Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Série kontroverzních uměleckých postav pokračuje světoznámým režisérem, držitelem Oscara a zároveň mužem, který se přiznal k znásilnění nezletilé.
V sérii kontroverzních umělců ti přinášíme příběh Romana Polańského. Život francouzsko-polského režiséra by vydal na film. Jako dítě s židovskými kořeny přežil druhou světovou válku, později se musel vyrovnat se smrtí manželky Sharon Tate, kterou brutálně zavraždili stoupenci Charlese Mansona. Proslavil se filmy, za které si odnesl řadu ocenění včetně prestižního Oscara, v posledních letech je ale jeho jméno spojováno spíše se sexuálním obtěžováním, z něhož ho obvinilo několik žen.
Série kontroverzních umělců se zaměřuje na osobnosti ze světa kultury, které se kromě pracovních úspěchů proslavili i neslavným způsobem. Můžeš si přečíst o osudu Piera Pasoliniho, jehož filmy patří dodnes mezi zakázané, nebo o Leni Riefenstahl, inovátorské režisérce, která svůj talent propůjčila propagandě.
Z polsko-židovské rodiny
Roman Polański se narodil v Paříži 18. srpna 1933 jako Rajmund Liebling. Jeho otec, polský Žid, se narodil v Krakově, kam se celá rodina přestěhovala, když byly Polanskému tři roky. Když vypukla druhá světová válka, zůstali všichni v krakovském ghettu, kde se tísnili ve svém bytě spolu s dalšími rodinami.
Přidej se do Refresher Clubu
Co se dozvíš po odemknutí?
Díky čemu se vyhnul deportaci do koncentračního tábora.
V roce 1941 poslali nacisté Romanovu nevlastní sestru a oba rodiče do Osvětimi. Malý Roman unikl deportaci jen díky tomu, že ho otec s pomocí několika přátel ukryl ve vesnici Wysoka u Wadovic, kde byl schovaný do konce války pod jménem Roman Wilk. S otcem a nevlastní sestrou se po válce setkal, matka v koncentračním táboře zahynula. Otec se brzy znovu oženil a jeho nová žena naléhala na to, aby se rodina přejmenovala. A tak se díky nevlastní matce stal z Rajmunda Lieblinga Roman Polański.
Kinematografie ho přitahovala odjakživa. Už jako teenager rozvíjel své schopnosti v rozhlasových dramatech a filmech. Když mu bylo patnáct, obsadilo ho polské divadlo Scena Młodego Widza (Scéna mladého diváka) do hlavní role v představení Syn pluku. Navzdory talentu nebyl v té době přijat na hereckou školu v Krakově ani Varšavě. Důvod byl prostý. Jeho otec vlastnil malou firmu a v nově komunistickém Polsku byl tak považován za třídního nepřítele. S ním i jeho syn.
V divadle si ho ale v roce 1953 všiml významný režisér a pedagog Antoni Bohdziewicz a nabídl mu roli ve filmu Trzy Opowieści (Tři příběhy). V roce 1954 začal Polański studovat režisérskou školu v Lodži, ve stejný rok přišla velká role ve filmu Pokolenie, za kterým stál režisér Andrzej Wajda. Polański si zde zahrál člena odboje mladých vlastenců proti okupantům. A podle mnohých ve vedlejší roli často zastínil i hlavní hvězdu a později legendu polského filmu Tadeusze Łomnického. Přestože jako herec se uplatnil ještě mnohokrát, od druhé poloviny padesátých let se začal více prosazovat jako režisér.
Roman Polanski (třetí zleva) ve filmu Pokolenie z roku 1954. Zdroj: Wytwórnia Filmów Fabularnych (Wrocław)
První film a hned oscarová nominace
Série studentských snímků odhalila základní kameny Polanského stylu a témata, kterými se zabýval ve svých dalších snímcích. Film Zubatý úsměv (1957) v necelých dvou minutách odhaluje téma voyeurismu, přičemž erotika je vnímána jako bojiště mezi muži a ženami. Stejně krátký A Murderer (1957) předjímá Polańského fascinaci krutostí a zločinem.
