Porodnické násilí zažívají těhotné a rodící ženy prakticky na denní bázi. Ptali jsme se odbornic přímo z terénu, jaké jsou jeho nejčastěji projevy a co lze proti němu dělat.
Mnoho žen se během porodu setkává s nerespektem. S hrubým zacházením, které narušuje nejen jejich práva, ale také tělesnou autonomii, kdy jim je odepřena kontrola nad svým vlastním tělem.
„Představuje to především odebírání kompetencí ženě a znevažování jejích schopností porodit. Asi nejvíce jde o srážení její hodnoty, kdy se pak žena opravdu cítí jako naprosto neschopná, nemožná. Přitom to tak samozřejmě není,“ řekla pro Refresher advokátka a autorka projektu ePorod Jiřina Novotná, která se věnuje právní pomoci v oblasti porodnictví.
„Bohužel společnost je nastavena tak, že je to bráno jako norma. Že se vlastně nic neděje. Žena pak odchází s pocitem, že neumí rodit, že to její tělo nezvládne, že je neschopná,“ dodala Novotná.
V porodnickém násilí se pojí násilí fyzické i psychické. Stejně jako u všech jiných sexuálních násilných činů. „Jde o kombinaci násilí, jak toho na těle, tak na duši,“ vysvětlila v rozhovoru pro Refresher dula a lektorka hypnoporodu Andrea Kapitánová.
Vyhrožování, manipulace, chybějící empatie
Podle Kapitánové mezi běžné praktiky patří například neempatický až pohrdavý přístup vůči rodičce, zásahy do porodu bez informovaného souhlasu ženy, vyhrožování či manipulace. S fyzickým násilím se rodičky nejčastěji setkávají v případě nástřihu hráze, který se provádí ve snaze učinit poševní vchod prostornější či, aby se zabránilo jeho samovolnému natržení.
Právě nástřih budí v oblasti porodnictví značné emoce, dle kritiků jde totiž o mnohdy bezdůvodný zásah do přirozeného porodu a může mít výsledku více negativních dopadů než pozitivních přínosů.
Právě nesouhlas s bezdůvodným nástřihem se podle Novotné nejčastěji objevuje v takzvaných porodních přáních, které se ženami advokátka konzultuje a následně jej předkládají v porodnici. Žena v něm informuje lékařský personál o svých představách, požadavcích, vlastně vším, co souvisí s porodem. Kromě zákroků, které si žena nepřeje, je v porodním přání často obsaženo například dotepání pupečníku a přání neodnášet miminko od matky hned v první sekundě jeho narození.
„Základ porodních přání je v podstatě neustále stejný, takže nechápu, že to stále v řadách nemocnic není dodržováno. Není tam v celku nic extrémního, co by nemocnice nebyla schopna splnit,“ vysvětluje Novotná s tím, že ženám doporučuje takové přání sepsat i v případě, že by se jej nakonec rozhodly v nemocnici nepředložit.
„Rodička tím zjistí, jak by se stavěla k nejrůznějším situacím, které mohou při porodu nastat. Je pak více v klidu, jelikož si je vědoma toho, co a jak chce. Připouští zároveň, že určité změny mohou nastat, díky porodnímu přání je však na ně připravena a nepřekvapí ji,“ dodala advokátka.
Ani porodní přání ale nejsou stoprocentní zárukou. Je důležité se informovat o svých právech. „Kontrolní mechanismy“ pak žena může mít v partnerovi, dule či porodní asistence. Novotná také připomíná, že je také třeba si pečlivě pročíst všechny dokumenty, které se při příchodu do porodnice podepisují.
„Je nutné, když už si žena dá práci se psaním porodního přání, aby se zároveň podívala, zda se v podepisovaných dokumentech neobjevuje něco, co by tomu přání odporovalo. Nemocnice se pak při případných stížnostech může bránit tím, že rodička ke „všemu“ vlastně dala souhlas,“ dodala Novotná.
Zapovězená, hojně praktikovaná metoda
Další diskutovanou praktikou je takzvaná Kristellerova exprese, kdy se sestry seběhnou na břicho rodičky a silou na něj tlačí. Ovšem pravidla, jak ji aplikovat, neexistují. Jedná se totiž o metodu non lege artis – tedy metodu zapovězenou. Přesto se v České republice používá a přináší s sebou – mnohdy fatální, rizika jak pro matku, tak pro dítě.
„Rozdíl je v tlaku, jenomže my nevíme, kde je ta přesná míra, kdy je to ještě bezpečné, a kdy už ne,“ vysvětlila Novotná.
