Iniciativa nájemníků a nájemnic pomáhá lidem s bojem za důstojné a stabilní bydlení.
Barbora neúspěšně hledala byt k pronájmu několik měsíců. Když pak konečně jeden k dispozici našla, okamžitě na něj kývla.
Byt byl ovšem v tristním stavu – například netěsnila okna, některá dokonce nešla zavřít – a v jeden moment začal být v bytě silně cítit plyn. Na dotazy ohledně revize majitel odpovídal, že byla dělaná nedávno, přece ji musí dělat pravidelně. Když došel situaci osobně prověřit, řekl, že je vše v pořádku. Že nic necítí. Návštěvu zakončil slovy „vy ženský jste na to citlivější“.
Několik měsíců poté přišel topenář. Ukázalo se, že revize kotle nebyla dělaná několik let a plyn utíkal skoro všude, kde mohl. Po této zkušenosti se Barboře „v hlavě zrodila idea nájemnických odborů“.
Právě takové zkušenosti vedly v září 2022 pětici lidí k založení Iniciativy nájemníků a nájemnic.
Dovolit si téměř všechno
Primární motivací pro vznik iniciativy byla jinými slovy kritická situace s nájemním bydlením v Česku, která bývá označována jako krize bydlení. „Nájmy rostou nekontrolovatelně rychle, situace hraničí s bezprávím, ale fakticky neexistuje žádný politický aktér, který by zastupoval hlas nájemnictva a vystupoval za jeho ochranu,“ popisuje pro Refresher Vojtěch Michal z iniciativy.
Iniciativa se tak snaží pomoci těm, kteří „ve světě s bydlením tahají za kratší konec provazu“ – tedy nájemníkům a nájemnicím.
Barbořina negativní zkušenost totiž není nijak ojedinělá. (Již dříve jsme například popsali příběh lidí, kteří krizi bydlení vzdorují družstevním bydlením.) Podobnou zkušenost má například i další zakládající členka iniciativy Julija, která původem není z Česka.
„Rychle jsem pochopila, že ti, co neumí česky, jsou oběťmi v rukou místních landlordů, kteří si vůči migrantům můžou dovolit téměř všechno,“ popsala. „Čeští majitelé zneužívali toho, že jsme s kamarády neuměli česky, porušovali naše práva, nikdy nám nevrátili kauci – což bych řekla, že dohromady činí takových 100 tisíc korun –, vystěhovávali nás a vyloženě se nám do obličeje smáli,“ vzpomíná.
Zapomněla jsem jednu věc
O negativní zkušenosti mluvila s redakcí Refresheru i Clara. Ta s vysokými nájmy v Praze bojovala už od té doby, kdy se do hlavního města přestěhovala kvůli vysoké škole. „Nejsem ze zrovna zámožné rodiny a máma byla v té době na mateřské. Asi první čtyři roky v Praze jsem tedy měla problém najít bydlení za svůj budget,“ vzpomíná.
Situace se ještě zhoršila, když se rozešla s přítelem, který byl „z mnohem zajištěnější rodiny“ a platil větší část nájmu, dokud bydleli spolu. Po rozchodu se tedy Clara dohodla se třemi přáteli, že se sestěhují společně. Asi měsíc hledali bez výsledku. Pak je ovšem oslovila známá s tím, že ví o bytě, který je „skvělý, velký a levný a pronajímá ho její kamarádka“. Když se na něj byli podívat, byli nadšeni.
„Byl to opravdu obrovský byt v super lokalitě a cena včetně energií cca 27 tisíc. Se slečnou, která nás provedla, jsme si hned plácli. Možná jsme se měli víc vyptávat, ale moje zkušenost s pražským realitním trhem je taková, že dobrý byt je potřeba vzít hned, jinak ho vezme hned další prohlídka,“ vzpomíná Clara.
Až u předání klíčů jim slečna „majitelka“ řekla něco ve smyslu: „Jo, ještě jsem zapomněla říct jednu věc. Ono je to tak trochu nelegální, protože tohle je městský byt.“
Parta se proto doptávala, co to pro ně znamená. Vystěhuje je policie? Podle ženy s tím nikdy nebyl problém. „Začali jsme být paranoidní a přemýšleli, jestli máme vypadnout. Nechtělo se nám ale bydlení znovu řešit, někteří z nás si už nakoupili a nastěhovali nábytek...“ popisuje. Brzy ovšem začaly problémy. Sousedi, kteří věděli, že je v bytě skupina nelegálně, jim dávali velmi explicitně najevo, že je tam nechtějí. „Vyhrožovali nám, že zavolají policii a dají nás k soudu. Klepali na nás a křičeli, že jsme tam načerno.“
„Řešili jsme to několikrát se slečnou, která nám předávala klíče, i s jejím otcem, kterému zřejmě město byt pronajímá. Ten na oplátku křičel do telefonu, že pán, který nám vyhrožuje, je kokot. A že si z toho nic nemáme dělat. Bylo to fakt nepříjemné. Chování sousedů, ‚majitelů‘ i to, že jsme se neustále báli, že nás vystěhují. Všechno kvůli tomu, že před covidem byla situace na trhu fakt příšerná a bydlení se špatně shánělo,“ uzavírá Clara.
