Ostatní věci na Vinted zatím nenacházím, takže se je vydávám hledat do kamenných obchodů s módou z druhé ruky – nedohledám je ovšem v několika pobočkách Textil House ani v Genesis na Národní. O pár dní později na Vinted opět hledám prioritu číslo jedna, tedy lněné bílé kalhoty. Nyní úspěšně. Nové, pouze bez visačky, značka „italský butik“. Platím opět 476,40 Kč, přičemž na Zalandu stojí téměř identické mnohdy v rozmezí mezi 550–1300 Kč. Zvlášť u kalhot je nákup online, navíc přes Vinted, kde není možné produkt vrátit, trochu risk, ale vždy si říkám, že produkt případně přeprodám. Risk se vyplácí: kalhoty sedí.
Koupit, či nekoupit
O víkendu mám víc času, takže jedu do obchodu 1981 Secondhand, kam jsem se chtěla podívat už delší dobu. Květované šaty mají – bohužel dražší, než jsem plánovala (490 Kč), ale zato velmi příjemné a padnoucí. V kabince ovšem stojím přibližně 35 minut, zatímco kontempluju nad tím, jestli za tu cenu stojí. Nerada plýtvám. Fotku rozesílám několika lidem v naději, že se mi dostane potřebné validace. Přicházejí dvě negativní, jedna pozitivní odpověď. Díky za nic, stýskám si, ale i přesto je beru – a nakonec z nich mám asi největší radost!
Tohle je bonus, protože se nejedná o letní kousek, ale pomůže to ilustrovat půvabnost nakupování oblečení z druhé ruky. Od doby, co jsem viděla film Věčně mladá s herečkou Blake Lively (což už dobrých pár let je), která má na sobě v jedné scéně nádherný olivový kabát, jsem chtěla svršek podobné barvy. Každý podzim a zimu takový intenzivně hledám všude možně, ale když už jsem takový našla, nakonec jsem odmítla zaplatit tisíc korun za nekvalitní a syntetický materiál. Nyní se tento cyklus konečně přetrhnul. Našla jsem přesně takový rolák, jaký jsem chtěla. 190 korun, značka Tommy Hilfiger.
Poslední věc, růžovou košili, nakonec také nacházím na Vinted. Z velké části lněná, nová bez visačky, značka F&F, 297,90 Kč včetně dopravy a poplatku.
Takže výsledek? Z druhé ruky jsem našla všechny kousky na léto, které jsem potřebovala. Všechny levnější, než kdybych zvolila cestu fast fashion značek, většina byla nová či téměř nenošená, případně v naprosto skvělém stavu. Většinu jsem našla online, ale kdybych měla více času a nepotřebovala co nejrychleji nové kalhoty z důvodu absence jiných nositelných, ráda bych prohledávala i kamenné obchody. Tam jsou věci mnohdy levnější a není třeba platit poštovné. Taky jsem zapomněla, že může být proces pořizování oblečení spojen s pozitivními emocemi. Nakupování mě většinou spíše otravuje, ale hledání věcí z druhé ruky mě bavilo. Čím to?
Jak souvisí nákup v sekáči s opicemi?
Když jsem hledala, proč je nákup v secondhandových obchodech jaksi lepší a intenzivnější než v klasických obchodech, narazila jsem na článek uvedený podtitulkem „Co nás opice mohou naučit o nakupování“.
Autorka textu Susan Weinschenk reflektovala, proč nám může větší radost udělat nákup věcí online než v kamenných obchodech. Argumentovala experimentem Roberta Sapolského, který zkoumal fungování dopaminu, hormonu štěstí, v případě opic. Sapolsky opice vycvičil tak, aby chápaly dvojí – že v momentě, kdy se rozsvítí světlo, mají stisknout tlačítko a že když tlačítko po signálu zmáčknou desetkrát, dostanou odměnu. Pamlsek.
Sapolsky měřil množství a průběh uvolňování dopaminu v mozku opic během cyklu od rozsvícení světla přes opakované stiskávání tlačítka až po získání odměny. Dopamin se začal uvolňovat už v momentě, kdy dorazil signál – světlo –, a skončil v momentě posledního stisknutí tlačítka. Lidé si prý většinou myslí, píše Weinschenk, že se dopamin v mozku uvolňuje v momentě, kdy dostane odměnu – třeba, v případě opic, ve formě pamlsku. Ono to tak ale prý není: „Mozek uvolňuje dopamin v očekávání odměny.“ Proto prý lidi prožívají více radosti při online nakupování, protože na oblečení musí počkat a mohou se na něj těšit.
A to není všechno. Experiment měl pokračování. Nyní dostaly opice po stisknutí tlačítka pamlsek pouze v padesáti procentech případů. Jak to ovlivnilo množství uvolněného dopaminu? Když byla šance na získání odměny pouze poloviční, a tedy zároveň byla poloviční pravděpodobnost, že pamlsek nedorazí, mozek opic uvolnil dvakrát více daného hormonu. „Nepředvídatelnost odměny zvyšuje očekávání a množství uvolňovaného dopaminu,“ vysvětluje autorka.
