Přinášíme profil Marilyn Monroe.
Byla talentovaná, obdivovaná a šla z role do role. Dodnes ji různé žebříčky řadí na přední příčky nejvíc sexy hereček všech dob. Ona sama ale trpěla tím, že ji veřejnost brala jen jako hezkou tvářičku. Stejně tak režiséři, kteří ji nejčastěji obsazovali do stereotypních rolí naivních blondýnek.
Marilyn Monroe se z této škatulky snažila vymanit, tížila ji ale i nálepka herečky, která chodí pozdě a je nespolehlivá. Na vině byly zdravotní problémy i závislost na lécích. Ta se jí zřejmě stala osudnou. Její smrt, ke které došlo před šedesáti lety, je dodnes předmětem mnoha spekulací.
Dětství strávila v pěstounské péči a po sirotčincích
Marilyn Monroe se narodila 1. června 1926 v Los Angeles, její rodné jméno znělo Norma Jeane Baker Mortenson. Svého otce nikdy nepoznala, příjmení tak dostala po své matce Gladys, která pracovala jako střihačka ve filmovém studiu. Gladys trpěla psychickými problémy. Sužovala ji paranoidní schizofrenie, na jejím zdraví se také podepsalo fyzické vyčerpání kvůli snaze postarat se finančně o malou dceru i sebe. Nakonec byla hospitalizována v ústavu pro duševně choré. Norma Jeane tak strávila většinu svého dětství v pěstounské péči a po sirotčincích.
Když jsem byla malá, nikdo mi nikdy neřekl, že jsem hezká. Všem malým holčičkám by se mělo říkat, že jsou krásné. I když nejsou. (Marilyn Monroe)
Nejprve se jí ujala nejlepší přítelkyně její matky, která se jmenovala Grace a stala se její poručnicí. U té ale strávila jen dva roky. Grace se totiž vdala a Normu poslala do sirotčince. Přestože mnoho lidí projevilo o adopci malé dívky zájem, Gladys k ní nikdy nedala souhlas. Pak žila střídavě u několika příbuzných, kde dokonce zažila sexuální obtěžování. V roce 1937 se vrátila ke Grace a jejímu manželovi. Pár se ale o pět let později musel přestěhovat a nemohl si dovolit vzít tehdy už šestnáctiletou Normu s sebou.
Dívka tak měla dvě možnosti. Jít znovu do sirotčince, nebo se vdát. Rozhodla se pro to druhé. Tehdy půl roku chodila se svým o pět let starším sousedem Jamesem Doughertym. Vzali se 19. června 1942.
Zrodila se Marilyn Monroe
Na začátku bylo manželství s Jamesem šťastné. Probíhala ale druhá světová válka a on narukoval k námořnictvu. V roce 1944 ho poslali do jižního Pacifiku. Norma začala pracovat v továrně na padáky společnosti Radioplane. To ji ale nebavilo. Už od dětství, kdy s opatrovnicí navštěvovala kina, toužila po kariéře herecké hvězdy. K jejímu snu jí dopomohl fotograf David Conover. Nafotil jí první snímky a začal dohazovat další zakázky. Z Normy se stala žádaná modelka, která se objevila na titulních stranách mnoha prestižních časopisů.
Stále pracovala na svém snu stát se herečkou. Studovala herectví tehdejších hvězd Jean Harlow a Lany Turner a zapsala se do dramatického kurzu. V roce 1946 se James vrátil a Norma se musela rozhodnout mezi kariérou a manželstvím. Jen dva měsíce po rozvodu podepsala první smlouvu se studiem 20th Century Fox. Obarvila si vlasy na blond a zvolila si také svůj pseudonym. Tehdy se zrodila Marilyn Monroe.
Cesta na filmový vrchol
První filmy, ve kterých se Marilyn Monroe objevila, nesklidily zrovna velký úspěch. Vše se změnilo v roce 1950, kdy ji režisér John Huston obsadil do malé role svého thrilleru Asfaltová džungle. Přestože se ve snímku jen mihla a její jméno nebylo ani uvedené v závěrečných titulcích, znamenal pro ni otevření hollywoodských dveří.