Právě na takových případech je vidět, v jak zranitelné pozici nájemci a nájemkyně mnohdy jsou.
Vyrovnání mocenské nerovnováhy
Kromě osvěty (která probíhá například skrze veřejná setkání) se proto projekt snaží i konkrétně pomáhat jednotlivcům a jednotlivkyním, kteří se na iniciativu obrátí s prosbou o pomoc.
„Nejsme ale servisní organizace ani sociální služba, která situaci vyřeší za ně. Lidem, kteří se na nás obrátí, se snažíme poradit, jak v dané situaci postupovat, co funguje, co nefunguje a na co si dát pozor. Naše pomoc spočívá například i v tom, že nájemníky podpoříme osobně při různých vyjednáváních nebo při předávání bytu,“ popisuje Vojtěch.
Poslední dobou se na iniciativu například lidé často obracejí s tím, že jim pronajímatelé nechtějí vrátit kauci. Takové rozhodnutí většinou odůvodní tím, že peníze použijí na opravu a úklid bytu po nájemnících, mnohdy dokonce dodají seznam prací a oprav, které je v bytě třeba udělat. „Jako zázrakem tyto částky za materiál a provedené práce vyjdou na korunu přesně tak, že odpovídají vratné kauci,“ popisuje Vojtěch. (Identickou zkušenost má mimo jiné i autorka tohoto textu.)
Pronajímatelé v těchto situacích podle něj spoléhají na to, že s nimi nájemníci nepůjdou do soudního sporu. „Nájemnictvo na pronajímatele nemá v takových situacích žádnou páku. Zároveň se chce konfliktu s pronajímatelem, který bývá v komunikaci mnohdy agresivní a nevybíravý, vyhnout. Ze zkušenosti víme, že nájemnictvo tento přístup mnohdy volí, protože je rádo, že se mu konečně podařilo pronajímatele zbavit a že přišlo ‚pouze‘ o kauci. Mnohdy se totiž pronajímatelé tváří, že by si mohli říct o více peněz, než byla kauce, ale jsou tak ‚hodní‘, že to nájemníkům prominou,“ popisuje.
Právě i v takových momentech iniciativa pomáhá. „To, že má nájemnictvo v takové situaci někoho za sebou, pomáhá vyrovnat mocenskou nerovnováhu a je pravděpodobnější, že si pronajímatel nedovolí tolik,“ uvádí Vojtěch. Již několikrát tak pronajímatel při přítomnosti členů iniciativy u předávání klíčů k bytu ustoupil od svých požadavků nebo se mu nepodařilo dotlačit nájemnictvo k tomu, aby souhlasilo s jeho návrhy – cítilo totiž oporu a bylo tak pro něj jednodušší stát si za svým.
Jejím cílem je kromě konkrétní nabídky pomoci i vytvoření silné členské organizace, jejíž hlas bude mít v Česku váhu. „Děláme organizaci zdola. Stejně tak, jako to dělají například odbory na pracovišti. Naším základním principem je emancipace lidí, kteří si v procesu organizování uvědomí, že v jednotě je síla. Že když nás bude hodně, tak máme větší moc a můžeme problémy řešit společně,“ popisuje Vojtěch.
Díky tomu podle něj vznikne politický aktér, který bude vyvažovat sílu pronajímatelů cílících na profit. „V momentě, kdy bude iniciativa, která sdružuje nájemníky a nájemnice a která mluví jejich hlasem, dostatečně silná, bude moct začít pracovat na naplnění konkrétních cílů vytyčených naším manifestem.“
Otázka bydlení se navíc stává nejasnou nebo problematickou pro čím dál více lidí. Podle Zprávy o vyloučení z bydlení z roku 2021 se v Česku potýká s problémem s bydlením půl milionu českých domácností, tedy necelý milion Čechů*Češek. Jinými slovy: zhruba každý desátý. Přibližně 300 až 350 tisíc domácností například trpí nadměrnými náklady na bydlení – vynakládají na něj více než 40 % svých příjmů.
