Navštívili jsme klasické polské tržiště. V řeznictví se nám udělalo špatně a před dotěrným prodavačem jsme museli utéct

Slyšeli jste od svých rodičů nebo prarodičů o trzích, kde si na několika metrech čtverečních levně nakoupíte zeleninu, ovoce, maso, oblečení, nový oblek, hračky pro všechny děti v rodině, domácí potřeby nebo taky květiny? 

Pokud ne, těchto pár vět vlastně stačí. Na tržnicích, které by ti nejspíš připomněly dnešní Sapu, se v desítkách stánků kdysi dalo sehnat cokoliv. A velmi levně. Z různých českých měst se na polské hranice vypravovaly celé zájezdní autobusy. 

Někteří příznivci zůstali polským tržnicím věrni dodnes.

Doporučeno

Celý den jsem na festivalu na všechno říkala „ano“. Oslovila jsem muže cheesy balicí hláškou a dala si rave do ranních hodin 19. června 2024 v 13:00

Abychom prozkoumali, zda jsou tyto tradiční devadesátkové „meky obchodu“ worth the hype i dnes, vydal se jeden z našich slovenských redaktorů na tržnici v obci Leluchów. Tato příhraniční obec leží na severu východního Slovenska, asi 50 kilometrů od Prešova. A autentický duch konce minulého století tu zůstává zachován. 

Na jedné straně si tu desítky lidí nadšeně prohlížejí různé zboží a spokojeně si do auta odnášejí plné tašky. Na straně druhé tu vidíme spoustu podivínů a lidí s vytřeštěnými výrazy... Uprostřed tržiště pak stojí luxusní SUV, kolem kterého pobíhá a pokřikuje asi devět lidí, zatímco desátý leží pod autem na zádech.

Leluchów je sice malá vesnice s necelými dvěma sty obyvateli, ale najde se zde několik zajímavostí. Slouží jako hraniční přechod mezi Čirčí a Leluchówem a prochází jí také železniční trať mezi Košicemi a Muszynou. V neposlední řadě se hned vedle hranice nachází stará známá tržnice, kterou už desítky let navštěvují nejen Slováci.

Nejlepší den? Sobota

Pro návštěvu tohoto místa jsme si vybrali sobotu. Nejenže ji Google označuje jako den s největší návštěvností, ale doporučují ji i lidé z Bardejova, kteří sem jezdí. „Na tyhle trhy se chodí v sobotu dopoledne, to je tam nejvíc lidí, ale také nejvíc zboží,“ dozvídáme se od zkušenějších.

V sobotu před devátou už sedíme v autě a míříme do Leluchówa. Po necelé půlhodině jízdy dorazíme na hraniční přechod a začínáme hledat trh. Trvá to jen pár vteřin, protože tržní „miniměsto“ je přímo na hranici států.

Recenze hovoří dvěma jazyky

O tomto tržišti jsme toho spoustu načetli předem v recenzích na Googlu. „Bída a ještě větší bída. Samé hadry a nekvalitní zboží,“ varuje jeden z posledních komentářů.

Doporučeno

Kam vyrazit do zahraničí na vánoční trhy? Těchto 5 měst ti vezme dech 28. listopadu 2024 v 7:00

Objevují se však i opačné názory. „Na tržištích má být velký výběr zboží a je tam snad všechno. Kdo má rád atmosféru, užije si to,“ tvrdí jiný zákazník. Nezbývá nám než si udělat vlastní názor.

Naším úkolem je zjistit, jak trhy skutečně vypadají, jaká je tu atmosféra a zda se opravdu vyplatí porovnat zdejší sortiment se supermarkety. Leccos nám napoví už plné parkoviště. Odhadem je tak 90 procent aut slovenských.

Nepořádek? Všude

Přejdeme silnici a leluchówská tržnice nás okamžitě pohltí. Komu se, když se řekne trhy, vybaví středomořská atmosféra, vůně masa, sýrů a nadšení rozesmátí prodejci, toho Leluchów nemile zaskočí. Velmi nemile.

Tržní městečko je před desátou jen mírně zaplněné. Skoro před každým stánkem postává nějaký ten zákazník či zákaznice. Většina prodejců*prodejkyň stojí u svého krámku, kouří cigaretu, popíjí kávu a něco pokřikuje na prodávající od stánku vedle.

Trh působí chaoticky, neuspořádaně a špinavě. Musíš si stále dávat pozor, ať nešlápneš do louže, bláta, na slupky od ovoce a zeleniny nebo rovnou na plastové odpadky. Stánky jsou nesourodé, každý v jiné barvě a o jiné velikosti prezentuje samozřejmě jiný sortiment.

Po úvodním „kolečku“ na tržišti našim očím neuniknou nejméně tři čtyři transakce, které probíhají samozřejmě bez vystavení účtenky. Nálada na trhu je smíšená a vyvolává v nás spíše rozpaky.