Studio 20th Century Fox bylo kvůli její rostoucí popularitě nucené s Marilyn podepsat novou, pro ni výhodnější smlouvu. Její hvězda začala stoupat. V roce 1950 natočila ještě další film s názvem Vše o Evě. Opět se jednalo o epizodní roli, tentokrát přihlouplé dívenky, která touží po kariéře. Zahrála si ale po boku hvězdné Bette Davis nebo George Sanderse.
Amy Winehouse: Geniální zpěvačka, která nezvládla slávu ani boj s démony
23. července 2022 10:30
V následujících letech natáčela stále více, do hereckých výšin jí pomohl snímek Niagara v roce 1953. Poprvé měla hlavní roli, její jméno bylo v titulcích uvedené na prvním místě. V podstatě šlo také poprvé o negativní roli cynické a záletné manželky, která se s milencem chystá zabít svého manžela.
Sexsymbol vs. nálepka hloupé blondýnky
Marilyn Monroe dosáhla toho, po čem od dětství toužila. Byla slavnou a obletovanou hvězdou. V dalších filmech se ovšem vrátila k stereotypním rolím atraktivních, naivních až přihlouplých žen. Šlo zejména o snímky Páni mají radši blondýnky a Jak si vzít milionáře (oba 1953). Tato poloha vadila nejen samotné Marilyn, ale i jejímu druhému manželovi, kterým byl hráč baseballového týmu New York Yankees Joe DiMaggio. Toho si vzala v lednu 1954, svazek ale vydržel jen devět měsíců.
Hlavním důvodem konce manželství se stala právě Marilynina sláva a sexuální image, kterou na veřejnosti měla. Problémy začaly už během jejich líbánek v Asii, kde si Marilyn našla čas, aby zazpívala americkým vojákům nasazeným v Koreji. „Její přítomnost způsobila mezi vojáky téměř nepokoje a Joeovi bylo zjevně nepříjemné, že na jeho novomanželku hleděly tisíce mužů,“ uvedl server The Marilyn Monroe Collection. V říjnu toho roku se rozvedli, zůstali ale dobrými přáteli.
Ráda bych hrála roli, která něco znamená, která by lidem něco dala, ale můj vzhled tomu odporuje, jsem příliš jednostranný typ. Cítím, jak se lidé stávají nepřátelští, když se pokouším změnit. (Marilyn Monroe)
Byla to ale sama Marilyn, komu nejvíce vadila nálepka hloupé a sexy blondýny. Mrzelo ji, že ji nikdo nebere vážně jako herečku. Nevyhovovala jí ani svazující sedmiletá smlouva s filmovým studiem. V Hollywoodu natočila v roce 1955 ještě film Slaměný vdovec (The Seven Year Itch), jehož součástí je dnes ikonická scéna, v níž jí proud vzduchu zvedne bílé šaty. Následně se přestěhovala do New Yorku, aby studovala herectví u Leeho Strasberga v jeho Actors' Studiu.
Úspěchy (a problémy)
V roce 1956 založila Marilyn vlastní produkční společnost Marilyn Monroe Productions. Svůj talent a všestrannost tak mohla předvést ve filmech Zastávka v Kansasu a Princ a tanečnice. Zejména první jmenovaný snímek se setkal vesměs s pochvalnými recenzemi. Díky Strasbergovi si také mohla vyzkoušet divadelní herectví.
V roce 1956 se také potřetí provdala. Jejím vyvoleným se stal dramatik Arthur Miller. On kvůli ní opustil rodinu, ona konvertovala k judaismu. Stála při něm, i když ho vyslýchal Výbor pro neamerickou činnost, čímž si mohla vážně ohrozit kariéru.
Jenže ve druhé polovině padesátých let se Marilyniny představy o tom, co a jak bude hrát, začaly hroutit. Nabídku na natáčení filmu Někdo to rád horké nejprve přijmout nechtěla. Vadilo jí, že jde o další přihlouplou roli, protože postava Sugar ani nerozezná muže převlečené za ženy. Nakonec s natáčením souhlasila, přesvědčil ji i Arthur. Díky tomu tak vytvořila jednu ze svých nejznámějších rolí a vysloužila si také Zlatý glóbus.