Podle Kapitánové to odráží neochotu vzdělávat se dle nejnovější „evidence-based medicine“, tedy medicíny založené na důkazech: „Dochází pak například k tomu, že máme mnohem vyšší procento císařských řezů, než uvádí Světová zdravotnická organizace jako nezbytné, tedy 10-15 %. U nás je to zhruba 26 % porodů. A z praxe vím, jak často končí porody císařským řezem zbytečně. Nemluvě o nástřihu hráze, kdy v roce 2013 byla provedena u 51 % porodů – paradoxem je, že ten rozptyl napříč porodnicemi je mezi 10 a 80 %, takže je to vážně o konkrétní porodnici i zdravotníkovi.“
Rodička jako pacientka
Obě zpovídané ženy také za problém označily nerespektování fyziologie porodů, tedy rozlišení porodů na „přirozený“ a „komplikovaný, problematický“.
„Až 80 % žen je přitom schopno porod zvládnout bez zbytečných zásahů. Lékaři si musí uvědomit, že žena, která rodí, není nemocná," uvedla Novotná.
Podle ní je to také důsledkem toho, že lékařské fakulty kladou důraz především na patologii, jinými slovy „jak zasáhnout, když nastane problém“. „Je to samozřejmě potřeba, nicméně v tom případě nemají co dělat u přirozeného porodu. Jejich místo je u komplikovaných porodů, kdy jde o záchranu dítěte,“ míní.
„Žena je ve zdravotnictví brána spíše jako školačka než jako rovnocenný partner,“ uvedla Novotná.
Kapitánová dodala, že chyba je také v systému vzdělávání porodních asistentek a v tom, že veškerou péči o těhotné ženy mají v rukou lékaři.
„Přitom máme porodní asistentky, které jsou kompetentní k tomu pečovat o těhotnou i rodící ženu (pokud jde o fyziologický průběh) a není potřeba, abychom tím zatěžovali lékaře. Právě porodní asistentka je ta, která podporuje přirozený průběh porodu a je i studiemi dokázané, že její péče snižuje například riziko předčasného porod,“ uvedla Kapitánová.
Ležet budeš!
Kromě nástřihu hráze či tlačení na břicho rodičky, do fyzického násilí patří podle Kapitánové i „prachsprostý zákaz“ zvolit si jinou polohu k porodu než na zádech.
„Typická fráze je „stejně skončíte na zádech jako každá“. Takový přístup je naprosto šílený. Jestli si žena tu polohu na zádech vybere, tak je to v pořádku. Ale spíše se setkáváme s tím, že je žena do této polohy vmanipulována – nicméně ne proto, že by byla vhodná pro ni či dítě, ale proto, že je to pohodlná poloha pro lékaře. Třeba takový nástřih se dělá právě jen na zádech,“ uvedla dula a lektorka hypnoporodu.
S porodnickým násilím se ale žena nemusí setkat až na porodním sále, ale i v průběhu těhotenství. Může jít například o gynekologické úkony, se kterými žena nesouhlasí a s tím spojený následný paternalistický přístup.
„Žena se například rozhodne, že tentokrát nechce podstoupit ultrazvuk, nebo nějaký odběr a někteří lékaři na to reagují jako: „další lesana!“ Dají jí velmi jasně najevo, že je podle nich úplně blbá,“ popsala Novotná s tím, že přidá-li se k tomu ještě zmínka o domácím porodu, oheň je na střeše. Lékaři podle ní mnohdy využívají své „mocenské pozice“ a neznalosti rodiček, aby jim právě rození doma rozmluvili. Třeba tak, že jim vyhrožují vyřazením z evidence a odmítnutím lékařské péče. To ale, jak vysvětluje advokátka, není možné.
„Je důležité se nedat, ale ne každý na to má,“ míní Novotná.
K traumatizujícím zážitkům z porodnického násilí přispěla i epidemie onemocnění covid-19, jelikož některé porodnice omezily počet doprovázejících osob ze dvou na jednu. Nastal však i moment, kdy k porodu nemohl ani partner rodičky či otec dítěte.
„Šlo asi o 2 až 4 týdny na jaře 2020 a bylo to absolutně šílené. Jak pro rodící ženy, tak pro ty vědomé zdravotníky. Uvědomili si, kolik práce jim ulehčí přítomnost partnera či soukromé duly nebo porodní asistentky,“ vysvětlila Kapitánová.
Kromě samotného narušení porodu došlo také k oddělení rodin, kdy otcové nesměli za svými dětmi a přišli o důležitý raný kontakt.
