Jak ses k této práci dostal?

Na internetu jsem našel nabídku, která ale nebyla žádná výhra. Žádný fixní plat, jen provize 10 € (250 korun) za každý prodaný lístek, dále člověk musí platit ubytování a stravu.

Pamatuji si, že to byl můj poslední rok na FTVŠ. Při studiu jsem pracoval ve Vídni, kde jsem měl super plat a kde se mnou nadále počítali, ale jak jsem již dříve zmínil, chtěl jsem zažít nové věci, takže jsem se rozhodl odejít. 3 měsíce před státnicemi už jsem měl koupenou jednosměrnou letenku na ostrov snů. Nakonec vše šlo podle plánu a 3 dny po závěrečných zkouškách už jsem se opaloval na pláži.

Jak by se běžný člověk mohl nechat zaměstnat jako ty?

V mém případě to byl typický filmový scénář. Život nějak neklape tak, jak by měl. Ukončil jsem vysokou školu, házenkářská kariéra ztroskotala a k tomu zklamání v lásce. Dost důvodů k tomu, aby se člověk zamyslel nad životem. Byl jsem mladý, toužil jsem po dobrodružstvích a cítil jsem, že můj život potřebuje změnu.

Takže jsem se rozhodl, že budu žít tam, kde ostatní tráví dovolenou. Aby se tam člověk mohl nechat zaměstnat, je třeba mít štěstí, nějaké známosti nebo vytrpět cestu, kterou jsem vyšlapal i já: Promotér na pláži, kameraman na party lodi, barman a momentálně natáčím a stříhám videa pro firmy jako freelancer.

Kolik měsíců v roce trávíš na Ibize a kolik zase doma?

Ibiza mě natolik změnila, co se týče životního stylu a priorit, že domů chodím jen na 3-4 týdny v roce. Jednoduše na více času to nevychází, protože letní sezóna trvá 5 měsíců a v zimě jsem v lyžařském středisku Ischgl, kde je to podobné jako na Ibize. Během období mezi sezónami se toulám po světě, protože si vedu i cestovatelský vlog.

Ibiza je oproti našim končinám slunečnější, dražší, životní styl tam mají mnohem rychlejší. Co tě na životě na Ibize nejvíce zaskočilo?

Největší šok je asi cena za vodu na diskotéce. Asi nejvíc, co jsem kdysi za vodu platil, bylo 11 € (280 korun) za 0,2 l nesycenou vodu. To člověk hned vystřízliví, když to má zaplatit.

Kdy jsi věděl, že už se z Ibizy nebudeš chtít pohnout a zůstaneš působit právě tam?

Hned první ráno, jak jsem se vzbudil v hotelu.

Za jakými akcemi jsi tam už stál?

Co se týče diskoték a vstupenek, já měl vždycky štěstí, neboť za vstupenky jsem nikdy nemusel platit. A neexistuje diskotéka, kde bych se neobjevil. Do těch nejlepších klubů jsme chodili prokázáním Season Passu a tam, kde Season Pass neakceptovali, byla naše jména automaticky na guestlistu. Do klubů Ushuaia, Space, Amnesia, Privilege Pacha a hi jsem měl Season Pass, takže zatímco ostatní chodili na pláž na západ slunce, my jsme fičeli v klubu skoro každý den.

Samozřejmě, po nějakém čase nás to i přestalo bavit. Byly to krásné, ale náročné dny. Představ si, že v roce 2014 jsme potkali Aviciiho víckrát než své rodiče. Zní to trošku absurdně, ale tehdy jsme měli jiné priority v životě, ale vůbec to nelituji. Byly to nejkrásnější roky mého života.

Jaký objem akcií dokážeš zvládat během dne či týdne na Ibize?

Jak jsem již zmiňoval, za diskotéky jsme neplatili, takže někdy jsme zvládli až 10 party za týden. Vím, zní to trošku divně, ale bylo to někdy fakt extrémní. Člověk začne s party někdy kolem oběda pak to pokračuje dál někde jinde, protože jsou kluby jako Ocean beach club a Ushuaia, kde party končí nejpozději kolem půlnoci.

Samozřejmě, že člověk nechce jít domů spát, když ještě ostrov žije, tak se pokračuje dále až do rána. A nezapomeňme ještě na after party, které jsou v posledních letech již zakázány. Kdysi byly časy, když kluby jako Amnesia zavíraly kolem oběda. Nyní podle nových zákonů každý klub zavírá ráno o sedmé.

Přesvědčit turisty, aby přišli právě na tvou akci, musí být složité. Vymyslel sis už během své kariéry nějaký life hack, kterým dokážeš lidi namotat?

Samozřejmě, že jsem někdy musel vymýšlet příběhy, abych své lidi namotal. Nešlo o velké lži, jen o maličkosti. Občas chybí jen jiskra, abys ten lístek prodal, a tehdy jsem například vždy vyprávěl příběh, že před měsícem i Leonardo DiCaprio byl na naší party lodi.

Nebo když nechceš platit 55 € (1 400 korun) vstupné do klubu Ushuaia, můžeš jít zdarma na terasu Ushuaia Tower, kde z 9. patra vidíš a slyšíš rovněž všechno. Nejsi ale přímo tam. Tyto malé příběhy jsou občas nevyhnutelné, ale podle mě nejdůležitější je oslovení a postup podávání informací. Musí z tebe zářit pozitivní energie a být svěží a čilý.

Člověk musí být unikátní, aby úspěšně zvládl „closing“. Když jde o větší skupinu, já jsem vždy nabídl láhev vodky nebo šampaňského hned na pláži s sklenicemi a ledem. Láhev vodky jsem si koupil v supermarketu, takže ten tah mě vyšel maximálně na 15 € (400 korun), ale při počtu 8 kluků jsem na té skupině vydělal 120 € (3 000 korun), takže se to vyplatilo.

Na internetu se často prodávají falešné lístky. Rozmohl se tento problém i na Ibize? Pokud ano, jak ho řešíš ty?

Na Ibize šlo víceméně o offline fake prodej, protože člověk nepotřebuje nic jiného k tomu, aby mohl prodávat, jen nějaký ticketblock, nějaké flyery, které leží na každém rohu, a dobrou komunikativní schopnost. Takové případy se mohou stát, ale pláž je kontrolována policisty a zkušený promotér si hned všimne, že mu tam někdo jiný leze do byznysu.

Pokud prodáváš lístky na party na Ibize, nepochybně ses už setkal i s agresivními návštěvníky. Stalo se ti, že se si v práci cítil ohrožen?

Občas jsou lidé nespokojeni nebo se nedostanou na loď, když je vyprodána. V takovém případě přijdou nervózní za tebou a žádají si peníze zpět, ale žádné extrémní případy jsem nikdy nezažil.

Kolik si dokáže takovýto promotér vydělat v letní sezóně?