S Olivií Turek o tranzici, přístupu české společnosti k transgender osobám i její účasti v soutěži SuperStar a zařazení do Hvězdné pěchoty.
„Je tu stávka, dýdžejů, jen ticho se valí z repráků. Je tu stávka, dýdžejů, jen ticho se valí dál.“ Vzpomínáš si na legendární skladbu Stávka dýdžejů, která v roce 2005 zaujala mnoho diváků pořadu SuperStar? S její autorkou Olivií Turek jsme si povídali o účasti v pěvecké soutěži, tranzici i o tom, jak se transgender osobám žije v Česku a zda se tu cítí bezpečně.
Mnoho lidí vás zná především kvůli účasti v reality show SuperStar, kde jste zpívala Stávku dýdžejů. Od té doby se však mnohé změnilo a nyní tu sedím s Olivií Turek. Kdy jste si začala uvědomovat, že se cítíte jako žena?
Bylo to zhruba v 10. letech tohoto století. Došlo k tomu úplnou náhodou, kdy jsem chtěla zkusit něco nového a už nebylo cesty zpět.
Tím zkusit myslíte dámské šaty?
Přesně tak. Na moment, kdy jsem si poprvé oblékla dámské šaty, si stále pamatuji. Ono lidé mi stále říkali, že jim připomínám ženu, že nemám výrazné mužské rysy a já jsem chtěla zjistit, co se stane, když tomu trochu pomůžu. V tu ránu se můj svět změnil.
První večer, kdy tato proměna proběhla, byl opravdu silný, hodně emotivní a v tu ránu mi došlo, že to musím začít nějak řešit, že se nechci vrátit do mužského těla, že by to byla chyba
Jak jste si tyto první pocity vysvětlovala? Věděla jste hned, o co jde?
Ano, věděla, jakmile jsem poprvé okusila, jaké to je být ženou, tak jsem věděla, že už nechci zpět. První večer, kdy tato proměna proběhla, byl opravdu silný, hodně emotivní a v tu ránu mi došlo, že to musím začít nějak řešit, že se nechci vrátit do mužského těla, že by to byla chyba.
Komu prvnímu jste se s tím svěřila?
To bylo poměrně složité, neboť si mnozí mysleli, že moje proměna bude jednorázovou záležitostí, nevěděli, jak moc je to pro mě důležité a přišlo jim to legrační. Posléze jsem se svěřila kamarádovi, který měl podobný příběh, je homosexuál, a ačkoliv to není to samé, věděla jsem, že mě vyslechne, bude tolerantní a neodsoudí mě.
Na to se asi většinou nereaguje pozitivně a mnoho lidí, včetně mojí rodiny, transgender ženy klasifikuje jako nemocné
Jak na tuto změnu reagovala vaše rodina?
Na to se asi většinou nereaguje pozitivně a mnoho lidí, včetně mojí rodiny, transgender ženy klasifikuje jako nemocné. Nebo mi to takto aspoň tenkrát tak přišlo. Myslím, že se to hodně změnilo, když jsem si někoho našla a přestala být single.
Nyní jste žena, ale stále si necháváte jméno Štěpán Olivie Turek. Proč?
Facebook mi zakázal změnit jméno, protože jsem porušovala pravidla komunity, kdy jsem na něm neměla stejné jméno, jako v občanském průkaze a mnozí můj profil nahlašovali. Na Lítačce už mám jméno Štěpán Olivie Turek, takže alespoň něco.
Budete si nechávat měnit jméno i na občanském průkazu?
Ne, v podstatě jsem dospěla k rozhodnutí, že nepodstoupím kroky, které by mohly vést k úřední změně mého jména. Sice existují kličky, jak to obejít, ale je to příliš komplikované.
Takže jste nemusela absolvovat rozhovory s odborníky a psychology, kteří by hodnotili, zda je vaše změna oprávněná?
Nemusela. Znám spoustu lidí, kteří to absolvovali, a díky i informacím, které mi o tom řekli, jsem se rozhodla tam nejít.
A tento stav vám vyhovuje?
No vyhovuje… spíš je to kompromis.
Co je důvodem vašeho kompromisu? Může to být i to, že by podle vás nebyl český zdravotnický systém dobře připravený na změnu pohlaví?
Ani ne, myslím si, že české zdravotnictví funguje celkem dobře, ačkoliv znám mnoho žen, které jely za operací do Thajska, kde se změnou pohlaví mají mnohem více zkušeností. Po návratu si pak zpětně nechaly legalizovat změnu pohlaví.
