Přečti si o jednom z nejkontroverznějších režisérů posledních let.
Dlouho jsme tu neměli článek o kontroverzních umělcích. Po Pieru Pasolinim, který stojí za filmem Saló aneb 120 dnů sodomy, a Romanu Polanském ti tentokrát přiblížíme tvorbu Toma Sixe. Že ti jeho jméno nic neříká? Název jeho nejznámějšího filmu Lidská stonožka už zřejmě ano.
Začínal jako režisér reality show Big Brother
Nejprve ale krátce o samotném Sixovi. Narodil se v roce 1973 v nizozemském městě Alkmaar. Vůbec poprvé se k režisérské práci dostal jako jeden z průkopníků a režisérů úspěšné televizní reality show Big Brother. Jako poradce režie se následně podílel na tomto pořadu také ve Spojených státech, Dánsku, Německu, Norsku nebo v Africe.
Já a moje umění jsme anestetikum, které otupuje bolesti z průměrnosti. Závan znečištěného vzduchu v neoriginálním, vyděšeném světě.
Filmové vzdělání Six nemá. Navštěvoval sice krátký kurz v New York Film Academy v Amsterodamu, ve vzdělání v uměleckém oboru prý ale moc nevěří. Zastává ten názor, že filmařinu se člověk naučí hlavně tím, že bude filmy sledovat. V roce 2002 založil Six spolu se svou o šest let mladší sestrou Ilonou nezávislou filmovou produkční společnost Six Entertainment, později přejmenovanou na Six Entertaiment Company.
Prvním filmem, který v jejich produkci vznikl, se v roce 2004 stalo celovečerní komediální drama Gay. Film, který Six režíroval a napsal k němu i scénář, vyvolal zájem, protože jako první filmové dílo ukazoval gay komunitu v Nizozemsku.
Hororová a temná atmosféra ho fascinovala odjakživa
V roce 2006 přidal snímek Honeyz o dvou kamarádkách, které v noci tajně zůstanou ve slavném amsterodamském obchodním domě Bijenkorf. O rok později si v jeho dalším filmu I Love Dries zahrál nizozemský zpěvák Dries Roelvink. Všechny výše zmíněné snímky byly v Nizozemsku označovány za kontroverzní. „Přitom to nebyly vůbec žádné horory, šlo o černé komedie. Se sestrou jsme si řekli, že je pro naši tvorbu Nizozemsko příliš malé a tvořit tady není vlastně zajímavé,“ vzpomínal Six v roce 2015.
Od mala ho horory fascinovaly. Už když byl malý kluk, půjčoval si filmy jako Saló aneb 120 dnů sodomy a podobné tituly. Četl temné básně francouzského autora Charlese Baudelaira. Fascinací k tomuto typu tvorby nakonec nakazil i sestru. A jeho samotného inspirovala k natočení snímku, který ho v roce 2009 proslavil i za hranicemi Nizozemska.
K nápadu na Lidskou stonožku ho inspiroval predátor i Josef Mengele
Dvě Američanky se vydají na cestu po Evropě. Kdesi v Německu se jim v noci porouchá auto. Při hledání pomoci narazí na opuštěnou vilu, kde se rozhodnou přenocovat. Druhý den se probouzí a s hrůzou zjišťují, že jsou uvězněny v provizorní podzemní nemocnici. Za vším stojí zestárlý německý chirurg, který se dříve specializoval na operace oddělování siamských dvojčat. Jeho zvrácená fantazie tkví v tom, že obě dívky hodlá spolu s dalšími uvězněnými spojit v jednu velkou lidskou stonožku. (Six Enternainment Company).
Vyvolal v tobě zděšení popis děje, trailer, nebo ti snad stačil jen samotný název? Tak to věz, že nejsi sám*sama. Lidská stonožka se hned po svém vydání zařadila mezi nejkontroverznější filmy všech dob.
Nikdy nedělám cenzuru své práce. Když píšu scénář, tak si to užívám. Nikdy si nepřipouštím, že už zacházím moc daleko. Je to pro mě přirozený proces.