Je s tím spojeno určité očekávání. To tedy vysvětluje, proč může být nákup secondhandového oblečení zábavnější než například okamžité, jednoduché, a logicky tedy předvídatelné přesunutí oblečení do „košíku“ na Zalandu. Více mě ale bavilo hledání oblečení na Vinted než v kamenných sekáčích. Má to nějaké opodstatnění? Vysvětlení zase může poskytnout Sapolsky.
Seniorský drip: letní edice. Takto skvěle vypadá styl, který prověřil čas
15. června 2023 v 12:00
Ve třetím a čtvrtém experimentu podával opicím pamlsek ve 25 % nebo pak v 75 % případů. V obou situacích bylo množství uvolňovaného dopaminu stejné: zhruba v polovině množství, které se uvolnilo při 100% a 50% šanci na získání pamlsku. Proč? Množství dopaminu zvyšuje nepředvídatelnost. Když je ovšem pouze 25% šance, že odměnu dostaneme, spíše počítáme s tím, že ji nedostaneme – takovou máme totiž žitou zkušenost. Když je šance 75%, spíše můžeme předpokládat, že odměnu získáme. V obou případech je předvídatelnost vyšší než v situaci, kdy je pouze 50% šance na získání odměny. Tehdy se skutečně jedná o nejméně předvídatelnou situaci.
Jak to může souviset s aplikací Vinted a kamennými second handy? Všichni asi víme, že nalezení skvělého kusu oblečení v kamenném vintage obchodu není zaručeno. Naopak, jedná se o podnik s poměrně – občas velmi – nejistým koncem. O to víc, pokud se tam člověk vydá hledat něco konkrétního. Když jsem tedy do obchodu vkročila, v podstatě jsem již očekávala neúspěch. Podobně jako opice, když měly pouze 25% šanci na získání pamlsku. Na Vinted jsou ovšem šance vyšší. Pokaždé, když jsem něco konkrétního hledala, danou věc jsem nakonec našla. Třeba o pár dní později, ale ano. Možná právě proto je to tak zábavné. Vím, že když budu dostatečně dlouho hledat, odměna se dostaví.
Z aplikací je pak super právě Vinted nebo Depop. Jak ale konstatoval náš dřívější text: „Pokud už jsi našel*našla svůj vysněný kousek, nezapomeň zkontrolovat hodnocení prodejce. Nikoho asi nepřekvapí, že navzdory valné většině relevantních prodejců se tu najdou i podvodníci*podvodnice. Dej tak na zkušenost ostatních uživatelů*uživatelek.“
Také si dej pozor, aby ses v online prostředí, například na Vinted, nestal*a obětí takzvaného phishingu – ambicí počítačových podvodníků*podvodnic získat citlivé osobní informace, jako jsou hesla, údaje o platebních kartách, rodná čísla nebo čísla bankovních účtů. To jim pak umožňuje například ukrást identitu a peníze ze tvého bankovního účtu. Vše k tématu najdeš tady.
Ještě pár posledních poznatků
Zaprvé – a tahle věta asi nejde říct méně otřepaným způsobem – nákup secondhandového oblečení je šetrnější nejen pro naše peněženky, ale také pro naši planetu. Dojde k prodloužení životnosti daného kusu, a tedy k šetření planetárních zdrojů, i k malinkatému snížení poptávky po „rychlé módě“.
Zadruhé, život je náročný – proč nezkusit hledat potěšení a zdroje radosti tam, kde to jde? A nemyslím ve smyslu nadspotřeby a levného dopaminu ve formě nepromyšleného skupování všeho, po čem toužím. Naopak. Snažím se pořizovat pouze to oblečení, které potřebuji a které unosím. Když si ale něco koupit musím (nebo chci) a dostanu dvě možnosti – podpořit můj mozek v produkci většího nebo menšího množství dopaminu –, tak proč nezvolit první cestu?
Díky prodlouženější cestě k nabytí předmětu se k němu také může vytvořit hlubší vztah. Museli jsme pro to něco udělat, stálo nás to nějaké úsilí – na základě mých privilegií stále malé, ale přece jenom větší, než kdybych oblečení nakoupila na platformách, jako je Zalando či About You. A zdá se, že mozek tuto náročnější, oddálenou, kostrbatější cestu k dopaminu oceňuje více.
Ano, jsou to jenom komodity, ale komodity, které odčerpávají zdroje a zatěžují životní prostředí. Proč tedy koncept péče nerozšířit i na věci, které vlastníme? To nám vůči nim umožní pocítit jakýsi závazek, na základě kterého se k nim budeme chovat lépe. Hezky. Budeme se o ně starat, a tedy opět prodloužíme jejich předurčený čas strávený na Zemi.
Takže suma sumárum: pokud chcete získat více potěšení z činnosti, kterou je minimálně jednou za čas třeba udělat, zkuste hledat mezi oblečením, které už jiní nechtějí. Jak se to říká? „Něčí odpad může být pro jiného pokladem.“
PS: Je podivně uspokojivé na otázku: „To je hezký, odkud to máš?“ odpovědět: „Ze second handu.“