Dalším problémem je pak podle Vojtěcha třeba i skupování bytů či celých domů korporacemi, což vede k monopolizaci trhu s bydlením.
Žít v jistotě
Iniciativa nájemníků a nájemnic proto staví na následujících myšlenkách, které jsou sepsány v jejím manifestu:
- Bydlení je podle ní základním lidským právem – každý by měl mít právo na to, žít v jistotě. Tuto nejistotu pro nájemnictvo představuje zejména řetězení krátkodobých smluv, kdy jsou s lidmi opakovaně uzavírány smlouvy na jeden či dva roky. Majitel se kdykoliv může rozhodnout smlouvu neprodloužit, a lidé tak nevědí, zda budou mít za rok kde bydlet. „Proto bychom chtěli, aby došlo k právní úpravě, která by umožnila uzavření pouze jedné krátkodobé smlouvy. Pokud nedojde k hrubému porušení této smlouvy, musela by být automaticky prodloužena na dobu neurčitou,“ říká Vojtěch.
- Iniciativa požaduje i regulaci výše nájemního bydlení. Nejedná se přitom o žádnou inovaci ve světě bydlení – určitou míru regulace má v Evropě 13 členských zemí. „Chtěli bychom, aby do těchto regulací a zákonů ohledně nájemního bydlení promlouvali především odborníci na danou problematiku, a nikoliv realitní kanceláře či developeři, kteří sledují jasný zájem. Tyto regulace by pak odrážely skutečnou situaci obyvatelstva a umožňovaly důstojné nájemní bydlení za lidskou cenu. K opatřením dotýkajícím se výše nájmů ještě doplním, že v našem ideálním nájemním světě budou důsledně vymáhány zákony omezující krátkodobé pronájmy. Jedná se zejména o služby Airbnb, kdy jsou bytové jednotky krátkodobě pronajímány v rozporu se zákonem. Chceme, aby byty sloužily k dlouhodobému bydlení, nikoliv k investování,“ popisuje.
- „Dále bychom chtěli, aby se stát skutečně staral o potřeby a zájmy nájemnictva. To znamená, že z každého nového developerského projektu musí být část bytů poskytnuta místním samosprávám pro vytvoření sociálních bytů. Stát také musí dohlédnout na to, aby nově vzniklé projekty odpovídaly potřebám a možnostem dané lokality. Chceme také, aby stát podporoval nekomerční formy bydlení,“ říká.
- V ideálním světě nájemního bydlení bude podle iniciativy nájemnictvo moci promlouvat do dění v domě, ve kterém žije. V praxi by to znamenalo například možnost zapojit se do schůzí společenství vlastníků bytových jednotek, kde dochází k rozhodnutím přímo ovlivňujícím nájemnictvo. „Přínosem v této oblasti by byl také námi požadovaný vznik nájemních odborů, které by nájemníkům a nájemnicím vytvořily lepší pozici při vyjednávání o výši nájmů,“ popisuje Vojtěch.
- V neposlední řadě musí podle projektu také dojít k efektivnímu řešení energetické chudoby, kterou jsou nejvíce ohroženi právě nájemnice a nájemníci. Sami si totiž v nájemním bydlení nemohou zajistit úspory, vyměnit okna nebo změnit zdroj vytápění. Jenže majitelkám a majitelům se většinou do oprav bytů a domů investovat nechce, protože náklady na energie sami nenesou. Pokud už se renovace uskuteční, často pak vedou ke skokovým navýšením nájmů. „Musí proto vzniknout zákon, který bude ukládat regulaci nájemného podle energetické účinnosti domu. V nezatepleném domě se starými okny musí být nájem dostatečně nízký, aby si nájemníci a nájemnice mohli dovolit vysoké ceny za energie,“ zakončuje.
Jak z toho ven?
Jak Vojtěch konstatuje, změnit se toho musí poměrně hodně. Nechce ovšem, aby se téma nájemního bydlení a jeho budoucnosti neslo pouze v duchu pesimismu. „Cesta k důstojnému a stabilnímu bydlení bude sice dlouhá, ale rozhodně si nemyslím, že by to bylo něco nedosažitelného,“ říká.
Hlavní změny, kterými dojde ke zlepšení situace, musí být podle něj legislativní. V odpovídajících politických postech, skrze které bude tato legislativní změna prosazena, musí podle něj sedět lidé, kteří budou dané problematice rozumět. Lidé, kteří budou chtít situaci změnit a „kteří se zejména nebudou bát jít proti zájmům silné developerské či pronajímatelské lobby“.
„Politici musí začít respektovat skutečné potřeby obyvatel,“ shrnuje.