Skutečný úspěch, který Polańského katapultoval mezi hvězdy nejen polského, ale světového filmu, byl hned jeho celovečerní debut Nůž ve vodě, který natočil v roce 1961. Česká televize ho popisuje jako psychologické drama z prostředí Mazurských jezer, ve kterém se představí pouze tři postavy, jež předvádí mužskou ješitnost i morální úpadek, konflikt sobectví finančně zajištěného novináře a pozérství bezejmenného studenta za přihlížení cynické manželky. O tom, že se jednalo o mimořádný úspěch mezinárodního formátu, svědčí oscarová nominace na nejlepší cizojazyčný film.
V Polsku se mu ovšem navzdory úspěchu tolik pozornosti nedostávalo. V roce 1962 se tak odstěhoval do Paříže. Následovaly snímky Hnus (1965) v hlavní roli s francouzskou hvězdou Catherine Deneuve nebo Ples upírů (1967).
Kultovním se stal snímek Rosemary má děťátko (1968). Psychologický horor o křehké Rosemary (Mia Farrow), jejíž rodící se domácí idyla bere za své v okamžiku, kdy pochopí, že dítě, které nosí pod srdcem, je plodem spiknutí vyznavačů ďábla ze sousedství v sedmém patře ponuré newyorské budovy The Bramford.
Brutální vražda manželky i nenarozeného syna
Na konci šedesátých let byl Polański hvězdou světových rozměrů. Po nevydařeném manželství s polskou herečkou Barborou Kwiatkowskou se v roce 1968 oženil s americkou herečkou a modelkou Sharon Tate, kterou poznal při natáčení Plesu upírů. Jejich svatba se v roce 1968 stala velkou událostí. Netrvalo to dlouho a pár oznámil, že čeká společného potomka.
Roman Polanski a Sharon Tate se vzali 20. ledna 1968 v Londýně. Zdroj: Flickr/volně k užití
Jenže jejich rodinné štěstí netrvalo dlouho. 9. srpna 1969 byla Sharon už v osmém měsíci těhotenství. Zatímco Polański byl pracovně v Londýně, ona trávila čas v jejich domě v Kalifornii společně se spisovatelem a kamarádem Polańského Wojciechem Frykowským, jeho partnerkou Abigail Folger a svým bývalým snoubencem Jayem Sebringem, se kterým udržovala přátelské vztahy.
Charles Manson (1934–2017) byl jedním z nejhrůznějších amerických zločinců. Od svých třinácti let trávil většinu života v nápravných zařízeních, později vězeních, většinou za krádeže aut a podvody. Na konci 60. let se stal hlavou skupiny známé jako „Rodina“ (The Family), která měla posléze na svědomí několik brutálních vražd, mezi nimi i vraždu Polańského manželky Sharon Tate.
Manson byl odsouzen k trestu smrti, který mu byl změněn na doživotí. Zemřel v roce 2017. Členové rodiny, kteří zavraždili Sharon Tate, její známé a další lidi, dostali rovněž doživotí. Tex Watson, Patricia Krenwinkel a Leslie Van Houten si jej odpykávají dodnes, Susan Atkins až do své smrti na rakovinu mozku v roce 2009.
Kolem půlnoci do domu vtrhli tři členové Mansonovy rodiny – Charles "Tex" Watson, Susan Atkins a Patricia Krenwinkel. Všechny obyvatele shromáždili v obývacím pokoji a postupně je zavraždili. Sharon chtěla, aby ji ušetřili, ale ještě více prosila, aby nechali žít její nenarozené dítě. Dokonce navrhovala, aby jí dali dva týdny života na porod a zabili ji až poté. Neobměkčila je. Atkins ji společně s Watsonem ubodala šestnácti ranami. Nenarozený syn Richard Paul Polański zemřel s ní. Atkins pak krví Tate napsala na vstupní dveře slovo Pig (Prase).