Nápad na natočení Lidské stonožky dostal během sledování televizní zprávy o sexuálním predátorovi, který za naprosto otřesné násilí na dětech dostal velmi nízký trest. „Všichni jsme kvůli tomu byli naštvaní. A já říkal, že by mu za trest měli přišít ústa k zadku tlustého řidiče kamionu. Lidi mě za to odsuzovali. Mně ale došlo, jak skvělý námět na horor to je,“ vyprávěl Six v roce 2015.
Klišé amerických hororů, kdy nevinné lidi honí lesem vrah s motorovou pilou, se ale nedržel. Místo toho mu inspirací byli zrůdní doktoři z druhé světové války. Morbidními a sadistickými experimenty na vězních v Osvětimi nechvalně proslul zejména Josef Mengele.
Velkou měrou přispěl k děsivosti snímku i představitel hlavní role německého chirurga Dieter Laser. Toho přitom Six našel náhodou. „Brouzdal jsem po internetu a najednou jsem uviděl jeho fotku. Zjistil jsem, že je v Německu velmi známý, ale vždycky hrál jen kladné role. To jsem nechápal, protože jeho obličej byl pro horor jako stvořený.“
„Stoprocentně medicínsky přesné“. Akorát že vůbec
Plakát k Lidské stonožce se chlubí nápisem, že je „stoprocentně medicínsky přesný“. Six prý tento aspekt filmu konzultoval s otcem své tehdejší přítelkyně, známým nizozemským chirurgem. „Nejdřív si myslel, že jsem se zbláznil, a v žádném případě mi nechtěl pomoci. Ale rozleželo se mu to v hlavě, a když jsem mu slíbil, že zůstane v anonymitě, napsal mi podrobnou operační zprávu,“ přiznal Six. Chirurg mu také řekl, že by takovou operaci pravděpodobně provést mohl. Potřeboval by ale speciální injekce a muselo by se ohlídat, aby se rány včas zahojily.
Podle jiných odborníků to ale tak jednoduché není. Podle lékařky Louise Stuart Owen je možné, že by jediný lékař zvládl ve svém sklepě provést složitou operaci tří osob. Zároveň ale nepovažuje za pravděpodobné, že by ji dokončil, aniž by alespoň jeden operovaný člověk nezemřel. Kromě vykrvácení by segmentům mohly hrozit i komplikace v souvislosti s anestezií.
„Chirurgové nejsou vyškoleni k tomu, aby se starali o anestezii během operace, to má na starost anesteziolog. Používání anestetik je velmi nebezpečné a mohlo by dojít k problémům s dýcháním, případně i ke smrti,“ uvedla lékařka. Přestože ve filmu na infekci zemře jeden člověk tvořící trojčlennou lidskou stonožku, podle Stuart Owen by se infekce objevila u všech. Krevní sepse by pak u lidí způsobila zmatenost a nebyli by schopni jasně myslet. Je podle ní tedy nesmysl, že by podobně jako ve filmu poslouchali příkazy lékaře nebo plánovali útěk.
I kdyby se operace povedla, sešitá místa by podle lékařky rozhodně neudržely chirurgické svorky, jak je to zobrazené ve filmu. Oběti doktora se ve filmu plazí po dvoře i po schodech. Takové pohyby by v normálním případě lidskou stonožku okamžitě roztrhaly. Je tedy zřejmé, že zas tak medicínsky přesná Lidská stonožka není. To ale Sixovi nemusí vadit, marketingově heslo fungovalo víc než skvěle.
Pouhá nechutnost, nebo metafora toho, jak konzumujeme média?
Po úspěchu Lidské stonožky Six s dalšími pokračováními dlouho nečekal. V roce 2011 uvedl do kin snímek Lidská stonožka 2, třetí díl přišel v roce 2015. Hrdinové se měnili, stejně jako počet článků lidské stonožky, ústřední motiv ale zůstal stejný. Asi nepřekvapí, že většina filmových kritiků obě pokračování odsoudila, některé země je podobně jako první díl zakázaly.
Six se kvůli své tvorbě ocitl pod palbou kritiky, ve které si někteří lidé rozhodně neberou servítky. „Tom Six by měl být kvůli svým filmům o lidské stonožce zabit. Ten člověk je duševně nemocný sociopat, pokud přišel s tak nechutnou a zvrácenou filmovou trilogií,“ uvedla například jedna žena na Twitteru. Další uvedla, že by měl jít do vězení, neboť je hrozbou pro společnost.
