Horor v českém prostředí nemá příliš velkou tradici. Přesto se letos dočkáme prvního „hororu se vším všudy“. Přinášíme rozhovor s jeho režisérem o krvi, zabíjení a maskérně v Costě.
Krvavý Johann! vznikl tak trochu náhodou. Po prvním neúspěšném pokusu dostat knihy Františka Kotlety na plátno ve filmu Temné dědictví se to ale režisérovi Jakubu Krumpochovi vydařilo a tuzemská kinematografie konečně dostane „horor se vším všudy“. Co to znamená?
Podle Jakuba je to hlavně krev, démoni, upíři, nemrtví a všechno, na co si vzpomeneš v souvislosti s osmdesátkami a legendárním Samem Raimim. S Jakubem jsme se sešli v našich kancelářích a popovídali jsme si o tom, jak film vznikal i jaké komplikace s sebou natáčení děsivého snímku nese. Probrali jsme, zda je Praha děsivé místo nebo jak se mu do filmu podařilo dostat ty nejznámější tváře u nás za cenu jednoho natáčecího dne průměrné romantické komedie.
Není natočit horor v zemi, kde vznikají především romantické komedie, samo o sobě trochu horor?
Je to brutální horor. Já jsem ale vždycky horor udělat chtěl a párkrát jsem k tomu měl i poměrně blízko. Miloval jsem Spalovače mrtvol, a před deseti lety jsem dokonce psal scénář s Jurajem Herzem. Byl jsem kluk z Moravy, co měl za sebou jeden dokument a nějaký klipy. Ale byl jsem drzej a poslal jsem mu nápad na psychologický horor o vnitřním rozpadu kněze, který má pedofilní sklony. Juraj mi odepsal, že do toho jako zarytej ateista půjde. Nakonec z produkce sešlo, protože natáčel své filmy a já byl v životní fázi, kdy jsem měl absolutně nulovou motivaci cokoliv dělat.
Na druhý pokus jsem se dokonce dostal i na jednání s distribuční společností. Tehdy jsme s Františkem Kotletou psali scénář k filmu Temné dědictví. Byl o deseti autorech, kteří přijedou na zámek největšího hororového spisovatele. Tam se má vybrat jeden z nich, který bude moci pokračovat v jeho díle. Pak ale ten velký spisovatel umře a celé místo zaplaví démoni. Chtěli jsem to udělat jako poctu všem velkým hororům a použít i postavy Stephena Kinga a ikonické „jumpscary“ a tak.
Co se tehdy nepovedlo?
Ten scénář se dokonce dostal až k distribuci, ale někdo to chtěl přepsat na příběh o holce, po které by šlo devět týpků někde na Labské boudě. To mě nasralo, protože by z původního scénáře vznikl úplně jinej film. Řekl jsem, že nebudu točit český Vřískot, na kterej mi navíc ani nedají dost peněz.
Ale i tak jsme tady a povídáme si o „hororu se vším všudy“, jak Johanna popisuješ. Co to vlastně znamená?
Já mu tak říkám, protože v něm je všechno. Upíři, nemrtví, gore scény, které v Česku jen tak nenajdeš, démoni. Není to ryzí horor a museli jsme sáhnout trochu do komedie, i když jsme nechtěli dělat primárně komediální horor. Než ale natočím ryzí strašidelnost, musím ukázat, že rozumím žánru, a hlavně sehnat regulérní rozpočet. Proto jsem studoval mistry hororu a Krvavý Johann! je taková moje diplomka. Temné dědictví ještě určitě vznikne, ale to už bude ryzí horor, ze kterýho budou lidi od začátku do konce pos*aný.
A že jsme tady, je velký štěstí. Když jsme společně počítali, na kolik peněz by vyšlo Temné dědictví, a zjistili jsme, že to nezvládnu natočit ani já, a to to umím fakt levně, hledali jsme něco, co bychom mohli udělat místo něj, a Leoš (spisovatel František Kotleta, pozn. red.) s Kristýnou Sněgoňovou mi ukázali šest povídek, co nikdy nevydali. Všechny byly totální úlet. V jedné je třeba holčička, co jezdí na skatu, má žábry a vysává lidem duše, nebo třistaletí superhrdinové v důchodu.
Ukázali jsme je Rudovi (Rudolf Merkner, producent filmu, pozn. red.) a on řekl: „Kluci, jsou tam super nápady, akorát je to tak na pět minut.“
Jak jste na těch pět minut naroubovali devadesátiminutového Johanna?
Vlastně šťastnou shodou okolností. Jednou ke mně přišla dcera s knížkou ze sdílené knihovny, kterou máme za rohem. Neumí ještě číst, ale zaujalo ji velké F na obálce. Byl to Faust. Říkal jsem si: „Kdo z našich sousedů čte Fausta? Vždyť se to skoro nedá číst, pokud nejseš fakt velkej literární nadšenec.“ Pak jsem začal listovat a postavy Goetheho se mi začaly slévat s těmi z Kotletových povídek. Napadlo mě, proč to nezarámovat tímhle legendárním příběhem?
Takže vysoká literární klasika potkává brak?
Je pravda, že kdyby Goethe film viděl, asi by mě pobodal. Na druhou stranu u nás platí Faust za nedotknutelnou klasiku, a přitom se adaptuje různými způsoby a všude. Takhle pulpově a postaru ho snad nikdo ještě nedělal.
Ale i z toho plyne, že je to „horor se vším všudy“. A možná i z toho, že nás celý film stál jako catering u Žižky na jeden den nebo desetina českého filmu.
Je zajímavé, že Krvavý Johann! stál takhle málo peněz ve srovnání se zahraničním hororem i průměrným českým filmem. S tím se určitě nesla celá řada kompromisů. Co jste museli obětovat?
Co se dozvíš po odemknutí?
- Jak do filmu dostal známá jména české herecké branže.
- Kde v Praze se Krvavý Johann! točil.
- Který herec mu půjčil kabriolet a jak přesvědčil Martinu Babišovou.
- Proč chtěl dostat Kotletu na plátno.