Polański se o smrti své ženy dozvěděl o den později. Pomáhal s vyšetřováním, přestože byl naprosto zdrcený. Nepomohla mu ani některá konzervativní média, která naznačovala, že by mohl mít se smrtí manželky něco společného a že je to trest za natočení satanistického snímku Rosemary má děťátko. Polański potom na několik let opustil Ameriku.
V průběhu sedmdesátých, osmdesátých a devadesátých let natočil mnoho významných filmů. Ten největší úspěch ale přišel v roce 2002 se snímkem Pianista. Na motivy memoárů polského klavíristy a skladatele židovského původu Władysława Szpilmana natočil Polański mimořádné válečné drama nasycené i vlastními vzpomínkami na válku.
Příběh židovského klavíristy prožívajícího hrůzy války je dodnes jedním z nejoceňovanějších snímků. Z řady ocenění, které Pianista získal, je nutné vypíchnout především Oscara za hlavní roli pro Adriena Brodyho a Ronalda Harwooda za scénář a také cenu Bafta za nejlepší film roku.
Sám Polański obdržel za režii Zlatou palmu v Cannes, Césara a po dvou neproměněných nominacích také Oscara. Toho si ale osobně převzít nemohl. Ve Spojených státech už byl totiž v té době nežádoucí osobou.
Přiznal styk s třináctiletou dívkou
Už v roce 1978 byl totiž Polański obviněný z toho, že o rok dříve znásilnil třináctiletou Samanthu Gailey. Vše se mělo odehrát v domě herce Jacka Nicholsona, který v té době odjel a Polańskému půjčil vilu, kde Polański dívku fotografoval. Během toho jí dal šampaňské a tabletky Quaalude, v té době populární sedativum. Následně se s ní vyspal. Později tvrdil, že dívka se sexem souhlasila a že nevěděl, kolik jí je. Byl obviněn z šesti trestných činů včetně sodomie, sexu s nezletilou a znásilnění. Hrozilo mu padesát let za mřížemi.
Jediné obvinění, které Polański přiznal, bylo to nejméně závažné, tedy sex s nezletilou. Dostal devadesát dnů vězení a musel podstoupit psychiatrické vyšetření. Po 42 dnech byl propuštěn a z obav před dalším zatčením okamžitě sedl na letadlo do Londýna a následně do Paříže. Jako francouzský občan byl totiž v bezpečí před vydáním zpět do Spojených států.
Další obvinění zastiňují filmovou tvorbu
Polański je od té doby vlastně stále na útěku. Kromě Ameriky často nemůže ani do jiných států, kde je na něj vydán zatykač. A když to vypadalo na zlepšení situace poté, co se s obětí finančně vyrovnal a ona mu odpustila, přišel rok 2009. Polański byl zatčený přímo na filmovém festivalu v Curychu právě v souvislosti s americkým zatykačem z roku 1978. Po dvou měsících vazby musel do domácího vězení. Za rok švýcarské úřady rozhodly, že ho do Spojených států nevydají.
Od té doby obvinilo režiséra ze znásilnění celkem šest žen, naposledy v roce 2019 francouzská fotografka Valentine Monnier, která zveřejnila otevřený dopis ve francouzském listě Le Parisien. Režisér ji měl znásilnit v roce 1975 na své horské chatě ve Švýcarsku, když jí bylo osmnáct. Bála se prý promluvit ze strachu, že by ji zabil. Polański i tato obvinění odmítl.
Dnes osmaosmdesátiletý Polański je od roku 1989 ženatý s francouzskou herečkou Emmanuelle Seigner, se kterou má dvě děti. Filmy natáčí dál, jeho posledním snímkem je drama Žaluji (2019) o důstojníkovi Alfredu Dreyfusovi, který je neprávem obviněn z velezrady a odsouzen na doživotí. Proti tomu, aby byl snímek promítán v kinech, protestovaly členky hnutí za práva žen, které nesouhlasily s tím, aby kina uváděla snímek muže obviněného ze sexuálních zneužívání.
Protesty proti Romanu Polanskému pokračují nadále. Tento se odehrál v roce 2020. Zdroj: Aurelien Meunier/Getty Images
