Se svojí Stávkou dýdžejů skončila v Hvězdné pěchotě. Ze Štěpána je dnes Olivie a na účast v SuperStar nevzpomíná hezky (Rozhovor)

„Je tu stávka, dýdžejů, jen ticho se valí z repráků. Je tu stávka, dýdžejů, jen ticho se valí dál.“ Vzpomínáš si na legendární skladbu Stávka dýdžejů, která v roce 2005 zaujala mnoho diváků pořadu SuperStar? S její autorkou Olivií Turek jsme si povídali o účasti v pěvecké soutěži, tranzici i o tom, jak se transgender osobám žije v Česku a zda se tu cítí bezpečně.

Doporučeno

Při změně pohlaví musíte podstoupit spoustu ponižujících vyšetření, říká šéfka Mladého pirátstva Georgia Hejduková (Rozhovor) 16. června 2021 v 14:03

Mnoho lidí vás zná především kvůli účasti v reality show SuperStar, kde jste zpívala Stávku dýdžejů. Od té doby se však mnohé změnilo a nyní tu sedím s Olivií Turek. Kdy jste si začala uvědomovat, že se cítíte jako žena?

Bylo to zhruba v 10. letech tohoto století. Došlo k tomu úplnou náhodou, kdy jsem chtěla zkusit něco nového a už nebylo cesty zpět.

Tím zkusit myslíte dámské šaty?

Přesně tak. Na moment, kdy jsem si poprvé oblékla dámské šaty, si stále pamatuji. Ono lidé mi stále říkali, že jim připomínám ženu, že nemám výrazné mužské rysy a já jsem chtěla zjistit, co se stane, když tomu trochu pomůžu. V tu ránu se můj svět změnil.

První večer, kdy tato proměna proběhla, byl opravdu silný, hodně emotivní a v tu ránu mi došlo, že to musím začít nějak řešit, že se nechci vrátit do mužského těla, že by to byla chyba

Jak jste si tyto první pocity vysvětlovala? Věděla jste hned, o co jde?

Ano, věděla, jakmile jsem poprvé okusila, jaké to je být ženou, tak jsem věděla, že už nechci zpět. První večer, kdy tato proměna proběhla, byl opravdu silný, hodně emotivní a v tu ránu mi došlo, že to musím začít nějak řešit, že se nechci vrátit do mužského těla, že by to byla chyba.

Komu prvnímu jste se s tím svěřila?

To bylo poměrně složité, neboť si mnozí mysleli, že moje proměna bude jednorázovou záležitostí, nevěděli, jak moc je to pro mě důležité a přišlo jim to legrační. Posléze jsem se svěřila kamarádovi, který měl podobný příběh, je homosexuál, a ačkoliv to není to samé, věděla jsem, že mě vyslechne, bude tolerantní a neodsoudí mě. 

Na to se asi většinou nereaguje pozitivně a mnoho lidí, včetně mojí rodiny, transgender ženy klasifikuje jako nemocné