Sám režisér si z toho ale nic nedělá a podobnými reakcemi se na sociálních sítích sám chlubí. „To je síla filmů s trvalým dopadem,“ reagoval na výše uvedené haty. Na sociálních sítích také sdílí fotky a videa týkající se Lidské stonožky, a to i sedm let po uvedení posledního dílu.
Mohla by být série Lidské stonožky i něčím víc, než pouhou snahou šokovat a znechutit? Na první pohled by někoho tato myšlenka nenapadla, podle filmového publicisty Witneyho Seibolda ale lze i v Lidské stonožce najít něco s vyšší přidanou hodnotou.
V druhém filmu je totiž ten první použit jako fiktivní film, kterým se nový hrdina inspiruje k vlastnímu vytvoření lidské stonožky. A podle Seibolda se Sixovi, i když možná nechtěně, povedlo ukázat způsob, jak lidé konzumují média a kam až to může zajít. Jako by se snažil zpochybnit vliv předchozích filmařů, kteří inspirovali ty nové. Jako by se vysmíval tomu, že všechny náměty jsou pouze recyklací a vykrádají to, co už tu někdy bylo.
V závěrečném díle, kde jsou oběťmi trestanci ve vězení, si pak Six vzal na mušku americký vězeňský systém. „Oběti v tomto filmu můžeme metaforicky vnímat jako generaci neprávem uvězněných lidí, kterým jsou ve jménu nápravy vnucovány ideály,“ píše Seibold a dodává, že Sixův film ukazuje americký vězeňský systém jako něco, pod čím se skrývá generační institucionalizované šílenství.
Six zašel ještě dál. Jenže to možná nikdy neuvidíme
Lidská stonožka získala ocenění na hororovém festivalu Screamfest a inspirovala řadu jiných tvůrců. Šlo zejména o parodie, například pornografický snímek Human Sexipede. Narážka na film se objevila také v epizodě populárního seriálu South Park, v níž postava Kylea Broflovského nevědomky souhlasí s tím, že se stane součástí lidské stonožky (v originále HUMANCENTiPAD), a to poté, co si špatně přečte podmínky smlouvy.
Zdálo se, že Six po Lidské stonožce už nemůže zajít dál, dokázal ale opak. A to s filmem The Onania Club. Ten pojednává o skupině privilegovaných bílých žen, které se setkávají, aby se sexuálně uspokojovaly nad lidským neštěstím. Třeba hlavní hrdinka zažívá vzrušení v přítomnosti svého manžela s roztroušenou sklerózou. Zatímco on trpí, ona zažívá vrcholné vzrušení.
A z prvních recenzí je jasné, že Lidská stonožka byla proti této novince slabým odvarem. Alespoň podle prvních ukázek a reakcí některých kritiků, kterým Six svou novinku zpřístupnil. Například Cameron Frew z Uniladu cítil po jedné scéně potřebu vykoupat se ve svěcené vodě. „Ano, jde o nemilosrdnou provokaci. Ano, lidé budou chlípnost filmu zatracovat. A ano, není to podívaná pro každého,“ uvedl.
Jsme v roce 2022 a The Onania Club stále zůstává divákům zapovězený. Tom Six totiž stále nemůže najít distributora, který by jeho nový kontroverzní film vydal. Odmítá ho dokonce i distributor Lidské stonožky. Sixe odmítly i streamovací společnosti. Podle režiséra jde o důsledek politické korektnosti dnešní doby, která „udusí všechny volnomyšlenkáře a kreativitu, která jde proti proudu“.
Sixovi vyjadřují podporu fanoušci po celém světě. Už v loňském roce se na internetu objevil hashtag #ReleaseTheOnaniaClub. Lidé orodující za vydání filmu argumentují svobodou projevu, vlastní potřebou i recenzemi už zmiňovaných kritiků. Ani jejich prosby ale žádného distributora zatím neobměkčily, a Sixův The Onania Club tak stále zůstává v pomyslném trezoru.