„Zpětně se ovšem ukázalo, že takové jednání je protiprávní. Otec není návštěva, otec je zákonný zástupce dítěte, má právo tam být,“ řekla advokátka.
Kdo je připraven, není překvapen
Na advokátku Novotnou se ženy obrací ve dvou situacích – před porodem a po porodu. „Pokud se na mě obrací až poté, co zažily porodnické násilí, tak paradoxně chtějí potvrdit, že to, co se jim stalo, nebylo v pořádku. Popisují onu situaci a chtějí si ověřit, zda je to normální. Oni jim vlastně dali pocit, že ony jsou ty hysterické ženské, které přehání. Já je následně utvrzuji v tom, že žádná forma porodnického násilí není normální a musí se řešit,“ uvedla Novotná.
Často ovšem naleznou ženy sílu se bránit až příliš pozdě, tedy až poté, co uplyne tříletá promlčecí doba.
„Je to složité. Ženy porodí, mají jiné starosti a negativní zkušenosti chtějí vytěsnit. I když to však vytěsní někam opravdu hluboko, stejně se jim to někdy v budoucnu vynoří,“ řekla advokátka. Své klientky nabádá, aby dávaly alespoň zpětné vazby, byť podle ní ty negativní většinou vedení nemocnice vyhodnotí tak, že k pochybení nedošlo. Pokud ale podobných stížností přijde na konkrétního zdravotníka několik, dává to nemocnici jasný signál. Důležité jsou ovšem i pozitivní zpětné vazby.
Advokátka nicméně oceňuje, že ženy ji častěji kontaktují ještě před samotným porodem, kdy chtějí načerpat informace a ověřit si různé možnosti, jak postupovat za daných okolností. Novotná dle svých slov pomáhá ženám právně dodat podporu, že mají „právo na svůj porod“.
„Právo na svůj porod znamená, že žena je schopna porodit sama. Lékaři by měli respektovat fyziologii porodu a fakt, že v hlavní roli je žena. Žena rodí, žena rozhoduje, jak, v jaké poloze, kde porodí. Nerodí nemocniční personál,“ vysvětlila Novotná.
Předporodní přípravu doporučuje i dula a lektorka Kapitánová: „Svěřit se náhodným zdravotníkům bez informací a vlastního pohledu je za mě nezodpovědné. Zní to možná blbě, ale je to tak. Spoustu věcí může nejen ženě, ale i jejímu partnerovi ulehčit péče soukromé duly či porodní asistentky. Je to pro ně člověk, kterého mají po ruce klidně celé těhotenství. Samozřejmě vrcholem celé spolupráce je doprovod k porodu, kdy je dula (nebo porodní asistentka) přítomna od začátku porodu až do konce a stará se i v období šestinedělí. Člověk díky tomu nezůstane sám, nespadne do rukou systému a zažije právě ten potřebný individuální přístup.“
Hlavní je si podle Kapitánové uvědomit, že porod není jen o tom, jak jej „přežít“, a že bolest nemá být hlavní vzpomínkou na tento moment. „Porod je silným transformačním zážitkem a ženy, které si z něj nesou trauma, mají omezené možnosti, jak s ním pracovat, právě protože je to něco, co už nejde zopakovat. V rámci předporodní přípravy se žena může připravit na širokou škálu situací, které může během porodu zažít a také, jak s bolestí pracovat,“ vysvětlila.
Univerzální návod na porod?
Podle duly zároveň neexistuje ten jeden jediný „správný“ porod. „Každý volí jinou cestu. Někdo se raději svěří do rukou systému, neřeší a bojí se cokoliv dozvědět. Podle mého názoru je dobré zjistit si možnosti, sejít se právě třeba s dulou či porodní asistentkou, probrat varianty, zajímat se například i o to, která porodnice v mém okolí je respektující a podle toho se zajistit dále,“ vysvětlila Kapitánová.
„Žena si určitě porod užít může, i když pocítí bolest. Ale to už je na jejím nastavení,“ uvedla Kapitánová.
Výhradním řešením podle duly nejsou ani domácí porody: „To není cesta pro každého a je potřeba to s pokorou respektovat. Řešením je změna ve zdravotnickém systému, v jeho přístupu k těhotným a rodícím ženám. Je potřeba tu dát šanci například porodním domům, aby ženy, které mají fyziologické těhotenství, ale nechtějí rodit doma, měly možnost volby a ne jen jednu cestu.“
Právě domácí porody ale mohou ženy volit kvůli strachu z porodního násilí, nejedná se však podle Kapitánové o správnou motivaci.