Mým problémem je, že jsem se k tomu kroku neuchýlila už dříve, když jsem byla mladší a když moje tělo nebylo zhuntované hormony, které přijímá. Proto o chirurgické změně již neuvažuji, což jsem si utvrdila i se svojí partnerkou, která mě také miluje takovou, jaká jsem.
Z této problematiky se v posledních letech stává politika, kdy některé strany šíří vyloženě negativní postoje, a to se ještě před 10 lety nedělo
A jak jste spokojená s přístupem české společnosti k transgender ženám?
Jsem, ale mám zkušenosti především z Prahy, kde se lidé o ty druhé moc nezajímají a všichni jsou tu více tolerantní. Myslím si, že mimo Prahu je situace o něco horší a vím, že existuje mnoho lidí, kteří se právě kvůli tomu přestěhovali sem, za lepším životem. Ale se zlepšující se dostupností informací o transgender osobách vnímám, že i společnost k nám přistupuje čím dál tolerantněji, což je skvělé. Jediné, co mě mrzí je, že se z této problematiky v posledních letech stává politika, kdy některé strany šíří vyloženě negativní postoje, a to se ještě před 10 lety nedělo.
Vnímáte přeci jen nějakou rezervu, v čem by se přístup společnosti k transgender lidem mohl zlepšit?
Nerada bych někoho kritizovala a myslím si, že kdo chce, ten je pozitivní a kdo nechce, tak není. Nutit lidi k tomu, aby byli tolerantní, nemůžeme, ale nějaký vývoj tu samozřejmě vidím. Lidé, kteří se zajímají o svět a nasávají nové informace, jsou většinou chápaví, ale ostatní bohužel ne. Transgender je pro ně nějaká další blbost a my jim narušujeme jednoduchý způsob života, který mají.
Setkáváte se s odsouzením či jiným nevhodným chováním často?
Ano, sem tam se něco stane, ale ve většině případů se ukáže, že negativně reagují pouze mimopražští. Před nedávnem jsem jela tramvají a někdo z cestujících měl problém, že v ní sedím i já, vykřikoval, že nepojede v tramvaji s homosexuálem a ostatní ho usměrňovali slovy, že je v Praze a že má alespoň nějaké zážitky, takže jsem pochopila, že se nejedná o místní.
Poslední dobou se hodně vyskytuju i mimo Prahu, protože hraju v kapele Haj hou, která je z Kadaně a mnohdy se stane, že lidé ani nepoznají, že jsem transgender žena.
Stává se vám, že na vás pokřikuji a pískají nevychovaní muži na ulicích?
Ano, někteří mě chtějí i svádět, jsou dotěrní a pak na ně promluvím a oni utečou (smích).
Dostala jste se někdy do konfliktu jenom proto, že jste transgender žena?
Jistě, ale nerada bych o tom mluvila, a naopak bych chtěla vypíchnout, že se ke mně mnohdy hezky chovají i ti, do kterých bych to zpočátku vůbec neřekla. Pamatuji si, že jsem byla v jednom baru u Karlova náměstí a přišla tam parta asi pěti holohlavých mužů, u nichž na první pohled víte, že nemají vlasy z nějakého důvodu, přesvědčení. Čekala jsem, jestli budou chtít vyvolat konflikt a nemám radši odejít domů, ale jeden z nich za mnou přišel a řekl mi, že mě zná, drží mi palce a ať se mi dobře daří (smích).
Pro každou ženu je například chození venku v noci nebezpečné, ne pouze pro transgender osoby
Cítíte se v České republice bezpečně?
Pro každou ženu je například chození venku v noci nebezpečné, ne pouze pro transgender osoby. Pokud by se člověk chtěl cítit na 100 % bezpečně, tak sedí doma, obléká se tak, aby nikoho nedráždil... ale pro mě je důležitější svoboda.
Je pro transgender osoby náročné hledat si partnera?
To si pište, ale na druhou stranu je to lehčí, než najít si partnera/partnerku v roli, která mi nesedí. Partnerka se mi hledala mnohem snáz ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že jsem transgender žena, protože vím, co potřebuji a co mohu nabídnout. Blbé je, že nemůžeme používat on-line seznamky, kde si člověk musí zvolit, zda je muž nebo žena a partnery si tak musíme hledat v reálném světě. V tom to mají typičtí heterosexuálové jednodušší, ačkoliv vím, že seznamování v dnešní době vůbec není jednoduché, pro nikoho.
Jste nyní šťastná?
Jsem, především kvůli mému vztahu, ale i proto, že jsem se našla.