Problémy ohrožovaly její zdraví i reputaci
Ještě před natáčením Někdo to rád horké ohrožovalo kariéru Marilyn Monroe několik zdravotních problémů. V roce 1957 prodělala potrat. Kvůli endometrióze, kterou jí diagnostikovali, nešlo o první ztrátu dítěte. Nepomohly ani gynekologické zákroky. Navíc trpěla depresemi a nespavostí, které zaháněla léky i alkoholem. Kvůli tomu často chodila pozdě na natáčení, někdy nepřišla vůbec.
Pověst ne zcela spolehlivé herečky měla už dříve, film Někdo to rád horké vše ještě zhoršil. Těsně před začátkem natáčení totiž otěhotněla znovu. O své nenarozené dítě se po prodělaných potratech bála, zároveň ji děsilo rozpadající se třetí manželství. Pozdní příchody na natáčení nebyly ničím neobvyklým. Někdy naopak přišla v hrozném stavu a nepamatovala si ani krátké věty ze scénáře. Záběr, ve kterém říká větu: „Kde je bourbon?“ se musel natáčet více než čtyřicetkrát.
Přestože film měl ohromný úspěch, nikdo na jeho natáčení nevzpomínal s velkým nadšením. Navíc Marilyn těsně po natáčení znovu potratila.
Třetí rozvod a poslední snímek
Ve snaze pokusit se zachránit manželství napsal Arthur pro Marilyn snímek Mustangové (The Misfits). Kvůli pověsti nezodpovědné herečky bylo ale těžké najít pro ni hereckého partnera. Hlavního mužského partu se nakonec ujal Clark Gable, pro kterého šlo o poslední filmovou roli. Těsně po jeho dokončení nečekaně zemřel na infarkt.
Jeho smrt Marilyn zdrtila. Za svůj herecký výkon si vysloužila pochvalné recenze, film se ale tehdy hitem nestal. Manželství s Arthurem se navíc stejně rozpadlo a v roce 1961 se rozvedli. V té době ji také provázelo mnoho zvěstí o různých milostných aférách, mimo jiné s prezidentem Johnem F. Kennedym a jeho bratrem Robertem F. Kennedym.
Její smrt je dodnes předmětem spekulací
Začala pracovat na dalším snímku Něco musí prasknout. Její pozdní příchody na natáčení byly stále častější, zhoršovaly se také její závislosti. Z natáčení ji po měsíci vyhodili, studio dokonce žádalo náhradu škody za zkažené natáčení. Byla hospitalizována v psychiatrické léčebně, tam ji to ale vyděsilo natolik, že po čtyřech dnech odešla.
Marilyn Monroe měla navzdory vyhazovu mnoho jiných aktivit. Dostávala další pracovní nabídky, fotila série snímků pro řadu prestižních časopisů. V červnu 1962 zazpívala prezidentu Johnu F. Kennedymu na oslavě jeho 45. narozenin. Svůdnými šaty i přednesem písně Happy Birthday to You jen rozvířila další spekulace o tom, že je mezi ní a nejmocnějším mužem země milostný poměr. Hovořilo se ale také o tom, že obnovila svůj vztah s druhým exmanželem.
Žádný nový slibný filmový projekt ale nestihla. 4. srpna 1962 ji hospodyně nalezla mrtvou v jejím bytě v Los Angeles s prázdnou lahvičkou prášků na spaní vedle těla. Podle pitvy byla smrt způsobena předávkováním barbituráty a jednalo se o sebevraždu.
V průběhu následujících let se ale skon hollywoodského idolu stal předmětem mnoha spekulací. Podle některých nebyla Marilyn Monroe sebevražedný typ. Dodnes tak existují teorie o tom, že ji zabili členové tajné služby nebo někdo na příkaz bratrů Kennedyových. Další z konspirací také tvrdí, že herečku zabila mafie z opačného důvodu, aby rodině Kennedyových ublížila.
Marilyn Monroe zemřela v pouhých třiceti šesti letech. Byť zcela nenaplnila vlastní herecké ambice, stala se kulturním symbolem a ikonou mnoha generací a důkazem, že pokud o něco člověk opravdu stojí, může toho dosáhnout, i když jeho startovní čára není ideální.