„Jeden z důvodů, proč ženy volí domácí porod, je obava z porodního násilí. Kategorií je ale více, mohou mít strach z nemocničního prostředí, další mají o porodu specifickou představu, kterou nemocnice nemůže zprostředkovat, další to mohou mít jako životní styl, kdy takový způsob porodu chápou jako ten nejpřirozenější. Nejde tedy jen o strach, ale i o běžnou volbu,“ doplnila Novotná.
Tanec kolem domácího porodu
Vášnivým rozkolům, které ve společnosti budí domácí porody, nepřispívá podle Novotné ani negativní medializace. „Když žena rodí doma a něco se stane, jsou toho plné noviny. Když ale třeba i zemře dítě při porodu v nemocnici, nikde se o tom nepíše,“ řekla.
První návštěvy gynekologie se nemusíš bát. Popisujeme, co tě na ní čeká
5. března 2024 10:00
„Řekla bych, že je to trochu i naší povahou. Spousta Čechů neví o daném tématu do hloubky zhola nic, ale přesto mají potřebu se vyjádřit a soudit. Co se týče odborníků – porodníků, tam jsou názory zbytečně omezené. Přitom by vážně stačilo podívat se do Nizozemí, Německa, do Anglie, Kanady. Ženy tam mají svobodnou volbu v tom, kde mohou rodit a nikdo je tam neodsuzuje,“ dodala k domácím porodům Kapitánová.
Rodit doma je sice v České republice legální, nicméně lékařská péče a podpora je ženě poskytnuta pouze ve zdravotnickém zařízení. Porodní asistentky tedy mohou k domácím porodům docházet jen v předporodní fázi a po porodu. V moment, kdy žena rodí, musí odejít. Jinak jim hrozí vysoké pokuty. Mohlo by se proto zdát, že dle zákona je pro ženu „bezpečnější“ rodit úplně o samotě než v přítomnosti kvalifikované odbornice.
„Samozřejmě se jedná o snahu vymýtit domácí porody. Což je ovšem postavené na hlavu, vždy tu budou ženy, které takto budou chtít rodit a mnohem lepší je jim poskytnout bezpečí a péči, než je ostrakizovat,“ řekla Novotná.
Dula nerovná se porodní asistentka
Tento zákon se ovšem týká pouze porodních asistentek, tedy osob se zdravotním vzděláním. Dula, jak vysvětlila advokátka, zdravotním zákonům nepodléhá. U domácího porodu tak může být po celou dobu a nikdo ji nebude sankcionovat.
„Mocenská nadřazenost“ lékařů nad porodními asistentkami a dulami se však projevuje i přímo ve zdravotnických zařízení, nejen v oblasti domácích porodů.
„Je to právě o tom, že se lékařům do péče předávají všechny těhotné ženy. Porodní asistentka pak působí spíše jako nějaká asistentka po ruce, jako podřadný poskok a její kompetence a schopnosti zůstávají zcela nevyužité, což je škoda. Jsou důležitým článkem v týmu. Stejně jako my duly,“ uvedla Kapitánová.
Duly přitom, jak vysvětlila Kapitánová, nechtějí a ani nemohou lékařům a porodním asistentkám konkurovat. „Každý máme svou roli. Dula je psychická podpora, která umí i různé další věci, například ulevit od bolesti. Porodní asistentka je specializovaný zdravotník pro zdravou těhotnou ženu. A lékař je tu po ruce, když porodní asistentka zjistí patologiii, k jejíž řešení nemá kompetence. Takový je ideální tým, který spolupracuje a podporuje tu nejdůležitější osobu – těhotnou či rodící ženu,“ dodala.
I na to upozorňuje právě probíhající projekt „Ať můžou!“, který se zasazuje o to, aby porodní asistentky mohly v Česku svou práci vykonávat svobodně a autonomně.
Podle Novotné lékaři stále nechápou, že dula pomáhá k úspěšnému porodu. Místo toho jim vadí, „že jim do toho kecají“: „V řadě nemocnic jsou duly stále chápany spíše jako narušitelky toho pokojného procesu, té nemocniční rutiny. Jeden lékař se například nechal slyšet, že dříve to bylo skvělé, že se rodilo jedna báseň. Teď jsou ale rodičky moc informované, dokonce vědí, co chtějí,“ popsala se smíchem situaci v českých nemocnicích advokátka.
Vymýcení porodního násilí může podle Novotné probíhat svrchu, třeba úpravou zákonů. Cesta by dle ní měla ale hlavně být v osvětě, informovanosti a tlaku na lékaře.