Všem rodinám bych nejprve doporučila, aby si o transgender osobách vyhledaly pravdivé a objektivní informace, aby této problematice porozuměly
Co byste poradila rodinám, jejichž ratolesti touží po změně pohlaví? Jak se s tím vyrovnat?
Všem rodinám bych nejprve doporučila, aby si o transgender osobách vyhledaly pravdivé a objektivní informace, aby této problematice porozuměly. A co se týče dalšího postupu, ona vlastně jiná cesta než to přijmout, neexistuje. Jiný přístup by mohl rozbít celou rodinu, dítě by mohlo utéct z domova, a to není dobré. V takovém případě totiž netrpí jenom dítě, ale i jeho rodiče, prarodiče a další příbuzní.
Vy nyní pracujete jako programátorka a hrajete v kapelách. Která činnost je vašemu srdci bližší?
To je těžké, mám pocit, že to nelze srovnávat, protože hudbou se neživíme, děláme ji tak jak chceme, kdežto v práci se řídíme tím, co nám řeknou nadřízení a necítíme se v ní tak svobodně.
Takže kdybyste měla možnost živit se pouze hudbou, tak byste odmítla?
Přesně tak, mám pocit, že potřebuji kontakt i s jiným životem než jen tím hudebním. Vyhovuje mi kombinace chodit do práce a ve volném čase dělat muziku, která je navíc v tomto čase velmi nejistá.
Věnujete se zpěvu či jste přesedlala na jiný způsob tvorby hudby?
Nikoliv, hraju na kytaru a basovou kytaru. Nikdy jsem nebyla zpěvačka, což si někteří myslí právě kvůli mojí účasti v SuperStar, kam se hlásí pouze lidé, kteří mají pěvecké ambice. Já jsem je ale neměla, přihlásila jsem se z jiného důvodu.
V kapele nám chyběl zpěvák či zpěvačka a mysleli jsme si, že bychom někoho mohli sehnat právě v SuperStar
Z jakého důvodu?
V kapele nám chyběl zpěvák či zpěvačka a mysleli jsme si, že bychom někoho mohli sehnat právě v SuperStar. Potřebovali jsme se tedy dostat dovnitř, rozhodit tam letáky, inzeráty, ale nikdo známý, ke komu bych se mohla přidat jako doprovod, tam bohužel nebyl, takže jsem se přihlásila já.
Byla tato mise úspěšná?
Pár lidí se nám přihlásilo, ale už tehdy jsem věděla, že to nedopadne, že je to naprosto jiný svět muzikantů. Účastníci soutěže tehdy neměli k hudbě takový vztah, jako my.
Ve Hvězdné pěchotě byli většinou lidé, kteří si mysleli, že jsou skvělí zpěváci, ale nejsou a v tomto směru do ní nepatřím
Tehdy jste skončila v Hvězdné pěchotě. Bylo to podle vás oprávněné?
Ve Hvězdné pěchotě byli většinou lidé, kteří si mysleli, že jsou skvělí zpěváci, ale nejsou a v tomto směru do ní nepatřím. Ale televizní stanice tam mohla dle pravidel zařadit kohokoliv z přihlášených.
Kdybyste tenkrát tušila, co vaše účast v SuperStar spustí, šla byste do toho znovu?
Pravděpodobně ne a rozhodně bych do toho nešla jako Olivie, která si váží sama sebe. Navíc mě mrzí, že kapela nebyla připravená na další kroky, které měly po soutěži následovat. Neměli jsme název kapely, webové stránky, nahrávky, zpěváka… Jediné, co jsme měli, byla hitovka Stávka dýdžejů, kterou si tehdy zpíval snad každý.
Ono když napíšete text písničky, kterou si pamatuje půlka národa, tak to mnohé zaujme. Ale dnes už bych nikomu účast v soutěži nedoporučila, už existují jiné, účinnější cesty, jak se proslavit
I negativní sláva může mnohdy pomoci. Vnímáte na účasti v SuperStar i něco pozitivního?
Ano, jezdila jsem po celé republice, získala jsem určité kontakty a pomohlo mi to k některým spolupracím. Ono když napíšete text písničky, kterou si pamatuje půlka národa, tak to mnohé zaujme. Ale dnes už bych nikomu účast v soutěži nedoporučila, už existují jiné, účinnější cesty, jak se proslavit.
Budete koukat na letošní ročník soutěže SuperStar?
Nebudu, nemám digitalizovanou televizi a jestli něco unikne na sociální sítě a bude to zajímavé, tak na to kouknu, ale dost o tom pochybuji. Již dlouho jsem neviděla, že by ze SuperStar vzešli zajímaví zpěváci a všechno je to spíše o velké dramaturgii.