Doporučeno

Vyplatí se pořád jezdit za nákupem jídla do Polska? Jeli jsme to zjistit! Ceny těchto potravin nás šokovaly 3. prosince 2023 v 6:00

Na jedné straně si tu desítky lidí nadšeně prohlížejí různé zboží a spokojeně si do auta odnášejí plné tašky. Na straně druhé tu vidíme spoustu podivínů a lidí s vytřeštěnými výrazy... Uprostřed tržiště pak stojí luxusní SUV, kolem kterého pobíhá a pokřikuje asi devět lidí, zatímco desátý leží pod autem na zádech.

V řeznictví se to jen hemží

Dál nás zaráží slovenské nápisy. Ceny jsou uvedené v eurech, ale i jídelní lístky v místním stánku s občerstvením nebo nápisy na tabulích jsou celé ve slovenštině, i když prodavači mezi sebou mluví výhradně polsky. Obešli jsme všechny stánky z jednoho konce na druhý, až jsme dorazili k největšímu obchodu ze všech, kterým je známá prodejna masa.

V masně ale vydržíme jen pár vteřin, protože zápach uvnitř je tak intenzivní a nepříjemný, že musíme okamžitě ven. Když ale několik metrů od masny potkáme staršího pána, neváháme se ho zeptat, proč sem dnes přišel a co si koupil.

„Zeleninu, ovoce, něco na zahrádku, to se tady ještě vyplatí koupit,“ odpovídá nám pod vousy, protože ho naše naše otázky moc netěší. Ptáme se ho také na polské maso, které je kvůli údajné nízké kvalitě dost kritizované. „V žádném případě. Maso z Polska, to je past, je nekvalitní, rozhodně ho nedoporučuji. Já jsem z Bardejova, mám chalupu u Staré Ľubovni a zastavím se tu jen jednou za tři čtyři měsíce,“ vysvětlil nám.

Pro srovnání: deset kilo mrkve i deset kilo brambor stojí na trhu osm eur (necelých 200 korun), pětikilový kbelík kysaného zelí vyjde na čtyři eura, tedy stokorunu. Kilo okurek stojí euro (25 korun).

Prodejce jsme se nemohli zbavit

Vydali jsme se na druhé „kolečko“ kolem stánků. Hned u vchodu se dáváme do řeči s mladou ženou, kolem které pobíhají tři malé děti. „Jsem tu poprvé a je to tu super. Bydlím kousek od Lipan a přijela jsem sem kvůli zahradním věcem,“ odpovídá tónem, který není zrovna nejpříjemnější, a zrychluje tempo.

Procházíme dál uličkou mezi stánky. Znovu vidíme několik transakcí, kdy se zboží prodává bez účtenek a peníze často mění majitele až u dveří. Zatímco pozorujeme jeden ze stánků, přistoupí k nám pán a plynulou polštinou nabízí k prodeji kuchyňské nože. Protože máme základy polštiny zvládnuté, laskavě ho odmítáme. To odhodlaného prodejce nezlomí a vytáhne druhou nabídku, kufřík s vrtačkou a baterií za 100 eur. Když si ho vezmeme hned, dá nám prý slevu...

Základním pravidlem u neodbytných prodejců – ať už je potkáte na tržnici v Polsku, nebo někde na pláži – je neudržovat s nimi oční ani jakýkoliv jiný kontakt. Nejlepší je prostě odejít a ignorovat je. Než jsme se ale zbavili dobrého muže s vrtačkou a sadou nožů, pronásledoval nás dvacet metrů. Mezitím nám stihl nabídnout i všelijaké kosmetické přípravky a od nabídky jednoho produktu za tři eura skončil u nabídky tří položek za euro.

Děkuji mnohokrát, na shledanou.

Čas odejít

Na trhu jsme strávili přes hodinu v jeho sobotním „prime timu“. Přesvědčili jsme se, že tradice tohoto místa je stále silná. Drtivá většina návštěvníků pochází ze zahraničí, v tomto případě ze Slovenska, a cestování za levnějším zbožím se jim stále vyplácí. Co se však v rámci polské tržní kultury zřejmě změnilo, je zájem o nákup masa.

Po dalších dvou odmítnutích neuvěřitelně výhodných nabídek jsme se před odjezdem zastavili u mladé rodiny s autem s kosovskou poznávací značkou. Zatímco děti rychle nasedly do auta, rodiče nám během kouření elektronické cigarety stihli prozradit, co se tu vyplatí nakupovat. „Maso nikdy. Rozhodně se vyplatí ovoce a zelenina, ty jsou levnější,“ říkají. Poté jsme těsně před jedenáctou nasedli do auta a opustili Leluchów. Nekoupili jsme si nic, ale zůstal nám zážitek, na který jen tak nezapomeneme.